ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.4548.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4548/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Ř. f. N., zastoupené advokátem, proti povinnému I. H., zastoupenému advokátem, uložením pokuty, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. E 1802/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2003, č. j. 24 Co 499/2003-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 30. 10. 2001, č. j. E 1802/2001-8, jímž okresní soud nařídil podle svého usnesení (o nařízení předběžného opatření) ze dne 23. 4. 2001, č. j. 5 C 940/2000-45, ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 14. 7- 2001, č. j. 28 Co 241/2001-53, k vynucení povinnosti (zdržet se jednání, které by bránilo oprávněnému v přístupu a užívání st. p. č. 6 o výměře 180 m2 se stavbou – římskokatolickým kostelem a st. p. č. 7 o výměře 47 m2 se stavbou – zvonicí, zapsaných na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu v M., pro obec a katastrální území O.) k nezastupitelnému jednání, výkon rozhodnutí uložením pokuty povinnému ve výši 10 000,- Kč a přiznal oprávněné náhradu nákladů řízení. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul, tj. usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 4. 2001, č. j. 5 C 940/2000-45, se stal vykonatelným uplynutím třídenní zákonné lhůty k plnění ode dne, kdy povinnému bylo usnesení doručeno; povinný si usnesení vyzvedl na poště dne 15. 5. 2001. Skutečnost, že usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo usnesení Okresního soudu v Mělníku potvrzeno, nebylo povinnému doručeno, neboť na adrese, kam mu byla písemnost doručována, se povinný nezdržoval, nemá na formální vykonatelnost exekučního titulu vliv.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 S., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen též o. s. ř.), povinný namítá, že oprávněné nebrání v užívání nemovitostí, že z tohoto důvodu byl i zproštěn obžaloby z trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu či nebytového prostoru podle §249a odst. 2 trestního zákona. Uvedl dále, že farář K. měl klíče od uvedených nemovitostí u sebe, byl však dlouho nemocný a sám se do nemovitostí nemohl dostat, nikoho však nezmocnil ke vstupu do nemovitostí. Podstatou sporu je, že povinný se po oprávněné domáhá vydání movitých věcí , které mají starožitnou hodnotu, spor se v současné době týká již i nemovitostí, které oprávněná užívá bezplatně. Podle názoru dovolatele je nezbytné, aby soud také zohlednil skutečnost, že oprávněný nemovitosti několik let neužívá a způsobuje jejich chátrání. Uvedl, že mu nebylo doručeno ani usnesení o uložení pokuty, takže byl zbaven možnosti se proti jejímu uložení bránit. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný v dovolání názor, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, neboť odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory , které jsou v souladu s ustálenou soudní praxí.
Výkon rozhodnutí byl nařízení na základě usnesení o předběžném opatření, kterým bylo povinnému uloženo zdržet se jednání, které by oprávněné bránil v přístupu a užívání ve výroku uvedených nemovitostí. V exekučním řízení, jak již Nejvyšší soud zdůraznil v mnoha svých rozhodnutích, není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něho vycházet (srov. např. usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, pod poř. č. 62). Stejně tak ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí soud nezjišťuje, zda povinný uloženou povinnost splnil, v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného. Jestliže povinný uloženou povinnost splnil, může se bránit jen návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí. Byl-li přitom podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí bezdůvodně, může se povinný domáhat po oprávněném náhradu škody, která mu v případě bezdůvodně uložené pokuty vznikla.
Nedůvodná je i námitka povinného, že mu nebylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, neboť to mu bylo doručeno dne 4. 9. 2002 a dne 6.9. 2002 podal povinný proti tomuto usnesení odvolání.
Konečně nedůvodná je i námitka týkající se právní moci podkladového rozhodnutí a jeho vykonatelnosti. Protože se nejedná o rozhodnutí, které je vykonatelné až po právní moci (§171 odst. 3 o. s. ř.), stalo se vykonatelným podle §171 odst. 2 o. s. ř. doručením povinnému.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§234c odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §24 odst. l a §146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly /podle obsahu spisu) a povinný na jejich náhradu právo nemá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. srpna 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu