ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1072.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1072/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce MVDr. Ing. S. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Římalem, advokátem se sídlem v Praze 7, Výstaviště č. 67, za účasti 1) Ing. L. Š., 2) V. K., a 3) Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, o vyvlastnění pozemků, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 208/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2012 č. j. 1 Co 225/2012-30, takto:
Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května 2012 č. j. 23 C 208/2011-17 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Magistrátu města Frýdek - Místek ze dne 27. 4. 2011 č. j. MMFM 52307/2011 byla vyvlastněna vlastnická práva k pozemkům parc. č. 1748/22 a č. 1748/25 v kat. území R., zapsaným na listu vlastnictví č. 16 pro obec H. u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek - Místek, a k vedlejší stavbě (drobné dřevěné stavbě bez základů, sloužící jako sklad), postavené na pozemku parc. č. 1748/25 v kat. území R., k venkovním úpravám (plotu ze strojového pletiva - oplocení pozemku parc. č. 1748/25 v kat. území R.) a k trvalým porostům (ovocné dřeviny - 3 ks třešeň vysokokmen, 5 ks jabloň vysokokmen, 1 ks líska, 3 m 2 ostružiník a okrasné dřeviny, 1 ks javor jasnolistý, 4 ks vrba), jejichž vlastníky jsou účastnice 1) [Ing. L. Š. - podíl 1/4] a účastník 2) [V. K. - podíl 3/4], ve prospěch účastníka 3) za náhradu ve výši 112.865,- Kč.
Odvolání, které podal proti tomuto rozhodnutí žalobce, Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, rozhodnutím ze dne 1.9.2011 č.j. MSK 153452/2011, jako nepřípustné zamítl. Podle krajského úřadu nebylo za řízení prokázáno, že by žalobce byl vlastníkem vyvlastňovaných nemovitostí, a nemůže obstát ani tvrzení, že by nemovitosti byly ve společném jmění žalobce a účastnice 1), neboť "nemovitosti, resp. jejich čtvrtinový podíl, byly ve prospěch Ing. Š. převáděny pouze smlouvami darovacími nebo dle zákona č. 403/1990 Sb.", čestným prohlášením žalobce a účastnice 1) "nelze prokazovat společné jmění manželů" a "skutečnost, že majetek ve vlastnictví jednoho z manželů společně spravují, nemůže vyvolat zařazení spravovaného majetku do společného jmění manželů".
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 20.9.2011 se žalobce domáhal, aby rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 1.9.2011 č.j. MSK 153452/2011 bylo "změněno tak, že se nezamítá odvolání žalobce proti všem výrokům rozhodnutí o vyvlastnění vydaným Magistrátem města Frýdek - Místek, oddělením stavebního řádu dne 27.4.2011 pod č. j. MMFM 52307/2011, případně bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že předložil spolu s účastnicí 1) [manželkou Ing. L. Š.] "čestné prohlášení" ze dne 21.3.2010 o tom, že "tyto nemovitosti jsou ve společném jmění manželů". Protože "na předmětné věci vynakládají společné prostředky ze SJM" a "chovají se k tomuto majetku jako vlastníci na základě zákonného institutu společného jmění manželů", nemůže být podle žalobce "pochyb o tom, že žalobce vedle své manželky Lenky je bezesporu účastníkem předmětného řízení a nelze svévolně rozhodnutím správního orgánu jeho odvolání zamítnout jako odvolání nepřípustné".
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22.5.2012 č.j. 23 C 208/2011-17 žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobci bude po právní moci tohoto rozhodnutí vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. Poté, co dovodil, že věc je třeba projednat v řízení podle Části páté občanského soudního řádu (§244 a násl. občanského soudního řádu), soud prvního stupně vzal v úvahu, že žaloba "směřuje proti rozhodnutí správního orgánu, která má ve své podstatě procesní povahu a nebylo jím o žádném právu soukromoprávní povahy rozhodováno", a uzavřel, že "proti takovému rozhodnutí žalobu podat nelze". Žaloba proto musela být "jako nepřípustná" podle ustanovení §250g odst.1 občanského soudního řádu odmítnuta.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 9. 2012 č. j. 1 Co 225/2012-30 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že "se nelze proti napadenému rozhodnutí správního orgánu odvolat ani vyvolat přezkum podle Části páté občanského soudního řádu, neboť rozhodnutí má ve své podstatě procesní charakter". Protože žalobci "nesvědčí vlastnické právo", protože žalobce "nesplňuje žádnou z podmínek pro účastenství v řízení stanovených v §17 odst.1 zákona č. 184/2006 Sb." a protože "předmětným rozhodnutím nebyla vlastnická práva žalobce založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta", soud prvního stupně správně rozhodl o odmítnutí žaloby.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že správní orgán "v rámci vyvlastnění domu č. v k.ú. R. společně s přilehlými pozemky" nevedl "účelově jedno řízení, jež by se týkalo vyvlastňované usedlosti", neboť "vyvlastňovaný celek rozdělil do tří řízení o vyvlastnění", čímž "dosáhl" toho, že žalobce "označil za nevlastníka ve dvou ze tří správních řízení, ačkoliv žalobce podle čestného prohlášení obou manželů založených ve správních spisech vlastní dům čp. 61 a ostatní nemovitosti ve společném jmění manželů se svojí manželkou L., když chod veškerých nemovitostí oba manželé financují ze společných příjmů na domácnost", a nesouhlasí s právním názorem soudů, podle něhož je rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu nenapadnutelné, neboť má "ve své podstatě procesní charakter". Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání žalobce proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že je přípustné podle ustanovení §239 odst.3 o.s.ř., Nejvyšší soud ČR věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) přezkoumal podle ustanovení §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákona o vyvlastnění), ve znění účinném do 30.6.2012 (srov. též Čl. II bod 2 zákona č. 405/2012 Sb.) [dále jen "zákona o vyvlastnění"] a podle ustanovení Části páté občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen "OSŘ").
Rozhodl-li správní orgán (tj. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1 OSŘ) a o nichž podle zákona rozhodují správní orgány (srov. §7 odst.2 OSŘ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení (srov. §244 odst.1 OSŘ); to neplatí, rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud, nebo jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního vztahu učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá účinnosti, anebo odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán účastníky právního vztahu s jejich nároky na řízení před soudem (srov. §244 odst.2 OSŘ). K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta; tento návrh se nazývá žalobou (srov. §246 odst.1 OSŘ).
Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (uvedených v ustanovení §42 odst. 4 OSŘ) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta (srov. §246 odst.2 OSŘ). Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány (§247 odst.2 OSŘ).
Věc vyvlastnění (odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem) je právní věcí, která vyplývá z občanskoprávních vztahů a o níž podle zákona rozhoduje správní orgán - vyvlastňovací úřad (srov. §15 zákona o vyvlastnění). Nabylo-li rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu právní moci, může být - jak vyplývá z ustanovení §244 odst.1 OSŘ - tatáž věc vyvlastnění projednána na návrh (na základě žaloby podané podle ustanovení §246 OSŘ) v občanském soudním řízení způsobem a za podmínek uvedených v Části páté občanského soudního řádu (§244 až 250l OSŘ) a v ustanovení §28 zákona o vyvlastnění.
Z uvedeného v první řadě vyplývá, že projednání věci soudem v řízení podle Části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí.
Z uvedené premisy vycházejí (mimo jiné) požadavky na obsah žaloby uvedené v ustanovení §246 odst.2 OSŘ; náležitostí žaloby tedy není návrh na "zrušení nebo změnu napadeného pravomocného rozhodnutí správního orgánu", ale - kromě dalšího - označení rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo řízení ve věci (samozřejmě ve vztahu k žalobci) před správním orgánem skončeno (zcela, zčásti nebo mezitímně), a údaj o tom, "v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta", a "jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta", tedy, řečeno jinak, údaj o tom, v jakém rozsahu má být věc již pravomocně rozhodnutá správním orgánem znovu projednána a rozhodnuta soudem a jak (jakým způsobem) má soud o předmětu řízení (již pravomocně rozhodnutém správním orgánem) znovu (a definitivním způsobem) rozhodnout.
V projednávané věci žaloba podaná u Krajského soudu v Ostravě dne 20.9.2011 uvedeným požadavkům neodpovídá. Žalobce sice v žalobě označil rozhodnutí, kterým bylo řízení před vyvlastňovacím úřadem (vůči němu) skončeno, domáhal se však něčeho, co vůbec nemůže být předmětem řízení podle Části páté občanského soudního řádu (změny nebo zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 1.9.2011 č.j. MSK 153452/2011) a neuvedl - v rozporu s ustanovením §246 odst.2 OSŘ - ani to, v jakém rozsahu má věc vyvlastnění soudem (vůči němu) projednána a rozhodnuta, a ani údaj o tom, jak má být věc vyvlastnění soudem (vůči němu) rozhodnuta. Považoval-li soud prvního stupně tuto žalobu za úkon, kterým bylo zahájeno řízení podle Části páté občanského soudního řádu, je třeba mu vytknout, že postupem podle ustanovení §245 a §43 OSŘ žalobce nevedl k tomu, aby žalobu doplnil o náležitosti, pro jejichž nedostatek nebylo možné v řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že nápravu nezjednal ani odvolací soud [způsobem vyplývajícím z ustanovení §245, §219a odst.1 písm.a) a §221 odst.1 písm.a) OSŘ], je řízení před soudy postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; dovolací soud k ní ve smyslu ustanovení §245 a §242 odst.3 věty druhé o.s.ř. přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání.
Žaloba podle Části páté občanského soudního řádu je nepřípustná [a soud ji proto odmítne podle ustanovení §250g odst.1 písm.c) OSŘ] tehdy, byla-li uplatněna v některém z případů uvedených v ustanovení §244 odst.2 OSŘ nebo v ustanovení §247 odst.2 OSŘ. Okolnost, že rozhodnutí, kterým bylo řízení u správního orgánu pravomocně skončeno, má "ve své podstatě procesní charakter", neodůvodňuje závěr o nepřípustnosti žaloby; soudy - kromě toho, že si náležitě neuvědomily, že předmětem řízení podle Části páté občanského soudního řádu není přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu (způsobem obdobným správnímu soudnictví) - nevzaly, učinily-li závěr o nepřípustnosti žaloby, v úvahu rovněž to, že věc pravomocně rozhodnutá správním orgánem může být na návrh znovu projednána a rozhodnuta soudem, i kdyby rozhodnutí správního orgánu vskutku mělo "procesní charakter", ledaže by žaloba byla nepřípustná podle ustanovení §247 odst. 2 OSŘ (a o takový případ se v projednávané věci nepochybně nejednalo).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení podle ustanovení §245 a 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§245, 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§245, §226 odst. 1 a §243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu