ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.526.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 526/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. p. h. m. P., a. s. , proti povinnému MUDr. J. H. , pro částku 2.437,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze 4. 9. 2007, č. j. 51 Co 376/2007-77, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze 4. 9. 2007, č. j. 51 Co 376/2007-77 se ruší, a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud k odvolání povinného, odůvodněnému tvrzením, že mu podkladový platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 z 25. 3. 1997, sp. zn. Ro 46/1997, nebyl doručen, změnil usnesení z 12. 12. 2006, č. j. Ro 46/97-12, jímž tento soud nařídil výkon rozhodnutí, tak, že návrh na jeho nařízení zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil – pouze – tím, že ve spise nalézacího soudu se k výkonu navržený platební rozkaz nenachází. Z tohoto zjištění pak odvolací soud vyvodil závěr, že platební rozkaz se nestal formálně vykonatelným.
V dovolání oprávněná s poukazem na ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Má zato, že doložka právní moci, jíž je platební rozkaz opatřen, je veřejnou listinou, jejíž platnost mohla být v řízení zpochybněna pouze na základě tvrzení povinného, které mělo být podloženo důkazy, jež by toto tvrzení prokázaly, jelikož v tomto případě bylo důkazní břemeno na straně povinného; pouze v případě, že by povinný prokázal, že doložka právní moci platná není, nebo že by její platnost předloženými důkazy zpochybnil, měla být hodnocena a prokazována platnost další veřejné listiny, a to doručenky, potvrzující doručení platebního rozkazu povinnému; v tomto případě by důkazní břemeno spočívalo opět na povinném. Skutečnost, že doručenka nebyla založena ve spise, není podle dovolatele dostatečným důkazem toho, že „neexistuje a není platná.“ Oprávněný se domnívá, že není důvodu pochybovat o existenci a platnosti obou výše uvedených veřejných listin.
Povinný navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že „za situace, kdy se doklad o doručení platebního rozkazu povinnému ve spise nalézacího soudu nenachází, nelze dovodit, že tento platební rozkaz nabyl formální právní moci a stal se vykonatelným.“
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je důvodné.
V usnesení z 25. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1527/2004 uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2005, pod poř. č. 167, Nejvyšší soud uzavřel, že doložka vykonatelnosti, jíž je opatřen stejnopis rozhodnutí (§261 odst. 2 o. s. ř.), má charakter veřejné listiny, a že tedy potvrzuje pravdivost údajů v ní uvedených. Namítá-li povinný její obsahovou nesprávnost, je povinen ke svým tvrzením nabídnout důkazy. V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak Nejvyšší soud vysvětlil, že oprávněný vykonatelnost titulu osvědčí již samotným předložením rozhodnutí opatřeného doložkou vykonatelnosti.
V předmětné věci se však odvolací soud – přestože měl k dispozici spis nalézacího soudu obsahující exekuční titul opatřený doložkou právní moci (jinak by totiž nemohla být v exekučním spise na č. l. 5 založena fotokopie platebního rozkazu uvedenou doložkou opatřeného) – touto skutečností nezabýval a svůj závěr o nevykonatelnosti platebního rozkazu postavil bez dalšího (byť nalézací soud musel při záznamu o právní moci platebního rozkazu podle §23 jednacího řádu pro okresní a krajské soudy vycházet z dokladů o jeho doručení účastníkům) na pouhé skutečnosti, že doklad o doručení platebního rozkazu povinnému se – v době odvolacího exekučního řízení – ve spise nenachází. Odvolací soud tedy pominul charakter doložky právní moci jako veřejné listiny potvrzující pravdivost v ní uvedených údajů. Jestliže povinný namítl její obsahovou nesprávnost (v odvolání na č. l. 49 spisu výslovně uvádí, že doložkou právní moci soud platební rozkaz opatřil „podvodně“), musel svá tvrzení prokázat a tedy předně k nim nabídnout důkazy; nestalo-li se tak, měl být o této své důkazní povinnosti podle §254 odst. 3 o. s. ř. poučen.
Z uvedeného plyne, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné. Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), a také proto, že řízení bylo (nesplněním poučovací povinnosti ze strany soudu) zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc městskému soudu podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
V novém usnesení soud prvního stupně rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu