ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.151.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 151/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce R. V., proti žalovaným: 1/ J. H., 2/ V. T., 3/ I. S., 4/ V. F., 5/ J. T., 6/ J. B., 7/ H. M., 8/ A. T., 9/ M. N., 10/ M. T., o určení, že vkladní knížka náleží do majetku zůstavitelky paní V. B., vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 3 C 499/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 1999, č.j. 10 Co 203/99-210, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28.5.1999, č.j. 10 Co 203/99-210, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18.11.1998, č.j. 3 C 499/94-179, kterým soud prvního stupně zamítl návrh žalobce, aby bylo určeno, že do majetku zůstavitelky V. B., nar. 14.4.1916, zemřelé dne 26.6.1989, náleží vklad na vkladní knížce na jméno V. B., vedené u Č. s., OP N. J., včetně úroků ke dne úmrtí. Odvolací soud dovodil, že zůstavitelka rozdělila a darovala předmětný vklad ještě za svého života a ke dni její smrti vklad na předmětné vkladní knížce již neexistoval. Proto nemohl být předmětem dědictví po ní.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž zpochybňuje správnost rozhodnutí v dané věci a vytýká odvolacímu soudu, že „převzal bez výhrad rozhodnutí OS čj. 3 C 499/94-179 ze dne 18. 11. 1998, bez ohledu na 98 dokumentů, které mu dvakrát posloužily k usnesení ve prospěch navrhovatele a k tomu, že VK nebyla předána odpůrcům ve smyslu ustanovení §407 OZ\", a že nebral v úvahu okolnosti, které žalobce přednesl. Je přesvědčen, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo „k porušení lidských práv poručitelky V. B. a jejího bratra - žalobce\" a domáhá se, aby „byly respektovány hodnověrné dokumenty, které popírají téměř všechny svědectví zúčastněných\".
Žalobce podal dovolání opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 věty druhé je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu.
Jednoměsíční lhůta pro podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou; její zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.). Ve smyslu §57 odst. 2 o.s.ř. končí běh této lhůty uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není - li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne - li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je - li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V posuzovaném případě bylo ze spisu zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou žalobci dne 12. 8. 1999 a žalovaným J. H. dne 10. 8. 1999, V. T. dne 10. 8. 1999, I. S. dne 11. 8. 1999, V. F. dne 10. 8. 1999, J. T. dne 11. 8. 1999, J. B. dne 16. 8. 1999, H. M. dne 11. 8. 1999 a A. T., která rovněž zastupovala na základě plné moci z 23. 9. 1998 žalované M. T. a M. N., dne 16. 8. 1999. Dovolání žalobce proti tomuto rozsudku, datované dnem 15. 11. 1999 a adresované „Vrchnímu soudu, nám. Hrdinů 1300, Praha 4\", bylo podáno k poštovní přepravě na poště B. jako doporučená zásilka pod č. R 60 038507 81007 3 a doručeno Vrchnímu soudu v Praze dne 17. 11. 1999. Vrchní soud v Praze, sídlící na adrese v Praze 4, nám. Hrdinů č. 13000, postoupil dovolání Okresnímu soudu ve Vsetíně dne 23. 11. 1999.
Vrchní soud v Praze, jemuž žalobce své dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu adresoval a jemuž bylo také zprvu doručeno, není v dané věci dovolacím soudem; podle §10a občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem číslo 238/1995 Sb. je dovolacím soudem od 1. ledna 1996 Nejvyšší soud České republiky. Bylo-li dovolání podáno u jiného než příslušného soudu prvního stupně nebo u nepříslušného odvolacího soudu, popř. jinému státnímu orgánu, je dovolací lhůta zachována jen tehdy, stačí-li tento soud nebo jiný státní orgán ještě v dovolací lhůtě odeslat jim doručené dovolání příslušnému soudu (t.j. podat je na poště nebo přímo u soudu).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 16. 8. 1999 (§159 odst. 1 ve spojení s ustanovením §167 odst. 2 a §211 o.s.ř.) a že lhůta k podání dovolání uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst. 1 a 2 o.s.ř. dnem 16. 9. 1999.
Lze uzavřít, že dovolání bylo podáno již k Vrchnímu soudu v Praze, který jej pak postoupil příslušnému soudu prvního stupně, po uplynutí zákonné lhůty; dovolací soud proto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. - aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi - dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně 28. listopadu 2000
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová