ECLI:CZ:NS:2017:20.ND.105.2017.1
sp. zn. 20 Nd 105/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a.s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 310/60, identifikační číslo osoby 63998980, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Jankovcova č. 1518/2, proti žalovaným 1) RNDr. P. P. , a 2) Ing. J. V. , zastoupenému Mgr. Františkem Štouračem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova č. 413/34, o 234.294,- Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 1/2016, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 1/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze předložil podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu návrh žalovaného č. 2) [původně žalovaného č. 3)], aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 30 Cm 1/2016, byla přikázána Krajskému soudu v Brně.
Žalovaný č. 2) návrh na přikázání věci jinému soudu ze dne 21. března 2016 (č. l. 60) odůvodnil tím, že jelikož mají všichni žalovaní bydliště v oblasti spadající do místní příslušnosti Krajského soudu v Brně, měl by soud zvážit, zda z pohledu procesní ekonomie řízení, nebude vhodnější vést řízení u Krajského soudu v Brně.
Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 1. června 2016 (č. l. 73) s návrhem nesouhlasila s tím, že má za to, že přikázáním věci Krajskému soudu v Brně by došlo k narušení jejích procesních práv, neboť je jejím dispozičním právem v případě uplatnění práva ze směnky volit soud, u něhož bude věc projednávána. Přikázáním věci Krajskému soudu v Brně by naopak došlo ke ztížení pozice žalobkyně, když ta si z logiky věci zvolila právního zástupce se sídlem v Praze. Z hlediska procesní ekonomie nelze dle žalobkyně přehlédnout, že většina úkonů ve směnečném řízení probíhá písemně a k zásadnímu snížení nákladů řízení by přikázáním věci ke Krajskému soudu v Brně nedošlo.
Žalovaný č. 1 [původně žalovaný č. 2)] ve svém vyjádření ze dne 30. května 2016 (č. l. 82) uvedl, že s návrhem souhlasí, neboť má za to, že přikázání věci Krajskému soudu v Brně povede k hospodárnějšímu projednání věci.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Brně návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Místně příslušným ve směnečném řízení je vedle obecného soudu žalovaného (§84 až 86 o. s. ř.) rovněž soud daný na výběr podle ustanovení §87 písm. e) o. s. ř., tedy krajský soud (Městský soud v Praze), v jehož obvodu je platební místo. Platebním místem může být to, jež je vyjádřeno přímo na směnce, dále zákonné platební místo, případně platební místo vyplývající z domicilu.
V souzené věci je sice obecným soudem žalovaných Krajský soud v Brně, avšak platebním místem na vystavené směnce (č. l. 6) je sídlo žalobkyně v Praze. Bylo tedy zcela v souladu s ustanovením §87 písm. e) o. s. ř., že žalobkyně si jako místně příslušný soud pro vydání směnečného platebního rozkazu vybrala Městský soud v Praze.
V daném případě žalovaným č. 2) uvedené okolnosti nejsou způsobilé odůvodnit přikázání věci Krajskému soudu v Brně, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Městského soudu v Praze.
Nejvyšší soud tedy návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu