ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.1392.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 1392/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalované České republice - Okresnímu úřadu Č. L., o náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 6 C 204/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 24. května 2001 č.j. 29 Co 200/2001-9, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. března 2001 č.j. 6 C 204/2001-4 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v České Lípě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou ze dne 3.2.2001, podanou u Okresního soudu v České Lípě dne 6.2.2001, domáhala, aby byla žalované uložena povinnost „poskytnout žalobkyni náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou v roce 1999“. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná, u níž je od 2.9.1985 v pracovním poměru, jí odmítá zaplatit náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dovolenou za rok 1999, kterou žalobkyně nemohla vyčerpat ani do konce příštího kalendářního roku, protože jí žalovaná neurčila dobu čerpání dovolené.
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 16.3.2001 č.j. 6 C 204/2001-4 podání žalobkyně (žalobu) ze dne 3.2.2001 odmítl a rozhodl, že „žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že přes výzvu obsaženou v usnesení ze dne 16.2.2001 č.j. 6 C 204/2001-2 žalobkyně ani podáním ze dne 4.3.2001 „nekonkretizovala částku, jejíž zaplacení na žalované požaduje“. Protože nekonkrétní (neurčitý) žalobní petit je překážkou, pro kterou nelze v řízení pokračovat, musela být žaloba podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuta.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 24.5.2001 č.j. 29 Co 200/2001-9 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůraznil, že podle ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř. musí být ze žaloby mimo jiné patrno, čeho se žalobce domáhá, přičemž, jde-li o peněžitou částku, „musí být konkrétní cifrou vyjádřena v měnových jednotkách“. Žalobkyní formulovaná žaloba však uvedený požadavek nesplňuje (žalobkyně činí výši plnění závislou na úvaze soudu) a trpí proto podstatnou vadou petitu, která brání pokračování v řízení. Protože žalobkyně vadu žaloby neodstranila ani poté, co soud prvního stupně ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. vydal usnesení obsahující přesný pokyn k odstranění vady žaloby, lhůtu, do kdy se tak má stát, i poučení o důsledcích nečinnosti, „byla žaloba právem odmítnuta“.
V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu žalobkyně namítala, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro odmítnutí žaloby, neboť podle jejího názoru je zcela jasné, čeho se domáhá. Žalobkyně nechce na soudu, aby rozhodl o konkrétní peněžité částce, nýbrž chce, aby rozhodl, o tom, zda má či nemá nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou za rok 1999. Žaloba se tedy nedomáhá konkrétní peněžité částky a navíc - jak dovolatelka zdůraznila - jde o částku, která vyplývá z právního předpisu (ze zákona č. 1/1992 Sb.), a není proto v žádném případě závislá na úvaze soudu. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst.1 větu druhou o.s.ř.).
Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), musí být v žalobě vyjádřen způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti účastníků. Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, aby po jeho převzetí do výroku rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí, tedy aby vůbec mohly nastat účinky žalobcem zamýšlené. Uplatňuje-li žalobce nárok na peněžité plnění, musí podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23.6.1970 sp. zn. 3 Cz 2/70, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí IV, SEVT 1986, na str. 702-703) v žalobě jasně a přesně uvést peněžitou částku, jejíhož zaplacení se domáhá, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány; žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej - s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst.2 o.s.ř. - překročit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši. Jestliže žaloba těmto požadavkům nevyhovuje trpí vadou, která brání dalšímu pokračování v řízení. Předseda senátu je v takovém případě povinen žalobce vyzvat, aby žalobu doplnil nebo opravil, určil mu k tomu lhůtu a poučil jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o.s.ř.).
Žalobkyně v projednávané věci v žalobě uvedla, že požaduje po žalované „náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou v roce 1999“. Žaloba tedy neobsahuje jasný a přesný údaj o tom, jakou peněžitou částku žalobkyně po žalované požaduje. K odstranění uvedeného nedostatku soud prvního stupně usnesením ze dne 16.2.2001 č.j. 6 C 204/2001-2 žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 14 dnů opravila (doplnila) žalobu tak, aby bylo patrno, čeho se domáhá s tím, že „pokud se na žalované domáhá peněžitého plnění, je nutno uvést konkrétní částku a způsob jejího určení“; současně žalobkyni poučil, že žaloba bude odmítnuta, nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno. Na výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne 4.3.2001, ve kterém uvedla, že se domáhá „konkrétně toho, aby žalovaná strana splnila svou zákonnou povinnost a poskytla žalobkyni náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou, protože neurčila dobu čerpání dovolené“; konkrétní částku, kterou po žalované požaduje opět neuvedla.
Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti vadu žaloby bránící dalšímu pokračování v řízení neodstranila. Protože pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, odvolací soud postupoval správně, jestliže usnesení soudu prvního stupně ze dne 16.2.2001 č.j. 6 C 204/2001-4, kterým byla žaloba podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuta, „jako správné a odpovídající zákonu“ potvrdil.
Za dovolacího řízení však vyšlo najevo, že rozhodnutí soudů je postiženo vadou řízení podle ustanovení §229 odst.1 písm. f) o.s.ř.; k vadám řízení uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 (tzv. zmatečnostem), je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Vadou řízení (zmatečností) podle ustanovení §229 odst. 1 písm. f) o.s.ř. trpí pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.
Řízení o náhradu mzdy je řízením ve věci pracovní, o níž před okresním soudem jedná a rozhoduje senát [36a odst. 1 písm. a) o.s.ř.]. Senát v řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje i v případě odmítnutí žaloby podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř., jde-li o žalobu ve věci pracovní (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.1997 sp. zn. 2 Cdon 439/97, uveřejněné pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998).
V posuzovaném případě rozhodla o odmítnutí žaloby usnesením ze dne 16.3.2001 č.j. 6 C 204/2001-4 u okresního soudu jako soudu prvního stupně - jak vyplývá z obsahu spisu i ze záhlaví usnesení - pouze jediná soudkyně (samosoudkyně) JUDr. M. N. Soud prvního stupně tedy byl při uvedeném rozhodování nesprávně obsazen a odvolací soud způsobem vyplývajícím z ustanovení §221 odst. 1 písm. b) a §221 odst. 2 písm. a) o.s.ř. nezjednal nápravu. Dovolací soud - jak zmíněno výše - musel k této vadě řízení přihlédnout, i když nebyla v dovolání uplatněna (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem o.s.ř.), a protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v České Lípě k dalšímu řízení (§234b odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1, §243d odst. 1 část věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2003
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.
předseda senátu