ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.117.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 117/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. S., proti žalovanému V. t. ú. v. a m., příspěvkové organizaci, o nárocích z porušení rovného zacházení a diskriminace v pracovněprávním vztahu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 7 C 311/2003, o dovolání České republiky - Ministerstva obrany (V. ú. pro právní zastupování) proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 17. září 2007 č.j. 60 Co 260/2007-128, takto:
Dovolání České republiky - Ministerstva obrany se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 29.9.2003 proti V. t. ú. v. a m., příspěvkové organizaci, a doplněnou na výzvu soudu podáním ze dne 20.10.2006 domáhal, aby bylo žalovanému uloženo \"napravit porušení práv a povinností vyplývajících z ustanovení o rovném zacházení a diskriminaci, odstranit následky s přiměřeným zadostiučiněním\" a aby mu žalovaný zaplatil \"na náhradě nemajetkové újmy v penězích\" 200.000,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že jeho zaměstnavatel Vojenský technický ústav výzbroje a munice mu \"pracovním přeřazením znemožnil využívat jeho dlouhodobých odborných znalostí\", že \"bez souhlasu žalobce jej převedl na jiný druh práce\", aniž by vyhověl jeho žádosti o rozvázání pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti, a že jej \"v rozporu s dobrými mravy izoloval a vytvářel v jeho okolí nálady, které označovaly komunikaci s žalobcem za nežádoucí\".
V průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalovaný V. t. ú. v. a m., příspěvková organizace, byl rozhodnutím Ministerstva obrany ze dne 29.8.2003 zrušen s účinností ke dni 31.12.2003.
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 10.5.2007 č.j. 7 C 311/2003-84 rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalovaného s \"V. Š.,\". Dospěl k závěru, že \"úkoly a činnosti V. t. ú. v. a m. V.\" byly s účinností od 1.10.2003 převedeny na státní podnik V. Š., s.p. že \"tento subjekt se ve smyslu ustanovení §249 odst. 2 zákoníku práce stal zaměstnavatelem všech zaměstnanců zrušeného V. t. ú. v. a m. V. a přešla na něj tak i práva a povinnosti vztahující se k tomuto řízení\", a že proto bude ve smyslu ustanovení §107 o.s.ř. v řízení pokračováno s tímto přejímajícím zaměstnavatelem žalobce.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 17.9.2007 č.j. 60 Co 260/2007-128 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že v řízení bude na straně žalovaného pokračováno s Českou republikou \"jednající Ministerstvem obrany České republiky,\". Odvolací soud dospěl k závěru, že přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů, k němuž \"mělo dojít\" z V. t. ú. v. a m. na Š., s.p. ke dni 1.10.2003, by mohl být za řízení zohledněn \"jen k návrhu žalobce\" při rozhodování o procesním nástupnictví podle ustanovení §107a o.s.ř. Zanikl-li dosavadní žalovaný V. t. ú. v. a m. ke dni 31.12.2003, může být právním a procesním nástupcem jen ten, kdo vstoupil do jeho práv po jeho zániku; tímto subjektem je - jak vyplývá též z ustanovení §54 odst.4 zákona č. 219/2000 Sb. a rozhodnutí Ministerstva obrany ze dne 29.8.2003 - Česká republika \"jednající Ministerstvem obrany České republiky\" (§107 odst.1 a 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Česká republika - Ministerstvo obrany dovolání. Namítá, že z opatření Ministerstva obrany ČR ze dne 29.8.2003 č.j. 50512-100/2002/DP-8201 a nařízení Ekonomické sekce Ministerstva obrany ČR ze dne 11.8.2003 č.j. 51553-87/20063/DP-8201 \"jako prováděcí úpravy reorganizační změny realizované rozhodnutím ministerstva obrany ze dne 29.8.2003\" vyplývá, že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců zrušeného V. t. ú. v. a m. S. přešla s účinností ode dne 1.10.2003 na státní podnik V. Š., neboť Ministerstvo obrany \"využilo své pravomoci zřizovatele V. Š., s.p. a V. t. ú. v. a m. S., p.o. a svým nařízením delegovalo výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů spadajících do působnosti zaniklé příspěvkové organizace na V. Š., s.p.\". Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Protože Česká republika - Ministerstvo obrany není ve věci \"pasivně legitimována\", je chybný právní názor odvolacího soudu o tom, že by byla v tomto řízení ve smyslu ustanovení §107 o.s.ř. procesním nástupcem původně žalovaného V. t. ú. v. a m. S., p.o.
Žalobce uvedl, že \"není možné, aby si zaměstnavatelé ve smlouvě ujednali, že dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, aniž by to bylo spojeno s případem, který je takto upraven právním předpisem\" a že \"V. - příspěvková organizace a V. Š., s.p. jsou dva odlišné právní subjekty, mezi kterými nelze hovořit o organizačních změnách\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §107 odst.1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračovat, soud rozhodne usnesením.
Podle ustanovení §107 odst.3 o.s.ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Z ustanovení §107 odst.1 o.s.ř. mimo jiné vyplývá, že soud usnesením rozhodne o tom, s kým bude v řízení pokračovat, tehdy, ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení účastník občanského soudního řízení (v době od zahájení řízení do jeho pravomocného skončení) a umožňuje-li povaha věci pokračování v řízení. V případě, že účastníkem řízení byla jako zaměstnavatel právnická osoba, která v průběhu řízení (v době od zahájení řízení do jeho pravomocného skončení) zanikla, soud rozhodne, že v řízení bude pokračováno s tím, kdo po zániku právnické osoby vstoupil do jejích práv a povinností, s tím, kdo po zániku právnické osoby převzal práva a povinnosti, o něž v řízení jde, nestanoví-li zákon právní a procesní nástupnictví po zaniklé právnické osobě jinak.
V projednávané věci převzala - jak bylo soudy zjištěno - práva a povinnosti po původně žalovaném V. t. ú. v. a m., příspěvkové organizaci se sídlem ve S., po jeho zániku, k němuž došlo dnem 31.12.2003, Česká republika - Ministerstvo obrany a dovolatelka správnost tohoto zjištění ani nezpochybňuje. Odvolací soud proto v souladu se zákonem dovodil, že se Česká republika - Ministerstvo obrany stala ve smyslu ustanovení §107 odst.1 a 3 o.s.ř. procesním nástupcem na straně žalovaného.
Na tomto závěru nic nemůže změnit ani to, že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců příspěvkové organizace V. t. ú. v. a m. (včetně práv a povinností ze žalobcova pracovněprávního vztahu) měla přejít ještě před zánikem původního žalovaného ke dni 1.10.2003 na V. Š., s.p.. Protože k tomuto přechodu práv a povinností došlo (mělo dojít) ještě před zánikem původního žalovaného, mohl se přejímající zaměstnavatel stát účastníkem řízení - jak správně dovodil odvolací soud - jen postupem podle ustanovení §107a o.s.ř., tedy jen kdyby žalobce navrhl, aby V. Š., s.p., vstoupil do řízení na místo žalovaného a jen kdyby soud jeho návrhu pravomocným usnesením vyhověl; při posuzování procesního nástupnictví, k němuž došlo až v souvislosti se zánikem původního žalovaného (po 31.12.2003), však k této skutečnosti nemohlo být přihlédnuto, i kdyby státní podnik V. Š. ve věci opravdu byl \"pasivně legitimovaným\".
Z uvedeného je zřejmé, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst.1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání České republiky - Ministerstva obrany podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu