ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1004.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1004/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce S. S. , zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí č. 76, proti žalované I. Podzvičinská a.s. se sídlem v Pecce č. 222, IČO 63217104, o náhradu škody, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 1, Templová č. 747, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 C 115/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2009 č.j. 25 Co 227/2009-143, takto:
Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku I., jímž byl rozsudek Okresního soudu v Jičíně ve výroku II. ohledně částky 6.954,- Kč potvrzen), rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 23.3.2009 č.j. 5 C 115/2007-108 (s výjimkou výroku I., jímž bylo řízení ohledně částky 162.200,- Kč zastaveno) a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 27.4.2009 č.j. 5 C 115/2007-132 (s výjimkou výroku I., jímž byla žaloba ohledně částky 93.600,- zamítnuta) se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu 523.443,- Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 23.9.2005 utrpěl pracovní úraz, v jehož důsledku mu byla „amputována dolní polovina dolní levé končetiny“, do 23.9.2006 byl v pracovní neschopnosti a následně mu byl přiznán plný invalidní důchod. Požadoval náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti ve výši 55.442,99 Kč a náhradu bolestného, které bylo lékařským posudkem ohodnoceno 1300 body (tj. částku 156.000,- Kč), zvýšeného na trojnásobek podle ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., neboť pracovní úraz se mu stal v mladém produktivním věku, úraz mu „bude ztěžovat uplatnění do konce jeho života, tedy se jedná o nevyléčitelnou a nenapravitelnou újmu na zdraví“, jak fyzickou, tak psychickou, neboť bude „trpět i estetickou vadou“.
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 23.3.2009 č.j. 5 C 115/2007-108 (ve znění rozsudku ze dne 27.4.2009 č.j. 5 C 115/2007-132) řízení do částky 162.200,- Kč zastavil, uložil žalované, aby zaplatila žalobci 267.643,- Kč, žalobu ohledně částky 93.600,- Kč zamítl, a rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit na nákladech řízení žalobci částku 35.397,- Kč „k rukám JUDr. Daniela Novotného“, státu na nákladech řízení částku 3.430,- Kč „na účet Okresního soudu v Jičíně“, a že jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit soudní poplatek ve výši 16.750,- Kč „na účet Okresního soudu v Jičíně“. Protože žalobci bylo zaplaceno na náhradě za ztrátu na výdělku 37.400,- Kč, za vypracování posudku 160,- Kč a na bolestném 124.800,- Kč, a v tomto rozsahu žalobce vzal žalobu zpět, řízení do částky 162.200,- Kč zastavil. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobce „zásadním způsobem porušil předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen“, a že „se na vzniku škody podílel 20%“, a protože žalovaná, která „neprováděla soustavně kontrolu jejich znalosti a dodržování a žalobce ani nevybavila potřebnými ochrannými pracovními pomůckami“, „neprokázala ani to, že by předmětný stroj měl funkční zařízení, které by samovolně zastavilo rotaci šneku při otevření násypky, ač tímto zařízením byl stroj vybaven“, se podílela na vzniku škody 80%. Protože žalobce „utrpěl devastující zranění, následně mu musela být částečně amputována dolní končetina, což je nezvratný následek, utrpěl posttraumatický šok, rána po amputaci hnisala a zranění samo o sobě bylo velmi bolestivé a bolestivost přetrvávala i po ošetření a dokonce zhojení“, je požadavek žalobce na zvýšení náhrady za bolest na trojnásobek oprávněný, neboť jsou tu dány důvody mimořádného zřetele hodné. Soud prvního stupně proto přiznal žalobci dosud nezaplacenou „ušlou mzdu ve výši 18.043,- Kč“ a bolestné ve výši 249.600,- Kč, tj. „zvýšené bolestné na trojnásobek stanovené v lékařském posudku, snížené o dosud poskytnutou zálohu ve výši 124.800,- Kč a z toho 80%“.
K odvolání žalované a vedlejšího účastníka Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30.9.2009 č.j. 25 Co 227/2009-143 (I.) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6.954,- Kč, (II.) v další části, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 260.689,- Kč, jej změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, (III.) ve výroku o povinnosti žalované a vedlejšího účastníka zaplatit soudní poplatek jej změnil tak, že žalované a vedlejšímu účastníkovi uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili České republice „na účet Okresního soudu v Jičíně“ soudní poplatek ve výši 6.700,- Kč, a rozhodl, že (IV.) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, že (V.) ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, že (VI.) žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech odvolacího řízení 10.710,-Kč a že (VII.) České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odvolací soud přisvědčil závěru, že se žalovaná zprostila své odpovědnosti v rozsahu 20%, a dovodil, že po zohlednění spoluodpovědnosti žalobce a částečného plnění ze strany vedlejšího účastníka ve výši 37.400,- Kč zbývá žalobci zaplatit na náhradě za ztrátu na výdělku 6.954,- Kč. Podle názoru odvolacího soudu však zvýšení bolestného podle ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. „nepřichází v úvahu“, neboť „bolestné vyjadřuje odškodnění bolesti, kterou poškozený vytrpěl v souvislosti s úrazem a jeho léčením“. Bolestné není schopen soud posoudit sám, neboť „se jedná o objektivní kategorii, kterou je oprávněn posoudit pouze lékař v souladu s ustanovením §6 odst. 1 vyhlášky (což se v daném případě stalo)“. Objektivní charakter bolestného znemožňuje soudu, aby, na rozdíl od odškodnění ztížení společenského uplatnění, „kde je úvaha vždy založena ještě na okolnostech, týkajících se skutečností subjektivních“, bolestivost posoudil vyššími částkami, než určenými lékařem či znalcem. Žalobce ostatně svůj nárok na navýšení bolestného „původně dovozoval právě z okolností, týkajících se výlučně možného zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění“, a soud prvního stupně pak „navýšení bolestného odůvodnil skutečnostmi, které vedly již posuzujícího lékaře ke zvýšení základního bodového ohodnocení“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť podle jeho názoru má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatel se „zásadně neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že zvýšení bolestného nepřichází v úvahu z důvodu zvýšení již základního bodového hodnocení lékařem“. Ustanovení §6 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. „hovoří o zvýšení bodového ohodnocení škody na zdraví, nikoliv o zvýšení samotného odškodnění, které se posléze vypočítává právě z počtu bodů stanovených lékařským posudkem“. Moderační právo soudu se podle názoru dovolatele vztahuje jednak k bolestnému a jednak ke ztížení společenského uplatnění, neboť platí-li, že soud může ve zvlášť výjimečných případech odškodnění zvýšit nad stanovené nejvyšší výměry, pak „při rozhodování nečiní rozdíl mezi odškodněním bolesti poškozeného či ztížení jeho společenského uplatnění“. Protože „je nesporné“, že v daném případě se jedná o případ mimořádného zřetele hodný, neboť „škoda na zdraví vyžadovala náročný způsob léčení“ a „vedla ke zvlášť těžkým následkům“, částka, která měla poškozenému připadnout „je nepřiměřeně nízká za všechny vytrpěné bolesti, jež musel žalobce podstoupit“. Žalobce rovněž namítal „nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení“. Navrhoval, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že žalobce, který u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1.6.2005 jako opravář zemědělských strojů, utrpěl dne 23.9.2005 úraz tím, že při čištění zásobníku obilního kombajnu za chodu vyprazdňovacího šneku uklouzl, a byla mu amputována část levé nohy nad kotníkem. Bodové ohodnocení bolesti bylo stanoveno celkem 1300 body, přičemž toto hodnocení zahrnuje zvýšení dvou z osmi hodnocených položek lékařem (S881 a T792) o 50% - t.j. o 140 bodů, a zvýšení o 200 bodů za mimořádně náročný způsob léčby.
Náhrada za bolest je jedním z dílčích nároků práva na náhradu škody příslušejících zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo onemocněl nemocí z povolání. Svojí povahou jde o náhradu imaterielní újmy, jejíž výše se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku (§7 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, - dále též jen „vyhlášky“). Představuje jednorázové odškodnění za bolest, kterou poškozený pociťuje nejen při samotném poškození zdraví úrazem (nebo též v souvislosti s nemocí z povolání), ale i při léčení a jeho průběhu.
Podle ustanovení §2 odst. 1 vyhlášky odškodnění bolesti se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 1 a 3 této vyhlášky, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků; za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla, (dále jen „poškozený“). Bodové ohodnocení škody na zdraví se vymezuje v lékařském posudku.
Podle ustanovení §4 odst. 1 vyhlášky při určování bodového ohodnocení bolesti se hodnotí akutní fáze bolesti, přitom posuzující lékař vychází z podrobných písemných informací předaných předchozím ošetřujícím lékařem. Při určování bodového ohodnocení bolesti stanoveného rozmezím bodů se dále přihlíží zejména k rozsahu a způsobu poškození zdraví, jeho závažnosti, k průběhu léčení včetně náročnosti použité léčby a ke vzniklým komplikacím. Podle ustanovení §4 odst. 2 vyhlášky bodové ohodnocení bolesti lze provést až v době stabilizace bolesti.
Závěr o konečné výši bodového ohodnocení bolesti v jednotlivých případech pak činí lékař s přihlédnutím k ustanovení §6 odst. 1 písm. a), b) a §6 odst. 2 vyhlášky, která uvádějí další kriteria pro stanovení výše bodového ohodnocení v jednotlivých případech, a která kromě jiného umožňují zohlednit specifické okolnosti případu, kupř. tehdy, nevystihuje-li výše sazby bodového ohodnocení bolesti stanovená u jednotlivých klasifikací poškození zdraví uvedená v přílohách č. 1 a 3 vyhlášky dostatečně – nazíráno z odborného medicínského hlediska – všechny okolnosti posuzovaného případu. Pro tuto situaci vyhláška stanoví, že pokud škoda na zdraví vyžadovala náročný způsob léčení, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. 1 a 3 této vyhlášky nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; náročným způsobem léčení se rozumí zejména infekce rány prodlužující dobu léčení [§6 odst. 1 písm. a)], a v případě, že škoda na zdraví vyžadovala mimořádně náročný způsob léčení, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. 1 a 3 této vyhlášky nejvýše na dvojnásobek celkové částky bodového ohodnocení; mimořádně náročným způsobem léčení se rozumí zejména léčení zahrnující dlouhodobou plicní ventilaci, kanylaci velkých cév nebo dialýzu [§6 odst. 1 písm. b)].
Odvolacímu soudu lze přisvědčit potud, že zvýšení bodového ohodnocení škody na zdraví podle ustanovení §6 odst. 1 přísluší pouze lékaři, který také této možnosti v posuzované věci využil a podle ustanovení §6 odst. 1 písm. a) vyhlášky zvýšil položky S881 a T792 uvedené v příloze č. 1 vyhlášky o 50%, a vedle toho podle ustanovení §6 odst. 1 písm. b) vyhlášky přiznal zvýšení o 200 bodů. V této souvislosti zůstává otevřená otázka (vyžadující odborných znalostí), z jakých důvodů bylo zvýšení dílčího bodového hodnocení bolesti podle ustanovení §4 odst. 1 vyhlášky provedeno dílem z důvodu náročného způsobu léčení, dílem z důvodu mimořádně náročného způsobu léčení. Podstatnější však je, že postup lékaře na základě ustanovení §6 odst. 1 písm. a) a b) je součástí procesu určování „základního“ bodového ohodnocení lékařem podle ustanovení §2 a 4 vyhlášky, který, vycházeje z jemu známých skutečností o posuzovaném případu a ze svých odborných znalostí, zvýší (je povinen zvýšit) při splnění stanovených podmínek bodové ohodnocení, dospěje-li k závěru, že bodové ohodnocení nelze vyjádřit jen podle sazeb bodového ohodnocení stanovených v přílohách č. 1 a č. 3 vyhlášky.
Uvedený závěr – jak rovněž z povahy věci vyplývá – se jistě může týkat jen odborného lékařského hodnocení škody na zdraví z hlediska náročnosti způsobu léčení, tedy zda škoda na zdraví vyžadovala náročný, anebo mimořádně náročný způsob léčení. Nezabývá se ale již tím, zda toto „základní“ bodové hodnocení, k němuž lékař dospěl i s využitím všech možností zvýšení podle ustanovení §6 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky, vyjadřuje dostatečně tělesné a duševní strádání poškozenému způsobené, a zda by případně nebylo na místě ještě vyšší odškodnění, neboť k tomu lékaře vyhláška ani jiný zákonný předpis neopravňuje. S názorem odvolacího soudu, který dovozuje, že za těchto okolností nemůže ani soud určit konečnou výši odškodnění, protože „objektivní charakter bolestného znemožňuje soudu, aby bolestivost posoudil vyššími částkami, než určenými lékařem, či znalcem“, však nelze vyslovit souhlas.
Výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku (§7 odst. 1 vyhlášky), když hodnota 1 bodu činí v současné době 120 Kč (§7 odst. 2 vyhlášky).Podle ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.
Je mimo pochybnost, že ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky – a v tom lze dovolateli přisvědčit – nečiní rozdíl mezi oběma dílčími nároky práva na náhradu škody a zakládá právo soudu přiměřeně zvýšit částku odpovídající základnímu počtu bodů stanoveného lékařem jak v případě odškodnění ztížení společenského uplatnění, tak i v případě odškodnění bolesti. Okolnost, že – jak také uvádí odvolací soud – „bolestné není schopen soud posoudit sám“, není důvodem k tomu, aby poškozený, který utrpěl tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví, byl při uplatňování nároku na odškodnění bolesti zbaven práva na soudní ochranu. Protože, jak z ustanovení §7 odst. 3 vyplývá, soudu přísluší zvažovat, zda bolest, kterou poškozený utrpěl v příčinné souvislosti s poškozením zdraví, představuje ve srovnání s jinými obdobnými případy zvlášť vyjímečný případ hodný mimořádného zřetele (třeba rovněž s přihlédnutím k verifikovanému subjektivnímu vnímání úrovně bolesti poškozeným oproti jiným případům), znamená odvolacím soudem uváděná okolnost jedině, že rozhodnutí soudu závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (srov. §127 odst. 1 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že je třeba důsledně rozlišovat skutečnosti, které byly podkladem pro stanovení tzv. „základního“ počtu bodů stanoveného lékařem, od zvýšení částky odpovídající tomuto základnímu počtu bodů podle ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky. V posuzovaném případě je zjevné z posudku o bolestném, jímž je stanoveno tzv. „základní“ bodové ohodnocení bolestného s využitím možnosti zvýšení podle ustanovení §6 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky celkem 1300 body, že důvodem zvýšení položky S881„traumatická amputace v úrovni bérce vlevo a T792„traumatické sekundární rekurentní krvácení z pahýlu LDK a trombosa svalových žil L stehna“ o 50% pro náročný způsob léčby, je „infekční komplikace pahýlu zasahující kost a se vznikem dlouhodobě přetrvávající píštěle pahýlu, kultivačně Staphylococcus aureus“; důvodem, který dále vedl lékaře ke zvýšení o 200 bodů pro mimořádně náročný způsob léčby je pak „ intubace a umělá plicní ventilace pro traumatický a hemoragický šok“ a „kanylace velkých cév“.
Pro posouzení věci z hledisek ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky, však bylo zapotřebí zjištění, zda a v čem je projednávaný případ zvlášť vyjímečný a hodný mimořádného zřetele natolik, že pouhé základní ohodnocení nevystihuje utrpěné tělesné a duševní strádání. Uvedený závěr však není možné učinit abstraktně pouze na podkladě úvah o konkrétní projednávané věci, nýbrž jen určitou její „objektivizací“, tedy zejména jejím porovnáním s jinými obdobnými případy traumatické amputace bérce. Nelze jistě předem vylučovat, že částečným východiskem úvah soudu v tomto směru mohou být žalobní tvrzení poškozeného, k nimž by měl být veden (§118a o.s.ř.). Je však skutečností, že znalci náleží posouzení věci z odborného hlediska, zda nad rámec skutečností významných pro hodnocení podle ustanovení §4 odst. 1 vyhlášky jsou zde okolnosti (při porovnání s jinými obdobnými případy téhož typu, i s případným přihlédnutím k osobnosti poškozeného), které se vymykají z typového rámce obdobných případů, a které by mohly nasvědčovat, že se jedná o zvlášť vyjímečný případ hodný mimořádného zřetele. Soudu potom přísluší, aby po zhodnocení důkazu znaleckým posudkem a jím uváděných skutečností (okolností), s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (§132 o.s.ř.) sám ve smyslu ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky uvážil, zda posuzovanou věc považuje z hlediska výše odškodnění bolesti za zvlášť vyjímečný případ hodný mimořádného zřetele, a v kladném případě, jaké zvýšení považuje za přiměřené.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. dubna 2011
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu