ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4526.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4526/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné obce B. , zastoupené advokátem, proti povinnému J. D. , zastoupenému advokátem, pro yklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 Nc 3996/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2007, č. j. 14 Co 434/2007 - 95, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. května 2007, č. j. 24 Nc 3996/2005 - 83, se zastavuje .
II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2007, č. j. 14 Co 434/2007 - 95, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. května 2007, č. j. 24 Nc 3996/2005 - 83, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. 5. 2007, č. j. 24 Nc 3996/2005 - 83, byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce vyklizením pozemkové parcely pro k.ú. a obec B. u Katastrálního úřadu pro K. kraj, Katastrálního pracoviště K. V.(nařízené usnesením téhož soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 24 Nc 3996/2005 - 9, podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 12. 2004, č. j. 19 C 198/2004 - 28, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. 10 Co 305/2005) odůvodněný tím, že povinnost uloženou mu exekučním titulem ve stanovené lhůtě a rozsahu splnil dobrovolně, avšak oprávněný dne 17. 10. 2005 odmítl pozemek převzít. Soud prvního stupně z podkladového rozhodnutí soudu prvního stupně zjistil, že povinnému byla uložena povinnost vyklidit označenou pozemkovou parcelu, neboť dospěl k závěru, že nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky je podle §37 odst. 1 obč. zák. neplatná, a povinný ji tak užíval bez právního důvodu (z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ovšem vyplývá, že tuto smlouvu posoudil – na rozdíl od soudu prvního stupně - jako platnou). Ze záznamu o odmítnutí převzetí pozemku ze dne 17. 10. 2005 bylo zjištěno, že oprávněný odmítl pozemek převzít, neboť není řádně vyklizen, když se na něm nacházejí „betonové květináče a velké množství kamenů“, a z protokolu o vyklizení pozemkové parcely ve věci sp. zn. 94 EX 8922/05, sepsaného výkonným úředníkem Exekučního úřadu P. L. B., že výkonný úředník konstatoval, že na pozemku se nenachází nic, co by bylo možno odstranit nebo odvézt na úložiště obecního úřadu; stromy, keře a jezírka jsou pevně spojeny s pozemkem. Okresní soud nepřisvědčil názorům soudního exekutora a povinného, že „není co vyklízet“, a že při právním posouzení věci je třeba vycházet z §2 odst. 2 zákona o půdě a §682 obč. zák., neboť z exekučního titulu je zřejmé, že „se jedná o bezesmluvní užívání“, jelikož „nájemní smlouva byla soudem shledána jako neplatná“. Za situace, kdy se na pozemku nacházejí „kameny a dočasné porosty, které tam umístil povinný, nelze hovořit o součásti věci ve smyslu §120 odst. 1 obč. zák.“ Dospěl proto k závěru, že povinný dosud povinnost uloženou mu exekučním titulem nesplnil, a jeho návrh na zastavení exekuce tak není důvodný.
K odvolání povinného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 7. 2007, č. j. 14 Co 434/2007 - 95, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že trvají důvody, pro které byla exekuce k vymožení povinnosti povinného vyklidit předmětný pozemek nařízena, a že nedošlo k žádné činnosti povinného, kterou by bylo možné podřadit pod plnění povinnosti vyplývající z exekučního titulu - vyklizení předmětné parcely. Dále zdůraznil, že z exekučního titulu jednoznačně vyplývá, že povinný má předmětný pozemek předat ve stavu, v jakém byl k dispozici na počátku nájmu. Povinný však netvrdil, že pozemek uvedl do stavu, v jakém byl na počátku nájmu, a proto není důvod pro zastavení exekuce, když povinnost uloženou mu vykonávaným soudním rozhodnutím dosud nesplnil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně) podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „§231 odst. 1 písm. c)“ o. s. ř., když napadená rozhodnutí řeší právní otázku, která je v rozhodování dovolacího soudu řešena rozdílně a současně řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Namítá, že kromě porostů a venkovních úprav se na pozemku ke dni podání návrhu na exekuci nacházela pouze stožárová trafostanice v majetku ZČE, přičemž podle rozhodovací praxe dovolacího soudu se trvalé porosty a venkovní úpravy okamžikem spojení s pozemkem jako součást pozemku stávají vlastnictvím majitele pozemku, a nemůže mu tak být uložena povinnost k jejich odstranění (viz rozsudek NS ČR ze dne 31. 1. 1990, sp. zn. 3 Cz 3/90). Poukazuje na skutečnost, že smlouva z roku 1996, na jejímž základě pozemek užíval, obsahovala ujednání, že je povinen pozemek užívat k určenému účelu (arboretum); protože však neobsahovala ujednání o tom, v jakém stavu je v případě skončení nájmu povinen pozemek vrátit, je třeba aplikovat ustanovení §682 obč. zák., tj. vrátit jej ve stavu odpovídajícím sjednanému způsobu užívání. V takovém stavu jej oprávněnému ke dni 16. 10. 2005 nabídl. Pokud soud zamítnutí i s výrokem exekučního titulu, kterým mu byla uložena povinnost pozemek vyklidit (tj. odstranit z pozemku věci v jeho vlastnictví), nikoliv uvádět pozemek do původního stavu nebo odstraňovat z pozemku porosty a venkovní úpravy, které jsou vlastnictvím oprávněného. Uvedení do původního stavu by navíc bylo v rozporu s právními předpisy, neboť před zřízením arboreta se na pozemku nacházela nepovolená skládka. Dovolatel se domnívá, že jako jediný posoudil objektivně stav pozemku a jeho „vyklizenosti“ (dne 22. 9. 2006) výkonný úředník pověřeného exekutorského úřadu, který konstatoval, že na pozemku není nic, co by bylo možno odstranit nebo odvézt. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že v rozporu s hmotným právem vyřešil otázku, zda je nájemce (za situace, kdy v platně uzavřené nájemní smlouvě byl sjednán způsob užívání pozemku jako arboretum) po skončení nájmu pozemku povinen tento pozemek vrátit pronajímateli ve stavu, v jakém byl k dispozici na počátku nájmu (tj. uvést jej do původního stavu), či zda se pozemek vrací pronajímateli ve stavu odpovídajícím sjednanému způsobu jeho užívání, a dále otázku, co se rozumí pod pojmem vyklizení pozemku (resp. které věci jsou či nejsou jeho součástí), a v důsledku toho posoudil v rozporu s procesním právem podmínky pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.; dovolání je proto v tomto směru přípustné podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §55 odst. 1 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009, exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí (§268 a 290 občanského soudního řádu).
Podle §268 odst. 1 písm. g) věty před středníkem o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden.
Podle §269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení v případech uvedených v §268 odst. 1 písm. g) a h) se rozhoduje zpravidla po předchozím jednání.
Podle §682 obč. zák. skončí-li nájem, je nájemce povinen vrátit pronajatou věc ve stavu odpovídajícím sjednanému způsobu užívání věci; nebyl-li způsob užívání výslovně smluven, ve stavu, v jakém ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.
Předmět nájmu musí být po skončení nájmu vrácen ve stavu odpovídajícím sjednanému způsobu užívání, jinak ve stavu, v jakém byl převzat, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Jestliže byl předán předmět nájmu ve stavu, který §682 obč. zák. neodpovídá, vzniká pronajímateli pouze právo domáhat se náhrady škody podle §683 obč. zák. Pronajímatel nemá právo domáhat se uvedení předmětu nájmu do stanoveného stavu. Nemůže z tohoto důvodu odmítnout převzetí předmětu nájmu (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1394 s., str. 1944).
V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 12. 2004, č. j. 19 C 198/2004 - 28, kterým žalovanému (povinnému) byla uložena povinnost vyklidit pozemkovou parcelu , zapsanou pro katastrální území a obec B. u Katastrálního úřadu pro K. kraj, katastrálního pracoviště Karlovy Vary do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že smlouvy o nájmu tohoto pozemku uzavřené mezi účastníky jsou neplatné [resp. že i kdyby byly platné, skončil nájemní vztah na základě výpovědi dané mu žalobcem (oprávněným)]. K odvolání žalobce (povinného) Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. 10 Co 305/2005, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o lhůtě k vyklizení pozemku změnil tak, že ji stanovil do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, a jinak jej ve výroku o věci samé potvrdil. Odvolací soud dospěl - na rozdíl od soudu prvního stupně - k závěru, že naposledy uzavřená smlouva o nájmu pozemku ze dne 28. 5. 1996 je platná, že žalovaný pozemek užíval v souladu s dohodnutým způsobem užívání (arboretum) a že nájemní vztah mezi účastníky skončil výpovědí ze strany pronajímatele.
Není tudíž správný právní názor odvolacího soudu, že povinný je povinen předmětný pozemek předat oprávněnému ve stavu, v jakém se nacházel na počátku nájmu (a to bez ohledu na to, co je uvedeno v závěru odůvodnění exekučního titulu - rozhodnutí krajského soudu), neboť byla-li povinnému exekučním titulem uložena povinnost předmětný pozemek vyklidit (přičemž v řízení, jež předcházelo vydání exekučního titulu odvolací soud uzavřel, že nájemní smlouva je platná a že v ní byl sjednán způsob užívání pozemku - arboretum), není možné tuto povinnost ztotožňovat s „uvedením pozemku do stavu, v jakém se nacházel na počátku nájmu“, jelikož tento požadavek by byl v rozporu s §682, věty před středníkem, obč. zák. i s exekučním titulem. V souladu s výše uvedeným je tudíž nájemce pozemku (povinný) po skončení nájmu povinen vrátit pronajatou věc (pozemek) ve stavu odpovídajícím sjednanému způsobu užívání věci, jímž v posuzovaném případě bylo právě zřízení arboreta. Byl-li tedy mezi oprávněným a povinným sjednán nájem předmětného pozemku s tím, že v nájemní smlouvě bylo výslovně sjednáno, že pozemek bude povinným užíván jako arboretum, pak nepochybně odpovídá sjednanému způsobu užívání věci, pokud povinný na pozemku vysázel porosty, zbudoval jezírka, skalku, umístil kameny apod.
Jak již bylo naznačeno shora, s otázkou povinnosti vyklizení předmětného pozemku povinným úzce souvisí otázka, co je a co není součástí věci (pozemku).
Podle §120 odst. 1 obč. zák. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
Podle ustálené soudní praxe je znehodnocením třeba rozumět funkční újmu, kdy hlavní věc již nemůže sloužit původnímu účelu (např. jde o zničení hlavní věci, hospodářské poškození hlavní věci v míře znamenající ztrátu její peněžité hodnoty, výrazné estetické zhoršení vzhledu hlavní věci, popř. i jiné její znehodnocení). Součástí pozemku jsou podle soudní praxe i některé venkovní úpravy, zejména opěrné zdi, dlažby, obruby, květinová jezírka, zahradní vodovody a přípojky podobného provedení, ploty o výšce menší než 100 cm. Také např. terasa, vytvořená venkovní úpravou zpevněním povrchu pozemku je podle soudní praxe součástí pozemku, a nikoliv samostatnou stavbou. Pokud jde o trvalé porosty pozemku (stromy, keře atd.), tvoří součásti pozemku (srov. výslovnou úpravu §2 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku); vlastník pozemku je i vlastníkem trvalých porostů, které na něm vyrostly. Soudí praxe pak též dospěla např. k závěru, že jakmile dojde k použití osiv, sadby, hnojiv a chemikálií, zasetí, pohnojení či postřiku, stávají se tyto druhové věci součástí pozemku (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1394 s., str. 658 až 660).
V rozsudku ze dne 31. 1. 1990, sp. zn. 3 Cz 3/90, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/1992 civ., číslo sešitu 2-3/1992, Nejvyšší soud mj. uvedl, že „trvalé porosty vysázené na pozemcích nemají povahu samostatných věcí; protože jsou ve smyslu ustanovení §120 obč. zák. součástí pozemku jako věci hlavní, nabude vlastnictví k nim okamžikem pevného spojení se zemí vždy vlastník věci hlavní, a to bez ohledu na to, kdo porosty na pozemku vysázel. Není tudíž myslitelné, aby součást náležela jinému, než vlastníkovi věci hlavní, a aby její právní osudy byly od věci hlavní odlišné“. Pro úplnost pak dovolací soud ještě poznamenává, že odstranění (vykopání) trvalých porostů z cizího pozemku (aniž by přitom pozbyly svou užitnou hodnotu) lze navíc při splnění dalších zákonných podmínek posoudit jako trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 8 Tdo 446/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 15, č. sešitu 3/2007).
S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že i skalka (vytvořená zpevněním povrchu pozemku kameny a osázením trvalými porosty) zřízená na pozemku (v souladu se způsobem užívání pozemku sjednaným v nájemní smlouvě) se stává součástí tohoto pozemku jakožto věci hlavní, a jejím vlastníkem je nepochybně vlastník pozemku a nikoli osoba, která skalku vybudovala. Je nepochybné, že pozemek „upravený“ do podoby arboreta by byl minimálně z estetického hlediska značně znehodnocen, pokud by trvalé porosty na něm vysázené, či na něm vybudované venkovní úpravy jako jezírka, skalky apod., jež se staly jeho součástí, byly odstraněny.
Závěr odvolacího soudu, že neuvedl-li povinný označený pozemek do stavu, v jakém byl na počátku nájmu, nesplnil svoji povinnost uloženou mu exekučním titulem, a že z tohoto důvodu nejsou podmínky pro zastavení exekuce, je tudíž nesprávný. Přisvědčit je naopak třeba - s ohledem na shora uvedené - námitce dovolatele, že podkladovým rozhodnutím mu byla uložena povinnost vyklidit předmětnou pozemkovou parcelu, a nikoliv též tuto parcelu uvést do původního stavu, v jakém ji převzal (s přihlédnutím k obvyklému opotřebení).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto usnesení a věc vrátil Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.); pokud by se mezi účastníky vyskytly sporné skutečnosti, bude nezbytné postupovat podle §269 odst. 2 o.s .ř. - k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1624/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 8/1997 pod číslem 64).
Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. května 2007, č. j. 24 Nc 3996/2005 - 83, v této věci, proti němuž povinný též své dovolání výslovně směřoval, není rozhodnutím odvolacího soudu. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (§10a o. s. ř.). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud ČR proto řízení o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. května 2007, č. j. 24 Nc 3996/2005 - 83, zastavil (§104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; o náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (část první, hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2010
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu