ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.833.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 833/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobkyně H. F., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. J., zastoupenému advokátem, o vyloučení majetku z exekuce, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 198/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2006, č.j. 6 Co 1147/2006-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 31. 1. 2006, č.j. 7 C 198/2005-17, jímž okresní soud zamítl žalobu na vyloučení bytové jednotky č. 315/2 s podílem 13/250 na společných částech domu č.p. 314, 315 a 316 postaveného na parcele st. 2413 a st. 2417 a se stejným podílem k těmto pozemkům, vše zapsáno na LV č. pro obec a katastrální území P., z exekuce vedené Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 11 Nc 1035/2005. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že jí svědčí právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (exekuci) ve smyslu ustanovení §267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Kupní smlouva, kterou žalobkyně jako kupující uzavřela dne 23. 4. 2004 s J. B. jako prodávajícím (v exekuci povinným), je neplatná (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), jelikož povinný tímto právním úkonem porušil zákaz nakládat s majetkem poté, co mu bylo doručeno usnesení ze dne 16. 6. 2003, č.j. 7 Nc 1237/2003-7, kterým Okresní soud v Písku nařídil na jeho majetek exekuci (§44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž namítá, že došlo k zásahu do jejího vlastnického práva nad rámec zákona, případně je samotné vlastnictví zpochybněno. Prosazuje, že kupní smlouva byla uzavřena platně a povinný od 23. 4. 2004 již není vlastníkem bytové jednotky. Řízení o povolení vkladu vlastnického práva pro dovolatelku bylo sice pro zpětvzetí návrhu zastaveno, nicméně právo dovolatelky na provedení vkladu trvá. Jak exekuční příkaz ze dne 28. 4. 2004 postihující předmětné nemovitosti, který má účinky nařízení výkonu rozhodnutí, tak usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 26. 1. 2005, č.j. 11 Nc 1035/2005-5, kterým byl nařízen „výkon rozhodnutí ... prodejem výše označených nemovitostí,“ byly tedy vydány v době, kdy povinný již nemovitost nevlastnil. Vlastníkem bytové jednotky nebyl povinný ani v době vydání usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 16. 6. 2003, č.j. 7 Nc 1237/2003-7, tímto usnesením byla navíc exekuce nařízena ve prospěch jiného oprávněného než žalovaného. Zásadní právní význam spatřuje dovolatelka v závěru, že usnesení o nařízení exekuce vydané pro konkrétního oprávněného se vztahuje i na oprávněné v jiných exekučních řízeních vedených proti témuž povinnému a že zákaz uložený povinnému usnesením o nařízení exekuce se vztahuje i na majetek nabytý v budoucnosti. Současně poukazuje na to, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 1. 2006, č.j. 6 Co 2906/2005-41, rozhodl v jiné věci tak, že kupní smlouva, kterou s povinným uzavřela, je platná a že tento majetek exekucí proti povinnému nelze postihnout. Navrhla, aby dovolací soud nemovitost z exekuce vyloučil.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Z hlediska skutkového stavu bylo odvolacím soudem zjištěno, že usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 16. 6. 2003, č.j. 7 Nc 1237/2003-7, byla na majetek povinného J. B. nařízena exekuce a povinnému byla uložena povinnost po doručení usnesení nenakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku, s tím, že právní úkon, kterým povinný poruší tuto povinnost, je neplatný. Usnesení bylo povinnému doručeno 4. 2. 2004. J. B. jako prodávající a žalobkyně H. F. jako kupující uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byla předmětná bytová jednotka s podíly na společných částech domu a pozemku; smlouvu účastníci podepsali 23. 4. 2004.
Přestože dovolatelka pokládá napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze. Otázku (ne)platnosti kupní smlouvy, jež byla pro rozhodnutí věci samé významná, vyřešil odvolací soud v plném souladu s ustanovením §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., v němž je vymezen zákaz směřující vůči povinnému, kterým je mu pod sankcí absolutní neplatnosti právních úkonů zapovězeno nakládat – až na stanovené výjimky – veškerým majetkem. Počátek tohoto tzv. generální inhibitoria je vázán na okamžik doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému, nikoli na okamžik vydání exekučního příkazu, jak se mylně domnívá dovolatelka. Generální inhibitorium je po vydání exekučního příkazu postihujícího konkrétní věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty toliko doplněno tzv. speciálním inhibitoriem, tj. zákazem nakládat s konkrétním majetkem exekučním příkazem postiženým (§47 odst. 4, §49 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb.).
K námitce, že povinný bytovou jednotku v době nařízení exekuce (dosud) nevlastnil, je třeba uvést, že Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1813/2006 (jímž byl mimochodem zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2006, č.j. 6 Co 2906/2005-41, na nějž žalobkyně v dovolání poukazuje), vyslovil závěr, že zákaz uvedený v §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. – tj. generální inhibitorium – se vztahuje i na majetek nabytý povinným až po doručení usnesení o nařízení exekuce.
Kdo je na straně oprávněné účastníkem řízení, v němž bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce, s jehož doručením jsou spojeny účinky generálního inhibitoria, je pro posouzení platnosti právního úkonu, jímž byl tento zákaz porušen (a potažmo existence práva nepřipouštějícího exekuci), okolností bezvýznamnou.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (žalovanému náklady v tomto stádiu řízení nevznikly a žalobkyně na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2008
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu