ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.954.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 954/2018-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v exekuční věci oprávněné SLAVIA CAPITAL Group, a.s. , se sídlem v Bratislavě, Mostová č. 2, identifikační číslo osoby 31403387, zastoupené JUDr. Janem Rudolfem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě č. 583/15, proti povinnému I. B. , pro 230 830,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 43177/2011, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2017, č. j. 30 Co 401/2017-88, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. října 2017, č. j. 30 Co 401/2017-88, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. srpna 2017, č. j. 36 EXE 43177/2011-63, který zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením Obvodního soudu ze dne 14. května 2011, č. j. 36 EXE 43177/2011-19. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nebyly splněny podmínky pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále též jen „o. s. ř.“, neboť dohledávání majetku povinného dosud nebylo ukončeno, a návrh na zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného je tak předčasný.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, ve kterém namítá, že odvolací soud i soud prvního stupně se odchýlili od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť rozhodly toliko na podkladě paušálního tvrzení o věku povinného, aniž požadovaly od soudního exekutora jakékoli informace o zjištěném majetku, přičemž probíhající exekuce nezajistila ani po letech žádný postižitelný majetek a vyžádaná zpráva od soudního exekutora neposkytovala dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se exekuce zastavuje, případně aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť postup obecných soudů při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekuce na základě ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., tj. kdy průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, ze dne 26. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, ze dne 17. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014, ze dne 25. května 2016, sp. zn. 20 Cdo 1491/2016, či ze dne 31. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011), a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud ve výše uvedené judikatuře opakovaně uvedl, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné.
Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky.
V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 8. srpna 2017 (č. l. 67 spisu), podle kterého povinný dosud ničeho neuhradil, nebyl zjištěn žádný majetek povinného a soudní exekutor provádí pravidelné lustrace majetku povinného a to minimálně v půlročních intervalech. S ohledem na věk povinného lze předpokládat, že bude výdělečně činný a bude schopen dlužnou pohledávku uhradit.
Ačkoli lze danou zprávu považovat za obsahově i informačně relativně stručnou, přesto výše zmíněným materiálním požadavkům zásadně vyhovuje; ostatně soudy posoudily návrh povinného na zastavení exekuce jako předčasný proto, že soudní exekutor dosud nedokončil prověřování majetkových poměrů povinného a nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce, a lze tak pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného. Lze přisvědčit tvrzení dovolatele, že ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nelze bez dalšího vykládat tak, že osoba ve věku osoby výdělečné činné nemá šanci se úspěšně domáhat zastavení exekuce z důvodu citovaného ustanovení, a že exekuci nelze vést „napořád“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, a ze dne 22. března 2017, sp. zn. 20 Cdo 5551/2016), ale s přihlédnutím k dostatečným možnostem pracovních příležitostí na trhu práce (což je dovolacímu soudu známo z veřejně dostupných informací) je na soudním exekutorovi, aby průběžně majetek povinného zjišťoval. Teprve v případě, že by ani v blízké budoucnosti nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněné, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce.
Dovolatel se proto mýlí, domnívá-li se, že obecné soudy postupovaly v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť v posuzovaném případě postupovaly zcela v souladu s jejími závěry, jestliže dospěly k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zde (nyní) nebyl dán.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 4. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu