ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.552.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 552/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné K., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti povinnému P. B., zastoupenému advokátkou, o nařízení exekuce pro dodržování zákazu jednat jménem oprávněné, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 Nc 2399/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2005, č. j. 10 Co 548/2005-50, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2005, č. j. 10 Co 548/2005-50 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci k vymožení povinnosti povinného dodržovat zákaz jednat jménem oprávněné a jejím provedením pověřil určeného soudního exekutora. Dle odvolacího soudu není soud oprávněn zkoumat, zda povinný svoji povinnost splnil, jelikož v tomto směru vychází z tvrzení oprávněné; tato námitka má své místo v rámci rozhodování o zastavení exekuce. Odvolací soud dále odmítl námitku povinného, podle které návrh na nařízení exekuce podala neoprávněná osoba (odvolaný jednatel oprávněné), poněvadž tento je stále uveden jako jednatel oprávněné v aktuálním výpisu z obchodního rejstříku a o jeho výmazu ještě není pravomocně rozhodnuto. Neobstojí také námitka, že úkony, jimiž mělo dojít k porušení uložených povinností, činil právní zástupce povinného na základě plné moci, která mu byla udělena povinným ještě před nabytím právní moci exekučního titulu, když s tímto jednáním musel (jakožto zmocnitel) souhlasit.
Povinný ve svém dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)], a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Odvolacímu soudu vytýká, že při hodnocení oprávněnosti osoby (jednatele) podat návrh na nařízení exekuce vycházel z konstitutivní povahy zápisu do obchodního rejstříku, který však již neodpovídá právní úpravě, jež se podává z ustanovení §13 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon č. 513/1991 Sb.“). Dále namítá, že dvě ze tří jednání, v nichž je oprávněnou spatřováno porušení povinností uložených exekučním titulem povinnému, učinil za oprávněnou její právní zástupce, jehož zmocnění za ní jednat mu bylo uděleno povinným - jakožto jednatelem oprávněné - dne 6. října 2003, tedy přede dnem nabytí právní moci exekučního titulu. Je toho názoru, že uvedeným jednáním nemohl porušit jemu uložený zákaz, neboť účinky exekučního titulu v době realizace ještě nenastaly.
Dovolání je v dané věci přípustné.
Podle §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]; z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy.
A o takový případ se v dané věci jedná, neboť otázku po právní stránce zásadního významu, kterou dovolatel ve svém dovolání ohlašuje, je nutno spatřovat v důvodu, jenž vedl odvolací soud k jeho nesouhlasu s odvolací námitkou, podle které měla návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podat osoba, jež nebyla oprávněna jednat za oprávněnou.
Odvolací soud tu při řešení otázky bezvadnosti návrhu - v rovině zkoumání oprávnění fyzických osob jednat za právnickou osobu - zjevně vycházel z právního názoru založeného na výkladu takové povahy zápisu jednatele společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku, jenž mu neumožnil přihlédnout k odvolacímu důvodu směřujícímu k výtce nedostatku řádného návrhu (§205 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) Takovou otázku, tj. možnost přezkumu prokázání oprávnění výpisem z obchodního rejstříku, posoudil totiž odvolací soud – jakkoli šlo o otázku procesní povahy založenou na relativně autonomní procesní úpravě vyjádřené v §21 o.s.ř. - v rozporu s hmotným právem.
Podle §13 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb. ustanovení obchodního zákoníku o jednotlivých obchodních společnostech a družstvu určují statutární orgán, jehož jednání je jednáním podnikatele.
Podle §133 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb. jmenuje jednatele společnosti s ručením omezeným valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických osob. Podle §134 věty první uvedeného zákona platí, že jednateli náleží obchodní vedení společnosti.
V soudní judikatuře a ani v právní teorii není sporu o tom, že při posuzování řádnosti návrhu na nařízení exekuce soud – vedle dalšího – také zkoumá, zda-li v případě právnických osob za osobu oprávněnou jedná ten, kdo je k tomu ze zákona (§21 o.s.ř.) oprávněn (statutární orgán), popř. jinak smluvně zmocněn. Podává-li pak navrhovatel (oprávněný) návrh na nařízení exekuce v zastoupení zmocněncem (§24 o.s.ř.), je nutné, aby toto zastoupení bylo doloženo plnou mocí, udělenou písemně nebo ústně do protokolu tím, kdo je za právnickou osobu oprávněn jednat; absence řádné plné moci je považována za nedostatek podmínky řízení, který lze postupem předjímaným §104 odst. 2 o.s.ř. odstranit (srov. Kůrka, V., Drápal, L.,: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a.s., 2004, str. 191).
Lze připustit, že se v soudní praxi při zjišťování osob oprávněných jednat za právnickou osobu (statutární orgán) zhusta vychází ze stavu zjišťovaného z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku; vždy však s tím rizikem, že tento stav nemusí odpovídat stavu skutečnému. Jak správně zdůraznil ve svém podání dovolatel, od 1. července 1996, kdy vstoupila v účinnost novela obchodního zákoníku č. 142/1996 Sb., je nezbytné – s ohledem na aktuální znění ustanovení §13 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb. – považovat zápis jednatele společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku za zápis mající deklaratorní povahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. června 2001, sp. zn. 29 Cdo 3025/2000, publikované v časopise Soudní judikatura č. 11/2001, pod poř. č. 137).
Požadavku uvedenému v §21 odst. 5 o.s.ř. aby každý, kdo jedná za právnickou osobu, své oprávnění prokázal, odpovídá povinnost soudu prostředky, jimiž fyzická osoba své oprávnění prokazuje, vyhodnotit. Názor odvolacího soudu, dle nějž je povinnost osoby uvedené v §21 odst. 1 o.s.ř. vždy splněna předložením výpisu z obchodního rejstříku obsahujícího tvrzený údaj bez ohledu na zpochybnění správnosti takového údaje, není ve svém absolutním závěru správný a vedl by ve svém důsledku k vytvoření stavu, v němž by i při zjištění opaku takto tvrzeného stavu nebylo možno řízení zahájené k návrhu podepsanému neoprávněnou osobu ukončit procesně, nýbrž vždy jen věcně.
Pokud povinný ve svém odvolání namítal, že osoba, jež prostřednictvím právního zástupce podala jménem oprávněné návrh na nařízení exekuce, nebyla k tomuto oprávněna s poukazem na skutečnost, že byla z funkce jednatele odvolána valnou hromadou, musel odvolací soud dané námitky vzít do úvahy a náležitě se s nimi vypořádat. Proto pochybil, pokud nezohlednil uplatněnou procesní námitku povinného a pokud pro případ její důvodnosti nevedl řízení k postupu předvídanému v §104 odst. 1 o.s.ř.
Oproti tomu k dalším námitkám dovolatele dovolací soud připomíná, že z jeho strany již bylo opakovaně zdůrazněno, že při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce se soud nezabývá a nemůže zabývat tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna, popř. zda ve smyslu §351 odst. 1 o.s.ř. (§73 zákona č. 120/2001 Sb.) „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil nebo ta jinak zanikla, popřípadě v jakém rozsahu; v tomto směru soud vychází z tvrzení oprávněného (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. února 1981, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981, pod poř. č. 21, str. 187/525). Tato skutková okolnost je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat pouze v režimu daném §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř., důkaz opaku tohoto tvrzení musí tedy poskytnout povinný v případném řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6/2005, pod poř. č. 101).
Právní názor odvolacího soudu pojící se k povaze zápisu jednatele do obchodního rejstříku, který mu neumožnil přezkum důvodnosti námitky povinného, tedy správný není, a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. v tomto případě dovolatel uplatnil právem.
Dovoláním napadené rozhodnutí proto Nejvyšší soud zrušil, a odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle ustanovení §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. května 2006
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu