ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1390.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 1390/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce V. K. , zastoupeného JUDr. Hanou Šupákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Nové sady č. 988/2, proti žalovanému DIAMO, státní podnik se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 201, IČO 00002739, o náhradu škody, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. března 2010 č. j. 5 C 358/88-554 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2012 č. j. 49 Co 222/2010-688, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 5 C 358/88, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2013 č. j. 49 Co 383/2013-731, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. srpna 2013 č. j. 5 C 358/88-717 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. 4. 2012 č. j. 49 Co 222/2010-688 potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. 3. 2010 č. j. 5 C 358/88-554, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci na náhradě škody na zdraví 130.506,- Kč s úroky z prodlení. Soudy na základě skutkových zjištění učiněných ze znaleckých posudků dospěly k závěru, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi zvýšenou expozicí ionizujícího záření, kterému měl být žalobce vystaven v průběhu svého zaměstnání u žalovaného, a poruchou buněčné imunity žalobce, a že proto není dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného a vznikem škody na zdraví žalobce jako jeden z předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele za škodu podle ustanovení §187 zákoníku práce.
Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce dne 22. 2. 2013 u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou žalobu na obnovu řízení „z důvodu uvedeného v §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“. Žalobu odůvodnil tím, že ve „vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny v Brně“ ze dne 26. 11. 2012 mu bylo sděleno, že „zdravotní pojišťovna vyšetření ke znaleckému soudnímu posudku nehradí“; tím žalobce prokazuje, že „vyšetření pro ústavní znalecký posudek Masarykovy Univerzity Brno a vyšetření ústavního znaleckého posudku Univerzity Karlovy Praha nebylo vyúčtováno, protože toto dotčené vyšetření není řádně uhrazeno zadavatelem ústavních znaleckých posudků Okresním soudem ve Žďáře nad Sázavou“. Uvedl, že tento důkaz považuje za „porušení zákona o ústavních znalcích, který byl v prospěch strany žalované a prospěch soudu, který vydal rozsudek I. stupně, kde došlo ke zkreslení skutečných nákladů znaleckého posudku“, a že tento důkaz, který mu byl v době řízení „neznámý“, může být pro něj příznivý v jím „požadovaném nároku škody na zdraví“. Dodal, že „Masarykova Univerzita nemá znalectví průmyslové toxikologie, bezpečnosti a hygieny práce“ a že zpracovatelé „ústavního znaleckého posudku“ Univerzity Karlovy nedisponují odborností vyjadřovat se ve znaleckých posudcích k průmyslové toxikologii.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou – poté, co usnesením ze dne 25. 3. 2013 č. j. 5 C 358/88-712 vyzval žalobce, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení uvedl, zda žaloba směřuje pouze proti rozsudku odvolacího soudu, nebo též proti rozsudku soudu prvního stupně, zda žalobce rozhodnutí napadá v celém rozsahu, nebo zda napadá jen některý jeho (jejich) výrok, který z důvodů obnovy uplatňuje a kdy se o existenci tohoto důvodu dozvěděl, a poučil jej o tom, že, nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno, soud podání odmítne, a co žalobce v podání ze dne 6. 4. 2013 doručeném soudu prvního stupně dne 10. 4. 2013 mimo jiné uvedl, že žalobu na obnovu řízení podává proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. 3. 2010 č. j. 5 C 358/88-554 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2012 č. j. 49 Co 222/2010-688 a že se o „pojišťovacím podvodu“ dozvěděl dne 26. 11. 2012 – usnesením ze dne 16. 8. 2013 č. j. 5 C 358/88-717 žalobu („podání žalobce ze dne 5. 2. 2013 a ze dne 6. 4. 2013, označené jako žaloba na obnovu řízení“) odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že podání žalobce ze dne 5. 2. 2013 nemělo náležitosti řádné žaloby na obnovu řízení ve smyslu ustanovení §232 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce „nesrozumitelným způsobem, bez logické návaznosti, vylíčil důvod obnovy řízení s obecným odkazem na ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“, obecně uvedl, že lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení jsou zachovány, a „neurčitým způsobem“ uvedl, které rozhodnutí napadá a čeho se domáhá, a že ani podání ze dne 6. 4. 2013, kterým žalobce reagoval na výzvu soudu, nemělo náležitosti řádné žaloby na obnovu řízení, neboť jím pouze „jednoznačně“ doplnil, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu, a ve zbytku „pouze dalším zmatečným způsobem“ uvedl další skutečnosti bez logické návaznosti na obecně tvrzený důvod obnovy řízení podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, který však blíže neupřesnil, kdy skutková tvrzení žalobce se týkají „jakéhosi vyúčtování jeho vyšetření zdravotního stavu, které zřejmě bylo prováděno v souvislosti s tímto soudním řízením o náhradu škody“.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 11. 2013 č. j. 49 Co 383/2013-731 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce v „doplňujícím“ podání, jímž reagoval na výzvu soudu prvního stupně podle ustanovení §43 občanského soudního řádu, odstranil pouze vady žaloby na obnovu řízení spočívající v neurčitém označení rozhodnutí, které je žalobou napadeno, a ve vymezení rozsahu, v němž se rozhodnutí napadá, neodstranil však vady žaloby spočívající v absenci vylíčení skutečností zakládajících důvod obnovy řízení a skutečností, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že žaloba je podána včas. Uvedl, že žaloba nesplňuje požadavek, aby obsahovala po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) vylíčení důvodu žaloby na obnovu řízení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů obnovy řízení uvedených v ustanovení §228 občanského soudního řádu se uplatňuje, neboť žalobce pouze odkazoval na ustanovení §228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a „skutkově tvrdil“, že „vyšetření pro ústavní znalecký posudek Masarykovy univerzity Brno a vyšetření ústavního znaleckého posudku Univerzity Karlovy Praha nebylo vyúčtováno“ a že „byl znaleckými ústavy uváděn v omyl, že se nejedná o pojišťovací podvod“. Usoudil, že ze žaloby, která neobsahuje dostatečně určité vylíčení skutečností zakládajících důvod obnovy řízení, nelze dovodit ani skutečnosti významné z hlediska její včasnosti, a že proto žaloba trpí též vadou spočívající v absenci uvedení skutečností, z nich by bylo možno usuzovat na to, že je podána včas. Uzavřel, že uvedené vady brání pokračování v řízení o žalobě na obnovu řízení, a že proto soud prvního stupně správně „řízení o této žalobě zastavil“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že soudy nesprávně dospěly k závěru, že jeho podání „nesplňuje podmínky návrhu na obnovu řízení dle §228 o. s. ř.“, neboť svým podáním ze dne 5. 2. 2013, doplněným dne 6. 3. 2013 (správně dne 6. 4. 2013) „dostatečně doplnil skutková tvrzení“ tak, jak byl k tomu soudem vyzván, a z jeho podání je „dostatečně zřejmé“, čeho se domáhá, jaké nové důkazy navrhuje provést a kdy se o skutečnosti, která odůvodňuje podání žaloby na obnovu řízení, dozvěděl. Uvádí, že z obsahu jeho podání je zřejmé, že se dne 26. 11. 2012 z dopisu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a kraj Vysočina, dozvěděl, že posudky, které byly před soudem podkladem pro rozhodnutí soudů obou stupňů, byly vypracovány „podvodným jednáním a neoprávněnými osobami“, neboť „znalec neměl oprávnění v daném oboru znalecký posudek vůbec vypracovat a jako takové neměly být podkladem pro rozhodnutí soudů“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu „ve spojení“ s usnesením soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (jakým způsobem musí být v žalobě na obnovu řízení uveden důvod obnovy řízení a vylíčeny skutečnosti, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v §205a a §211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a §211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Žaloba na obnovu řízení je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem o mimořádném opravném prostředku. Žaloba na obnovu řízení musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. také označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. §232 odst. 1 o. s. ř.).
Uvedení důvodu žaloby na obnovu řízení v sobě zahrnuje požadavek, aby žaloba obsahovala jeho - po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) - vylíčení tak, aby bylo nepochybné, který z důvodů obnovy řízení uvedených v ustanovení §228 o. s. ř. se uplatňuje, tedy aby bylo možné taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů obnovy řízení; nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod obnovy řízení obsažen (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1093/2010). V projednávané věci je ze žaloby na obnovu řízení doručené soudu prvního stupně dne 22. 2. 2013 a doplněné podáním žalobce ze dne 6. 4. 2013 zřejmé, že žalobce spatřuje důvod obnovy řízení v písemném vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny v Brně ze dne 26. 11. 2012, v němž mu bylo sděleno, že zdravotní pojišťovna nehradí vyšetření potřebné k podání znaleckého posudku vyžádaného soudem, které mu v původním řízení nebylo známo a které pro něj podle jeho názoru může přivodit příznivější rozhodnutí ve věci; tím nepochybně uplatnil důvod obnovy řízení uvedený v ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť tvrdí, že je tu důkaz, který bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně, popřípadě též před odvolacím soudem, a který může přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba na obnovu řízení je podávána včas, v sobě zahrnuje uvedení takových skutkových okolností, jež umožňují závěr o tom, zda žaloba je podána ve lhůtách uvedených v ustanovení §233 o. s. ř. (srov. například již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1093/2010). Protože žalobce v doplnění žaloby (podané dne 22. 2. 2013) ze dne 6. 4. 2013 doručeném soudu prvního stupně dne 10. 4. 2013 uvedl, že se o důvodu obnovy („pojišťovacím podvodu“) dozvěděl dne 26. 11. 2012, vylíčil tím skutečnosti svědčící o tom, že žaloba na obnovu řízení byla podána ve tříměsíční lhůtě uvedené v ustanovení §233 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., která běží od té doby, kdy se žalobce dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit. Vzhledem k tomu, že napadené rozsudky Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. 3. 2010 č. j. 5 C 358/88-554 a Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2012 č. j. 49 Co 222/2010-688 nabyly právní moci (jak vyplývá z obsahu spisu) dne 28. 5. 2012, je i bez dalších údajů uvedených v žalobě nepochybné, že – jde-li o objektivní tříletou lhůtu k podání žaloby na obnovu řízení, která plyne od právní moci napadeného rozhodnutí – žaloba byla z hlediska této lhůty podána včas.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, že žaloba na obnovu řízení trpí vadami, které brání pokračování v řízení, neboť neobsahuje důvod obnovy řízení a vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je podána včas, není správný; správné proto nemůže být ani jeho usnesení, které je na tomto závěru založeno. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. dubna 2015
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu