ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1027.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1027/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. Z., zastoupeného JUDr. Věrou Dubcovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Nerudova č. 37, proti žalované VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složce se sídlem v Dolních Břežanech, Pražská č. 638, IČO 27093948, zastoupené Mgr. Alenou Abbidovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Chodská č. 12, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 10 C 299/2007, o dovolání obou účastníků proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. října 2009 č.j. 23 Co 443/2009-218, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Dovolání žalované se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené žalovanou vůči žalobci dne 9.7.2007 je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že mu „žádná listina o okamžitém zrušení pracovního poměru ze strany žalované nikdy předložena ani doručena nebyla“, nýbrž, že mu byl předložen pouze návrh na skončení pracovního poměru dohodou, který odmítl podepsat, a že se ani nedopustil žádného porušení pracovní kázně, které by zakládalo důvod k tomuto opatření. Jako žalovanou v žalobě označil „ VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složka podniku zahraniční osoby se sídlem Dolní Břežany, Hodkovice 2, okres Praha – západ, PSČ 252 41, IČO 27093948“.
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 20.2.2009 č.j. 10 C 299/2007-174 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 46.449,- Kč k rukám advokátky JUDr. Věry Dubcové. Vycházel ze zjištění, že žalovanou předložená listina označená jako „oznámení zaměstnavatele o okamžitém zrušení pracovního poměru“ s datem 9.7.2007 „neobsahuje kromě podpisů vedení žalované společnosti žádný záznam o odmítnutí převzetí žalobcem, ani jména a podpisy svědků přítomných tomuto odmítnutí“. Za této situace soud prvního stupně „po provedeném celkem rozsáhlém dokazování“ dospěl k závěru, že žalobci nikdy tato listina doručena nebyla, nýbrž že ji žalobce „zřejmě ani nikdy neviděl, resp. poprvé ji viděl až jako součást soudního spisu“. Protože „nebyly ze strany zaměstnavatele splněny základní podmínky pro platné ukončení pracovního poměru se zaměstnancem-žalobcem“, soud prvního stupně žalobě „v plném rozsahu“ vyhověl. V záhlaví rozsudku jako žalovanou označil „ VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, se sídlem SRN, Mnichov, Leopoldstr. 236, organizační složka, IČ 27093948, se sídlem Dolní Břežany, Hodkovice 2“.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27.10.2009 č.j. 23 Co 443/2009-218 rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že „žalované se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává. Odvolací soud vycházeje z ustanovení §21 obch. zák. a z judikatury Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že žalobce, který v žalobě označil za žalovanou organizační složku zahraniční právnické osoby, „výslovně směřoval žalobu v této věci proti účastníku bez právní subjektivity, a tedy bez způsobilosti být účastníkem řízení“. Podle názoru odvolacího soudu, i když je organizační složka zahraniční právnické osoby umístěná na území České republiky zapsána do obchodního rejstříku, „neznamená tato skutečnost, že organizační složka je nositelem právní subjektivity a způsobilým účastníkem řízení“. Jestliže soud prvního stupně v záhlaví rozsudku doplnil označení žalované i adresou sídla zahraniční právnické osoby, pak tak učinil, „aniž by kdokoliv navrhl jakoukoliv změnu dosavadního označení žalované“, přičemž žalobce na výzvu odvolacího soudu „prostřednictvím své právní zástupkyně uvedl výslovně, že svou žalobu směřuje proti organizační složce zahraniční právnické osoby“. Vzhledem k tomu, že nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (§103, 104 odst. 1 o.s.ř), odvolacímu soudu „nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušit a řízení podle ustanovení §221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zastavit“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci.
Žalobce ve svém dovolání, které směřuje proti výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení zastaveno, namítal, že závěr odvolacího soudu o nedostatku právní a procesní subjektivity žalované není správný. Zdůraznil, že „sama žalovaná od počátku své existence ve všech oblastech své činnosti vystupovala a vystupuje jako právnická osoba s plnou právní subjektivitou“, o čemž „svědčí skutečnost, že vlastním jménem uzavírala smlouvy, kterými na sebe brala práva a povinnosti z vlastnických vztahů, ze závazkových vztahů obchodního charakteru a z pracovněprávních vztahů“. Ani žádná z institucí, s nimiž žalovaná jednala (katastrální úřad, oblastní inspektorát bezpečnosti práce), „nezapochybovala o právní subjektivitě žalované“. Z pracovněprávních úkonů (především z pracovních smluv) a dokumentů vyhotovených žalovanou pak vyplývá, že „žalovaná vlastním jménem vystupovala jako zaměstnavatel ve smyslu §7 zák. práce“. Kdyby žalovaná neměla plnou způsobilost k právním úkonům, pak – jak žalobce dovozoval – „pracovní smlouva, kterou účastníci uzavřeli, by musela být absolutně neplatná“. Podle jeho názoru žalovaná „nemůže na jedné straně vystupovat jako účastník pracovněprávních vztahů a na straně druhé jako subjekt, který z takových vztahů nemá žádnou odpovědnost“. Navrhl, aby dovolací soud „napadený výrok“ usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu „k novému projednání a rozhodnutí“.
Žalovaná své dovolání směřuje proti výroku, kterým jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle jejího názoru v daném případě nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšné žalované, které odvolací soud spatřoval ve skutečnosti, že chybou v pracovní smlouvě uzavřené mezi účastníky „žalovaná zapříčinila, že ji žalobce považoval za osobu s právní subjektivitou“. Žalovaná má zato, že, „pokud se žalobce obracel k soudu, měl si otázku subjektivity posoudit sám“. Navrhla, aby dovolací soud „výrok II. napadeného usnesení“ odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu „k novému projednání o nákladech řízení“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že obě dovolání byla podána proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání podaného žalobcem.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm.a)].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení zastaveno, může být přípustné jen tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Z toho, že dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.), mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené usnesení odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
V posuzované věci odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení – řešil mimo jiné právní otázku, zda organizační složka zahraniční právnické osoby má právní subjektivitu a způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, a protože posouzení uvedené otázky bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadené usnesení odvolacího soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobce není opodstatněné.
Podle ustanovení §19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají fyzické osoby [jejich způsobilost mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnanci vyplývá z ustanovení §11 odst. 1 a 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (ve znění účinném do 31.12.2006, nyní §6 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (ve znění účinném od 1.1.2007), a jako zaměstnavatelé z ustanovení §8a věty první zákona č. 65/1965 Sb., resp. §10 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb.], právnické osoby a stát (Česká republika); je-li stát (Česká republika) účastníkem pracovněprávních vztahů, je právnickou osobou a jedná za něj příslušná organizační složka státu (srov. §8b odst. 1 a 2 zákona č. 65/1965 Sb., resp. §9 zákona č. 262/2006 Sb.). Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.
Podnikání zahraničních osob na území České republiky upravuje ustanovení §21 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen obch. zák.). Zahraniční osoba, jíž se rozumí fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky, se co do možnosti a rozsahu podnikání na území České republiky staví zásadně na roveň českým osobám (srov. §21 odst. 1 a 2 obch. zák.). Podnikáním zahraniční osoby na území České republiky se podle ustanovení §21 odst. 3 obch. zák. rozumí podnikání zahraniční osoby pomocí (prostřednictvím) organizační složky umístěné na území České republiky. Oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České republiky vzniká ke dni zápisu zahraniční osoby, případně její organizační složky do obchodního rejstříku v České republice, přičemž návrh na zápis podává zahraniční osoba (srov. §21 odst. 4 obch. zák.).
Organizační složku zahraniční právnické osoby, která byla zmíněna výše, nelze zaměňovat s právnickou osobou zřízenou v České republice zahraniční osobou; povinnost zápisu organizační složky zahraniční právnické osoby do obchodního rejstříku na tom nic nemění. Návrh na zápis organizační složky do obchodního rejstříku vždy podává zahraniční osoba, nikoli její organizační složka a může tak učinit prostřednictvím tuzemského právního zástupce. Vzhledem k nutnosti jejího zápisu do obchodního rejstříku má organizační složka zahraniční osoby obdobné postavení jako odštěpný závod (srov. §7 odst. 2 obch. zák.). Z toho vyplývá nejen to, že při provozování této organizační složky se užívá obchodní firmy podnikatele (zahraniční osoby) s dodatkem, že jde o organizační složku (srov. §7 odst. 1 obch. zák.), a že vedoucí organizační složky zahraniční osoby, který je zapsán do obchodního rejstříku, je zmocněn činit za podnikatele (zahraniční osobu) veškeré právní úkony týkající se této organizační složky (srov. §13 odst. 3 obch. zák.), ale i to, že zápisem organizační složky zahraniční osoby nevzniká (stejně tak jako v případě odštěpného závodu) právnická osoba; zahraniční osobě tímto zápisem vzniká pouze právo podnikat na území České republiky. Skutečnost, že organizační složka zahraniční (fyzické nebo právnické) osoby umístěná na území České republiky je zapsána do obchodního rejstříku proto neznamená, že tato organizační složka je nositelem právní subjektivity a způsobilým účastníkem řízení. Stejně tak nelze právní subjektivitu organizační složky zahraniční osoby v pracovněprávních vztazích dovozovat z toto – jak se mylně domnívá dovolatel – že prostřednictvím své organizační složky umístěné na území České republiky s ním zahraniční právnická osoba (jako zaměstnavatel) uzavřela pracovní smlouvu. Ve všech záležitostech (včetně pracovněprávních) týkajících se této organizační složky je totiž vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Právní subjektivitu a tedy i způsobilost být účastníkem řízení (§19 o.s.ř.) má proto ve všech případech (včetně pracovněprávních) pouze zahraniční (fyzická nebo právnická) osoba a nikoli její organizační složka (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.7.2003 sp. zn. 31 Odo 945/2002 a ze dne 25.1.2001 sp. zn. 30 Cdo 1634/2000 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.7.1996 sp. zn. 10 Cmo 755/1995).
Účastníky občanského soudního řízení jsou žalobce a žalovaný (§90 o.s.ř.), jde-li o věc, která se týká jejich dvoustranných právních vztahů (v tzv. sporném řízení). Žalobcem je ten, kdo podal u soudu žalobu (návrh na zahájení řízení); žalovaným se rozumí ten, koho žalobce v žalobě za žalovaného označil.
Procesní právo nestanoví, jak má být označen účastník řízení ve věci, která se týká jeho organizační složky. Protože nositelem práv a povinností je i v těchto věcech osoba, jíž je organizační složka součástí, není z pohledu procesního práva zásadně významné [ledaže jde o posouzení podmínek místní příslušnosti na výběr dané podle §87 písm. c) o.s.ř.], zda se věc týká účastníka řízení jako celku, jeho organizační složky, která se do obchodního rejstříku zapisuje (odštěpného závodu, organizační složky zahraniční osoby), nebo jeho jiné organizační složky, která se ani do obchodního rejstříku nezapisuje.
Jak v případech, kdy se věc týká právnické osoby jako celku nebo její organizační složky, která se do obchodního rejstříku nezapisuje, tak i v případech, kdy věc se týká organizační složky, která se do obchodního rejstříku zapisuje (odštěpného závodu, organizační složky zahraniční osoby), se právnická osoba označuje podle ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř. uvedením její obchodní firmy nebo názvu a jejího sídla, a - jde-li o věc vyplývající z obchodních vztahů - též uvedením jejího identifikačního čísla, popřípadě dalších údajů potřebných k její identifikaci. Údaj o tom, že se věc týká organizační složky, zákon nevyžaduje. Z toho plyne, že v žalobě sice může být tento údaj uveden, nicméně jestliže žalobce takový údaj v žalobě neuvede, nelze v tom spatřovat nedostatek (neúplnost nebo nesprávnost) žaloby. V případě, že žalobce uvede organizační složku u žalované zahraniční právnické osoby, má to význam především z hlediska místní příslušnosti soudu [srov. §87 písm. c) o.s.ř.], a také pro přípravu jednání soudu; soud totiž může připravit jednání (§114 o.s.ř.) též s přihlédnutím k tomu, že věc se týká jen uvedené organizační složky účastníka řízení.
Okolnost, že věc se týká organizační složky zahraniční právnické osoby, žalobce může vyjádřit tím, že za označení účastníka řízení připojí údaj o organizační složce. Údaj, že věc se týká organizační složky, však může být v žalobě vyjádřen i jinak (při vylíčení rozhodujících skutečností, v označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, apod.).
Připojí-li žalobce za označení účastníka řízení údaj o jeho organizační složce, není takový postup na újmu určitosti označení účastníka řízení a nelze z něj ani dovozovat, že by za účastníka řízení byla označena jen organizační složka. Jestliže žalobce označil účastníka řízení v souladu s ustanovením §79 odst. 1, větou druhou a třetí o.s.ř., nevzbuzuje údaj o organizační složce tohoto účastníka žádnou pochybnost o tom, kdo je účastníkem řízení. O vadnou žalobu (neúplné podání) jde tehdy, jestliže účastník řízení je označen jen obchodní firmou (zahraniční) právnické osoby a chybí údaj o její právní formě, popřípadě též uvedení jejího sídla, byť za těmito údaji následuje údaj o její organizační složce. Protože tento nedostatek brání pokračování v řízení, je soud povinen pokusit se zjednat nápravu postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. Podle ustanovení §43 o.s.ř. soud postupuje také tehdy, jestliže v žalobě není jednoznačně vyjádřeno, zda byla za účastníka řízení označena (zahraniční) právnická osoba nebo její organizační složka. Jen tehdy, byla-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označena samotná organizační složka, soud řízení podle ustanovení §104 odst. 1, věty první o.s.ř. zastaví. V takovém případě jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť je zřejmé, že za účastníka byl označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení.
V posuzovaném případě žalobce v žalobě označil žalovaného (žalovanou) jako „ VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složka podniku zahraniční osoby se sídlem Dolní Břežany, Hodkovice 2, okres Praha – západ, PSČ 252 41, IČO 27093948“. Z tohoto označení (byť soud prvního stupně byl zřejmě jiného názoru) nevyplývá mimo jakoukoliv pochybnost, že žalovaným neměla být organizační složka dotčené (pouze obchodní firmou označené) zahraniční právnické osoby, ale samotná zahraniční osoba VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, se sídlem v Mnichově, Leopoldstr. 236, Spolková republika Německo. Na takový závěr nelze usuzovat z důvodu, že označení žalovaného v žalobě neodpovídalo ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř., neboť postrádalo údaj o sídle zahraniční právnické osoby. Protože tento nedostatek, který bránil pokračování v řízení, soud prvního stupně v důsledku svého mylného názoru nenapravil, bylo na odvolacím soudu, aby postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. zjednal nápravu. Protože důvod k takovému postupu v průběhu odvolacího řízení odpadl, neboť zástupkyně žalobce advokátka JUDr. Věra Dubcová na jednání před odvolacím soudem ze dne 27.10.2009 k dotazu soudu výslovně uvedla, že „nežaluje německou právnickou osobu, nýbrž její organizační složku“, neboť – jak dále zdůraznila (a na této argumentaci setrvala i v podaném dovolání) - „tato organizační složka je zapsána v obchodním rejstříku a má právní subjektivitu“, nemohlo být nadále pochybností o tom, že žalovaným byla „VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složka“ se sídlem Dolní Břežany, Hodkovice 2.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je v žalobcem napadeném výroku věcně správné. Protože nebylo zjištěno (a ani žalobcem tvrzeno), že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Žalovaná podává dovolání proti usnesení odvolacího soudu výslovně pouze do výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Z ustanovení §237 až §239 o.s.ř. ovšem vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první, §142 odst. 1 věta první a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo zamítnuto, ani žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemají právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. dubna 2011
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý , v. r.
předseda senátu