ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.1496.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 1496/2022-273
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci zástavní věřitelky DBS invest s. r. o. se sídlem v Santražinách č. 575, IČO 28296389, zastoupené Mgr. Petrem Poláchem, advokátem se sídlem v Blansku, Smetanova č. 2359/6 , proti zástavnímu dlužníku nezletilému AAAAA (pseudonym) , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému kolizní opatrovnicí I. M., advokátkou se sídlem v XY, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 C 331/2016, o dovolání zástavní věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 22. října 2020, č. j. 58 Co 74/2020-203, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 11 C 331/2016-151, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kroměříži k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Návrhem podaným dne 28. 12. 2016 u Okresního soudu v Kroměříži se zástavní věřitelka domáhala, aby „soud nařídil soudní prodej zástavy – spoluvlastnického podílu zástavního dlužníka ve výši ideální ½ na následujících nemovitostech: pozemku parc. č. XY, o výměře 373 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba v části obce XY, č. p. XY, bydlení, pozemku parc. č. XY, o výměře 289 m2, zahrada, pozemku parc. č. XY, o výměře 104 m2, zahrada, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY, k. ú. XY, na LV XY, a to k uspokojení pohledávky zástavního věřitele za obligačním dlužníkem, M. K., nar. XY, bytem XY, ve výši 963.802,69 Kč spolu se smluvními úroky ve výši 6,39% p. a. z jistiny ve výši 871.264,06 Kč od 30. 10. 2015 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05% p. a. z jistiny ve výši 871.264,06 Kč od 30. 10. 2015 do zaplacení“.
2. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 3. 10. 2017, č. j. 11 C 331/2016-68, nařídil soudní prodej zástavy – spoluvlastnického podílu zástavního dlužníka ve výši ideální ½ na následujících nemovitostech: pozemku parc. č. XY, o výměře 373 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba v části obce XY, č. p. XY, bydlení, pozemku parc. č. XY, o výměře 289 m2, zahrada, pozemku parc. č. XY, o výměře 104 m2, zahrada, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY, k. ú. XY, na LV XY, a to k uspokojení pohledávky zástavního věřitele za obligačním dlužníkem, M. K., nar. XY, bytem XY, ve výši 963.802,69 Kč spolu se smluvními úroky ve výši 6,39% p. a. z jistiny ve výši 871.264,06 Kč od 30. 10. 2015 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05% p. a. z jistiny ve výši 871.264,06 Kč od 30. 10. 2015 do zaplacení, a rozhodl, že zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavní věřitelce na náhradě nákladů řízení 15.052,10 Kč. Dospěl k závěru, že jsou dány zákonné podmínky pro nařízení soudního prodeje zástavy.
3. K odvolání opatrovníka zástavního dlužníka Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (poté co Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 27. 11. 2018, č. j. P 205/2012-36, ustanovil nezletilému zástavnímu dlužníku opatrovnici v osobě advokátky I. M.) usnesením ze dne 10. 7. 2019, č. j. 58 Co 157/2019 - 104, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že nezletilý zástavní dlužník nebyl v řízení řádně zastoupen.
4. Následně usnesením ze dne 14. 11. 2019, č. j. 11 C 331/2016-151, Okresní soud v Kroměříži návrh zástavní věřitelky proti zástavnímu dlužníku na soudní prodej zástavy zamítl (výrok I.) a rozhodl, že zástavní věřitelka je povinna zaplatit zástavnímu dlužníku na náhradě nákladů řízení 8.700 Kč na účet Okresního soudu v Kroměříži (výrok II.), že I. M. se přiznává náhrada nákladů spojených s výkonem funkce ustanoveného opatrovníka zástavnímu dlužníkovi pro toto řízení ve výši 8.700 Kč (výrok III.) a že náklady spojené s výkonem funkce ustanoveného zástupce pro řízení ve věci platí stát (výrok IV.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zástavní věřitelka doložila zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Dědické řízení po R. Š. však trpí vadou spočívající v tom, že nezletilý AAAAA v něm byl zastoupen otcem jako zákonným zástupcem, ačkoli mezi nimi došlo ke střetu zájmů, když otec v tomto řízení (mimo jiné) vůči nezletilému nárokoval částku 472.500 Kč z titulu investic do společné věci.
5. K odvolání zástavní věřitelky Krajský osud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 22. 10. 2020, č. j. 58 Co 74/2020 - 203, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výrocích II., III., IV. je změnil tak, že zástavní věřitelka je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení na účet Okresního soudu v Kroměříži částku, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením, a rozhodl, že zástavní věřitelka je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení na účet Okresního soudu v Kroměříži částku, jejíž výše a splatnost bude určena samostatným usnesením soudu prvního stupně. Po doplnění dokazování odvolací soud dospěl závěru, že nezletilý AAAAA v době projednání dědictví po zemřelé matce vzhledem ke svému věku neměl procesní způsobilost, nemohl v řízení jednat samostatně a musel být zastoupen. Nemohl být však zastoupen zákonným zástupcem, neboť zájmy nezletilého účastníka a zákonného zástupce se dostaly do rozporu, když M. K. jako zákonný zástupce nezletilého dědice přihlásil do dědictví svou vlastní pohledávku vůči zůstavitelce a jako věřitel zůstavitelky navodil pro sebe výrazně příznivou změnu ve svých právech a povinnostech, a to na úkor účastníka, kterého v řízení zastupoval. Zastoupení nezletilého zákonným zástupcem vedlo k převzetí (pravděpodobně neexistujícího) závazku zůstavitelky vůči zákonnému zástupci nezletilým. Bylo-li rozhodnutí ve věci projednání dědictví ve vztahu k nezletilému doručeno jeho zákonnému zástupci M. K., nemohlo vyvolat zamýšlené účinky – rozhodnutí nebylo doručeno. Zamýšlené právní účinky nemohlo zřejmě vyvolat ani rozhodnutí okresního soudu o schválení právního úkonu za nezletilého, když z něj není zjevné, jaký konkrétní právní úkon měl být schválen. Skutkový závěr, že nezletilý AAAAA je vlastníkem zástavy, není správný.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání zástavní věřitelka. V dovolání namítla, že „odvolacím soudem byla nesprávně posouzena právní otázka, zda je možné v řízení o soudním prodeji zástavy přezkoumávat správnost pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu v dědickém řízení a správnost na něj navazujícího zápisu v katastru nemovitostí o vlastnickém právu, nebo zda je soud tímto rozhodnutím v dědickém řízení vázán“. „Odvolací soud ve svém rozhodování pochybil, neboť je zcela v rozporu s principem právní jistoty, aby soud v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodoval o existenci kolize zájmů v pravomocně skončeném dědickém řízení. Hodnocení, zda v dědickém řízení existuje kolize zájmů zástupce a zastoupeného přísluší pouze a výlučně dědickému soudu. Posoudil-li dědický soud, že není důvod pro ustanovení kolizního opatrovníka v dědickém řízení a nabylo-li toto rozhodnutí právní moci, není nyní prostor pro jeho zpochybnění v rámci řízení o soudním prodeji zástavy. Osoba zástavního dlužníka je zcela zřejmá ze zápisu v katastru nemovitostí. Odvolací soud měl vycházet ze stavu zápisu o vlastnickém právu a soudní prodej zástavy nařídit.“ Navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu i předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně dovolací soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
7. Opatrovnice nezletilého zástavního dlužníka ve vyjádření uvedla, že postup soudů je plně v souladu se zásadou právní jistoty, že bude soudní prodej zástavy realizován vůči povinnému, jehož vlastnictví je nezpochybnitelné. Soudy nemohou nechat bez povšimnutí vady, které se v řízení vyskytly a které mají za následek vážnou pochybnost o tom, zda zástavní dlužník nabyl vlastnické právo k zatíženým nemovitostem. Zástavní dlužník nebyl až do jmenování kolizního opatrovníka řádně zastoupen, nebyly tedy splněny podmínky pro řízení o soudním prodeji zástavy.
8. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání zástavní věřitelky podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
9. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
10. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
11. Dovolání je přípustné pro řešení otázky procesního práva, za jakých podmínek je možno nařídit soudní prodej zástavy, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
12. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
13. Protože řízení o soudním prodeji zástavy bylo zahájeno návrhem podaným u soudu po 31. 12. 2013, postupuje se v něm podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).
14. Podle ustanovení §354 z. ř. s. řízení o soudním prodeji zástavy lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy.
Podle ustanovení §356 z. ř. s. ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v §358 odst. 1 větě první z. ř. s. doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.
Podle ustanovení §358 odst. 1 věty první z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.
Podle ustanovení §358 odst. 3 z. ř. s. podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.
15. Soudní praxe je při aplikaci shora uvedených ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních dlouhodobě ustálena na následujících závěrech.
16. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy.
17. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou – jak vyplývá z ustanovení §358 odst. 1 věty první z. ř. s. – v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že návrh doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. při obdobné právní úpravě v ustanoveních §200y až 200za občanského soudního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2013 například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněné pod číslem 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2003, sp. zn. 23 Co 672/2003, uveřejněné pod číslem 11/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
18. Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení §357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení §28 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4979/2015).
19. To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy [bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním věřitelem podán], a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. například §268 odst. 3 o. s. ř. a §55 exekučního řádu) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. též právní názor vyjádřený v již zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněném pod číslem 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, uveřejněném pod číslem 67/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
20. Z recentních rozhodnutí lze odkázat na závěry, které učinil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 974/2019, nebo na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 21 Cdo 829/2022.
21. Pakliže ovšem zástavní věřitelka k osvědčení právně významných skutečností předložila (jak ostatně zjišťují i soudy nižších stupňů)
a) k existenci pohledávky zajištěné zástavním právem smlouvu o hypotečním úvěru, uzavřenou dne 19. 12. 2008 mezi Komerční bankou a.s. a panem M. K., dodatek k této smlouvě ze dne 10. 12. 2013, smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou dne 22. 10. 2015 mezi Komerční bankou a.s. a nynějším navrhovatelem a oznámení postupitele o postoupení pohledávky ze dne 30. 10. 2015,
b) k existenci zástavního práva smlouvu o zřízení zástavního práva, uzavřenou dne 22. 12. 2008 mezi Komerční bankou a.s. jako zástavním věřitelem a R. Š. jako zástavcem,
c) k vlastnictví zástavním právem zatížených nemovitostí usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 6. 2013, č. j. 27D 307/2012-48 (rozhodnutí o schválení dohody dědiců po zemřelé R. Š.), které nabylo právní moci dne 11. 7. 2013, výpis z katastru nemovitostí ze dne 25. 2. 2016 a (byl vyžádán aktuální) výpis z katastru nemovitostí ze dne 20. 10. 2020, tedy doložila existenci zajištěné pohledávky, existenci zástavního práva k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem (vlastníkem zástavním právem zajištěné nemovitosti), nic nebránilo ve světle shora uvedené judikatury vyhovění návrhu.
22. Soudy nižších stupňů po provedení dokazování nad rámec shora předložených dokladů (srov. bod 3. odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, body 24. a 25. odůvodnění usnesení odvolacího soudu) dospěly k závěru, že „…AAAAA v době projednávání dědictví po zemřelé matce vzhledem ke svému věku neměl procesní způsobilost… V tomto konkrétním případě však nemohl být zastoupen zákonným zástupcem…, neboť zájmy zákonného zástupce a zastoupeného nezletilého účastníka se dostaly do rozporu…“ (srov. bod 27. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Dovodily, že „…/E/existence kolize zájmů zástupce a zastoupeného v procesněprávních vztazích má za následek neúčinnost jednání zástupce jménem zastoupeného účastníka, k níž musí soud přihlédnout z úřední povinnosti (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 90/2017, ze dne 1. 2. 2017)…“, a že (v tomto důsledku rozhodnutí soudu ve věcech dědických) „…ve vztahu k AAAAA jako účastníku řízení rozhodnutí nebylo doručeno, a tudíž nemohlo nabýt právní moci…“. Důsledkem je (podle odvolacího soudu), že „…skutkový závěr soudu prvního stupně, že nezl. AAAAA je vlastníkem zástavy, není správný, resp. je přinejmenším předčasný…“, a tak „…v řízení nebylo osvědčeno, kdo je vlastníkem zástavy…“.
23. Uvedený postup a závěr odvolacího soudu je však v rozporu se závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu, uvedené v bodech 15. až 18. tohoto rozhodnutí, jakož i se závěrem, který byl uveden v bodě 20. tohoto rozhodnutí.
24. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, navíc přehlédly, že skutečnost, že účastník (nemající procesní způsobilost) nebyl v řízení řádně zastoupen, je typickou tzv. zmatečnostní vadou [srov. ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a dále (ve skutkově takřka identické věci jako je řešena nyní) odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2473/2016]; odkaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 90/2016, není případný, neboť uvedené usnesení řeší problematiku důsledku kolize zájmů zástupce a zastoupeného při sepisu tzv. „exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti“ ve vztahu k následné exekuci podle tohoto zápisu, tedy problematiku zcela odlišnou, než je řešena nyní. K uvedeným vadám lze přihlédnout pouze v řízení, v němž nastaly (v rámci řízení o řádném, popř. mimořádném opravném prostředku), včetně řízení o žalobě pro zmatečnost (srov. ustanovení §229 a násl. o. s. ř.); tedy nikoliv v jiných řízeních včetně řízení exekučního (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2012, sp. zn. III. ÚS 549/12, a ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1026/12, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4733/2018).
25. Protože usnesení odvolacího soudu není – jak vyplývá z výše uvedeného – správné a protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud toto usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Kroměříži) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
26. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud (v závislosti na jeho výsledku, tedy pouze v případě opětovného zamítnutí návrhu) nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 11. 2022
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu