ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.1421.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 1421/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně A. B., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) R. spol. s r.o., zastoupenému advokátem, a 2) S., a.s., zastoupenému advokátem, o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 16 C 85/2001, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. ledna 2005 č.j. 16 Co 261/2004-168, takto:
Dovolání žalovaného 2) se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vsetíně dne 14.8.2001 domáhala, aby jí žalovaný 1) z důvodu odpovědnosti za škodu při nemoci z povolání nahradil ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která jí vznikla od 1.10.1999. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že jí žalovaný 1) od října 1999 \"bez udání důvodů výplatu náhrady zastavil a k plnění své zákonné povinnosti se staví odmítavě\".
Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 8.1.2003 č.j. 16 C 85/2001-71 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném 1) zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 1.10. do \"31.11.1999\" (správně 30.11.1999) ve výši 6.800,- Kč s 10% úrokem od 10.12.1999 do zaplacení, za dobu od 1.12.1999 do \"31.11.2000\" (správně 30.11.2000) ve výši 31.800,- Kč s 10% úrokem od 10.12.2000 do zaplacení, za dobu od 1.12.2000 do 31.7.2001 ve výši 24.200,- Kč s 10% úrokem od 10.8.2001 do zaplacení a od 1.8.2001 nadále ve výši 3.050,- Kč měsíčně, a rozhodl, že žalovanému 1) \"se přiznává právo na náhradu nákladů řízení v částce 17.611,- Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému do rukou jeho právní zástupkyně\". Dospěl k závěru, že \"T. R., a.s. zanikla rozdělením na několik společností ke dni 1.5.1992\" a že pracovní poměr žalobkyně u T. R., a.s. \"byl ukončen dohodou z důvodů organizačních změn k datu 31.5.1992\". Žalobkyně \"tedy nikdy nebyla zaměstnankyní žalovaného 1), neboť její pracovní poměr u T. R., a.s., skončil ke dni 31.5.1992\", ke \"dni privatizace již nebyla žalobkyně zaměstnankyní privatizovaného subjektu, a proto její práva a povinnosti z pracovního vztahu nemohly přejít na nyní žalovaný subjekt\".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18.8.2003 č.j. 16 Co 156/2003-85 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, neboť nevyhovuje požadavkům ustanovení §157 odst. 2 o.s.ř., a že je potřebné dosud nedostatečná skutková zjištění doplnit. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby zjistil, kde žalobkyně přesně pracovala v době, kdy onemocněla nemocí z povolání, kdo je právním nástupcem \"tohoto subjektu\", zda žalobkyně pracovala u T. R. a.s. ke dni 1.5.1992, byla-li tímto nástupcem T. R., a.s., která byla zrušena ke dni 1.5.1992, na koho přešla práva a závazky z tohoto pracovního vztahu a zda žalobkyně pracovala i po 1.5.1992 a o který subjekt se jednalo.
Na návrh žalobkyně Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí usnesením ze dne 6.5.2004 č.j. 16 C 85/2001-130 podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. připustil, aby do řízení přistoupil jako žalovaný 2) S., a.s.
K odvolání žalovaného 2) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4.1.2005 č.j. 16 Co 261/2004-168 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Z obsahu spisu dovodil, že žalobkyně onemocněla nemocí z povolání v době, kdy pracovala u státního podniku T. v R., který již zanikl, a že \"neexistuje\" ani akciová společnost T. R., která byla \"k 1.5.1992 zlikvidována a rozdělena na 14 dalších subjektů, mezi něž patří též žalovaný 1) a žalovaný 2)\", a že žalobkyně byla zaměstnána až do 31.5.1992 u žalovaného 2). Smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby v situaci, kdy je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další osobě. V projednávané věci je správné rozhodnutí soudu prvního stupně o připuštění přistoupení žalovaného 2) do řízení, neboť \"může přispět k rychlejšímu vyřešení sporu a nalezení odpovědi na otázku, kdo je ve sporu pasivně legitimován\". Námitky žalovaného 2) týkající se nedostatku \"věcné pasivní legitimace\" odvolací soud odmítl s odůvodněním, že je může uplatnit \"v řízení ve věci samé, kde je právě tato otázka řešena\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání. Namítá, že \"neprivatizoval provoz wolframu a molybdenu bývalé T. R.\", kde žalobkyně naposledy pracovala před zjištěním nemoci z povolání\", že \"na něj nepřešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům pracujícím v této části podniku T. R., ani ve vztahu k žalobkyni\", a že z těchto důvodů \"nebyl žalovaný 2) nikdy povinen k úhradě náhrady za ztrátu na výdělku\" (a žalobkyně po něm nikdy náhradu ani nepožadovala). Žalobkyně nepobírala od žalovaného 2) náhradu za ztrátu na výdělku ani v době, kdy byla u něj zaměstnána, neboť jí byla vyplácena (podle tvrzení žalobkyně) žalovaným 1). Podle názoru žalovaného 2) z důkazních prostředků a shodných tvrzení účastníků řízení vyplývá, že žalovaný 2) není ve sporu pasivně legitimován, že \"v otázce nedostatku pasivní legitimace žalovaného 2) nemohou být žádné pochybnosti\" a že \"připuštění přistoupení dalšího účastníka řízení je neopodstatněné\". Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že je \"dispozičním právem\" žalobkyně, aby navrhla přistoupení dalšího účastníka do řízení a soud prvního stupně z důvodu procesní ekonomie přistoupení dalšího účastníka připustil, neboť teprve v dalším průběhu řízení po předložení všech důkazů lze učinit závěr \"v otázce pasivní legitimace žalovaných\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Žalobce má - jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (a o takové řízení se jedná i v posuzovaném případě) - procesní právo navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Návrhu na přistoupení dalšího žalobce do řízení může soud vyhovět jen tehdy, vysloví-li s tím \"další\" žalobce souhlas, souhlas žalovaného a toho, kdo má přistoupit na jeho stranu, se nevyžaduje.
Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Přistoupení dalšího účastníka řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce), se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení §92 odst.2 o.s.ř.
Tím, zda další žalobce nebo žalovaný, jehož přistoupení do řízení žalobce navrhl, je ve věci legitimován, se soud při rozhodování o připuštění přistoupení do řízení nezabývá. Věcná legitimace účastníka řízení (na straně žalobce i žalovaného) je totiž jakožto otázka hmotněprávní předmětem dokazování, soud ji může řešit na základě výsledků dokazování a jen v souvislosti s rozhodováním ve věci samé (v rozhodnutí, kterým se řízení končí) a nedostatek věcné legitimace není důvodem pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby. V době, kdy bylo navrženo přistoupení dalšího účastníka do řízení a kdy o jeho věcné legitimaci nebyly (a ani nemohly být) provedeny žádné důkazy, tedy není (nemůže být) žádný prostor k posuzování otázky věcné legitimace dalšího řízení a nemůže být významná ani pro rozhodnutí soudu o tom, zda přistoupení dalšího účastníka bude připuštěno.
V projednávané věci žalobkyně navrhla přistoupení žalovaného 2) do řízení za situace, kdy jde o jednu ze 14 obchodních společností, které vznikly při privatizaci rozdělením společnosti T. R. a.s, u níž byla žalobkyně zaměstnána od 1.2.1991 do 31.5.1992, kdy její pracovní poměr skončil dohodou uzavřenou z organizačních důvodů.
Vzhledem k tomu, že přistoupením žalovaného 2) do řízení nemohl nastat nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, že bylo nepochybné, čeho se žalobkyně vůči němu domáhá, že mu nebrání zásada hospodárnosti řízení a že přistoupením žalovaného 2) zřejmě nebylo sledováno obejití institutu záměny žalovaného prováděné podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř., postupovaly soudy v souladu se zákonem, když přistoupení žalovaného 2) do řízení připustily. Otázkou, zda je či není ve věci legitimován, se - jak vyplývá z výše uvedeného - správně nezabývaly, neboť není významná pro rozhodnutí o připuštění přistoupení žalovaného 2) do řízení, ale až pro rozhodnutí ve věci samé; má-li žalovaný za to, že není pasivně věcně legitimován, může tuto námitku použít jako obranu proti žalobě, není však způsobilá být důvodem k tomu, aby jeho přistoupení do řízení nebylo připuštěno.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 2) podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu