ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.426.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 426/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného města N., zastoupeného advokátem, proti povinnému V. K., zastoupenému advokátkou, pro 916.020,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu l0 pod sp. zn. 19 Nc 7358/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 213/2003-28, ze dne 30.6.2003, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.6.2003, č.j. 25 Co 213/2003-28, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu l0 ze dne 16.9.2002, č.j. 19 Nc 7358/2002-14, se zrušují a věc se obvodnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 16.9.2002, č.j. 19 Nc 7358/2002-14, kterým obvodní soud nařídil exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. T. P., exekutora se sídlem v N. Dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce uvedené v ustanovení §37 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), byly splněny a že exekuce nebyla nařízena ve větším rozsahu, než který byl dán exekučním titulem. Je-li povinný společníkem veřejné obchodní společnosti a solidární odpovědnost společníků za závazky společnosti vyplývá z ustanovení §6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), je nadbytečné, aby jejich solidární povinnost k zaplacení dlužné pohledávky byla znovu vyslovena ve výroku podkladového rozhodnutí. Proto se může oprávněný domáhat celé exekučním titulem přisouzené částky na kterémkoliv ze společníků ve smyslu §511 odst. l zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“).
Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. l písm. c/ a §238a odst. l písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), a důvodnost shledává v nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), za otázku zásadního právního významu považuje posouzení, zda věřitel veřejné obchodní společnosti může vést výkon rozhodnutí pro celou pohledávku společnosti proti jednomu z jeho společníků, jestliže solidární povinnost vykonávaný rozsudek společníkům neukládá a sám oprávněný ji ani nenavrhoval. Podle jeho názoru musí být založení pasivní solidarity vysloveno ve výroku soudního rozhodnutí; byla-li rozhodnutím soudu uložena povinnost několika dlužníkům zaplatit věřiteli určitou celkovou částku bez uvedení podílů jednotlivých dlužníků a bez uvedení, že jde o povinnost společnou a nerozdílnou, jsou dlužníci povinni přisouzenou částku věřiteli zaplatit stejným dílem. Zatímco Okresní soud v Nymburce rozhodl v nalézacím řízení v souladu se žalobním petitem, v exekučním řízení soud prvního stupně i odvolací soud postupovaly v rozporu se zákonem, byla-li nařízena exekuce vůči povinnému v širším rozsahu, než přiznává exekuční titul. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zároveň povinný požádal podle §243 o.s.ř. o odložení vykonatelnosti rozhodnutí do doby rozhodnutí o dovolání.
Oprávněný ve vyjádření poukázal na to, že solidární odpovědnost povinného vyplývá z ustanovení §511 odst. l obč. zák. a že právním předpisem, který v souzené věci solidární odpovědnost stanoví, je ustanovení §86 obch. zák. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. l písm. c/, odst. 3, §238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř. (§130 zákona č. 120/2001 Sb.) přípustné, protože napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel zpochybnil, tj. k otázce, zda lze vést výkon rozhodnutí proti jednomu ze společníků veřejné obchodní společnosti pro celý její dluh, nebyla-li solidární odpovědnost společníků založena vykonávaným rozhodnutím.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona.
Podle §40 odst. l písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb. exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává práva, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.
Podle §40 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. má-li podle exekučního titulu uvedeného v odstavci l písm. a/, b/ nebo c/ splnit povinnost více povinných a jde-li o dělitelné plnění, platí, že povinnosti, nestanoví-li exekuční titul jinak, jsou zavázaní splnit všichni povinní rovným dílem.
Podle §511 odst. l obč. zák. jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.
Podle §86 obch. zák. veřejná obchodní společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně.
V souzené věci je vykonáván rozsudek Okresního soudu v Nymburce, kterým bylo uloženo čtyřem žalovaným zaplatit žalobci 916.020,- Kč s 19 % úroky z částky 875.000,- Kč od 1.9.1995 do zaplacení a s 21% úrokem z částky 41.020,- Kč od 26.4.1996 do zaplacení (z toho částku 41.020,- Kč s 21 % od 26.4.1996 do zaplacení k rukám JUDr. J. H.), to vše do 60 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost společnosti J. v.o.s. uložená jí platebním rozkazem Okresního soudu v Nymburce č.j. 10 C 1214/95-11, ze dne 7.3.1996, který nabyl právní moci 10.4.1996, „a naopak“. Zároveň byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 67.214,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta. Rozsudkem Krajského soudu v Praze byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu žalobce a 4. žalovaného potvrzen ve výroku I. i ve výroku II. a 4. žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám jeho zástupce 12.610,- Kč.
Aby bylo možné na základě podkladového rozhodnutí soudu prvního stupně vymáhat celý dluh po povinném, muselo by být ve výroku vysloveno, že žalovaní jsou povinni ho splnit společně a nerozdílně nebo že jsou povinni dluh zaplatit s tím, že v plněním jednoho z nich zaniká povinnost ostatních (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.4.1994, sp. zn. 7 Cdo 150/93, uveřejněný pod č. 56/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Není-li tomu v souzené věci tak a soudní rozhodnutí ukládá čtyřem žalovaným povinnost k dělitelnému plnění, aniž bylo určeno, jaké jsou konkrétní povinnosti jednotlivých povinných vůči oprávněnému a mezi nimi navzájem, je třeba vycházet z fikce stanovené v §40 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., že všichni povinní jsou zavázáni splnit povinnosti rovným dílem.
Výrokem soudu bylo s účinky právní moci zároveň rozhodnuto i o hmotněprávní otázce základu nároku věřitele, tedy závazně i pro soud rozhodující o návrhu na výkon rozhodnutí. Proto je právní názor odvolacího soudu, že pasivní solidarita žalovaných vyplývající z ustanovení §86 obch. zák. umožňuje věřiteli ve smyslu §511 odst. l obč. zák. domáhat se po jednom z žalovaných – povinném – zaplacení celého dluhu, nesprávný. Ustanovení §511 odst. l obč. zák. upravuje, kdy pasivní solidarita vzniká. Vzniká-li také na základě právního předpisu, pak takový právní předpis pouze stanoví, že věřitel je oprávněn požadovat splnění závazku na kterémkoliv z dlužníků; záleží však na něm, jakým způsobem s tímto oprávněním (a to i v rámci žaloby) naloží.
Protože právní názor odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud (bez jednání, §243a odst. 1 věta první o.s.ř.) napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. l věta první, §226 odst. l o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2005
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu