ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.1307.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 1307/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. Z. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) A. a.s., zastoupené advokátem, a 2) Č. s. s. d., zastoupené advokátem, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2004 č.j. 14 Co 137/2004-108, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 23/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2006 č.j. 11 Cmo 215/2006-65, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.6.2004 č.j. 14 Co 137/2004-108 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12.2.2004 č.j. 24 C 13/2003-56, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal, aby bylo žalovaným uloženo \"souhlasit s vydáním částky 16.807.042,- Kč ze soudní úschovy, přijaté od žalované 2) usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8.8.2000 č.j. Sd 58/2000-38 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26.2.2001 č.j. 24 Co 327/2000-129 žalobci\", a kterou bylo žalobci uloženo, aby zaplatil každé ze žalovaných na náhradě nákladů řízení 4.650,- Kč \"k rukám jejich právních zástupců\", a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.350,- Kč k rukám advokáta JUDr. E. V. a že žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.175,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. K. I když městskému soudu došla dne 25.6.2004 v 7.01 hod. (tedy ještě před zahájením odvolacího jednání) \"faxová omluva JUDr. O. D. se žádostí o odročení jednání z důvodu jeho pracovní neschopnosti\", doložená \"kopií pracovní neschopenky\", nepovažoval ji \"za vážný důvod pro odročení jednání ve smyslu ustanovení §101 odst.3 o.s.ř.\" a odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12.2.2004 č.j. 24 C 13/2003-56 projednal a rozhodl o něm při jednání nařízeném (odročeném) na 25.6.2004 v 8.45 hod. Svůj postup odůvodnil tím, že žalobce v řízení zastupoval na základě plné moci ze dne 25.5.2004 advokát JUDr. M. K., CSc. a že JUDr. O. D. \"v řízení vystupuje pouze jako substitut JUDr. K. podle ustanovení §25 odst.2 o.s.ř.\"; protože předvolání k jednání bylo žalobci doručeno dne 1.6.2004 a jeho \"právnímu zástupci\" dne 3.6.2004 a protože se žalobce a advokát JUDr. M. K., CSc. k jednání nedostavili, aniž by svoji neúčast u odvolacího jednání omluvili, jednal městský soud v jejich nepřítomnosti.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst.3 o.s.ř. žalobu pro zmatečnost. K naplnění uvedeného zmatečnostního důvodu uvedl, že se na \"sklonku května 2004\" obrátil se žádostí o zastupování v řízení \"na sdružení advokátů\" (sdružení advokátů JUDr. M. K., CSc. a JUDr. O. D.), že \"konkrétně byla plná moc udělena pro JUDr. M. K., CSc.\" a že \"mezi stranami bylo ujednáno, že oba advokáti budou zastupovat žalobce dle jejich možností\". Protože JUDr. M. K., CSc. je děkanem P. f. Z. u. v P., kde v týdnu od 21.6. do 25.6.2004 probíhaly náhradní přijímací řízení a \"slavnostní promoce\", udělil \"substituční plnou moc svému kolegovi JUDr. O. D.\", neboť bylo \"již předem zřejmé, že se nebude mít možnost jednání nařízeného na 25.6.2004 zúčastnit\". Advokát JUDr. O. D. byl sice v pracovní neschopnosti již od 21.6.2004, předpokládal však, že do 25.6.2004 \"bude zdravotně v pořádku natolik, že se nařízeného jednání zúčastní\". Ve večerních hodinách dne 24.6.2004 \"se u něj vyskytly velké bolesti\", a JUDr. O. D. proto \"požádal o odročení soudního jednání na jiný možný termín\" a \"k omluvě přiložil doklad o své pracovní neschopnosti\". Protože městský soud jeho žádosti nevyhověl a věc projednal v jeho nepřítomnosti, byl tím naplněn zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst.3 o.s.ř.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15.3.2006 č.j. 66 C 23/2004-40 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zdůraznil, že žalobcovým \"právním zástupcem\" v řízení byl JUDr. M. K., CSc. a nikoliv JUDr. O. D., a dovodil, že \"omluva se žádostí o odročení advokáta, kterého si účastníkem zvolený advokát ve smyslu ustanovení §25 odst.2 o.s.ř. zvolil ke svému zastupování, důvodem pro odročení není, za situace, kdy se sám právní zástupce z jednání neomluvil\". Soud prvního stupně současně poukázal na to, že o odročení jednání před městským soudem nařízeném na den 28.5.2004 požádali oba advokáti sdružení (nejen JUDr. O. D., ale i JUDr. M. K., CSc.) a že městský soud této žádosti vyhověl, zatímco omluva k jednání dne 25.6.2004 \"byla podána pouze jménem JUDr. O. D.\". Protože se skutečný zástupce žalobce JUDr. M. K. k jednání dne 25.6.2004 neomluvil a nepožádal o odročení, mohl městský soud jednat v nepřítomnosti žalobce; namítaný zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst.3 o.s.ř. tedy není dán.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25.10.2006 č.j. 11 Cmo 215/2006-65 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.046,- Kč k rukám advokáta JUDr. P. K. a že ve vztahu mezi žalobce a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že \"omluva\" k jednání nařízenému na den 25.6.2004 podaná \"pouze jménem JUDr. O. D.\" nebyla \"řádná ani včasná\". Odvolací soud vytknul žalobci, že vychází v rozporu se zákonem z názoru, že \"substitut činí procesní úkony sám svým jménem, jako zástupce žalobce na základě plné moci\", zatímco - jak vyplývá z ustanovení §25 o.s.ř. a ze zákona o advokacii - se může advokát (zmocněný účastníkem) dát zastupovat \"mj. jiným advokátem\". Zástupcem účastníka \"je stále advokát, jemuž účastník udělil podle ustanovení §25 odst.1 o.s.ř. plnou moc\", a \"vztah mezi advokátem a substitutem je vnitřním vztahem mezi nimi, odpovědnost vůči zastoupenému účastníku má stále advokát a nikoliv substitut\". Protože se zástupce žalobce advokát JUDr. M. K., CSc. k jednání nedostavil, neomluvil se a o odročení jednání nepožádal a protože \"nově tvrzené skutečnosti o zaneprázdnění zástupce žalobce plynoucího z jeho postavení děkana\" nebylo městskému soudu v původním řízení \"žádným způsobem sděleno\", nemohla být žalobci odňata možnost jednat před soudem. Omluva \"substituta učiněná vlastním jménem\" navíc nemohla být ani včasná, neboť o své pracovní neschopnosti věděl od 21.6.2004, a \"omluvu a žádost o odročení jednání telefaxem zaslal odvolacímu soudu v den nařízeného jednání v časných ranních hodinách\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že není správný názor odvolacího soudu, podle kterého \"advokát - substitut\", řádně \"zmocněný na základě substituční plné moci\" advokátem, jemuž \"byla klientem udělena dříve plná moc\", nemůže \"řádně svou neúčast při jednání omluvit a požádat o odročení jednání\". Vzhledem k tomu, že podle ustanovení §25 odst.2 o.s.ř. se advokát může dát zastupovat v řízení jiným advokátem, aniž by takové zmocnění bylo jakkoliv omezeno, \"ústavně zaručená práva na soudní a jinou ochranu a na spravedlivý proces\" vyžadují, aby soudy k jeho omluvě, je-li řádně doložena, přihlížely, neboť \"se omlouvá pro jednání substituční plnou mocí zmocněný zástupce advokáta\"; opačný názor by nutně vedl k závěru, že by jeho jednání jako dalšího zástupce bylo omezeno jen na některé úkony, ačkoliv nic takového ze zákona nevyplývá. Žalobce zdůrazňuje, že \"právo je třeba aplikovat pohledem ochrany základních práv a svobod\" a že jednotlivá ustanovení občanského soudního řádu musí být interpretována \"z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod\". Žalobce poukazuje na některá rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V původním řízení (v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 13/2003) žalobce - jak vyplývá z obsahu spisu - udělil plnou moc JUDr. M. K., CSc. \"advokátu vykonávajícímu advokacii ve sdružení\", opatřenou datem 25.5.2004. Tato plná moc byla předložena Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu spolu s podáním advokátů JUDr. O. D. a JUDr. M. K., CSc., opatřeným hlavičkou advokátní kancelář\" a datovaným dnem 27.5.2004, v němž se mimo jiné uvádí, že \"včerejšího dne ve večerních hodinách se na mne a mého kolegu JUDr. M. K., CSc. obrátil\" žalobce a \"požádal naši advokátní kancelář o převzetí právního zastoupení\" a že se žádá o odročení jednání nařízeného na 28.5.2004 \"za účelem převzetí právního zastoupení a důkladného prostudování spisového materiálu, když s ohledem na meritum věci považuji, stejně jako můj kolega, JUDr. M. K., CSc., tuto právní věc za poměrně složitou\". Dalším podáním učiněným v podobě telefaxového dokumentu a opatřeným datem 25.6.2004 sdělila \"K. V. vedoucí sekretariátu\" Městskému soudu v Praze \"z pověření JUDr. O. D., právního zástupce žalobce JUDr. H.\", že JUDr. O. D. \"jakožto právní zástupce žalobce\" byl \"od pondělí tohoto týdne po akutním zákroku na stomatologické klinice v pracovní neschopnosti\", že se \"domníval, že dnešního dne již bude zdravotně v pořádku\", že však \"včera v nočních hodinách\" se bolest vrátila, JUDr. D. byl nucen vyhledat v noci ošetřujícího lékaře\" a \"intenzita bolesti mu nedovoluje se zúčastnit\" jednání nařízeného na den 25.6.2004 v 8.45 hod.; k podání byla připojena \"legitimace práce neschopného pojištěnce\" vystavená dne 21.6.2004 pro JUDr. O. D. a bylo v něm požádáno \"o odročení soudního jednání na jiný možný termín\". Městský soud v Praze žádosti o odročení nevyhověl, neboť ji nepovažoval - jak uvedl v odůvodnění svého rozsudku ze dne 25.6.2004 č.j. 14 Co 137/2004-108 - \"za vážný důvod pro odročení jednání ve smyslu ustanovení §101 odst.3 o.s.ř.\", když žalobce v řízení zastupuje advokát JUDr. M. K., CSc., advokát JUDr. O. D. \"v řízení vystupuje pouze jako substitut JUDr. K. podle ustanovení §25 odst.2 o.s.ř.\" a advokát JUDr. M. K., CSc. se k jednání nedostavil, aniž by svoji neúčast u odvolacího jednání omluvil.
Za toto stavu věci byl pro závěr, zda městský soud (jako soud odvolací) mohl věc v původním řízení ve smyslu ustanovení §211 a §101 odst.3 o.s.ř. projednat a rozhodnout při jednání v nepřítomnosti žalobce (jeho zmocněnce), jestliže z důležitého důvodu požádal \"jako právní zástupce žalobce\" o odročení jednání někdo jiný, než komu žalobce pro řízení udělil plnou moc. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, a proto usnesení odvolacího soudu představuje rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.8.1992 sp. zn. 2 Cdo 19/92, které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1993, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1997 sp. zn. 2 Cdon 1420/96, které bylo uveřejněno pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997) rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu zákon přiznává. O zmatečnost ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu.
Z ustálené judikatury soudů se dále podává, že soud odejme účastníku možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. mimo jiné v případě, že věc projedná v nepřítomnosti účastníka nebo bez výslovného návrhu účastníka v nepřítomnosti jeho zástupce, jestliže z důležitého důvodu (tkvícího v jejich osobách) požádali o odročení jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.2.1996 sp. zn. 3 Cdon 1021/96, které bylo uveřejněno pod č. 62 v časopise Soudní judikatura, roč 1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2001 sp. zn. 20 Cdo 1358/99, které bylo uveřejněno pod č. 79 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001). Po účastníku (zástupci), který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, nelze spravedlivě požadovat, aby musel strpět projednání a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost současně musí představovat \"důležitý důvod\"; příčina toho, proč se účastník (zástupce) nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod považovat). Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité (za důvod vyžadující odročení jednání). Za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o odročení jednání, se tedy ve smyslu ustanovení §101 odst. 3 o.s.ř. považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak i okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce) - za důležitou. Důležitým důvodem ve smyslu ustanovení §101 odst.3 o.s.ř. proto je podle judikatury soudů také nemoc zástupce účastníka, nelze-li po účastníku spravedlivě požadovat, aby byl zastupován jinak.
Advokát, kterému účastník udělil plnou moc (§25 odst.1 a §28 odst.1 o.s.ř.), je oprávněn se dát zastupovat jiným advokátem nebo, s výjimkou případů, v nichž je zastoupení advokátem podle občanského soudního řádu povinné, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem (§25 odst.2 o.s.ř.). Advokát je tedy oprávněn zmocnit jiného advokáta, popřípadě advokátního koncipienta nebo svého zaměstnance (tzv. substituta), aby místo něho zastupoval účastníka, který mu udělil procesní plnou moc. I když to občanský soudní řád výslovně neuvádí, je z povahy dalšího (lépe řečeno \"náhradního\") zastupování účastníka - obdobně jak je tomu v hmotném právu (srov. §33a občanského zákoníku) - zřejmé, že tzv. substitut vystupuje v občanském soudním řízení též jako zástupce účastníka (vlastním jménem), že má stejný rozsah procesních práv a povinností jako advokát, kterého zastupuje (\"nahrazuje\"), a že z jeho procesních úkonů vznikají procesní práva a povinnosti přímo účastníku. Na uvedeném závěru nic nemění to, že odpovědnost za poskytnutí právních služeb vůči účastníku nese výlučně advokát, kterému účastník udělil plnou moc; procesní úkony učiněné tzv. substitutem totiž bez dalšího působí vůči účastníku (stejně jako kdyby je učinil advokát), i kdyby případně nerespektoval pokyny advokáta, který ho dalším zastupováním pověřil (zmocnil), neboť jakákoliv vnitřní omezení nebo výhrady udělené v souvislosti s pověřením dalšího zástupce nemají v občanském soudním řízení právní význam.
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že další zástupce (tzv. substitut) účastníka je oprávněn požádat z důležitého důvodu o odročení jednání, a to nejen v případě, spočívá-li důvod pro odročení jednání v osobě účastníka, ale i jeho zástupců. O důležitý důvod ve smyslu ustanovení §101 odst.3 o.s.ř. se ovšem v takovém případě jedná jen tehdy, týká-li se překážka nebo jiná okolnost, která vyžaduje odročení jednání, jak tzv. substituta, tak i advokáta, jemuž účastník udělil plnou moc.
Každý, kdo v občanském soudním řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce (a tedy rovněž advokát a jím zmocněný tzv. substitut), musí své oprávnění doložil již při prvním úkonu, který ve věci učinil (§32 odst.1 o.s.ř.). Nesplní-li advokát nebo další zástupce účastníka tuto procesní povinnost, mohou předložit účastníkem udělenou plnou moc nebo advokátem udělenou tzv. substituční plnou moc později; dokud plná moc (tzv. substituční plná moc) nebude předložena, soud pokračuje v řízení, aniž by s nimi mohl zacházet jako se zástupcem (dalším zástupcem) účastníka.
V projednávané věci je nepochybné, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 13/2003 byl zástupcem žalobce na základě plné moci datované dnem 25.5.2004 advokát JUDr. M. K., CSc. O advokátu JUDr. O. D. je podle obsahu spisu ke dni 25.6.2004, v němž proběhlo v původním řízení projednání a rozhodnutí věci odvolacím soudem, známo, že vykonával advokacii společně (ve sdružení) se žalobcovým zástupcem advokátem JUDr. M. K., CSc. a že s ním také (společně) požádal v podání ze dne 27.5.2004 odvolací soud o odročení jednání původně nařízeného na 28.5.2004. To, že by advokát JUDr. O. D. měl v řízení vystupovat jako další zástupce (tzv. substitut) žalobce, nebylo do zahájení jednání před odvolacím soudem dne 25.6.2004 nejen (v rozporu s ustanovením §32 odst.1 o.s.ř.) soudu prokázáno, ale ani tvrzeno; o tom, že by advokát JUDr. O. D. měl být žalobcovým dalším zástupcem se nic neuvádí ani v podání datovaném dnem 27.5.2004, ani v podání (v podobě telefaxového dokumentu) učiněným dne 25.6.2004 \"vedoucí sekretariátu K. V.\" (v podání ze dne 25.6.2004 se o JUDr. O. D. hovoří jako o \"právním zástupci žalobce JUDr. H.\" a nikoliv jako o jeho dalším zástupci - tzv. substitutu), a jeho postavení tzv. substituta nevyplývá samo o sobě ani z toho, že advokacii vykonával ve sdružení s advokátem JUDr. M. K., CSc. (na toho, kdo vykonává advokacii ve sdružení s jiným advokátem, nelze bez dalšího hledět jako na dalšího zástupce klientů ostatních členů sdružení). Uvedl-li tedy městský soud v žalobou pro zmatečnost napadeném rozsudku ze dne 25.6.2004 č.j. 14 Co 137/2004-108, že \"JUDr. D. tak v řízení vystupuje pouze jako substitut JUDr. K.\", jedná se jen o jeho (příslušnými zmocněními nepodloženou) úvahu o postavení advokáta JUDr. O. D. v řízení, jestliže zástupcem žalobce byl advokát JUDr. M. K., CSc. a jestliže jemu udělená plná moc nezanikla do zahájení jednání před odvolacím soudem dne 25.6.2004. Již z tohoto důvodu tedy nelze úspěšně dovozovat, že by advokát JUDr. O. D. vůbec mohl (byl oprávněn) jako žalobcův (další) zástupce požádat o odročení jednání nařízeného na den 25.6.2004, když do zahájení tohoto jednání své oprávnění v rozporu s ustanovením §32 odst.1 o.s.ř. nedoložil a tzv. substituční plnou moc - byla-li mu vůbec tehdy udělena - městskému soudu nepředložil.
Podání v podobě telefaxového dokumentu, opatřené datem 25.6.2004, navíc neučinil advokát JUDr. O. D., ale na základě jeho pověření \"vedoucí sekretariátu K. V.\", které rovněž nebylo (do zahájení jednání u městského soudu dne 25.6.2004) doloženo, nehledě již k tomu, že vystavit takové \"pověření\" byl v projednávané věci oprávněn jen zástupce žalobce, tj. advokát JUDr. M. K., CSc. Z hlediska důvodů žádosti o odročení jednání se v něm uvádí jen překážka, která bránila zúčastnit se jednání advokátu JUDr. O. D. O tom, že by se jednání nemohl zúčastnit advokát JUDr. M. K., CSc., se v podání ze dne 25.6.2004 nic nehovoří, a proto také z tohoto důvodu žádost nemohla být - i kdyby byla jinak perfektní - ve smyslu ustanovení §101 odst.3 o.s.ř. důvodná; o tom, že advokátu JUDr. M. K., CSc. bránil v účasti na jednání výkon funkce děkana P. f. Z. u. v P., se žalobce zmiňuje teprve v žalobě pro zmatečnost (podané dne 11.10.2004) a k této překážce, jinak patrně důvodné, nemohl městský soud - jak na to správně poukázal odvolací soud - při svém rozhodování dne 25.6.2004 přihlížet.
Z uvedeného vyplývá, že soudy dospěly - i když nikoliv ze zcela přiléhavých důvodů - ke správnému závěru, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25.6.2004 č.j. 14 Co 137/2004-108 není postižen zmatečností uvedenou v ustanovení §229 odst.3 o.s.ř., neboť věc projednal a rozhodl o ní bez přítomnosti zástupce žalobce v souladu se zákonem (s ustanovením §101 odst.3 o.s.ř.). Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. července 2008
JUDr. Ljubomír Drápal , v. r.
předseda senátu