Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.08.2012, sp. zn. 20 Cdo 738/2011 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.738.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.738.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 738/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Ing. D. P. , proti povinnému L. R. , zastoupenému Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 4, za účasti JUDr. O. R., pro 120.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 22Nc 1430/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2007, č.j. 26Co 606/2006-65, takto: Dovolání se zamítá . Odůvodnění: Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 7. 2006, č.j. 22Nc 1430/2005-46, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 3. 8. 2006, č.j. 22Nc 1430/2005-54, tak, že zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 12. 2005, č.j. 22Nc 1430/2005-12, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 120.000,- Kč s příslušenstvím podle rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 2. 2005, č.j. 6C 181/2004-111, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2005, č.j. 27Co 245/2005-134, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2005, č.j. 27Co 245/2005-140. Oproti závěrům soudu prvého stupně dovodil, že pokud povinný zmocnil svého právního zástupce v nalézacím řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6C 212/2000 pro dovolací řízení plnou mocí ze dne 18. 9. 2003 k tomu, aby jej „ve všech právních věcech zastupoval, aby vykonával veškeré úkony, přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, podával opravné prostředky nebo námitky a vzdával se jich, vymáhal nároky, plnění nároků přijímal, jejich plnění potvrzoval, to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci“, byl zástupce povinného (v nalézacím řízení žalovaného) oprávněn jej zastupovat „nejen v řízení dovolacím, ale i v řízeních před soudem, jež následovala po skončení řízení dovolacího, když navíc je o nich veden stále jeden spis.“ Odvolací soud proto dospěl k závěru, že „Doručením rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2005, č.j. 27Co 245/2005-134, a opravného usnesení ze dne 17. 10. 2005, č.j. 27Co 245/2005-140, JUDr. V. H. dne 3. 11. 2005 nabylo toto rozhodnutí právní moci. Uplynutím třídenní lhůty k plnění se pak stalo formálně vykonatelným.“ Odvolací soud proto nepovažoval závěr soudu I. stupně o nevykonatelnosti exekučního titulu za správný. V dovolání povinný namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jeno. s. ř.“). Uvedl, že odvolací soud nezohlednil celý text plné moci ze dne 18. 9. 2003, neboť je zřejmé, že „plná moc byla povinným udělena advokátu JUDr. V. H. jako zvláštní plná moc k zastupování před Nejvyšším soudem ČR v Brně v řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. 27Co 187/2001-64, v právní věci žalobkyně Ing. D. P. proti žalovanému L. R., o 120.000,- Kč.“ Z uvedeného proto vyplývá jediný možný výklad vůle zastupovaného i zástupce směřující pouze k zastoupení v dovolacím řízení. Na podporu tohoto svého tvrzení argumentuje podstatou dovolacího řízení jako řízení samostatného. Předložením plné moci pro dovolací řízení, po vyhovění dovolání a zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, se zástupce účastníka automaticky nestává jeho zmocněncem i v řízení následujícím, zvláště v této věci, kdy povinný zastoupen v nalézacím řízení před jeho pravomocným skončením před soudem prvého a druhého stupně nebyl. Aby byl povinný řádně zastoupen i v pokračujícím řízení po zrušení rozhodnutí Nejvyšším soudem, musel by soudu doložit novou plnou moc k zastupování. Z uvedeného dovozuje, že „Jakékoliv písemnosti ze strany soudu tak neměly být zasílány advokátu JUDr. V. H., ale přímo povinnému. Pokud se tak mimo jiné i v případě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2005, sp. zn. 27Co 245/2005, nestalo, nebyl tento rozsudek povinnému coby účastníkovi tohoto řízení doručen, a nemohl proto ani nabýt právní moci.“ Protože exekuční titul není podle povinného vykonatelný, navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil. Oprávněná se ve vyjádření k dovolání plně ztotožnila s napadeným rozhodnutím. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. d) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), není důvodné. Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle kterého exekuce bude zastavena, jestliže byla nařízena, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným, není dán, neboť exekuční titul je vykonatelný, protože byl v nalézacím řízení doručen advokátu povinného oprávněnému jej zastupovat nejen v řízení dovolacím, ale i v řízeních před soudem, jež následovala po skončení řízení dovolacího. Podle §25 odst. 1 o. s. ř. advokátu lze udělit pouze procesní plnou moc, tj. plnou moc pro celé řízení. Procesní plná moc je ze své povahy všeobecnou (generální) plnou mocí, neboť pověřuje advokáta k provádění různých úkonů, jež nelze předem určit ani co do povahy, ani co do počtu; jediným omezením je soudní řízení, v němž má advokát zmocnitele zastupovat. Dovolatel má pravdu ve svém tvrzení, že řízení o případném mimořádném opravném prostředku je řízením novým, i zde však zdůrazňuje judikatura význam obsahu plné moci. Není-li plná moc výslovně omezena na řízení před soudem určitého stupně a obsahuje-li obecně formulované zmocnění k podávání opravných prostředků, je advokát oprávněn zastupovat účastníka jak v odvolacím, tak v dovolacím řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ze shora uvedeného pak lze jednoznačně dovodit, že pokud obecná část plné moci obsahuje citaci „aby mne zastupoval ve všech právních věcech, aby…“, opravňuje advokáta k zastupování v jakémkoliv řízení před soudem, jehož se zmocnitel bude účastnit, včetně řízení pokračujícího po rozhodnutí dovolacího soudu o zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí. Nad rámec uvedeného lze pouze poznamenat, že plná moc udělená povinným jeho zástupci dne 18. 9. 2003 v nalézacím řízení při podání dovolání neobsahuje žádné omezení jen na dovolací řízení. Povinný i jeho právní zástupce použili tzv. formulářovou plnou moc, to však nic nemění na tom, že pokud by chtěli takto obecně udělenou plnou moc omezit, mohli by ji formálně upravit. To se však v projednávané věci nestalo; advokát zde vyjádřil vůli zastupovat účastníka ve všech právních věcech, s nimiž se na něj účastník obrátí, a účastník na základě vzájemné důvěry poskytl advokátu paušálně právo zastupovat jej ve všech řízeních, která třeba ještě ani nejsou zahájena a jejichž předmět není dosud určen. Advokát pak svým jednáním v řízení, které následovalo po řízení o dovolání, projevil vůli, že sjednaný vztah zastoupení mezi ním a účastníkem stále trvá (srov. strana 4 napadeného rozhodnutí). Závěr odvolacího soudu, že exekuční titul, podle kterého byla tato exekuce nařízena, je vykonatelný s ohledem na jeho doručení povinným po právu zvolenému zástupci v nalézacím řízení, je správný, a důvod pro zastavení exekuce uvedený v §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tudíž dán není. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že napadené rozhodnutí je správné; Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl. O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. srpna 2012 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/29/2012
Spisová značka:20 Cdo 738/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.738.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce)
Dotčené předpisy:§25 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:09/07/2012
Podána ústavní stížnost sp. zn. III.ÚS 4232/12
Staženo pro jurilogie.cz:2022-11-26