ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1015.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 1015/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce J. K. , proti žalovaným 1) P. O. a 2) P. O. , (jako právním nástupcům po B. O.,), oběma zastoupeným Mgr. Romanou Píšovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Tatarkova č. 727, o 101.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanými proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. června 2004, č. j. 7 C 46/2004-41, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. dubna 2005, č. j. 10 Co 291/2005-60, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 192/2005, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. března 2010, č. j. 9 Co 1036/2007-87, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2010, č. j. 9 Co 1036/2007-87, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 9. 2007, č. j. 9 C 192/2005-75, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost (tak, že žaloba se zamítá), není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce – vzhledem k tomu, že řešená právní otázka [procesní způsobilosti účastníka řízení z hlediska naplnění důvodu žaloby pro zmatečnost uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] byla posouzena v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1541/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 26 , ročník 1998) a že jinak byly v dovolání uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
V posuzovaném případě žalovaní (jejich právní předchůdkyně původně žalovaná B. O., která v průběhu řízení o zmatečnostní žalobě zemřela) v žalobě pro zmatečnost napadli pravomocný rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 6. 2004, č. j. 7 C 46/2004-41, jímž byla původně žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 101.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení ročně od 16. 10. 2003 do zaplacení, žaloba „ohledně zbylého úroku z prodlení“ zamítnuta a rozhodnuto, že původně žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 24.712,80 Kč k rukám „právního zástupce“ JUDr. J. D., a také usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2005, č. j. 10 Co 291/2005-60, kterým bylo odvolání podané původně žalovanou B. O. postupem podle ustanovení §211, §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; z pohledu tohoto zmatečnostního důvodu také soudy věc posuzovaly.
Podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§29 odst. 2 o. s. ř.) a nebyl řádně zastoupen.
Z citovaného ustanovení (mimo jiné) vyplývá, že nedostatek řádného zastoupení účastníka (fyzické osoby) v řízení před soudem představuje zmatečnost jen tehdy, jestliže takový účastník neměl procesní způsobilost.
Podle ustanovení §20 odst. 1 o. s. ř. každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.
Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí (srov. §8 odst. 1 obč. zák.). Nabytou způsobilost k právním úkonům může fyzická osoba pozbýt jen rozhodnutím soudu; soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví, jestliže není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, vůbec schopna činit právní úkony, popřípadě ji v této způsobilosti omezí, jestliže je pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů schopna činit jen některé právní úkony (srov. §10 odst. 1 a 2 obč. zák.).
Z uvedeného vyplývá, že fyzická osoba, která je ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 obč. zák. způsobilá vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti, má procesní způsobilost, ledaže by způsobilosti k právním úkonům byla pravomocným rozhodnutím soudu zbavena. Fyzická osoba, která byla pravomocným rozhodnutím soudu ve způsobilosti k právním úkonům omezena, pak má procesní způsobilost v takovém rozsahu, v jakém zůstala zachována její způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.
V posuzované věci nebylo zjištěno (a dovolatelé to ani netvrdí), že by původně žalovaná B. O. byla pravomocným rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo že by v této způsobilosti byla omezena. Jestliže zde není takové pravomocné soudní rozhodnutí, nelze učinit závěr, že původně žalovaná neměla procesní způsobilost, a není proto odůvodněn ani závěr, že by rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 6. 2004, č. j. 7 C 46/2004-41, nebo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2005, č. j. 10 Co 291/2005-60, byly postiženy zmatečnostní vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; k jejímu založení nepostačuje tvrzení žalovaných v dovolání, že původně žalovaná „byla dlouhodobě nemocná, v důsledku čehož byla v invalidním důchodu“, že „její zdravotní stav se velmi zhoršil a byla dlouhodobě upoutána na nemocniční lůžko“, že „po dopravní nehodě sanitního vozu v druhé polovině roku 2004, který ji převážel, opakovaně upadla do kómatu“ a že soudy „nesprávně zhodnotily tuto skutečnost a předložené důkazy a neustanovily paní B. O. opatrovníka“, i když „nastaly podmínky uvedené v §29 odst. 3 o. s. ř.“
Protože je nepochybné, že původně žalovaná B. O. měla v původním řízení procesní způsobilost, nemůže ani (žalovanými tvrzený) případný nedostatek jejího řádného zastoupení způsobit zmatečnostní vadu podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalovaných směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaní nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2012
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu