ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.1210.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 1210/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) A., družstva, B) T. m. v B., příspěvkové organizace, proti žalované Č. k. a., o určení, že zástavní právo nevzniklo, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 52/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. září 2002 č.j. 21 Co 45/99-229, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci [právní předchůdce žalobce A)] se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhali, aby bylo určeno, že \"zástavní právo pro K. b. P., s.p.ú. ve výši 27.262.927,87 Kč vážící se k parcele č. 4611/15 a nemovitosti na této parcele stojící tak, jak je zapsáno na listu vlastnictví číslo 3791 katastrální území K. P., obec B., okres B., v části CLV v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem B., nikdy platně jako věcné právo nevzniklo\", a že \"zápis zástavního práva pro K. b. P., s.p.ú. ve výši 27.262.927,87 Kč vážící se k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví číslo 3791 katastrální území K. P., obec B., okres B., v části CLV v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem B. je bez právního důvodu a titulu, a tudíž je neplatný\". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že žalovaná (její právní předchůdce) nejsou schopni doložit, jak vzniklo zástavní právo na výše uvedených nemovitostech, nyní patřících žalobci B), a že ani v katastru nemovitostí nebyl nalezen žádný \"dokument\", který by potvrzoval vznik zástavního práva. Žalovaná přesto odmítá vydat potvrzení, které by umožnilo provést výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 1.12.1998 č.j. 31 C 52/97-80 určil, že \"zástavní právo pro K. b. P., s.p.ú. ve výši 27.262.927,87 Kč vážící se k parcele č. 4611/15 a nemovitosti na této parcele stojící tak, jak je zapsáno na listu vlastnictví číslo 3791 katastrální území K. P., obec B., okres B., v části CLV v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem B., nikdy platně jako věcné právo nevzniklo\", zamítl žalobu, aby \"soud prohlásil, že zápis zástavního práva pro K. b. P., s.p.ú. ve výši 27.262.927,87 Kč vážící se k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví číslo 3791 katastrální území K. P., obec B., okres B., v části CLV v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem B. je bez právního důvodu a titulu, a tudíž je neplatný\", a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 14.650,- Kč k rukám advokáta. Na základě provedených důkazů zjistil, že zástavní právo, nyní zapsané na nemovitostech uvedených v listu vlastnictví č. 3993 u Katastrálního úřadu B., vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 29.3.1991, uzavřené mezi I. b., s.p.ú., a státním podnikem T. B., podle ustanovení §129c a násl. hospodářského zákoníku. Poté, co byl státní podnik T. B. ke dni 30.6.1992 \"privatizován\" a předmětné nemovitosti byly převedeny na žalobce A), uvedené zástavní právo na žalobce A) nepřešlo, neboť \"uvedený závazek nepřevzal\" a na žalobce A) \"nelze vztáhnout\" ani ustanovení §129c odst.3 hospodářského zákoníku. Žaloba na určení, že předmětné zástavní právo \"nikdy platně jako věcné právo nevzniklo\", je proto důvodná. Druhý z požadavků žalobců soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že není \"oprávněn přezkoumávat platnost či neplatnost zápisu katastrálního úřadu\" a že z rozhodnutí o žalobě o určení je \"jednoznačně patrno\", že zápis zástavního práva v katastru nemovitostí není vůči žalobcům \"v žádném případě účinný\".
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10.9.2002 č.j. 21 Co 45/99-229 rozsudek soudu prvního stupně \"v napadeném přísudečném výroku\" změnil tak, že zamítl žalobu o určení, že \"zástavní právo pro pohledávku K. b. P., s.p.ú. ve výši 27.262.927,87 Kč vážící se k parcele č. 4611/15 a nemovitosti na této parcele stojící tak, jak je zapsáno na LV č. 3993 katastrální území K. P., obec B., okres B., v části C listu vlastnictví vedeném Katastrálním úřadem B., nikdy platně jako věcné právo nevzniklo\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dovodil, že žalobci na požadovaném určení nemají naléhavý právní zájem, neboť zástavní právo zřízené na základě smlouvy podle ustanovení §129c hospodářského zákoníku není \"právem věcným\" a požadovaným určením by se nic na zápisu předmětného zástavního práva v katastru nemovitostí jako \"nikoli věcného práva\" nemohlo změnit.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že na požadovaném určení mají naléhavý právní zájem a že jejich žalobě - i když nebyl žalobní petit zcela přesně formulován - mělo být vyhověno. Žalobci navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedla, že zástavní právo k předmětným nemovitostem platně vzniklo podle ustanovení §129d hospodářského zákoníku a že dosud nezaniklo. Žaloba proto nemůže být důvodná.
V průběhu dovolacího řízení bylo zjištěno, že dosavadní žalobce A) M. k. B. zanikl sloučením s družstvem A. a že dnem 10.9.2003 byl vymazán z obchodního rejstříku. V dalším řízení bylo proto na jeho místě jednáno s družstvem A.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001 (dne 10.9.2002), ale - jak se uvádí též v jeho odůvodnění - v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 1.12.1998), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou účastníkům (zástupcům účastníků) ve dnech 24.10.2002 a 4.11.2002 a že dovolání žalobců datované dnem 19.12.2002 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 18.12.2002.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 4.11.2002. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 4.12.2002. Protože dovolání bylo u soudu prvního stupně podáno až dne 18.12.2002, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. listopadu 2003
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu