ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.1634.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1634/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce B. N., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. U., zastoupenému advokátkou, o neplatnost rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 5 C 446/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. února 2004 č.j. 6 Co 3015/2003-97, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 9. září 2003 č.j. 5 C 446/2002-75 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Prachaticích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že \"rozvázání pracovního poměru žalovaného k žalobci ze dne 29.4.2002\" je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný, který vykonával funkci jednatele žalobce, byl u žalobce současně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1.2.2001 jako \"ředitel firmy\". Rozhodnutím jediné společnice žalobce při výkonu působnosti valné hromady byl žalovaný dne 10.5.2002 z funkce jednatele odvolán. Žalovaný přestal docházet do zaměstnání, aniž by byl pracovní poměr mezi účastníky rozvázán a aniž by mu bylo povoleno čerpání dovolené nebo by předložil doklad o své pracovní neschopnosti. Žalobce poté \"inicioval jednání o rozvázání pracovního poměru účastníků dohodou\"; poté, co tato jednání \"ztroskotala\", žalovaný předložil žalobci \"dokument\" označený jako \"Rozvázání pracovního poměru\" a opatřený datem 29.4.2002, který je podepsán žalovaným jak na straně zaměstnance, tak i na straně zaměstnavatele. Žalobce považuje uvedený \"dokument\" za neplatný, a to jednak proto, že je sice datován dnem 29.4.2002, kdy ještě byl žalovaný ve funkci jednatele, ale ve skutečnosti byl vyhotoven a podepsán až po jeho odvolání z funkce jednatele, jednak z důvodu jeho neurčitosti (§242 odst.1 písm.b) zákoníku práce), neboť z něj není zřejmé, zda se jedná o výpověď z pracovního poměru či o dohodu o rozvázání pracovního poměru. Další nedostatek \"dokumentu\" o rozvázání pracovního poměru shledává žalobce v tom, že pracovní poměr účastníků měl být ukončen z tzv. organizačních důvodů, aniž by o tom bylo rozhodnuto příslušným orgánem žalobce, tj. rozhodnutím jediné společnice žalobce.
Žalovaný namítal, že dne 29.4.2002 s ním žalobce rozvázal pracovní poměr ke dni 31.5.2002 a že v době, kdy došlo k podepsání dohody o rozvázání pracovního poměru žalobcem, byl žalovaný \"jediným jednatelem a jako takový byl také jediný oprávněný podepisovat pracovněprávní dokumenty\". Žalobce z uvedené dohody při posuzování vztahů mezi účastníky vycházel, o čemž svědčí to, že žalovaného ke dni 31.5.2002 odhlásil \"jako pracovníka u úřadu ze sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění\".
Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 11.2.2003 č.j. 5 C 446/2002-44 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6.425,- Kč k rukám \"právního zástupce\" žalobce. Z provedených důkazů vzal za prokázané, že listina označená jako \"Rozvázání pracovního poměru\" a datovaná dnem 29.4.2002 byla ve skutečnosti \"vyhotovena v době pozdější, než jak je datována\", a to mezi dnem 16.5.2002 a dnem 29.5.2002, kdy žalovaný odevzdal žalobci \"firemní razítko\", a dovodil, že \"listina\" nebyla podepsána osobou oprávněnou \"jednat jménem žalobce\" a že je proto neplatná. Další důvod neplatnosti této \"listiny\" spočívá v tom, že není určitá, neboť ani za použití ustanovení §240 zákoníku práce \"nelze s určitostí vyložit, zda jde o dohodu o rozvázání pracovního poměru nebo o výpověď z pracovního poměru\".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 19.6.2003 č.j. 6 Co 1132/2003-65 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl v první řadě k závěru, že skutkové zjištění soudu prvního stupně, podle kterého byla listina označená jako rozvázání pracovního poměru ze dne 29.4.2002 ve skutečnosti vyhotovena \"později mezi 16.5.2002 až 29.5.2002\" nemá oporu v provedeném dokazování, neboť při hodnocení důkazů soud prvního stupně pominul důkazy, které takovému zjištění odporují, a výsledky dokazování takovému zjištění nenasvědčují. Za správný nepovažoval odvolací soud ani závěr soudu prvního stupně, že by listina datovaná dnem 29.4.2002 byla ve smyslu ustanovení §242 odst.1 písm.b) zákoníku práce neurčitá. Závěr soudu prvního stupně o tom, že listina datovaná dnem 29.4.2002 nebyla podepsána osobou oprávněnou \"jednat jménem žalobce\", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že \"ze žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by jediný jednatel společnosti (což byl v té době žalovaný) nesměl jako zástupce společnosti, jenž jedná jménem společnosti, podepsat rozvázání pracovního poměru za společnost, a to ani za situace, že sám je ve funkci ředitele v pracovním poměru\"; současně připomněl, že žalovaný \"jako jednatel podepsal uzavření pracovního poměru se sebou na funkci ředitele\" a že žalobce ani netvrdil, že \"by byl rozpor v tom, že vykonával funkci ředitele tak funkci jednatele\". Soudu prvního stupně uložil, aby - s ohledem na zásadu dvouinstančnosti řízení - posoudil, zda došlo mezi účastníky k rozvázání pracovního poměru dohodou.
Okresní soud v Prachaticích poté rozsudkem ze dne 9.9.2003 č.j. 5 C 446/2002-75 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 17.810,- Kč k rukám \"právní zástupkyně\" žalovaného. Vycházeje ze závazného právního názoru odvolacího soudu dovodil, že listina datovaná dnem 29.4.2002 byla vyhotovena a podepsána osobou oprávněnou jednat za žalobce a že jejím obsahem je dohoda o rozvázání pracovního poměru účastníků ke dni 31.5.2002. Protože se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli na rozvázání pracovního poměru \"platně ve smyslu §43 zákoníku práce\", není žaloba důvodná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 3.2.2004 č.j. 6 Co 3015/2003-97 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 2.811,- Kč k rukám advokátky JUDr. M. N. Žalobce podle názoru odvolacího soudu neprokázal své tvrzení o tom, že by listina o rozvázání pracovního poměru datovaná dnem 29.4.2002 byla \"antidatována\". Z výsledků dokazování je zřejmé, že touto listinou účastníci chtěli rozvázat svůj pracovní poměr dohodou. Neplatnost této dohody nezpůsobuje ani to, že byla \"podepsána v jedné osobě jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem\", neboť \"se nevylučuje, aby jediný jednatel společnosti jako zástupce společnosti, jež jedná jménem společnosti, nesměl podepsat rozvázání pracovního poměru za společnost, a to ani za situace, že sám je ve funkci ředitele v pracovním poměru\". Odvolací soud znovu poukázal na to, že žalovaný jako jednatel \"podepsal uzavření pracovního poměru se sebou na funkci ředitele\", aniž by bylo žalobcem tvrzeno, že \"by byl rozpor v tom, že vykonával funkci ředitele, tak i jednatele\". Argumentaci žalobce, že s uzavřením pracovního poměru souhlasila \"společnice firmy\", zatímco o rozvázání pracovního poměru nevěděla, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že v případě rozvázání pracovního poměru nešlo \"o úkon, o kterém by rozhodovala valná hromada\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první řadě, že nejsou správné závěry odvolacího soudu o tom, že by listina datovaná dnem 29.4.2002 nebyla \"antidatována\". Za situace, že žalovaný byl v rozhodné době jediným jednatelem žalobce, že žalovaný \"de facto rozvazoval pracovní poměr sám se sebou\" a že proto žalovaný jako \"jediný účastník vyhotovení listiny nemůže poskytnout nestranné svědectví\", bylo potřebné podle názoru žalobce při hodnocení důkazů vycházet z \"ostatních dostupných důkazních prostředků\"; rozhodující je v tomto směru dopis žalovaného ze dne 16.5.2002, v němž žalovaný doznává, že jeho pracovní vztah \"k firmě\" nebyl \"řádně ukončen\", z čehož vyplývá, že v té době žalovaný nemohl mít podepsánu platnou dohodu o rozvázání pracovního poměru. Žalobce dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, který zaujal \"v otázce jednání žalovaného při uzavírání dohody o rozvázání pracovního poměru jménem žalobce jako zaměstnavatele na straně jedné a jménem svým jako zaměstnance na straně druhé. V případech, kdy \"jedna a ta samá osoba jedná jménem dvou různých subjektů\", jde podle názoru žalobce \"o ochranu zájmů třetích osob a otázku právní jistoty\" a není proto \"žádoucí\", aby docházelo k tomu, že by \"jednatel společnosti s ručením omezeným činil dvoustranné právní úkony jednak jménem dotčené společnosti a jednak jménem svým jako fyzické osoby\", neboť \"logicky vzniká nebezpečí, že osobní zájem převáží nad zájmem právnické osoby, jejímž jménem dotčená osoba jedná, protože právnická osoba představuje odlišný subjekt od osoby, která ji reprezentuje\". Vzhledem k tomu, že dohodu o rozvázání pracovního poměru neschválila valná hromada jako nejvyšší orgán společnosti, je tento právní úkon ve smyslu ustanovení §242 odst.1 písm.a) zákoníku práce pro rozpor se zájmy společnosti neplatný, neboť \"se jednalo o zřejmý konflikt zájmů, kdy žalovaný jako jednatel na straně jedné a jako zaměstnanec na straně druhé nemohl odpovídajícím způsobem hájit zájmy právnické osoby\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že sporný právní úkon měl být učiněn dne 29.4.2002 - posuzovat podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb., č. 138/1996 Sb., č. 167/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 238/2000 Sb., č. 257/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 177/2001 Sb. a č. 6/2002 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.6.2002 (dále jen \"zák. práce\"), a podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č. 591/1992 Sb., č. 600/1992 Sb., č. 286/1993 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 142/1996 Sb., č. 77/1997 Sb., č. 15/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 356/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 239/2001 Sb., č. 353/2001 Sb., č. 501/2001 Sb. a č. 15/2002 Sb., tedy podle obchodního zákoníku ve znění účinném do 30.4.2002 (dále jen \"obch. zák.\").
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že žalovaný byl jmenován (při vzniku společnosti ke dni 19.12.2000) jednatelem žalobce, jež je společností s ručením omezeným, a že z této funkce byl odvolán dnem 10.5.2002. Dne 1.2.2001 žalovaný uzavřel jednak jménem žalobce jako zaměstnavatele a jednak jménem svým jako zaměstnanec pracovní smlouvu, podle které se zavázal vykonávat u žalobce od 1.2.2001 práci \"ředitele firmy\", a téhož dne vydal jménem žalobce jako zaměstnavatele \"platový výměr\", kterým stanovil sobě jako zaměstnanci za výkon práce \"ředitele firmy\" mzdu ve výši 38.000,- Kč měsíčně. Listinu datovanou dnem 29.4.2002, jejímž obsahem je podle zjištění soudů dohoda o rozvázání pracovního poměru účastníků ke dni 31.5.2002, žalovaný \"podepsal\" rovněž jednak jménem žalobce jako zaměstnavatele a jednak jménem svým jako zaměstnanec.
Za této situace bylo pro rozhodnutí ve věci samé především významné, zda žalovaný byl jako jednatel žalobce oprávněn učinit jménem žalobce jako zaměstnavatele uvedené pracovněprávní úkony.
Společnost s ručením omezeným je právnická osoba a může zaměstnávat fyzické osoby v pracovněprávních vztazích (srov. §8 odst.1 zák. práce).
Právní úkony v pracovněprávních vztazích činí jménem zaměstnavatele, který je právnickou osobou, její statutární orgán, osoby jím pověřené, jiní zaměstnanci zaměstnavatele, zejména vedoucí jeho organizačních útvarů (tyto osoby jsou oprávněny jako orgány zaměstnavatele činit jménem zaměstnavatele právní úkony vyplývající z jejich funkcí stanovených organizačními předpisy), další zaměstnanci zaměstnavatele, které zaměstnavatel písemně pověřil, aby činili určité právní úkony v pracovněprávních vztazích jeho jménem, a zástupci zaměstnavatele (srov. §9 odst.1 a 2 a §14 až 16 zák. práce). Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným, je její jednatel (srov. §133 odst.1 obch. zák.), kterého jmenuje valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických osob (srov. §133 odst. 3 obch. zák.). Valná hromada společnosti s ručením omezeným a ani její společníci nejsou - jak vyplývá z ustanovení §9 zák. práce - orgány, které by byly oprávněny jménem zaměstnavatele činit v pracovněprávních vztazích jakékoliv právní úkony.
Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.4.1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92, který byl uveřejněn pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995) činnost statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem, neboť výkon funkce statutárního orgánu společnosti není druhem práce ve smyslu ustanovení §29 odst.l písm.a) zák. práce a vznik a zánik tohoto právního vztahu není upraven pracovněprávními předpisy a řídí se obsahem společenské smlouvy. Právní předpisy ani povaha společnosti s ručením omezení však nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto obchodní společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů, pokud náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) není výkon činnosti statutárního orgánu.
Skutečnost, že fyzická osoba byla jmenována statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným (jednatelem), tedy - jak vyplývá z výše uvedeného - sama o sobě nebrání tomu, aby uzavřela s touto společností smlouvu (dohodu) podle pracovněprávních předpisů, například pracovní smlouvu, dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, dohodu o změně pracovní smlouvy, dohodu o rozvázání pracovního poměru apod. Jestliže smlouva (dohoda) nesměřuje ke vzniku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, jehož náplní by byl výkon činnosti statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným, není takový právní úkon neplatným podle ustanovení §242 odst. 1 písm. a) zák. práce, neboť se svým obsahem ani účelem nepříčí zákonu, neobchází jej a ani se jinak nepříčí zájmům společnosti.
Skutečnost, že žalovaný byl jmenován jednatelem žalobce, tedy sama o sobě nebránila tomu, aby s ním žalobce jako zaměstnavatel uzavřel pracovní smlouvu nebo jinou smlouvu (dohodu) podle pracovněprávních předpisů. Není ani vyloučeno (a zákon s takovou skutečností i výslovně počítá - srov. například §132 odst. 3 obch. zák.), aby jednatel uzavřel jménem společnosti s ručením omezeným smlouvu (dohodu), při níž druhou smluvní stranou je sám tento jednatel jako fyzická osoba. V každém jednotlivém případě je však třeba zkoumat, zda při právním úkonu nedochází ke střetu zájmů mezi společností s ručením omezeným jako zaměstnavatelem na straně jedné a jejím statutárním orgánem jako zaměstnancem na straně druhé. I když zákoník práce nemá v tomto směru výslovnou úpravu, z ustanovení §14 odst. 2 zák. práce, jež vylučuje, aby jiného zastupoval ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, je třeba analogicky dovodit, že statutární orgán společnosti s ručením omezeným nemůže platně jednat jménem společnosti jako zaměstnavatele, jsou-li jeho zájmy v rozporu se zájmy společnosti (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17.11.1998 sp. zn. 21 Cdo 11/98, který byl uveřejněn pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999).
Smlouva (dohoda), která směřuje ke vzniku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, k jejich změně nebo zániku, je jako dvoustranný právní úkon výsledkem jednání, do něhož obě strany (zaměstnavatel a zaměstnanec) zpravidla vstupují s vlastními (rozdílnými) představami o jejich obsahu a výsledku. Rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance je dána už tím, že - objektivně vzato - chtějí sjednat smlouvu (dohodu) pro sebe co nejvýhodnější; nic na tom nemění ani to, že případně dojde k bezvýhradnému přijetí nabídky, neboť i v tomto případě základní východiska účastníků pro uzavření smlouvy jsou odlišná. Lze proto uzavřít, že rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance při uzavření smlouvy (dohody), která směřuje ke vzniku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, k jejich změně nebo zániku, vylučuje, aby jménem zaměstnavatele učinila takový právní úkon stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem smlouvy (dohody) jako zaměstnanec, neboť nemůže odpovídajícím způsobem \"současně\" hájit své zájmy jako zaměstnance a zájmy společnosti jako zaměstnavatele.
Z uvedených důvodů dovolací soud nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu v tom, že \"jediný jednatel společnosti jako zástupce společnosti, jež jedná jménem společnosti\", je oprávněn \"podepsat rozvázání pracovního poměru za společnost, a to i za situace, že sám je ve funkci ředitele v pracovním poměru\". Ve skutečnosti jsou - jak vyplývá z výše uvedeného - právní úkony směřující ke vzniku a zániku pracovního poměru, které žalovaný učinil jménem žalobce jako zaměstnavatele a jejichž druhým účastníkem byl žalovaný jako zaměstnanec, neplatné podle ustanovení §242 odst.1 písm.a) zák. práce. Okolnost, zda jediná společnice žalobce s takovými právními úkony (při výkonu působnosti valné hromady) souhlasila, je přitom nerozhodná, neboť - jak uvedeno výše - není orgánem žalobce a není proto oprávněna činit jeho jménem v pracovněprávních vztazích žádné právní úkony.
Námitkami dovolatele, že nemá oporu v provedeném dokazování skutkové zjištění odvolacího soudu o tom, že dohoda o rozvázání pracovního poměru datovaná dnem 29.4.2002 byla \"antidatována\" a že byla uzavřena až v době, když žalovaný již nebyl jednatelem žalobce, nebylo potřebné se zabývat. Vzhledem k tomu, že tato dohoda je z výše uvedených důvodů neplatná, i kdyby byla - jak soudy dovodily - opravdu uzavřena dne 29.4.2002, není skutkové zjištění o tom pro rozhodnutí věci právně významné.
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2004
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu