ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.926.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 926/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného A. V., zastoupeného advokátkou, proti povinné M. S., pro 877.812,50 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 25 E 44/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 1. 2006, č.j. 12 Co 564/2005-183, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 9. 2005, č.j. 25 E 44/2001-176, jímž okresní soud zastavil výkon rozhodnutí (nařízený jeho usnesením ze dne 11. 2. 2002, č.j. 25 E 44/2001-70, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 3. 2002, č.j. 25 E 44/2001-77). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ve výkonu rozhodnutí nelze pokračovat, neboť jím postižené nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty úpadkyně E. S. a následně zpeněženy ve veřejné dražbě. K námitkám oprávněného ohledně zákonnosti zahrnutí nemovitostí do soupisu konkursní podstaty bylo možno přihlédnout jen v řízení o žalobě podle §19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 328/1991 Sb.“), nebo v řízení o žalobě na neplatnost dražby; žádná z těchto žalob však podána nebyla.
V dovolání oprávněný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčen, že odvolací soud je vázán svým právním názorem vysloveným v předchozím usnesení ze dne 13. 12. 2001, podle něhož výkon rozhodnutí nemá s konkursem vedeným na majetek matky povinné žádnou souvislost. K podání žaloby o vyloučení věci z konkursní podstaty a žaloby na neplatnost dražby neměl oprávněný procesní legitimaci. Dražba je však přesto neplatná, neboť správce zařadil nebytový prostor do konkursní podstaty, aniž disponoval pravomocným rozhodnutím o neúčinnosti darovací smlouvy mezi povinnou a její matkou (neúčinnost právního úkonu vyslovená ve prospěch oprávněného před prohlášením konkursu nezískává po prohlášení konkursu účinky vůči konkursním věřitelům a správci) a aniž podal žalobu o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí podle §267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“); neplatnost dražby je dána také proto, že na dražených nemovitostech vázl soudní zákaz nakládání s předmětem dražby podle §5 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 26/2000 Sb.“). Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, jehož právním názorem by byl soud prvního stupně vázán (jak tomu bylo v souzené věci, kdy odvolací soud zrušil původní rozhodnutí soudu prvního stupně pro vadu řízení spočívající v nedostatku odůvodnění), přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Oprávněný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, avšak jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
V otázce, zda k neplatnosti veřejné dražby dobrovolné provedené podle §27 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. vede okolnost, že věc osoby odlišné od úpadce (§6 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb.) byla do soupisu konkursní podstaty pojata neoprávněně, byla soudní praxe obecně usměrněna rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9, ročník 2005 pod č. 81. V něm bylo vyloženo, že ten, na koho správce v rámci zpeněžování převedl majetek sepsaný do konkursní podstaty, se stává vlastníkem takového majetku bez zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že sepsaný a zpeněžený majetek v době zpeněžení náležel osobám jiným. Dostatečným podkladem pro zpeněžení majetku osob odlišných od úpadce je tedy soupis konkursní podstaty (§18 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb.); jestliže tento majetek byl do soupisu řádně zahrnut, pak okolnost, že se tak stalo neoprávněně, nemůže po jeho zpeněžení vlastnické právo nabyvatele již ohrozit (k situaci, kdy zpeněžený majetek do soupisu zahrnut nebyl, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 2, ročník 2006 pod č. 19).
Dovolatel se mýlí, shledává-li důvod neplatnosti dražby v okolnosti, že na dražené nemovitosti vázly zákazy nakládání s předmětem dražby podle §5 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. Byl-li prohlášen konkurs, pak možný nesoulad mezi účinky prohlášeného konkursu a zákazy plynoucími z exekučních řízení postihujících věc sepsanou do konkursní podstaty je třeba řešit vždy ve prospěch konkursní podstaty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 364/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod č. 42).
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí navíc tyto otázky nemohou pro dovolatele založit již proto, že jejich řešení není rozhodné pro věc samu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2001 pod č. 27). I kdyby neoprávněnost soupisu nemovitosti do konkursní podstaty a dispoziční omezení založená exekučním řízením měly za následek neplatnost dražby, nemělo by to na postavení dovolatele žádný vliv, neboť žaloba podle §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. v zákonné lhůtě podána nebyla a právo domáhat se vyslovení neplatnosti dražby tím zaniklo.
Správný je rovněž (dovolatelem ostatně nezpochybněný) závěr, že přechod vlastnického práva z povinného na jinou osobu v důsledku řádného zpeněžení nemovitostí v konkursu je důvodem zastavení dříve nařízeného výkonu rozhodnutí jejich prodejem podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1545/2003).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; povinné, jež by měla na náhradu právo, náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2006
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v.r.
předsedkyně senátu