ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4220.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4220/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného A. P., proti povinným 1) J. P., a 2) M. P., bytem tamtéž, zastoupeným advokátem, pro částku 1.100.000,- Kč zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 E 123/2006, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 13.2.2007, č. j. 20 Co 55/2007-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 6.11.2006, č.j. 18 E 123/2006-18, jímž okresní soud nařídil výkon notářského zápisu JUDr. R. K., notářky se sídlem v J., ze dne 24.7.2006, sp. zn. NZ 122/2006.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzují s odůvodněním, že to „v rozporu s hmotným právem řeší právní otázku, zda lze výkon rozhodnutí nařídit, namítají-li povinní, že dohodu v notářském zápise neuzavřeli na základě svobodně projevené vůle, nýbrž byli k jejímu uzavření donuceni v důsledku psychického donucení. Povinní se tudíž dovolávají absolutní neplatnosti dohody, o které je sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, a zároveň tvrdí, že nic oprávněnému nedluží, neboť si od něj žádné finanční prostředky nikdy nepůjčili.“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu napadeného rozhodnutí – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinní argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesli, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, tedy otázek významných pro posouzení, zda jsou splněny všechny zákonem předepsané předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
V rozsudku z 10.10.2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod poř. č. 15 Nejvyšší soud formuloval závěr, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti exekuci, ačkoli oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.; Nejvyšší soud dále v odůvodnění uvedeného rozhodnutí vysvětlil, že pro nařízení exekuce podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je – obdobně jako u jiných titulů – podstatné, zda zápis obsahuje všechny náležitosti stanovené pro jeho vykonatelnost, nikoli tedy to, zda odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky; věcnou správností se soud při nařízení výkonu rozhodnutí nemůže zabývat ani v případě výkonu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Uvedené platí, i když notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není – narozdíl od rozhodnutí soudů nebo jiných orgánů – vybaven účinky závaznosti a není ani sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem.
Z uvedeného plyne, že mají-li povinní zato, že oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok (ať již pro neexistenci dluhu či pro neplatnost smlouvy o půjčce nebo z důvodu jiného), mohou se proti nařízení výkonu rozhodnutí bránit jedině návrhem na jeho zastavení.
Protože je tedy napadené rozhodnutí v souladu s uvedenou judikaturou, Nejvyšší soud dovolání bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu