ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.901.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 901/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné L. V., zastoupené advokátkou, proti povinnému A. D., zastoupenému advokátkou, za účasti vydražitele P. C. s. r. o., pro 430.865,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. E 1883/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2007, č.j. 12 Co 89/2007-222, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 8. 11. 2006, č.j. E 1883/99-203, jímž Okresní soud v Třebíči udělil vydražiteli příklep nemovitostí v katastrálním území a obci P., a to budovy na pozemku parc. č. st. 160, pozemku parc. č. st. 160, budovy bez č. p. a č. e. na pozemku parc. č. st. 174 a pozemků parc. č. st. 174, parc. č. 605/1, 605/2, 605/3, 606, 1203/4 a jejich příslušenství za nejvyšší podání 738.667,- Kč, na něž započetl složenou jistotu 300.000,- Kč, a k doplacení stanovil dvouměsíční lhůtu od právní moci usnesení. Odvolací soud dospěl k závěru, že nenastal žádný z důvodů předvídaných ustanovením §336k odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), pro který lze změnit usnesení o příklepu, zejména uvedl, že povinný nedůvodně brojil proti určené výsledné ceně; jinak měly jeho odvolací námitky charakter komplexního nesouhlasného stanoviska s prováděním výkonu rozhodnutí.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž zejména popisuje své majetkové poměry, okolnosti vypořádání majetku s oprávněnou po rozvodu jejich manželství a podrobně se vyjadřuje k průběhu řízení, v němž byl vydán exekuční titul, přičemž jednáním soudu se cítí být poškozen. Mimo to namítá, že jeho odvolání nesměřovalo proti výsledné ceně, ale nesouhlasil s výší vyvolávací ceny při dražbě, jež se měla odvíjet od tržní ceny, která je oproti nejnižšímu podání minimálně dvojnásobná. Odvolacímu soudu dále vytýká, že nevzal v úvahu jeho argumentaci, že vydraženy byly i pozemky parc. č. 605/1, 605/2, 605/3 a 606, které do vypořádání podílového spoluvlastnictví nepatří, protože je dostal darem od svých rodičů a s nemovitostmi dříve v podílovém spoluvlastnictví s oprávněnou netvoří funkční celek. Pokud byly tyto pozemky zahrnuty do ocenění, z něhož byla vyměřena náhrada pro oprávněnou, získala by „neoprávněný majetkový prospěch,“ pokud do ocenění zahrnuty nebyly, získal by je vydražitel zcela zdarma. Tyto pozemky navíc slouží jeho obživě. Z uvedených důvodů má za to, že dosavadními soudními rozhodnutími je zavázán nespravedlivě, a navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože odvolací soud usnesení o udělení příklepu nemůže zrušit (srov. §336k odst. 3 o.s.ř.), je použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (pojmově) vyloučeno a přípustnost dovolání lze vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým – podle obsahu podání – dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Naopak platí, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nejsou s to založit námitky podřaditelné důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ostatně žádné konkrétní vady exekučního řízení dovolatel nenamítá.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti je rozděleno do několika relativně samostatných fází (1/ nařízení výkonu rozhodnutí, 2/ určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou, a určení výsledné ceny, 3/ vydání dražební vyhlášky, 4/ prodej nemovitosti v dražbě, 5/ rozvrh rozdělované podstaty), v nichž se řeší vymezený okruh otázek, přičemž pravomocné rozhodnutí, jímž je ukončen určitý úsek, je předpokladem pro další pokračování v řízení a současně vylučuje možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006).
Přípustnost dovolání nezakládá námitka dovolatele, že byl udělen příklep nemovitostí, jež nepatří do vypořádání podílového spoluvlastnictví s oprávněnou. Oprávněná navrhla k vymožení své pohledávky vyplývající z exekučního titulu výkon rozhodnutí prodejem i těchto nemovitostí a výkon rozhodnutí jejich prodejem byl (pravomocně) nařízen, byly zahrnuty jak do usnesení o určení ceny, tak do dražební vyhlášky, a nařízený výkon rozhodnutí ve vztahu k těmto nemovitostem nebyl zastaven. Je třeba připomenout, že exekučním titulem bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví povinného a oprávněné tak, že nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví povinného za náhradu, nikoli nařízením jejich prodeje s následným rozdělením výtěžku, a je na oprávněné, postižení jakého majetku povinného k uspokojení své (náhradové) pohledávky navrhne.
Vyjadřuje-li dovolatel nesouhlas s výší nejnižšího podání (nezpochybňuje přitom, že koresponduje s výší nejnižšího podání určenou v dražební vyhlášce), pak ani takovou námitku v této fázi řízení zohlednit nelze, neboť je jí zpochybňována správnost řešení v předcházejících úsecích již najisto postavených (rozhodnutých) otázek, a sice určení výsledné ceny nemovitostí, od níž se výše nejnižšího podání odvíjí, případně určení výše nejnižšího podání v dražební vyhlášce.
Namítá-li dovolatel, že pozemky potřebuje ke své obživě, jedná se o okolnost při přezkumu usnesení, jímž byl udělen příklep, nevýznamnou. Navíc jde o skutkové tvrzení, které vnesl do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku, aniž je měl k dispozici odvolací soud, takže dovolací soud by k němu ani v případě jeho významnosti nepřihlížel (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.). Ostatně o skutkových výhradách obecně platí, že nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu.
Ke zbývajícím námitkám dovolatele nezbývá než připomenout, že v řízení o výkon rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, neboť jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58). Nejvyšší soud již také v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí (srov. usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné a vydražiteli náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu