ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4618.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4618/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, Územní pracoviště Kutná Hora, zastoupené soudním exekutorem JUDr. Vladimírem Plášilem, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 13, proti povinnému STAVIS, stavby, investice, služby, spol. s r. o. , IČO 47534150, se sídlem v Kutné Hoře, Želivského 672, zastoupenému JUDr. Tomášem Těmínem Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 4, pro 1.726.210,- Kč s příslušenstvím, zřízením soudcovského zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 4 E 473/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2008, č. j. 27 Co 61/2008-41, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.136,- Kč k rukám JUDr. Vladimíra Plášila do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 10. 10. 2007, č. j. 4 E 473/2007-18, nařídil podle vykonatelného platebního výměru oprávněné ze dne 22. 10. 2003, č. j. 2140300754, ve prospěch pohledávky oprávněné 1 726 210,- Kč s příslušenstvím výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech blíže specifikovaných v bodu I. až VI.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh ohledně pozemků parc. č. 486 a 487, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrálního pracoviště Kutná Hora na LV č. 1004, zamítl, a jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Současně uložil povinnému zaplatit oprávněné na nákladech řízení před soudem prvního stupně 9 413,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 9 413,- Kč. Dospěl k závěru, že podle listin doložených oprávněnou byl jako vlastník odvoláním dotčených nemovitostí zapsán povinný s výjimkou pozemků parc. č. 486 a 487, u nichž bylo v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo pro M. Ch. (právní účinky vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy z 24. 7. 2007 nastaly 25. 7. 2007).
V dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, a důvody spatřuje v naplnění ustanovení §241a odst. 2 písm. a) i b) o. s. ř., povinný namítá, že krajský soud měl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnout i ohledně pozemků parc. č. 17/3 v k. ú. Sedlec a parc. č. 3462, parc. č. 3463/10 a parc. č. 3460 v k. ú. Kutná Hora, které také nebyly ke dni zahájení řízení ve vlastnictví povinného, protože je povinný převedl na slečnu K. a M. Ch. kupními smlouvami ze dne 24. 7. 2007, obě s právními účinky vkladu ke dni 25. 7. 2007, přičemž vklad práva byl zapsán u prvé dne 18. 10. 2007 a u druhé 23. 10. 2007. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil v rozsahu napadeném dovoláním a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná se prostřednictvím soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila s rozhodnutím krajského soudu ztotožnila. Poukázala na to, že pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva je rozhodující stav v době zahájení řízení a že uzavření kupních smluv také již napadla odpůrčí žalobou.
Dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II přechodných ustanovení, bod 12, část první zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí (či exekuce), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je v daném případě vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel žádné argumenty ve prospěch tvrzení, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a dovolací soud ani hodnocením námitek v dovolání uplatněných k takovému závěru nedospěl.
Dovoláním otevřenou otázku posouzení vlastnictví nemovitostí dotčených návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva již Nejvyšší soud vyložil ve svém usnesení ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 182/2000, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7-8/2001 pod č. 55. V něm dospěl k závěru, že předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech spočívající v tom, aby bylo prokázáno, že nemovitost je ve vlastnictví povinného, soud posuzuje podle stavu, jaký tu byl v den zahájení řízení, tj. v den podání návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí u soudu. Změny ve vlastnictví nemovitosti, které nastanou po zahájení řízení, nejsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech významné. Současně Nejvyšší soud uzavřel, že převede-li povinný nemovitost smluvně na jiného a vzniknou-li na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu jeho právní účinky v době před podáním návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí, je předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech spočívající v tom, aby bylo prokázáno, že nemovitost je ve vlastnictví povinného (§338b odst. 1 o. s. ř.), splněn tehdy, dojde-li k zápisu vkladu vlastnického práva pro nabyvatele do katastru nemovitostí až po zahájení řízení o výkon rozhodnutí.
V projednávané věci bylo řízení o výkon rozhodnutí zahájeno doručením návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k soudu dne 9. 10. 2007. Ze soudního spisu se podává, že pozemky parc. č. 3462, parc. č. 3463/10 a parc. č. 3460 v k. ú. a obci Kutná Hora, okres Kutná Hora, byly převedeny z povinného na M. Ch. (jednatele povinného) kupní smlouvou ze dne 24. 7. 2007 s právními účinky vkladu ke dni 25. 7. 2007, a pozemek parc. č. 17/3 v k. ú. Sedlec u Kutné Hory, obec a okres Kutná Hora, byl převeden z povinného na K. K. kupní smlouvou ze dne 24. 7. 2007 s právními účinky vkladu ke dni 25. 7. 2007. Z výpisů z katastru nemovitostí prokazujících stav evidovaný ke dni zahájení řízení (9. 10. 2007) však odvolací soud zjistil, že k rozhodnému okamžiku byly sporné pozemky dosud evidovány na povinného (dle tvrzení dovolatele byl vklad práva nabývajících M. Ch. a K. K. zapsán až dne 23. 10. 2007 a dne 18. 10. 2007).
Odvolací soud tedy správně uzavřel, že předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k pozemkům parc. č. 17/3 v k. ú. Sedlec a parc. č. 3462, parc. č. 3463/10 a parc. č. 3460 v k. ú. Kutná Hora, spočívající v prokázání vlastnického práva povinným, byl splněn.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud se při svém rozhodování v projednávané věci neodchýlil od ustálené soudní praxe a vyřešil namítané otázky v souladu s právem, podmínky přípustnosti ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. nejsou dány. Nejvyšší soud proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b, odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Oprávněné vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Podle obsahu spisu jí soud přiznal náhradu nákladů v souvislosti s vyjádřením soudního exekutora jako zástupce oprávněné ze dne 23. 8. 2008 (§66 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění do 31. 10. 2009), jež tvoří odměna ve výši 8.980,- Kč (podle §16 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve spojení s §12 odst. 1 písm. a/ bod 1. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, po snížení podle §15, §14 odst. 1, a podle §18 odst. 1 téže vyhlášky), paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§16 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. ve spojení s §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) a částka 1856,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, kterou bude exekutor povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu