Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.07.2021, sp. zn. 21 Cdo 1534/2021 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.1534.2021.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.1534.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 1534/2021-334 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce M. Š. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova č. 201/17, proti žalované České dráhy, a. s. se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody č. 1222, IČO 70994226, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 165/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2020 č. j. 23 Co 345/2020-314, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2020 č. j. 23 Co 345/2020-314 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Uvádí-li dovolatel, že odvolací soud je vázán zprávou Drážní inspekce o výsledcích šetření příčin a okolností vzniku mimořádné události ve smyslu §135 odst. 2 o. s. ř. a že by z ní měl vycházet, pak přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na popření závěrů této zprávy [která zcela jistě nepodávala, a z povahy věci ani podat nemohla, odpověď na otázku příčiny škody ve smyslu ustanovení §367 odst. 1 písm. a) zákoníku práce]. Rozhodnutí odvolacího soudu naopak závisí na tom, jaký význam přiložil jednotlivým závěrům této zprávy při hodnocení důkazů (jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti – viz §132 o. s. ř.) při hledání příčinné souvislosti mezi jednotlivými událostmi (jež jsou ve zprávě označeny jako „zásadní příčiny“, „příčiny v systému bezpečnosti“ a „přispívající faktory“) a mimořádnou událostí. Nelze souhlasit ani s tím, že by přípustnost dovolání měla být založena odchýlením se odvolacího soudu od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2267/2003, neboť uvedené rozhodnutí řeší podle tehdy účinné právní úpravy možnost zaměstnavatele prokázat jinými důkazy příčinu vzniku nemoci odlišně od rozhodnutí o uznání nemoci z povolání; taková otázka v předmětném řízení nastolena nebyla. Měl-li odkaz na toto rozhodnutí sloužit žalobci k tomu, aby podpořil své tvrzení, že zpráva Drážní inspekce ukládá „konkrétní povinnosti konkrétně uvedeným osobám“, pak ani tento argument (že ve zprávě vydané po předmětných událostech byly „žalované a Správě železnic, s. o.“ uloženy povinnosti) není z hlediska toho, na čem závisí rozhodnutí odvolacího soudu – totiž na hledání příčinné souvislosti – významný. Namítá-li dovolatel, že odvolací soud v rozporu „s rozhodnutími ve věcech sp. zn. Cz 41/75 a sp. zn. 21 Cdo 2372/2006“ nezohlednil, že „liberace žalované jako zaměstnavatele je zcela vyloučena bez ohledu na to, zda zaměstnanec porušil své pracovní povinnosti“, pak pomíjí, že v daných věcech šlo o řešení zcela jiných právních otázek. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 1975 sp. zn. 5 Cz 41/75, uveřejněném pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1978, stejně jako v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2007 sp. zn. 21 Cdo 2372/2006 bylo shledáno porušení základních předpisů o bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v tom, že k pracovnímu úrazu zaměstnance došlo při práci se strojem, který pro své nedostatky po stránce bezpečnosti práce vůbec neměl být v provozu. Jde tak o stav kvalitativně odlišný od posuzované věci, kde nebylo nijak předmětem posuzování, zda dráha měla či neměla být pro nedostatky po stránce bezpečnosti práce vůbec v provozu (na okraj lze v této souvislosti připomenout závěr odvolacího soudu, jež má oporu v provedeném dokazování, že „trať nebyla bez zabezpečení“ a že skutečnost, že zabezpečení tratě bylo funkční, se odrazilo i ve výsledku trestního stíhání, kdy žalobce byl zproštěn obžaloby). Rozhodnutí odvolacího soudu naopak spočívá na závěru, že příčiny spočívající v nepřijetí bezpečnostních doporučení Drážní inspekce nebo neupozornění žalobce na zpoždění vlaku „byly přetrženy v okamžiku, kdy žalobce porušil své povinnosti a nezastavil před návěstí L1 a nedovoleně pokračoval v jízdě“. Odvolací soud se tak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž k přerušení příčinné souvislosti dochází (jen) za situace, kdy nová okolnost působila jako rozhodující příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012 sp. zn. 25 Cdo 1474/2011). Výtka dovolatele, že „mezi závěrem, že porušení povinností na straně zaměstnavatele nebylo prokázáno, a skutkovým zjištěním, že dle konstatování Drážní inspekce, že příčinou pracovního úrazu bylo mj. nepřijetí povinných bezpečnostních doporučení, je zcela zjevný rozpor“, neodpovídá obsahu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Nejenže nebyl odvolacím soudem učiněn závěr, že by Drážní inspekce řešila otázku příčin pracovního úrazu, ale hlavně je rozhodnutí odvolacího soudu, jak bylo uvedeno výše, založeno na závěru o přetržení příčinné souvislosti. V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, v nichž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroků o nákladech řízení. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 7. 2021 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/29/2021
Spisová značka:21 Cdo 1534/2021
ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.1534.2021.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Pracovní úraz
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§132 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:10/03/2021
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 2825/21
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12