ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1350.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 1350/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně V. U. , zastoupené Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská č. 18, proti žalovanému F. D. , zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská č. 4, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 8/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. října 2008 č.j. 16 Co 226/2008-119, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 25. 2. 2005 žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní podle ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušuje pracovní poměr z důvodu, že nechodí od 21. 2. 2005 do práce a že tím "zvlášť hrubě" porušuje pracovní kázeň.
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jeseníku dne 2. 5. 2005 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená "výpověď" je neplatná. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že pracovala u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2005 jako "vedoucí pracovník cestovní kanceláře" a že v době ode dne 14. 2. 2005 do 17. 3. 2005 čerpala po dohodě se žalovaným náhradní volno (za odpracované a "neproplacené přesčasové hodiny") a následně neplacené volno na "dobu, která nebude omezovat chod firmy žalovaného". Žalovaná se v době čerpání "volna" nezdržovala v místě bydliště, ale u svých známých, o čemž žalovaný věděl. Když žalobkyně navštívila žalovaného dne 18. 3. 2005 v "prostorách provozovny firmy", dozvěděla se, že žalovaný s ní ke dni 28. 2. 2005 rozvázal pracovní poměr z důvodu, že "nechodila do práce"; o tom ji žalovaný vyrozuměl dopisem ze dne 6. 4. 2005, s nímž žalobkyni zaslal též kopii "výpovědi ze dne 25. 2. 2005".
Žalovaný namítal, že poskytl žalobkyni dne 13. 2. 2005 "neplacené volno" na dobu jednoho týdne a že s ní dopisem ze dne 25. 2. 2005 okamžitě zrušil pracovní poměr, když po jeho skončení nenastoupila do práce. Dopis ze dne 25. 2. 2005 zaslal žalobkyni jak na adresu jejího "trvalého bydliště", tak i do jejího "současného bydliště", zásilky se mu však vrátily jako nedoručitelné (v prvním případě proto, že se "adresát odstěhoval bez udání adresy", v druhém případě "uložená zásilka nebyla vyzvednuta"); tvrzení žalobkyně o tom, že se v době do 17. 3. 2005 nezdržovala v místě svého bydliště, žalovaný považuje za účelové, popř. svědčící o záměru žalobkyně zmařit doručení rozvázání pracovního poměru, které musela "s vědomím neomluvených absencí očekávat".
Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 15. 12. 2005 č. j. 4 C 8/2005-35 určil, že "okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 25. 2. 2005" je neplatné, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2.168,- Kč. Poté, co dovodil, že údaj žalobkyně obsažený v žalobě o "výpovědi ze dne 25. 2. 2005" představuje jen "nepřesnou formulaci", když žalobkyně nepochybně požadovala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vzal soud prvního stupně z výsledků dokazování za prokázané, že žalovaný poskytl žalobkyni, která u něho pracovala od 1. 1. 2005 jako vedoucí cestovní kanceláře, "volno ze zdravotních důvodů" na dobu jednoho týdne, že žalobkyně se v tomto "volnu" zdržovala s vědomím žalovaného "mimo území okresu J.", že v následujícím týdnu od 21. 2. 2005 do 25. 2. 2005 žalobkyně nedocházela do zaměstnání a že žalovaný s ní okamžitě zrušil pracovní poměr dopisem ze dne 25. 2. 2005, který zaslal "doporučenou formou prostřednictvím pošty" na adresu trvalého bydliště žalobkyně, kde si žalobkyně zásilku nevyzvedla (poznámka pošty "nevyžádáno"), a na adresu, odkud se zásilka vrátila jako nedoručená s poznámkou "odstěhován bez udání adresy". Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný "neposílal zásilku žalobkyni s poznámkou do vlastních rukou, ale pouze doporučeně", a že okamžité zrušení pracovního poměru je proto neplatné, když žalobkyně zásilku "skutečně nepřevzala". Jednání žalobkyně navíc podle soudu prvního stupně nezakládá důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť "intenzita takového porušení pracovní kázně nedosahuje závažnosti, jakou má na mysli toto zákonné ustanovení".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 5. 2006 č. j. 16 Co 91/2006-49 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud odmítl jako "nesprávný a formalistický" názor soudu prvního stupně, podle kterého neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru zakládá sama o sobě skutečnost, že žalovaný odevzdal zásilku k doručení "držiteli poštovní licence bez poznámky °do vlastních rukou°", což nemohlo být "zhojeno", když nedošlo ke "skutečnému převzetí" písemnosti, zdůraznil, že "osud zásilky" by byl v daném případě naprosto stejný, i kdyby byla "označena poznámkou °do vlastních rukou°", a dovodil, že takový nedostatek nemá za následek neúčinnost doručení písemnosti. Odvolací soud nesouhlasil rovněž s posouzením stupně intenzity porušení pracovní kázně dovozeným soudem prvního stupně, a vytknul soudu prvního stupně, že se nezabýval otázkou prokázání tvrzení žalobkyně o čerpání "volna ze zdravotních důvodů" v době ode dne 21. 2. do 25. 2. 2005. Za účelem zjištění potřebných skutečností odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby provedl další důkazy.
Okresní soud v Jeseníku poté rozsudkem ze dne 23. 4. 2008 č. j. 4 C 8/2005-86 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 19.178,- Kč k rukám advokáta JUDr. Josefa Sedláčka. Po doplnění dokazování nejprve dovodil, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaný "měl vědomost o tom, že se v době doručování žalobkyně nezdržovala v místě svého trvalého bydliště v Jeseníku, a že tedy jí okamžité zrušení pracovního poměru bylo ve smyslu ustanovení §266a zákoníku práce doručeno dnem 12. 3. 2005. Žalobkyně podle soudu prvního stupně neprokázala ani to, že by byla v době ode dne 21. 2. do 25. 2. 2005 "nepřítomna na pracovišti se souhlasem žalovaného", i když soud provedl všechny důkazy, které žalobkyně v tomto směru navrhla, a že proto porušila pracovní kázeň. Při posouzení stupně intenzity porušení pracovní kázně ze strany žalobkyně soud prvního stupně zdůraznil, že žalobkyně tím, že po návratu z týdenního povoleného volna nenastoupila do práce, porušila svou základní povinnost zaměstnance konat práci po dobu jednoho týdne, navíc "v pozici vedoucího pracovníka", že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána po krátkou dobu (od ledna 2005) a již v této době porušila takovým způsobem pracovní kázeň, a dospěl k závěru, že se jedná o porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 10. 2008 č. j. 16 Co 226/2008-119 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.872,- Kč k rukám advokáta JUDr. Josefa Sedláčka. Ztotožnil se se skutkovými závěry soudu prvního stupně a zopakoval, že nemůže mít za následek neúčinnost doručení samotná skutečnost, že "písemnost neobsahuje doručenku nebo poznámku °do vlastních rukou° a je vrácena poštou zpět s tím, že si ji adresát v úložní době nevyzvedl"; protože se písemnost vrátila zpět odesílateli (žalovanému) jako nedoručitelná z toho důvodu, že žalobkyně zmařila svým opomenutím doručení písemnosti, když žalovaný mohl mít za to, že se žalobkyně nebude "zdržovat na adrese, toliko po dobu jednoho týdne, na který jí bylo uděleno náhradní volno", a když žalobkyně poté neoznámila žalovanému změnu svého pobytu nebo místo, kde se zdržuje, ačkoliv jí v tom nebránily žádné okolnosti, nastaly účinky doručení ve smyslu ustanovení §266a odst.4 zákoníku práce. Ve vztahu k důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru odvolací soud zdůraznil, že "základní povinností zaměstnance je docházet do zaměstnání a pokud zaměstnanec tuto povinnost nesplní, tedy zmešká byť i jednu směnu, a pokud nejsou shledány mimořádné okolnosti, je i takové porušení pracovní kázně považováno za zvlášť hrubé porušení pracovní kázně". Vzhledem k tomu, že žalobkyně neomluveně zmeškala pět pracovních směn, a to "v situaci, kdy byla vedoucí cestovní kanceláře a měla i další povinnosti, zejména řídit a kontrolovat práci a pravidelně hodnotit poměr zaměstnanců k práci a k pracovnímu kolektivu a jejich pracovní výsledky", je třeba její neomluvenou absenci považovat za zvlášť hrubé porušení pracovní kázně ve smyslu ustanovení §53 odst.1 písm.b) zákoníku práce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že doručování písemnosti může "vyvolat zamýšlené právní účinky", jen jestliže bylo doručováno "doporučeně", s "doručenkou" a s poznámkou "do vlastních rukou". Protože žalovaný dal k poštovní přepravě okamžité zrušení pracovního poměru v rozporu s ustanovením §266a odst.2 zákoníku práce bez "doručenky" a bez poznámky "do vlastních rukou", sám tím "zmařil řádné doručení zasílané písemnosti", a proto je napadené okamžité zrušení pracovního poměru neplatné, neboť "nebylo nikdy žalobkyni řádně doručeno", a o zmaření doručení písemnosti žalobkyní lze uvažovat jen tehdy, kdyby byly splněny všechny předpoklady pro řádné doručení ze strany žalovaného; doručování zásilek podle ustanovení §266a odst. 1 a 2 zákoníku práce je podle názoru dovolatelky "značně formálním postupem, nepřipouštějícím žádnou alternativu" a "jakékoliv porušení tohoto zákonem stanoveného postupu je sankciováno neúčinností doručení bez dalšího". Žalobkyně má dále za to, že prokázala své tvrzení, podle kterého se "v rozhodné době na adrese nezdržovala", a že proto nemohla ani nastat fikce doručení, neboť "podmínkou uložení zásilky podle ustanovení §266a odst. 3 zákoníku práce je právě skutečnost, že se adresát v místě bydliště zdržuje". Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl. Uvedl, že žalobkyně byla, když jí doručovatel při doručování okamžitého zrušení pracovního poměru v místě jejího bydliště nezastihl, vyrozuměna o uložení zásilky na poště a že doručení této zásilky zmařila tím, že se zdržovala na neznámém místě a zaměstnavateli místo svého pobytu záměrně nesdělila. Průběh doručování doporučené zásilky byl tedy v daném případě naprosto stejný, jaký by byl v případě, kdyby poznámka "do vlastních rukou" byla na zásilce vyznačena.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, kdy došlo (mělo dojít) k doručení okamžitého zrušení pracovního poměru, které dal žalovaný žalobkyni dopisem ze dne 25. 2. 2005 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb., č. 138/1996 Sb., č. 167/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 238/2000 Sb., č. 257/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 177/2001 Sb., č. 6/2002 Sb., č. 136/2002 Sb., č. 202/2002 Sb., č. 309/2002 Sb., č. 311/2002 Sb., č. 312/2002 Sb., č. 274/2003 Sb., č. 362/2003 Sb., č. 46/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 628/2004 Sb., č. 562/2004 Sb. a č. 563/2004 Sb. tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.4.2005 (dále jen "zák. práce").
Okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec provést písemně, musí v něm skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit ‚s jiným, a musí je ve stanovené lhůtě doručit druhému účastníku, jinak je neplatné; uvedený důvod nesmí dodatečně měnit (§55 zák. práce).
Písemnosti zaměstnavatele týkající se vzniku a zániku pracovního poměru nebo vzniku, změn a zániku povinností zaměstnance vyplývajících z pracovní smlouvy musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Písemnosti doručuje zaměstnavatel zaměstnanci na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen; není-li to možné, lze písemnost doručit držitelem poštovní licence (§266a odst.1 věta první a třetí zák. práce).
Písemnosti doručované držitelem poštovní licence zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, která je mu známa, jako doporučenou zásilku s doručenkou a poznámkou "do vlastních rukou" (§266a odst.2 zák. práce).
Nebyl-li zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u orgánu obce a zaměstnance o tom vhodným způsobem uvědomí. Písemnost se uloží po dobu 10 dnů. Počátek doby uložení musí být na písemnosti vyznačen. Není-li písemnost v době uvedené ve větě druhé zaměstnancem vyzvednuta, vrátí ji držitel poštovní licence odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoručitelnou. Odmítne-li zaměstnanec písemnost převzít, držitel poštovní licence na ni tuto skutečnost vyznačí a odesílajícímu zaměstnavateli písemnost vrátí (§266a odst.3 zák. práce).
Povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme nebo jakmile byla držitelem poštovní licence vrácena odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoručitelná a zaměstnanec svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil. Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne (§266a odst.4 zák. práce).
Neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (§64 zák. práce).
Z uvedeného v první řadě vyplývá, že okamžité zrušení pracovního poměru dané zaměstnavatelem, jakož i další písemnosti zaměstnavatele týkající se vzniku a zániku pracovního poměru nebo vzniku, změn a zániku povinností vyplývajících z pracovní smlouvy, musí být zaměstnanci doručeny do jeho vlastních rukou. Doručení písemnosti do vlastních rukou zaměstnance může provést buď sám zaměstnavatel nebo je zaměstnavatel může učinit prostřednictvím držitele poštovní licence. Při výběru způsobu doručení do vlastních rukou zaměstnavatel nepostupuje podle vlastní úvahy; k doručení prostřednictvím držitele poštovní licence smí přistoupit, jen není-li možné, aby písemnost doručil zaměstnanci sám na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen.
Provádí-li doručení prostřednictvím držitele poštovní licence, je zaměstnavatel povinen - jak je nepochybné ze znění ustanovení §266a odst.2 zák. práce - odeslat písemnost "na poslední adresu zaměstnance, která mu je známa", a to jako doporučenou zásilku s doručenkou a poznámkou "do vlastních rukou" a dále - vzhledem k požadavku ustanovení §266a odst.3 větě druhé zák. práce na délku úložní doby - s doplňkovou službou spočívající ve zkrácení lhůty pro vyzvednutí uložené zásilky na 10 dní; právní úprava tím mimo jiné sleduje, aby držitel poštovní licence zásilku obsahující doručovanou písemnost nejen odevzdal pouze tehdy, jestliže adresát (jiná přijímající osoba) její převzetí potvrdí (nepostačuje tedy pouhé vložení do domovní schránky adresáta), ale současně, aby opatřil pro zaměstnavatele (jako odesílatele) písemné potvrzení (na doručence) prokazující dodání zásilky (právní předpisy upravující poštovní služby označují "doručenku" jako "dodejku") a aby zásilku odevzdal pouze adresátovi, jeho zmocněnci (osobě, kterou adresát zmocnil k převzetí poštovní zásilky) nebo jeho zákonnému zástupci (v případě, že adresát byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo byl v této způsobilosti omezen a není způsobilý k právním úkonům souvisejícím s dodáním zásilky) [srov. v té době platnou vyhlášku č. 286/2004 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence (vyhláška o základních službách držitele poštovní licence)].
Při doručování prostřednictvím držitele poštovní licence je písemnost (zásilka obsahující písemnost) doručena, jakmile ji převzal adresát (zaměstnanec), popř. jiný oprávněný příjemce. Byla-li zásilka uložena v provozovně držitele poštovní licence, protože adresát nebyl v místě doručování (na poštovní adrese) zastižen, ačkoliv se tam zdržuje, a nevyzvedl-li si ji adresát (jiná oprávněná osoba) do 10 dnů ode dne, kdy pro něho byla připravena k vyzvednutí, jakož i v případě, že adresát odmítl převzetí zásilky nebo že se zásilku nepodařilo předepsaným způsobem doručit, držitel poštovní licence ji vrátí (jako nedoručitelnou) zaměstnavateli; písemnost se pokládá za doručenou dnem, v němž ji zaměstnanec odmítl převzít, a v ostatních případech dnem, v němž byla vrácena zaměstnavateli, jestliže zaměstnanec (jako adresát) svým jednáním (konáním nebo opomenutím) doručení písemnosti zmařil. Zaměstnanec svým jednáním (komisivním nebo omisivním) zmaří doručení písemnosti zejména tehdy, neoznámí-li svému zaměstnavateli změnu adresy, na níž se zdržuje a na níž mu mohou být doručovány písemnosti, nebo nevyzvedne-li si na provozovně držitele poštovní licence včas pro něho uloženou zásilku obsahující zaměstnavatelovu písemnost, jestliže o uložení byl písemnou výzvou řádně vyrozuměn.
V posuzovaném případě žalovaný přistoupil k doručení svého okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyni prostřednictvím držitele poštovní licence (státního podniku České pošty), aniž by bylo zjištěno (a žalovaným tvrzeno), že by tu byly (v době odevzdání zásilky k poštovní přepravě) okolnosti, pro které žalovaný nemohl provést doručení sám. Protože okamžité zrušení pracovního poměru lze zaměstnanci doručit prostřednictvím držitele poštovní licence jen tehdy, není-li doručení možné provést samotným zaměstnavatelem na pracovišti zaměstnance, v jeho bydlišti nebo kdekoliv bude zastižen, nemá právní účinky takové doručení písemnosti zaměstnanci, k němuž zaměstnavatel přistoupil prostřednictvím držitele poštovní licence v rozporu s ustanovením §266a odst.1 části třetí věty za středníkem zák. práce; to neplatí jen tehdy, jestliže zaměstnanec (oprávněný příjemce) písemnost skutečně převzal, neboť za této situace se pochybení ve způsobu doručení (s ohledem na to, že se písemnost dostala k zaměstnanci) stává obsoletním.
Při doručování prostřednictvím držitele poštovní licence je zaměstnavatel povinen zásilku obsahující okamžité zrušení pracovního poměru odeslat na poslední adresu zaměstnance, která mu je známa. Z obsahu spisu v projednávané věci vyplývá, že v pracovní smlouvě účastníků, datované dnem 1.1.2005, je uvedena adresa žalobkyně, že žalobkyně v době pracovního poměru bydlela v J., o čemž žalovaný věděl, a že po udělení volna odvezl žalobkyni na žádost zaměstnavatele jeho zaměstnanec L. V. na S. Vzhledem k tomu, že žalovaný se mohl od svého zaměstnance L. V. dozvědět, kam žalobkyni odvezl a kde se tedy žalobkyně zdržuje, nelze bez dalšího činit závěr, že by žalovanému byla známa "jako poslední" adresa žalobkyně v Č. V., popř. v J., kam jí odeslal svůj dopis ze dne 25.2.2005. Názor odvolacího soudu, podle kterého žalovaný mohl přepokládat, že se žalobkyně nebude zdržovat na adrese v J. pouze "po dobu jednoho týdne, na který jí bylo uděleno náhradní volno", je jen spekulativní (nemá oporu v provedených důkazech) a navíc neodpovídá ani tomu, že důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru byly neomluvené absence žalobkyně a že proto nebylo možné (logicky vzato) návrat žalobkyně do J. vůbec očekávat.
Žalovaný odeslal žalobkyni své okamžité zrušení pracovního poměru prostřednictvím držitele poštovní licence na adresy do Č. V. a J. - jak bylo soudy zjištěno - jako doporučené zásilky s doručenkou (dodejkou), avšak bez poznámky "do vlastních rukou". S názorem odvolacího soudu, podle kterého nemá takový nedostatek za následek neúčinnost doručení, jestliže písemnost byla zaměstnavateli vrácena jako nedoručitelná a jestliže zaměstnanec svým jednáním (konáním nebo opomenutím) doručení písemnosti zmařil, dovolací soud nesouhlasí.
Při zaujetí svého názoru odvolací soud vycházel z úvahy, že u doručení, které zaměstnanec zmařil, není významná okolnost, že zásilka nebyla podána s doručenkou nebo s poznámkou "do vlastních rukou", neboť k odevzdání zásilky by stejně nedošlo, i kdyby měla podaná zásilka všechny požadavky uvedené v ustanovení §266a odst.2 zák. práce. Odvolací soud však náležitě neuvážil, že zásilka, která nebyla podána k poštovní přepravě s doručenkou nebo s poznámkou "do vlastních rukou", nemusí vždy být adresátu (zaměstnanci) zákonu odpovídajícím výsledkem doručena, přestože svým konáním nebo opomenutím doručení nezmařil, a že oba účastníci pracovního poměru (nejen zaměstnavatel) mají legitimní zájem na tom, aby k doručení písemností zaměstnavatele týkajících se vzniku a zániku pracovního poměru nebo vzniku, změn a zániku povinností zaměstnance vyplývajících z pracovní smlouvy došlo u zaměstnance v souladu s tím, jak nastává v poštovních službách u doporučených zásilek s poznámkou "do vlastních rukou", a aby doručení písemnosti bylo zaměstnavateli náležitě vykázáno - v zájmu právní jistoty obou účastníků pracovního poměru - na doručence (dodejce). Podle názoru dovolacího soudu může zaměstnanec svým jednáním (konáním nebo opomenutím) zmařit doručení písemnosti jen tehdy, kdyby k odevzdání písemnosti došlo - nebýt takového jednání zaměstnance - v souladu s požadavky, vyplývajícími pro dodání zásilky z ustanovení §266a odst.2 a §266a odst.3 věty druhé zák. práce, tedy, řečeno jinak, jen kdyby zaměstnavatel podal u držitele poštovní licence písemnost jako doporučenou zásilku s doručenkou a poznámkou "do vlastních rukou" a s doplňkovou službou spočívající ve zkrácení lhůty pro vyzvednutí uložené zásilky na 10 dní. Uvedené neplatí pouze v případě, že zaměstnanec (oprávněný příjemce) navzdory nedostatkům při podání zásilky u držitele poštovní licence písemnost skutečně převzal a kdy se tyto nedostatky neprojevily (nemohou se projevit) na účinnost doručení písemnosti.
Z uvedeného - aniž by bylo potřebné se věcí dále zabývat - vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek podle ustanovení §243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu