ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.922.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 922/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a.s. (dříve Profireal, a.s.), se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24/941, identifikační číslo osoby 618 60 069, proti povinné J. D. , zastoupené Mgr. Josefem Suchopárem, advokátem se sídlem v Strakonicích I, Palackého náměstí 113, pro 22.794,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 20 Nc 3684/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. května 2008, č. j. 5 Co 753/2008 - 75, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 20. 3. 2007, č. j. 20 Nc 3684/2007 - 13, (ve znění opravného usnesení ze dne 28. 1. 2008, č. j. 20 Nc 3684/2007 - 64), jímž okresní soud nařídil podle pravomocného a vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 26. 4. 2004, č. j. 55 Sm 108/2004 - 4, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 29. 6. 2004, č. j. 55 Cm 151/2004 - 13, k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 22.794,- Kč s příslušenstvím, jakož i nákladů exekuce, exekuci, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad v Plzni. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny a že námitka povinné zpochybňující formální vykonatelnost exekučního titulu, je neopodstatněná. Z nalézacího spisu totiž zjistil, že směnečný platební rozkaz byl povinné doručen do vlastních rukou dne 30. 4. 2004 a že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 29. 6. 2004, č. j. 55 Cm 151/2004 - 13, kterým byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, jí byl doručen uložením na poště (§46 o. s. ř., ve znění platném „ke dni 7. 7. 2004“), neboť povinná nebyla při doručování zásilky zastižena v místě svého bydliště, v němž je trvale hlášena od 6. 1. 1995. Desátý den od uložení zásilky proto nastala „domněnka“ řádného doručení a exekuční titul tak nabyl právní moci a stal se vykonatelným.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání (doplněné podáním zástupce, který jí byl soudem ustanoven) z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Poukazuje na to, že již v odvolání namítala, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 29. 6. 2004, č. j. 55 Cm 151/2004 - 13, jí nebyl doručen do vlastních rukou. Závěr odvolacího soudu, že desátým dnem od uložení zásilky (dne 7. 7. 2004) nastala „domněnka“ řádného doručení, považuje za nesprávný, neboť aby „tato domněnka“ mohla být naplněna, bylo nezbytnou podmínkou, že se v místě doručení, tj. v místě trvalého pobytu L., skutečně zdržovala jak v době uložení zásilky, tak v následujících deseti dnech. Protože však tato skutečnost nebyla prokázána, nemohlo dojít k řádnému doručení rozsudku, a rozhodnutí, která jsou podkladem pro exekuci (exekuční titul), tak nejsou vykonatelná. Z uvedených důvodů má za to, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a dovolání je proto přípustné. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání povinné není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Povinná v dovolání žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), nevymezila, a k tomuto závěru nelze dospět ani na základě námitek uplatněných v dovolání.
Podle §46 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2004, fyzické osobě lze doručit písemnost v bytě, v místě podnikání, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižena. Podle odst. 4 tohoto ustanovení nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl; nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle §46 odst. 5 o. s. ř., v témže znění, není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval.
Ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 29 Odo 327/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 75, ročník 2003), dále dovodila, že „pro závěr, zda se adresát v místě doručování zdržuje, je rozhodný stav, jaký zde byl v době pokusu doručovatele o doručení písemnosti; tvrzení adresáta, že se v místě doručení nezdržoval teprve v průběhu doby od uložení zásilky na poště do dne, kdy nastala fikce doručení zásilky, je proto bez významu“.
Náhradní doručení (uložením na poště) je právní fikcí, která je podmíněna vyvratitelnou domněnkou, že se adresát v místě doručení v době doručení zdržuje (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 5 Cmo 343/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 66/2003).
V posuzované věci odvolací soud na základě provedeného šetření z nalézacího spisu zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 29. 6. 2004, č. j. 55 Cm 151/2004 - 13, byl povinné doručován na adresu jejího trvalého bydliště (L., PSČ), na němž je přihlášena od 6. 1. 1995, a jelikož povinná nebyla zastižena, byla zásilka dne 7. 7. 2004 uložena; nevyzvedla-li si povinná zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení.
Jak z obsahu spisu vyplývá, povinná v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce netvrdila (natož prokazovala), že se době pokusu doručovatele o doručení písemnosti v místě doručování (na adrese trvalého bydliště) nezdržovala (tuto okolnost ostatně nenamítá ani v dovolání). V souladu s §46 odst. 5 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2004, tak platí předpoklad, že se v místě doručení písemnosti zdržovala.
Odvolacímu soudu tudíž nelze důvodně vytýkat nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], dospěl-li k závěru, že exekuční titul je formálně vykonatelný.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu