ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.1676.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1676/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce K. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované Č. d., státní organizaci, o 890.068,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 174/2003, o dovolání Č. d., a.s., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2004 č.j. 14 Co 150/2004-71, takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 26.2.2003 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy za dobu od prosince 1993 do dubna 2000 celkem 890.068,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná, u níž pracoval jako strojvedoucí, mu dne 30.9.1993 dala výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst.1 písm.f) zákoníku práce, která byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9.4.1996 sp.zn. 49 C 199/94 určena jako neplatná. Protože po obdržení výpovědi žalobce oznámil žalované, že trvá na tom, aby ho i nadále zaměstnávala, požaduje, aby mu žalovaná zaplatila náhradu mzdy za dobu, po kterou mu po neplatném rozvázání pracovního poměru nepřidělovala práci. Pracovní poměr účastníků skončil na základě dohody ke dni 2.5.2000.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20.3.2003 č.j. 19 C 24/2003-7 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že podle zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti Č. d., je s účinností od 1.1.2003 právním nástupcem Č. d., státní organizace, jiný subjekt (Č. d., a.s.) a že žaloba byla podána dne 26.2.2003, dovodil, že žaloba směřuje vůči \"non-subjektu\". Protože jednou z podmínek řízení je, aby účastníkem řízení byl ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, a jinak jen ten, komu ji zákon přiznává, a protože nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, soud prvního stupně řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.4.2003 č.j. 13 Co 190/2003-12 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že zákon č. 77/2002 Sb. upravuje \"transformaci Č. d. ze společnosti Č. d., s.o. na subjekt Č. d., a.s. a subjekt S. ž. d. c. s.o.\" ke dni 1.1.2003. Na tyto subjekty přešla práva a povinnosti státní organizace Č. d. a tato organizace \"zároveň zanikla\", neboť pozbyl platnosti zákon o Č. d., na základě kterého byla do obchodního rejstříku zapsána. Z \"logiky věci\" podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že \"stejně jako u vzniku nových společností má i výmaz státní organizace Č. d. pouze deklaratorní charakter\". Protože v době podání žaloby (ke dni 26.2.2003) neměl žalovaný \"právní subjektivitu ani procesní způsobilost být účastníkem řízení\", soud prvního stupně správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavil.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 23.10.2003 č.j. 21 Cdo 1680/2003-20 usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že žalovaná, která vznikla dnem 1.1.1993 (dnem účinnosti zákona č. 9/1993 Sb.), nezanikla již dnem, kdy zákon č. 9/1993 Sb. pozbyl účinnosti, ale až dnem 7.4.2003, kdy byla vymazána z obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla v době zahájení řízení (ke dni 26.2.2003) způsobilost mít práva a povinnosti a tedy ve smyslu ustanovení §19 o.s.ř. též způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení, nebylo možné řízení v projednávané věci zastavit podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4.12.2003 č.j. 19 C 174/2003-26 rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno se státní organizací S. ž. d. c., Prvního pluku č. 211/5 (správně č. 367/5). Soud prvního stupně dovodil, že na základě zákona č. 77/2002 Sb. došlo ke zřízení \"společnosti Č. d., a.s., a státního podniku S. ž. d. c.\" a že podle sdělení Ministerstva dopravy a spojů č. 524/2002 Sb. vznikla obchodní společnost Č. d., a.s. ke dni 1.1.2003. Z ustanovení §34 zákona č. 77/2002 Sb. vyplývá, že práva a povinnosti státní organizace Č. d. z pracovněprávních vztahů přešla dnem vzniku obchodní společnosti Č. d., a.s. (tj. dnem 1.1.2003) buď na Č. d., a.s. nebo na S. ž. d. c., s.o., a to podle toho, zda pracovní poměr zaměstnance trval ke dni 1.1.2003 a zda zaměstnanec zajišťuje provozování železniční dopravní cesty nebo provozování železniční dopravy. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce u státní organizace Č. d. skončil dnem 2.5.2000, přešla práva a povinnosti \"z jeho pracovního vztahu, včetně povinnosti k náhradě mzdy\", na státní organizaci S. ž. d. c.
K odvolání S. ž. d. c., státní organizace, Městský soud v Praze usnesením ze dne 10.2.2004 č.j. 14 Co 48/2004-44 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle názoru odvolacího soudu pro závěr, zda ve smyslu ustanovení §34 zákona č. 77/2002 Sb. přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců státní organizace Č. d. na akciovou společnost Č. d. nebo na státní organizaci S. ž. d. c., není rozhodné, zda pracovněprávní vztah trval ke dni 1.1.2003. Na akciovou společnost Č. d. přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů těch zaměstnanců, kteří zajišťují vlastní přepravu ve smyslu zákona č. 266/1994 Sb. a kteří zajišťují obsluhu železniční dopravní cesty a organizují železniční dopravu, a na státní organizaci S. ž. d. c. přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů všech ostatních zaměstnanců. Protože se soud prvního stupně právním nástupnictvím na straně žalovaného \"z hlediska tohoto věcného vymezení\" nezabýval, je jeho závěr o tom, s kým bude v řízení na straně žalované pokračováno, předčasný.
Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 18.3.2004 č.j. 19 C 174/2003-62 rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno s Č. d., a.s. Vycházeje z právního názoru odvolacího soudu a z toho, že žalobce pracoval jako strojvedoucí v lokomotivním depu Brno - dolní a že tedy byl \"zaměstnancem, který zajišťoval provozování, resp. obsluhu železniční dopravní cesty\", dospěl k závěru, že podle ustanovení §34 zákona č. 77/2002 Sb. přešla \"povinnost případné náhrady mzdy z důvodu neplatné výpovědi\" na Č. d., a.s. Tato obchodní společnost je proto ve smyslu ustanovení §107 odst.1 o.s.ř. v projednávané věci procesním nástupcem žalované.
K odvolání Č. d., a.s. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.5.2004 č.j. 14 Co 150/2004-71 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že žalobce, který se domáhá náhrady mzdy z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru, byl u žalované zaměstnán jako strojvedoucí. Protože činnost strojvedoucího \"lze zcela nepochybně zařadit pod pojem provozování železniční dopravní cesty\", jsou Č. d., a.s. \"právním nástupcem dosavadní žalované\"; otázkou, zda jsou také věcně legitimovány, nebylo možné se zabývat, neboť případný nedostatek věcné legitimace nemá za následek zánik právnické osoby, ale pouze to, že žaloba musí být zamítnuta. Soud prvního stupně správně ve smyslu ustanovení §107 o.s.ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno s Č. d., a.s., neboť dosavadní žalovaný nezanikl bez právního nástupce a nejde ani o případ, že by hmotněprávní povaha předmětu řízení neumožňovala ve sporu dále pokračovat.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly Č. d., a.s. dovolání. Namítají, že podle zákona č. 77/2002 Sb. přešel veškerý majetek Č. d., státní organizace, na jejich právní nástupce S. ž. d. c., státní organizaci, a Č. d., a.s. ke dni 1.1.2003. Ke dni podání žaloby v projednávané věci Č. d., státní organizace, sice existovaly, avšak \"v důsledku úplného převodu práv a povinností\" na jejich právní nástupce již nebyly v době svého zániku (ke dni 7.4.2003) \"nositelem žádných práv a povinností\". Vzhledem k tomu, že ke dni 7.4.2003 nemohlo dojít \"k přechodu již neexistujícího majetku, práv a povinností Č. d., státní organizace na žádného nástupce\", měly soudy řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř. zastavit, neboť Č. d., státní organizace, zanikly dne 7.4.2003 výmazem z obchodního rejstříku bez právního nástupce. Dovolatel dále nesouhlasí s výkladem ustanovení §34 zákona č. 77/2002 Sb. provedeným odvolacím soudem, neboť \"zákon neupravuje postavení důchodců, popřípadě bývalých zaměstnanců, což vyplývá i z gramatického výkladu, neboť užívá čas přítomný\". Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a os..ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §107 odst.1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle ustanovení §107 odst.3 o.s.ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Podle ustanovení §107 odst.5 věty první o.s.ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
V projednávané věci bylo žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 26.2.2003 zahájeno řízení proti žalované označené jako \"Č. d., státní organizace,\". Zákonem č. 77/2002 Sb. byl upraven způsob zřízení a činnost akciové společnosti Č. d. a zřízení a činnost státní organizace S. ž. d. c. Akciová společnost Č. d. vznikla ve smyslu ustanovení §6 odst.1 zákona č. 77/2002 Sb. dnem 1.1.2003, což bylo v souladu s ustanovením §6 odst.2 zákona č. 77/2002 Sb. vyhlášeno sdělením Ministerstva dopravy a spojů č. 524/2002 Sb.; tímto dnem vznikla rovněž státní organizace S. ž. d. c. (srov. §19 odst.1 zákona č. 77/2002 Sb.). Dnem vzniku akciové společnosti Č. d. (tj. dnem 1.1.2003) přešla práva a povinnosti státní organizace Č. d. týkající se jejích zaměstnanců na akciovou společnost Č. d. nebo na státní organizaci S. ž. d. c. (§34 zákona č. 77/2002 Sb.); na tyto právní nástupce státní organizace Č. d. přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů nejen vůči zaměstnancům, kteří byli u státní organizace Č. d. ke dni 1.1.2003 zaměstnáni, ale i vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah u státní organizace Č. d. skončil v době do 31.12.2002. Státní organizace Č. d. zanikla - jak bylo vysvětleno v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.10.2003 č.j. 21 Cdo 1680/2003-20 - dnem 7.4.2003, kdy byla vymazána z obchodního rejstříku.
Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu mzdy z pracovněprávního vztahu se státní organizací Č. d. žalobou podanou u soudu dne 26.2.2003, tedy v době, kdy státní organizace Č. d. ještě byla právnickou osobou (jako právnická osoba zanikla - jak uvedeno výše - dnem 7.4.2003), avšak již nebyla nositelem práv a povinností z pracovněprávních vztahů vůči svým zaměstnancům (bývalým zaměstnancům), neboť tato práva a povinnosti přešla dnem 1.1.2003 na její právní nástupce.
Vzhledem k tomu, že žalovaná státní organizace Č. d. ztratila způsobilost být účastníkem řízení po zahájení řízení (dnem 7.4.2003), soudy se správně zabývaly ve smyslu ustanovení §107 o.s.ř. otázkou, zda v řízení může být pokračováno. S jejich závěrem, že povaha věci umožňuje pokračování v řízení, však dovolací soud nesouhlasí.
Povahou věci se ve smyslu ustanovení §107 o.s.ř. rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení. Povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení zejména tehdy, jestliže práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou podle hmotného práva vázána na osobu účastníka řízení a nepřechází na jeho právní nástupce, jestliže určitá skutková podstata je podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka řízení, jestliže smrtí (zánikem) účastníka řízení došlo podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o něž v řízení jde, nebo jestliže zemřelý (zaniklý) účastník řízení nemá žádného právního nástupce.
V projednávané věci žalobce uplatnil svůj nárok z pracovněprávního vztahu vůči žalované, která již v době zahájení řízení (ke dni 26.2.2003) nebyla nositelem tohoto právního vztahu a která proto nebyla pasivně věcně legitimována. Uvedená skutečnost by byla sama o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby. Žalovaná však po zahájení řízení zanikla dříve, než o žalobě bylo (mohlo být) meritorně rozhodnuto.
Při úvaze, zda povaha věci umožňuje za této situace pokračování v řízení s procesním nástupcem žalované, bylo potřebné přihlédnout k tomu, že procesním nástupcem účastníka - právnické osoby, která po zahájení řízení ztratila způsobilost být účastníkem řízení, mohou v témže řízení být - jak vyplývá z ustanovení §107 odst.3 o.s.ř. - jen ti, kteří vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde, po zániku právnické osoby. Vzhledem k tomu, že žalovaná v době svého zániku (ke dni 7.4.2003) již nebyla (ode dne 1.1.2003) nositelem práv a povinností z pracovněprávních vztahů vůči svým zaměstnancům (bývalým zaměstnancům), a tedy ani vůči žalobci, neměla (nemohla mít) v oblasti pracovněprávních vztahů žádného právního nástupce. Za tohoto stavu věci je podle názoru dovolacího soudu odůvodněn závěr, že v posuzovaném případě povaha věci neumožňovala v řízení pokračovat a že řízení mělo být podle ustanovení §107 odst.5 věty první o.s.ř. zastaveno.
S právním názorem, že nedostatek věcné legitimace žalované nemůže mít v posuzovaném případě při rozhodování podle ustanovení §107 o.s.ř. žádný význam, nelze souhlasit. I když je nepochybné, že otázkou věcné legitimace účastníků se soud při rozhodování podle ustanovení §107 o.s.ř. nezabývá, neboť se k ní může vyslovit jen při rozhodování ve věci samé, nemůže být pominuto, že žalovaná v době zahájení řízení a v době svého zániku již ze zákona nebyla (nemohla být) nositelem žádných práv a povinností z pracovněprávních vztahů vůči svým zaměstnancům (bývalým zaměstnancům); zjištění v tomto směru nepředstavuje jen nedostatek věcné legitimace žalované, ale především závěr o tom, že v oblasti pracovněprávních vztahů nemá žádného právního nástupce. Opačný názor by ve svých důsledcích měl za následek, že - kdyby bylo v řízení pokračováno s tím, na koho podle ustanovení §34 zákona č. 77/2002 Sb. již dnem 1.1.2003 (před zahájením řízení) přešla ze státní organizace Č. d. práva a povinnosti z jejího pracovněprávního vztahu se žalobcem (jak to učinily soudy obou stupňů) - by rozhodnutím vydaným podle ustanovení §107 odst.1 o.s.ř. byl nepřípustně dodatečně \"zhojen\" nedostatek věcné legitimace žalované, který tu byl již v době zahájení řízení a který může být v řízení odstraněn jen postupem podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a §243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2004
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu