ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.929.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 929/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné S. A. ZIEGLER FRANCE , se sídlem v Roncq, Avenue Konrad Adenauer CIT de Roncq, Francouzská republika, zastoupené Mgr. Davidem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova č. 100/9, proti povinnému J. N. , se sídlem v Rovné č. 90, identifikační číslo osoby 168 19 764, zastoupenému JUDr. Josefem Šťastným, advokátem se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova č. 38, pro 130 585,95 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 15 EXE 2115/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2016, č. j. 5 Co 934/2016-76, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „odvolací soud“) potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 2. 2016, č. j. 15 EXE 2115/2015-53, kterým byl zamítnut návrh povinného na odklad exekuce (výrok I) a dále zamítnut návrh na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Jiřím Komárkem, Exekutorský úřad ve Žďáru nad Sázavou, pod sp. zn. 038 EX 780/15 (výrok II). Odvolací soud ve vztahu k návrhu na zastavení exekuce uzavřel, že ze sdělení soudního exekutora bylo zjištěno, že stále neskončila přípravná fáze exekuce a že exekutor je připravený vést mobiliární exekuci, když v registru zbraní a vozidel jsou pro povinného registrovány.
Usnesení odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok II., napadl povinný dovoláním. V něm opět poukazuje na svoji nepříznivou majetkovou a finanční situaci. Zdůraznil, že i když pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná, jeho příjmy nepostačují k uspokojování jeho základních životních potřeb. Nemá žádný hodnotný majetek. Má za to, že se odvolací soud v projednávané věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011, když průběh exekuce a její případný výtěžek nepostačuje ke krytí nákladů exekučního řízení, tím spíše k úhradě vymáhané pohledávky. Dále se odvolací soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1491/2016, když není zřejmé, zda si soud I. stupně či odvolací soud vyžádal aktualizovanou zprávu od soudního exekutora, zda povinný má pro účely exekuce dostatečný majetek. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání povinného se vyjádřila oprávněná. Navrhla odmítnutí dovolání povinného a požádala o náhradu nákladů dovolacího řízení. Dovolatel nedostál základním požadavkům na vymezení dovolacího důvodu. Odvolací soud ve svém rozhodnutí respektoval rozhodovací praxi dovolacího soudu. Soudy obou stupňů byly před vydáním svého rozhodnutí o majetkové situaci povinného ze sdělení soudního exekutora obeznámeny. Oprávněná trvá na provádění exekuce, když lze o nemajetnosti povinného na podkladě sdělení exekutora pochybovat.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Postup obecných soudů při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekuce na základě ustanovení §268 odst. 1 písm. e), tj. kdy průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, je totiž s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v souladu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1491/2016), a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.). Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011 , s řešenou problematikou nesouvisí (vyjadřuje se k otázce nemajetkové újmy při nepřiměřenosti délky exekučního řízení).
Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, a ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014).
Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky, mimo jiné např. že má informace, které umožňují vést exekuci prodejem movitých věcí.
V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 27. ledna 2016 (č. l. 52). Z něho soud zjistil, že soudní exekutor vede exekuci na majetek povinného přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, srážkou ze mzdy povinného, přikázáním jiné peněžité pohledávky. Je připraven vést exekuci prodejem movitých věcí s ohledem na záznam vozidel a zbraní u povinného v příslušných registrech. Ačkoli lze danou zprávu považovat za obsahově i informačně relativně stručnou, přesto výše zmíněným materiálním požadavkům zásadně vyhovuje; ostatně soudy posoudily návrh povinného na zastavení exekuce jako nedůvodný proto, že soudní exekutor dosud nedokončil prověřování majetkových poměrů povinného a nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněné, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce.
Na základě řečeného lze konstatovat, že obecné soudy postupovaly zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jestliže dospěly k závěru, že důvod dle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zde (nyní) nebyl dán.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu