ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4211.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4211/2017-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněných a) L. B. , H., a b) L. O. , P., zastoupených JUDr. Ing. Janem Fišerem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů č. 406/23, proti povinným 1) K. J. , P., zastoupené Mgr. Lukášem Pechem, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká č. 117/22, 2) A. J. , P., pro 120 310 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 EXE 1639/2016, o dovolání povinné 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2017, č. j. 91 Co 146/2017-98, takto:
Dovolání povinné 1) se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
K odvolání povinných Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. května 2017, č. j. 91 Co 146/2017-98, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. února 2017, č. j. 34 EXE 1639/2016-74, který zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, jejímž vedením Obvodní soud pro Prahu 6 pověřením ze dne 1. července 2016, č. j. 34 EXE 1639/2016-21, pověřil soudního exekutora JUDr. Ondřeje Hanáka, Exekutorský úřad Praha 5 (dále též jen „exekutor“). Dospěl k závěru, že návrh na zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti je předčasný, neboť v dané věci byl zjištěn malý majetek v podobě peněžních prostředků na účtu u České spořitelny a dohledávání dalšího majetku povinných dosud nebylo ukončeno.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná 1) dovoláním, ve kterém namítá, že se obecné soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť exekutor za rok a půl trvající exekuci činil toliko úkony ke zjištění majetku ve věci povinné 2), a nikoli ve věci povinné 1), která má trvalé bydliště hlášeno na Úřadu Městské části Prahy 6, studuje a nemá žádné příjmy, protože kvůli exekuci ji nikdo nechce zaměstnat. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť postup obecných soudů při posouzení důvodnosti návrhu povinné 1) na zastavení exekuce na základě ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., tj. kdy průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, ze dne 26. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, ze dne 17. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014, ze dne 25. května 2016, sp. zn. 20 Cdo 1491/2016, či ze dne 31. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011), a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud ve výše uvedené judikatuře opakovaně uvedl, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné.
Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky.
V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 18. ledna 2017 (č. l. 69 spisu), podle kterého soudní exekutor teprve provádí dohledávání majetku na základě součinností, přičemž prozatím byly dohledány peněžní prostředky na účtu České spořitelny ve výši 2 213,24 Kč, které byly zajištěny exekučním příkazem na č. l. 26. Exekutor však zatím s ohledem na počáteční fázi exekučního řízení neprovedl soupis movitých věcí, takže nelze jednoznačně určit, že by povinná 1) byla nemajetná. Ačkoli lze danou zprávu považovat za obsahově i informačně relativně stručnou, přesto výše zmíněným materiálním požadavkům zásadně vyhovuje; ostatně soudy posoudily návrh povinné 1) na zastavení exekuce jako předčasný proto, že soudní exekutor dosud nedokončil prověřování majetkových poměrů povinné 1) a nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce, a lze tak pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinné 1). Lze sice přisvědčit tvrzení dovolatelky, že v současné době nemá takřka žádný majetek a exekuci nelze vést „napořád“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, a ze dne 22. března 2017, sp. zn. 20 Cdo 5551/2016), ale s přihlédnutím k dostatečným možnostem pracovních příležitostí na trhu práce (což je dovolacímu soudu známo z veřejně dostupných informací) je na soudním exekutorovi, aby průběžně majetek povinné 1) zjišťoval. Teprve v případě, že by ani v blízké budoucnosti nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněných, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce.
Dovolatelka se proto mýlí, domnívá-li se, že obecné soudy postupovaly v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť v posuzovaném případě postupovaly zcela v souladu s jejími závěry, jestliže dospěly k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zde (nyní) nebyl dán.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 10. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu