ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1273.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 1273/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Hlavního města Prahy se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí č. 2, zastoupené prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 13, proti žalovaným 1) OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. se sídlem ve Vídni, Praterstrasse č. 62-64, Rakousko, zastoupené JUDr. Jiřím Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 6, Stavitelská č. 1099/6, s organizační složkou OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. v Praze 1, Opletalova č. 1418/23, 2) Fashion Trend s.r.o. se sídlem v Praze 3, Jeseniova č. 52/1196, IČO 27125181, 3) HELAVA, společnost s ručením omezeným se sídlem v Praze 1, Náprstkova č. 10, IČO 25067133, o vyklizení nebytových prostor, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2007 č.j. 64 Co 170/2007-49, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 42/2007, o dovolání žalované 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. února 2009 č.j. 11 Cmo 343/2008-45, takto:
I. Dovolání žalované 1) se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 8.6.2006 domáhal, aby žalovaná označená jako "OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H., organizační složka se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1418/23", žalovaný 2) a žalovaný 3) vyklidili v žalobě blíže označené nebytové prostory.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 3.10.2006 č.j. 11 C 101/2006-27 zastavil řízení proti žalované OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H., organizační složce se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1418/23 a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a touto žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že organizační složka zahraniční právnické osoby umístěná na území České republiky, i když je zapsaná v obchodním rejstříku, není nositelem právní subjektivity a způsobilým účastníkem řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 24.1.2007 č.j. 11 C 101/2006-38 odmítl jako opožděné odvolání žalované OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H., organizační složky se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1418/23, a rozhodl podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. tak, že připouští, aby do řízení vstoupila jako žalovaná "OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. se sídlem ve Vídni, Praterstrasse č. 62-64, Rakousko".
Odvolání žalované OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H., organizační složky se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1418/23, proti tomuto usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze usnesením ze dne 26.6.2007 č.j. 64 Co 170/2007-49 odmítl. Dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, neboť napadené usnesení obvodního soudu bylo odvolatelce "doručeno uložením" dne 12.2.2007 a odvolání bylo podáno až dne 14.3.2007.
Proti tomuto usnesení městského soudu podala žalovaná 1) OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. se sídlem ve Vídni, Praterstrasse č. 62-64, Rakousko dne 27.12.2007 (k poštovní přepravě podáno dne 19.12.2007) žalobu pro zmatečnost. Namítala, že odmítnuté odvolání bylo podáno včas, neboť napadené rozhodnutí jí bylo řádně doručeno teprve dne 27.2.2007 a odvolání bylo podáno dne 14.3.2007.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.4.2008 č.j. 65 C 42/2007-19 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10.234,- Kč k rukám advokáta prof. JUDr. Jana Kříže, CSc. a že ve vztahu mezi žalobcem a ostatními žalovanými nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost byla podána "jiným subjektem než je ten, jehož odvolání bylo odmítnuto", a že tedy byla podána "neoprávněnou osobou". Žaloba byla navíc podána opožděně; vzhledem k tomu, že žalobou napadené usnesení bylo žalované 1) doručeno dne 10.9.2007 a že lhůta pro podání žaloby činila podle ustanovení §234 odst. 1 o.s.ř. tři měsíce, byla žaloba pro zmatečnost podána dne 19.12.2007 po uplynutí zákonné lhůty.
K odvolání žalované 1) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12.2.2009 č.j. 11 Cmo 343/2008-45 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.117,- Kč k rukám advokáta prof. JUDr. Jana Kříže, CSc. a že ve vztahu mezi žalobcem a ostatními žalovanými nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobu pro zmatečnost proti usnesení městského soudu byla podána opožděně. Žalobou napadené usnesení bylo totiž "jednateli" odvolatelky doručováno prostřednictvím pošty na adresu Praha 2, nám. Jiřího z Poděbrad 2; vzhledem k tomu, že adresát nebyl zastižen, byla zásilka uložena dne 6.9.2007 na poště, doručena třetím dnem od jejího uložení, přičemž adresát si zásilku osobně vyzvedl dne 14.9.2007. I kdyby soud vycházel z toho, že usnesení městského soudu bylo doručeno dne 14.9.2007, byl posledním dnem k podání žaloby pro zmatečnost pátek 14.12.2007 a žaloba "podaná poště k přepravě" dne 19.12.2007 je v každém případě opožděná.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání. Namítá, že žaloba pro zmatečnost byla podána včas, neboť žalobou napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.6.2007 č.j. 64 Co 170/2007-49 jí bylo doručeno dne 19.9.2007, nikoliv dne 14.9.2007, jak uvádí napadené usnesení. Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem soudů, že "zásilky předané k poštovní přepravě se považují za doručené v případě, že si je adresát nevyzvedne, 3. nebo 10. den od jejich uložení". Kdyby k tomu mělo dojít, "měly by soud i pošta zajistit, aby se takového poučení dostalo účastníkům řízení, což je významné zejména v případě dovolatelky, jejíž statutární orgán je cizím státním příslušníkem, nebyl v té době zastoupen advokátem a nelze na něm spravedlivě požadovat, aby si údaje týkající se doručování ověřoval". Uzavírá, "že chyby v doručování způsobené nesprávným poučením o délce uložení a s ním spojená fikce doručení nemohou být přičítány k tíži účastníka, pokud se takovým, byť nesprávným poučením řídil". Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaná 1) napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované 1) proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalobce v projednávané věci označil za žalovanou "OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H., organizační složka se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1418/23", ačkoli organizační složka zahraniční (fyzické nebo právnické) osoby umístěná na území České republiky a zapsaná do obchodního rejstříku nemá způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Ve všech záležitostech týkajících se organizační složky je totiž vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Tzv. právní subjektivitu a tedy i způsobilost být účastníkem řízení (§19 o.s.ř.) má proto vždy pouze zahraniční (fyzická nebo právnická) osoba a nikoli její organizační složka (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2001 sp. zn. 30 Cdo 1634/2000 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2003 sp. zn. 32 Odo 945/2002). Poté, co do řízení přistoupila (na návrh žalobce a se souhlasem obvodního soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 24.1.2007 č.j. 11 C 101/2006-38) žalovaná 1), stal se účastníkem řízení ten, kdo je nositelem práv a povinností týkající se organizační složky OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. v Praze 1, Opletalova č. 1418/23
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 28.11.1996 sp. zn. 3 Cdon 1220/96, uveřejněném pod č. 48 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, dospěl k závěru, že jde o vadu žaloby, jestliže žalobce v rozporu s požadavky §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o.s.ř. identifikuje žalovanou právnickou osobu "zástupně, pomocí jejího orgánu", a to za předpokladu, že onen orgán nezaměnitelně identifikuje konkrétní právnickou osobu, jejíž určení přiměřeně (byť i nepřímo) vyplývá z ostatních částí žaloby, zejména z vylíčení rozhodujících skutkových okolností. Judikatura soudů se rovněž ustálila v tom, že účastníku řízení nemohla být způsobena žádná újma na jeho procesních právech, jestliže soud, aniž by postupoval podle ustanovení §43 odst.1 o.s.ř., odmítl žalobu vůči subjektu, u něhož by úprava v jeho označení mohla vést pouze k identifikaci subjektu, který již je účastníkem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.10.1998 sp. zn. 20 Cdo 326/98 uveřejněné pod č. 172 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
V projednávané věci bylo řízení zastaveno proti původně žalované organizační složce obchodní společnosti OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H., když zároveň na žalovanou stranu přistoupila samotná obchodní společnost OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. jako "správně identifikovaná zahraniční právnická osoba". Postup podle ustanovení §43 o.s.ř. ve vztahu k původně žalované organizační složce obchodní společnosti OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. tím ztratil význam, neboť případná náprava v označení žalované byla dosažena jiným způsobem (zastavením řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. a přistoupením účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř.), aniž by tím byla komukoliv způsobena jakákoliv procesní újma.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žaloba pro zmatečnost je tedy právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž došlo k závažným procesněprávním nedostatkům.
K žalobě pro zmatečnost je legitimován účastník původního řízení, popřípadě jeho právní nástupce z důvodu univerzální nebo singulární sukcese, vůči němuž je napadené pravomocné rozhodnutí ve smyslu ustanovení §159a o.s.ř. závazné. Protože jde o opravný prostředek, nemůže žalobu podat ten účastník nebo jeho právní nástupce, jemuž bylo napadeným rozhodnutím plně vyhověno nebo kterému nebyla způsobena žádná jiná újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.
V projednávané věci byla žaloba pro zmatečnost podána proti usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání první žalované proti usnesení o odmítnutí odvolání proti usnesení o zastavení řízení a jímž bylo zároveň odmítnuto její odvolání proti usnesení o přistoupení dalšího účastníka. Tímto postupem ovšem nebyla žalované 1) - jak vyplývá z výše uvedeného - způsobena žádná újma, a proto není k podání žaloby pro zmatečnost subjektivně legitimována. S ohledem na závěr o nedostatku legitimace nemůže být žaloba pro zmatečnost úspěšná, i kdyby byla podána včas. Za tohoto stavu věci nemůže mít dovoláním napadené usnesení po právní stránce zásadní význam.
Protože dovolání žalované 1) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaná 1) s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2012
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu