ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.986.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 986/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné R., a. s., zastoupené advokátem, proti povinným 1) A. I., a. s., 2) P. M., o nařízení exekuce pro 6.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 7111/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 30. 3. 2004, čj. 9 Co 1053/2003-28, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 30. 3. 2004, čj. 9 Co 1053/2003-28 se zrušuje, a věc se krajskému soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 22. 9. 2003, čj. 42 Nc 7111/2003-13 (kterým okresní soud nařídil exekuci notářského zápisu [sp. zn. Nz 80/2000 z 22. 3. 2002 sepsaného notářkou JUDr. M. V.], jejímž provedením pověřil navrženého exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že oprávněná sice na základě postupní smlouvy převzala (od Ing. V. T.) pohledávku za první povinnou, že však tato pohledávka nebyla „vykonatelná, která by mohla být bez dalšího vymáhána výkonem rozhodnutí“, a obecným závěrem, že „dojde-li k převodu pohledávky na jiného, nemůže být předmětný notářský zápis pro nového věřitele titulem, na jehož základě by se mohl domoci vymožení této pohledávky“; kromě toho odvolací soud dovodil, že odstoupením společnosti K., a. s. (označené v notářském zápise jako „věřitel a oprávněný) od postupní smlouvy, na základě níž nabyla od Ing. T. (jako postupitele) pohledávku za povinnou, ztratil podkladový notářský zápis účinnost.
V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též je „o.s.ř.“) spatřuje jednak v nerespektování ustanovení §256 o.s.ř., umožňujícího, aby exekuce byla nařízena a provedena ve prospěch jiného, než kdo je v titulu označen jako oprávněný, a jednak v názoru, že nemá-li notářský zápis hmotněprávní povahu, nemůže být titulem pro vymožení závazku ve prospěch jiné osoby než účastníka dohody do notářského zápisu vtělené.
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že odstoupením společnosti K., a. s. (v notářském zápise označené jako „věřitel a oprávněný“) od postupní smlouvy, na základě níž nabyla od Ing. T. pohledávku za povinnou, ztratil notářský zápis účinnost, dále pak obecný závěr, že „dojde-li k převodu pohledávky na jiného, nemůže být předmětný notářský zápis pro nového věřitele exekučním titulem“, a konečně pak úsudek, že pohledávka za povinnou, kterou oprávněná převzala na základě postupní smlouvy od Ing. T., je „nevykonatelná“, takže „nemohla být bez dalšího vymáhána výkonem rozhodnutí“.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o tento případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb. (dále též jen „exekuční řád“), proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu.
Podle §36 odst. 4 exekučního řádu lze přechod povinnosti nebo přechod či převod práva prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
V daném případě je osobou označenou v podkladovém notářském zápise jako „věřitel a oprávněný“ společnost K., a. s., zatímco oprávněným v ryze procesním smyslu, tedy osobou, jež podala návrh na nařízení exekuce, společnost R., a. s. Specifikum souzené věci spočívá v tom, že nejde o průkaz prostého přechodu resp. převodu práva ze společnosti K., a. s. (jež pohledávku za povinnou nabyla postupní smlouvou z 22. 10. 2001 od Ing. T.) na společnost R., a. s., jakožto „navrhovatele“ exekuce, nýbrž o to, zda vymáhaná pohledávka přešla odstoupením (z 29. 11. 2002 /čl. 11/) společnosti K., a. s., od postupní smlouvy z 22. 10. 2001 zpět na Ing. T., a zda ten ji pak smlouvou z 5. 2. 2003 (čl. 26a) účinně převedl na společnost R, a. s., jež nyní navrhuje nařízení exekuce, a zda zpětný přechod práva a jeho následný převod na subjekt odlišný od osoby označené v podkladovém notářském zápise jako „věřitel a oprávněný“, byl náležitě, tedy způsobem předepsaným ustanovením §36 odst. 4 exekučního řádu prokázán.
Pro nařízení exekuce podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti není – obdobně jako u jiných titulů – podstatné, zda zápis odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky, nýbrž to, zda zápis obsahuje všechny náležitosti stanovené pro jeho vykonatelnost; věcnou správností se soud při nařízení exekuce nemůže zabývat ani v případě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (viz též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 1 ročník 2001 pod poř. č. 15), není tedy správný závěr odvolacího soudu, že odstoupením společnosti K., a. s., od smlouvy s Ing. T. notářský zápis ztratil účinnost (viz desátý řádek třetí strany napadeného rozhodnutí na čl. 29). Stejně nesprávný je i závěr zaujatý v posledním řádku téže strany, že „dojde-li k převodu pohledávky na jiného, nemůže být tento notářský zápis pro nového věřitele titulem“, vyvozený ze zásady, že notářský zápis nemá hmotněprávní povahu. Důsledkem procesněprávního charakteru tohoto typu exekučního titulu je totiž pouze to, že případná neexistence nároku podle hmotného práva je důvodem k zastavení (již nařízené) exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., nikoli tedy k zamítnutí návrhu na její nařízení (viz shora citovaný judikát). Uvedený nesprávný závěr odvolacího soudu pak vedl k tomu, že průkaz zpětného přechodu (na Ing. T.) a následného převodu (na společnost R., a. s.) práva nebyl zkoumán (ve smyslu ustanovení §36 odst. 4 exekučního řádu) z hlediska §6 a §74 zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu, případně příslušných ustanovení zákona č. 41/1993 Sb.
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že výše uvedené právní závěry, zaujaté standardní judikaturou, byly pominuty; názor, že návrh na nařízení exekuce je (pro důvody odvolacím soudem vyvozené) nutno zamítnout, je tedy nesprávný a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl tudíž uplatněn právem.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( §243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně se o náhradě nákladů rozhodne ve zvláštním režimu (§87 a následující exekučního řádu).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu