ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.5345.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5345/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné M. G., zastoupené advokátem, proti povinnému M. G., zastoupenému advokátkou, za účasti zástavního věřitele C., zastoupeného advokátkou, vedené u Okresního soudu Karviné pod sp. zn. 47 Nc 756/2005, pro 1.050.998,90 Kč s příslušenstvím, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2007, č. j. 9 Co 628/2007-129, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení okresního soudu tak, že z rozdělované podstaty bude uspokojena jako 2. v pořadí pohledávka zástavního věřitele C. A. nikoli v částce 453.157,10 Kč, ale v částce 457.757,10 Kč, a jako 6. v pořadí pohledávka oprávněné nikoli v částce 351.604,45 Kč, ale v částce 347.004,45 Kč. Odvolací soud k odvolání zástavního věřitele (na úkor v pořadí poslední uspokojované pohledávky - 6. v pořadí) pouze rozšířil pohledávku zástavního věřitele uspokojenou jako 2. v pořadí o částku odpovídající výši nákladů řízení, vynaložených (dle obsahu spisu) do rozvrhového jednání a spočívajících v zastoupení advokátem (tj. o částku 4.600,- Kč), jež okresní soud opomněl vyčíslit. V ostatním ponechal usnesení okresního soudu beze změn.
Odvolací soud uzavřel, že úhrada úroků, úroků z prodlení nebo poplatku z prodlení v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí má dvojí režim (srov. §337c odst. 4 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř.“/). Přitom „starší“ úroky či poplatky z prodlení se řídí samostatným pořadím s tím, že uvedenou právní úpravou zákonodárce sledoval zvýšení míry spravedlnosti a rovnoměrnosti při uspokojování pohledávek z rozdělované podstaty tak, aby celá podstata nebyla neúměrně vyčerpána věřitelem (věřiteli) se staršími úroky. Poněvadž v souzené věci byly všechny uspokojované pohledávky zařazeny do téže (třetí) skupiny a celá rozdělovaná podstata byla takto vyčerpána, nemohou již být starší úroky zástavního věřitele v tomto řízení uspokojeny.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním zástavní věřitel. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení §237 odst. l písm. a), odst. 3 ve spojení s §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. a jako dovolací důvod ohlašuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Podle dovolatele soud nesprávně vyložil §337c o. s. ř. a dospěl k právnímu názoru, jež je v rozporu s hmotným právem i procesními pravidly. Soud totiž uzavřel, že tzv. starší úroky, tj. úroky z prodlení za období delší tří let před rozvrhovým jednáním, se řídí jiným pořadím než jistina samotná, jinak řečeno, že pořadí starších úroků se neřídí dnem vzniku zástavního práva, kterým jsou zajištěny, ale dnem doručení přihlášky do exekučního řízení. Odvolací soud tak dle dovolatele nevzal v úvahu povahu zástavního práva a uspokojoval pohledávky v rámci jedné skupiny poměrně, bez ohledu na to, že tři z těchto pohledávek (mezi nimi i pohledávka dovolatele) jsou zajištěny. Dovolatel na jedné straně tvrdí, že z §337c odst. 4 o. s. ř. vyplývá dvojí režim úhrady příslušenství (v závislosti na stáří), kdy úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhem se uspokojují v téže skupině i pořadí jako jistina a úroky starší se uspokojují v téže skupině jako jistina, avšak podle samostatného pořadí v souladu s §337c odst. 5 o. s. ř. Na druhé straně však dovolatel z §337c odst. 5 o. s. ř. dovozuje, že jelikož jeho pohledávka je zajištěna zástavním právem včetně veškerého příslušenství, je i pro pořadí starších úroků rozhodující den vzniku zástavního práva, proto je pro pořadí celého příslušenství určující stejné kritérium - den vzniku zástavního práva (29. 9. 1992), neboť pořadí se stanoví podle toho hlediska, které je výhodnější (§337c odst. 5 in fine o. s. ř.). Dovolatel nesouhlasí s tím, že ačkoli předmětem zpeněžení byly nemovitosti, na nichž mu vázlo zástavní právo již od roku 1992, byly z výtěžku uspokojeny na úkor jeho zajištěné pohledávky i pohledávky nezajištěné. Poukazuje na zajišťovací a uhrazovací funkci zástavního práva. Zástavnímu věřiteli musí být zaručeno, aby ze zpeněžení zástavy byl dosažen výtěžek očekávaný při zřízení zástavního práva. Zajištění mu dává jakožto osobě bdělé svých práv prioritní postavení nad věřiteli ostatních pohledávek. Odvolací soud přiznáním horšího pořadí tzv. starším úrokům zkrátil práva dovolatele, popřel jeho přednostní postavení i samotnou povahu zástavního práva. Navíc, dodává dovolatel, je nepředstavitelné, aby totéž zástavní právo bylo soudy pojímáno jinak při uspokojování nároků v rámci exekučního řízení a jinak v rámci konkursního řízení. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. f) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. – není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), z obsahu spisu nevyplývají, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr soudu, že úroky z prodlení za období delší tří let před rozvrhovým jednáním se neřídí dnem vzniku zástavního práva, kterým jsou zajištěny, ale dnem doručení přihlášky do exekučního řízení.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §337c odst. 1 o. s. ř. se podle výsledků rozvrhového jednání z rozdělované podstaty uspokojují ve třetí skupině: pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, pohledávky zajištěné zástavním právem a náhrada za věcná břemena nebo nájemní práva s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou (§336a odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Nelze-li plně uspokojit všechny pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně (§337c odst. 2 o. s. ř.).
Úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se uspokojují v pořadí jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou. Pokud ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů slouží jen část pohledávky z hypotečního úvěru, uspokojují se nároky uvedené ve větě první poměrně (§337c odst. 4 o. s. ř.).
Podle §337c odst. 5 o. s. ř. je pro pořadí rozhodující:
a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na nařízení výkonu rozhodnutí,
b) u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný, den, který se považuje za přistoupení k řízení,
c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,
d) u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva,
e) u náhrad za věcná břemena den vzniku věcného břemene,
f) u náhrad za nájemní práva den vzniku nájemního práva.
Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni výhodnější.
Odvolací soud vyšel z následujícího skutkového stavu. Na základě návrhu oprávněné ze dne 1. 2. 2005 byla nařízena exekuce podle rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 4. 2004, 21 C 14/2000-295, k vymožení 1.050.998,90 Kč a nákladů exekuce. V exekučním řízení byly nemovitosti povinného vydraženy dne 8. 3. 2006 společností A.-I., s. r. o. za nejvyšší podání 1.100.000,- Kč. Do exekuce se přihlásili jako věřitelé Č. s., a. s. s pohledávkou 9.001,35 Kč, zajištěnou omezením převodu nemovitostí dle smlouvy ze dne 21. 9. 1984; V. ČR s pohledávkou 51.087,- Kč, zajištěnou zřízením soudcovského zástavního práva dle návrhu ze dne 12. 9. 2002; dovolatel s pohledávkou 305.200,20 Kč s 16,5% úroky z prodlení z částky 298.630,20 Kč za dobu od 19. 2. 1999 do zaplacení (vyčíslenými za dobu do 19. 2. 1999 do rozvrhu dne 23. 5. 2007 částkou 407.016,60 Kč), s datem vzniku zástavního práva ke dni 29. 9. 1992.
Odvolací soud následně (stejně jako soud l. stupně) při rozvrhu zařadil všechny pohledávky (včetně nákladů soudního exekutora - dle Stanoviska k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006 pod č. 31) do třetí skupiny (ve smyslu bodu 26 přechodných a závěrečných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb. se při rozvrhu uspokojují pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitostí ve stejné skupině jako pohledávky zajištěné zástavním právem). V rámci třetí rozvrhové skupiny pak uspokojil pohledávky v tomto pořadí:
- jako první pohledávku Č. s. a. s. s nejstarším rozhodujícím datem ke dni omezení převodu nemovitosti (21. 9. 1984) v plné výši;
- jako druhou pohledávku dovolatele s rozhodujícím datem ke dni vzniku zástavního práva (29. 9. 1992) ve výši jistiny 305.200,20 Kč s úroky z prodlení za dobu tří let před rozvrhovým jednáním ve výši 147.956,90 Kč a s náklady řízení ve výši 4.600,- Kč;
- jako třetí pohledávku VZP ČR s rozhodujícím datem ke dni účinků vzniku soudcovského zástavního práva (12. 9. 2002) v plné výši;
- jako čtvrtou pohledávku soudního exekutora na nákladech exekuce, přiznanou příkazem k úhradě ze dne 7. 4. 2006, v plné výši;
- jako pátou pohledávku oprávněné na nákladech exekuce, přiznanou příkazem k úhradě ze dne 12. 4. 2006, v plné výši;
- jako šestou a poslední pohledávku oprávněné, vymáhanou návrhem na exekuci ze dne 1. 2. 2005, a to pouze zčásti do výše 347.004,45 Kč (do vyčerpání rozdělované podstaty).
Z ustanovení §337c odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že spolu s pohledávkou se ve stejném pořadí uspokojí úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení, a to za dobu posledních tří let před rozvrhovým jednáním, a náhrada nákladů řízení. Jestliže rozdělovaná podstata nepostačí na úhradu jistiny a příslušenství, soud přednostně uhradí při rozvrhu příslušenství. Jestliže se jedná o úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním, uspokojí se také ve stejné skupině jako jistina, avšak podle samostatného pořadí určeného skutečnosti vymezenými v §337 odst. 5 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 216/2004). Za takové skutečnosti je třeba považovat den, kdy soudu došel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo byla podána přihláška, jimiž byly úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení uplatněny. Z toho vyplývá, že také u pohledávek zajištěných zástavním právem se úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním uspokojí ve stejné skupině a podle pořadí určeného dnem, kdy soudu došel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo přihláška; toto platí i tehdy, jsou-li úroky, úroky z prodlení nebo poplatek z prodlení rovněž zjištěny zástavním právem. Nelze-li pak uspokojit zcela pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, uspokojí se z rozdělované podstaty poměrně. (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1666).
Závěr odvolacího soudu, který určil pořadí příslušenství pohledávky dovolatele za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním podle dne, kdy soudu došla jeho přihláška, a nikoli podle dne vzniku zástavního práva pohledávku zajišťujícího, je proto správný.
Dovolateli se správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
Protože dovolání bylo zamítnuto a žádnému z účastníků - vyjma dovolatele - účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, podle obsahu spisu nevznikly, dovolací soud rozhodl, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2009
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu