ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.46.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 46/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného J. H., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. N., pro 313.253,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. Nc-E 2124/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2004, č.j. 26 Co 530/2003-102, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 12. 3. 2002, č.j. Nc-E 2124/2002-64 (jímž okresní soud nařídil exekuci) tak, že návrh oprávněného na udělení souhlasu k podání návrhu na nařízení exekuce a návrh na nařízení exekuce zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že povinný není ve věci pasivně legitimován, neboť na základě rozhodnutí ukládajícího povinnost veřejné obchodní společnosti (jejímž společníkem je povinný) se v exekučním řízení nelze domáhat uspokojení pohledávky přímo proti jejímu společníku, i když tento ze zákona ručí za její závazky.
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá oprávněný nesprávné právní posouzení věci. Podle jeho názoru uplynutím lhůty k plnění přešel ze zákona dluh veřejné obchodní společnosti na její neomezeně ručící společníky, a proto lze nařídit exekuci přímo proti povinnému jako společníku R. S. K., v.o.s. Nové nalézací řízení proti povinnému by bylo nehospodárné, neboť je zřejmé, že vzhledem k existenci pravomocného rozhodnutí proti společnosti by musel být se žalobou úspěšný. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Povinný ve svém vyjádření uvádí, že vymáhaná částka neodpovídá skutečnosti, neboť její část byla již uhrazena. Stavbu, která byla předmětem smlouvy o dílo, předal oprávněný jen částečně dokončenou, bez možnosti její kolaudace. Následně bylo vydáno rozhodnutí o odstranění stavby, čímž byla společnost povinného poškozena.
Dovolání - přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – není důvodné.
Podle §36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. lze proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu.
Podle §36 odst. 4 téhož zákona lze takový přechod povinnosti nebo přechod či převod práva prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Podle §86 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“) odpovídá veřejná obchodní společnost za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně.
Ačkoliv z ustanovení §86 obch. zák. vyplývá ručitelský závazek společníků veřejné obchodní společnosti za závazky společnosti, nelze na základě rozhodnutí ukládajícího povinnost veřejné obchodní společnosti nařídit výkon rozhodnutí proti jejímu společníku (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 1996, sp. zn. 19 Co 629/96, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 1998 pod č. 40). Exekuci lze vést pouze proti tomu, komu je exekučním titulem uložena povinnost; proti jinému ji lze vést jen v případě, že na něj přešla povinnost z exekučního titulu podle §36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. Závazek společnosti a závazek společníka z titulu ručení jsou totiž dva různé závazky z různých právních důvodů a z ustanovení §86 obch. zák. nelze dovodit, že by nesplněním závazku společností přešel tento závazek ze zákona na ručitele ve smyslu §36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. Chce-li oprávněný vymáhat zajištěnou pohledávku vůči ručiteli, musí si v soudním řízení opatřit rozhodnutí proti němu směřující. Správnost uvedeného závěru nemůže zvrátit ani případné rozdílné rozhodování téhož senátu odvolacího soudu v jiné věci.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné, a proto Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
Oprávněný s dovoláním úspěšný nebyl, povinnému, jenž by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §142 odst. l, §224 odst. l a §234b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu