ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.839.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 839/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Zemědělského družstva „M.“ v likvidaci, zastoupeného advokátkou, proti povinnému J. T., zastoupenému advokátem, prodejem movitých věcí, pro 35.058,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. E 3757/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. října 2004, č. j. 24 Co 287/2004-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí pro částku 35.058,- Kč s příslušenstvím, maje za to, že odvolací obrana povinného poukazující na to, že z provedených důkazů se podávají skutkové okolnosti, na jejichž základě lze dovodit zánik vymáhané pohledávky započtením, není důvodná.
Povinný, zastoupený advokátem, ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“)]. Dovolatel ve svém podání odvolacímu soudu vytýká, že tento nesprávně vyhodnotil důkazní situaci, když nepřisvědčil jeho námitce, dle které z provedených důkazů plyne zánik vymáhané pohledávky započtením.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně (odstavec 2). Dovolání proti usnesení je tedy přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich) stanovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Dovolání povinného žádnou otázku zásadního právního významu neformuluje, ve skutečnosti ani nevede polemiku s právními názory, které odvolací soud při přezkumu správnosti usnesení soudu prvního stupně užil. Co do svého obsahu pro dovolací řízení nepřípustně toliko zpochybňuje závěry odvolacího soudu o skutkovém stavu věci, když ten nepřihlédl k povinným tvrzenému a neprokázanému zániku pohledávky započtením, v jejímž důsledku mělo vymáhané právo zaniknout. Tím ovšem otázku po právní stránce zásadního významu ve smyslu shora uvedené zákonné konstrukce přípustnosti dovolání dovolatel založit nemůže.
Dovolání lze sice také podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování – to však ve smyslu §241a odst. 3 o.s.ř. leda tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/, popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu §238 a §238a o.s.ř., a o takový případ se zde nejedná.
Dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení není možné zohlednit. Nelze-li tedy dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/ a §237 odst. 3 o.s.ř.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2005
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu