ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.899.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 899/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. K. proti povinným 1) J. K. a 2) J. K., prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 E 484/99, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. února 2001, č. j. 18 Co 7/2001-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 4. září 2000, č. j. 1 E 484/99-84, určil odhadní cenu nemovitostí specifikovaných ve výroku usnesení částkou 720.000,- Kč. Krajský soud shora označeným usnesením rozhodnutí okresního soud změnil tak, že tuto cenu určil částkou 776.700,- Kč, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení; návrhu povinných na připuštění dovolání - s odůvodněním, že neřešil otázku po právní stránce zásadního významu - krajský soud nevyhověl.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli povinní včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozují jednak z ustanovení 239 odst. 2 občanského soudního řádu a dále z toho, že jim byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle názoru dovolatelů soudy nesplnily svou „doručovací povinnost\" (tím, že znalecký posudek dosud nedoručily jejich právnímu zástupci, který tak stále nemůže dostatečně posoudit, jaké postupy soudní znalkyně zvolila při stanovení ceny nemovitostí), takže zde jsou „..důvodné obavy, že cena v…posudku byla ovlivněna a nepřiměřeně snížena s cílem zajistit co nejnižší vyvolávací cenu.\" Otázku zásadního právního významu ve smyslu §239 odst. 2 o. s. ř. spatřují - poukazujíce na odvolání ze dne 6. listopadu 2000 - v nesprávném (byť v souladu s dosavadní judikaturou řešeném) posouzení jejich pasivní věcné legitimace.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno 4. září 2000), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.\").
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; k těmto vadám je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) - e) a g) o. s. ř. namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud nejprve námitkou, že oprávněné byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.).
Touto zmatečností však řízení netrpí. Spatřují-li totiž dovolatelé odnětí množnosti jednat před soudem ve skutečnosti, že soudy obou stupňů jejich právnímu zástupci nedoručily znalecký posudek, nelze jejich argumentaci přisvědčit již proto, že při opatření odhadu podle §336 odst. 1 o. s. ř. (byť k němu soud ustanoví znalce) nejde o znalecký posudek ve smyslu důkazního prostředku podle §127 o. s. ř., nýbrž pouze o úkon v rámci vykonávacího řízení vedoucí k provedení dražby (zákon výslovně uvádí, že soud pouze „opatří odhad\"); občanský soudní řád ostatně ani nepředepisuje, aby osobám uvedeným v ustanovení §336 odst. 1 byl doručen samotný odhad, nýbrž - jak to výslovně stanoví v §336a odst. 4 - toliko rozhodnutí, jímž odhadní cenu (podle výsledku odhadu) určí; teprve proti tomuto rozhodnutí je pak přípustný opravný prostředek - odvolání. Rozhodnutí o určení ceny bylo - dne 6. listopadu 2000 - doručeno zástupci povinných; ten byl 25. července 2000 o ohledání nemovitostí, provedeném dne 22. srpna 2000 (při němž již ovšem nebyl odhad z 28. dubna 2000 /nikoli tedy 1999, jak nesprávně uvádějí v odvolání, na něž pak odkazují v dovolání, povinní, vycházející patrně z chybně uvedeného data na první straně odhadu, viz č. l. 35/ nikterak měněn ani doplňován) řádně uvědoměn..
Dovolání není přípustné ani podle §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí - svou povahou - není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím (rozhodnutí odvolacího soudu - jestliže k odvolání povinných stanovilo odhadní cenu nemovitostí částkou vyšší než rozhodnutí soudu prvního stupně - totiž nekonstituuje ani nedeklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků ve srovnání s tímto rozhodnutím rozdílně); podřadit je nelze ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení.
Použitelnost ustanovení §239 o. s. ř. není dána již proto, že rozhodnutí o určení odhadní ceny není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama\" srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88).
Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat jeho věcnými argumenty včetně námitek „nepřiměřeného snížení ceny nemovitostí\" a nedostatku „pasívní legitimace\" - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Povinní z procesního hlediska zavinili, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v.r.
předseda senátu