ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.616.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 616/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné G., a.s., proti povinnému Ing. J. K., CSc., zastoupenému advokátem, pro 375.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7, pod sp. zn. 43 Nc 7759/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 28. 4. 2006, č.j. 11 Co 562/2005-45, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 18. 10. 2004, č.j. 43 Nc 7759/2004-7, kterým obvodní soud nařídil exekuci podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze z 12. 12. 1998, č.j. Sm 812/98-7, k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 375.000,- Kč s příslušenstvím, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku. S odvolací námitkou povinného, že mu exekuční titul nebyl doručen, neboť se na adrese, na niž mu bylo doručováno, nezdržoval, se odvolací soud vypořádal závěrem, že přestože se povinný bránil tím, že se v době doručování exekučního titulu na adrese, kam mu bylo doručováno, nezdržoval, toto své tvrzení nejenže nijak nedoložil, ale především ani netvrdil, kde se fakticky zdržoval. Odvolací soud měl tedy za prokázané, že byly splněny podmínky doručení podle ustanovení §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
V dovolání – aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti – povinný namítá existenci vady řízení, jež podle jeho názoru měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. spatřuje v tom, že odvolací soud nepostupoval v souladu s ustanovením §213b o.s.ř., jelikož ho nevyzval podle ustanovení §118a odst. 1 až 3 o.s.ř., aby „svá sporná tvrzení“ prokázal a nevyzval ho k označení důkazů, kterými by tato tvrzení doložil. Vady podle názoru povinného „vykazuje také samotné nalézací řízení“, jelikož v případě, že by mu byl vykonávaný směnečný platební rozkaz řádně doručen, byl by mohl uplatnit veškerá svá procesní práva, takže by platební rozkaz byl vůči němu zcela zrušen, jelikož předmětná směnka nebyla protestována, v důsledku čehož „oprávněný jako majitel směnky ztratil vůči indosantům, kterým byl i povinný, veškerá práva“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z pravidla, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný však, aniž se vůbec zabýval otázkou přípustnosti dovolání, především zpochybnil závěr, že k exekuci navržený směnečný platební rozkaz je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., aby ovšem mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, zda podkladové rozhodnutí bylo povinnému doručeno na adresu, na níž se nezdržoval. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, případně §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Za použití druhého (ostatně s výslovným poukazem na něj) z uvedených důvodů povinný namítá, že podkladové rozhodnutí mu na adresu jeho bydliště doručováno nebylo, a že proto jeho uložení není účinné.
I když povinný zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; svůj závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových zjištěních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Okolnost, že řízení předcházející vydání napadeného usnesení je zatíženo vadou podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (byť by měla spočívat, jak to dovozuje povinný, v porušení ustanovení §213b a §118a o. s. ř.), případně že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.), však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemůže.
Námitka, že vady „vykazuje také samotné nalézací řízení“, je nepřípadná; ustálená judikatura dovodila, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) nepřenášejí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003)
K tvrzení povinného, že se v době doručování titulu zdržoval na konkrétní adrese P., nemohlo být přihlédnuto již proto, že bylo uplatněna teprve v dovolání, tedy jako nepřípustné skutkové novum (§241a odst. 4 o.s.ř.).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2008
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu