ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1548.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1548/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) A. J. , b) M. J. , a c) M. J., všech zastoupených JUDr. Janem Žajglou, advokátem se sídlem ve Strání, Mechnáčky č. 970, proti žalované DRS IMMO a.s. se sídlem v Brně, Příkop č. 843/4, IČO 26285011, zastoupené JUDr. Pavlem Strnadem, advokátem se sídlem ve Zlíně, nám. Práce č. 2512, o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 5 C 165/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 11. listopadu 2009 č.j. 59 Co 315/2009-81, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná nedobrovolná dražba "nemovitostí, zapsaných na LV č. 1198 pro k.ú. a obec Strání, uskutečněná dne 8.3.2007 na návrh Zlínského peněžního družstva se sídlem ve Zlíně, Kvítková 3042, žalovanou na základě Smlouvy o půjčce a Dohody o uznání dluhu s přímou vykonatelností, sepsané dne 20.3.2006 ve formě exekutorského zápisu a Zástavní smlouvy ze dne 20.3.2006". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že jako dlužníci uzavřeli dne 20.3.2006 ve formě exekutorského zápisu Smlouvu o půjčce a Dohodu o uznání dluhu s přímou vykonatelností se Zlínským peněžním družstvem, podle které jim byla poskytnuta půjčka ve výši 200.000,- Kč s "datem vrácení" do 20.7.2006, s "fixním úrokem" ve výši 24.000,- Kč a poplatky ve výši 48.000,- Kč, a že tyto závazky byly zajištěny také zástavní smlouvou k nemovitostem ze dne 20.3.2006; v exekutorském zápisu se žalobci mimo jiné zavázali tyto nemovitosti vyklidit na výzvu žalované "bez jakéhokoliv dalšího rozhodnutí". Žalobci podali žalobu, která je vedena u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 35 C 293/2006, o neplatnost těchto "listin", neboť je považují "za šikanózní výkon práva, za neurčité, v rozporu s dobrými mravy a uzavřené v tísni". I přes výzvy žalobců k neprovedení dražby byla dražba na návrh věřitele Zlínského peněžního družstva uskutečněna dne 8.3.2007 a vydražitelem se stala společnost PREMIÉR MARKETING GROUP, spol. s r.o.
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 1.4.2009 č.j. 5 C 165/2007-65 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 11.781,- Kč. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že všechny předchozí návrhy o určení neplatnosti smluv a o zastavení provedení nedobrovolné dražby, konané dne 8.3.2007, byly ze strany žalobkyně a) neúspěšné a předběžná opatření byla zamítnuta či odmítnuta a že žaloba byla podána jen proti dražebníkovi, i když podle judikatury soudů se řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby musí z hlediska věcné legitimace účastnit buď jako žalobci nebo jako žalovaní navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel (na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 o.s.ř.) a že proto se jedná o nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalovaných.
K odvolání žalobců Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 11.11.2009 č.j. 59 Co 315/2009-81 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.712,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada. Poté, co dovodil, že nelze přihlížet k návrhu žalobců, který učinili v odvolání, aby do řízení přistoupil jako další žalovaný vydražitel, neboť přistoupení dalšího účastníka do řízení je v odvolacím řízení výslovně zakázáno (§216 odst. 1 o.s.ř.), dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalobci neoznačili "správný okruh" účastníků řízení, že pasivně legitimován je vedle žalované jako dražebníka také vydražitel a navrhovatel dražby a že i tyto subjekty se měly jako žalovaní řízení účastnit. Odmítl rovněž námitku žalobců o nesprávném poučení s odůvodněním, že není povinností soudu poskytovat účastníkům poučení o tom, že má být řízení vedeno i vůči dalším subjektům na straně žalované, když "označení žalovaného je plně v dispozici žalující strany a soudu přísluší účastníkům poskytovat jen poučení o jejich procesních právech a povinnostech nikoliv o hmotném právu".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítli, že "dražba samotná neměla být vůbec provedena, neboť v době dražby probíhalo vyšetřování policie ČR o trestném činu podvodu při poskytnutí půjčky, a že tato skutečnost měla před nedostatkem pasivní legitimace přednost při rozhodování soudu, tzn., že soud měl nejdříve zkoumat platnost dražby a ne otázku pasivní legitimace". Uvedeným postupem soudů obou stupňů proto došlo "k pochybení, které má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci". Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníky řízení), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o veřejných dražbách") se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.
Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy (jak je tomu například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů). Z ustanovení §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách je nepochybné, že titulem pro nabytí vlastnictví nebo jiného práva k předmětu dražby vydražitelem je jiná právní skutečnost, a to příklep licitátora. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§53 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§48 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních §48 odst. 3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti osobám, jejichž práv a povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby týká (pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána v těchto ustanoveních uvedených prekluzívních lhůtách.
Výklad právní otázky, kdo je v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby pasivně věcně legitimován, se v judikatuře soudů již ustálil. Byl přijat názor, že řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách se musí z hlediska věcné legitimace účastnit (buď jako žalobci nebo jako žalovaní) - aniž by tu byla dána jakákoliv výjimka - navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 o.s.ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 569/2005, který byl uveřejněn pod. č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - uvedenou právní otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou soudů.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť vychází z ustálené judikatury soudů. Dovolání žalobců proti tomuto rozsudku tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a proto je Nejvyšší soud ČR podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. dubna 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu