ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1679.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 1679/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce S. T., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) S., v.o.s., zastoupenému advokátem, 2) R. Š., zastoupenému advokátem, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 96/2001, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. ledna 2005 č.j. 38 Co 337/2003-186, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná \"nedobrovolná dražba objektu bydlení, rodinného domu čp. 72 na pozemku p.č.st. 227/1 zast. pl. o výměře 561 m2 včetně pozemku, vše zapsáno na LV č. 1558 pro obec a k.ú. H. L. u Katastrálního úřadu v H. provedená dne 13.10.2000 v H. L. v 16.00 hod\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný 1) \"jako dražebník\" provedl na návrh \"Č. s., a.s. pob. v B.\" dne 13.10.2000 v 16.00 hod veřejnou nedobrovolnou dražbu uvedených nemovitostí, když \"vlastníkem, zástavcem a dlužníkem\" byla S. P., a že nemovitosti vydražil žalovaný 2) za částku 1.300.000,- Kč. Žalobce jako účastník dražby má za to, že označená veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, neboť v dražební vyhlášce nebylo uvedeno, že na nemovitostech vázne nájemní právo ve prospěch žalobce, ačkoliv tato skutečnost byla dražebníkovi známa, a uvedený nedostatek nebylo možné zhojit ani vydáním \"dodatku dražební vyhlášky\", že nebyla \"splněna podmínka uvedená v §43 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. spočívající v povinnosti řádného uveřejnění řádné vyhlášky v termínu 60 dnů před zahájením dražby\" a že v dražební vyhlášce nebyly uvedeny \"zejména podmínky odevzdání předmětu dražby, upozornění o následcích neuhrazení ceny dosažené vydražením ve stanovené lhůtě a řádně odhadnutá cena\".
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 29.5.2003 č.j. 14 C 96/2001-164 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 14.562,60 Kč k rukám \"právního zástupce žalobce\". Z provedených důkazů zjistil, že žalovaný 1) jako dražebník provedl dne 13.10.2000 v 16.00 hodin na návrh Č. s., a.s. veřejnou nedobrovolnou dražbu \"nemovitostí vlastnice S. P.\", že žalobce byl účastníkem této dražby a že nemovitosti vydražil za 1.300.000,- Kč žalovaný 2). Dražební vyhláška byla vydána dne 9.8.2000 a byla zveřejněna dne 10.8.2000 na úřední desce Okresního úřadu v H., dne 11.8.2000 na úřední desce Městského úřadu v H. a dne 9.10.2000 na centrální adrese. Dražební vyhláška neobsahuje údaje \"o existenci jakýchkoli nájemných smluv k draženému objektu\" a informace o nájemním právu je obsažena až v dodatku dražební vyhlášky ze dne 12.10.2000, který byl ve stejný den vyvěšen na úřední desce Okresního úřadu v H. Poté, co dovodil, že žalobce je jako účastník dražby legitimován k podání žaloby o neplatnost dražby podle ustanovení §48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. a že žalobu podal u soudu ve lhůtě uvedené v tomto ustanovení, dospěl soud prvního stupně k závěru, že dražební vyhláška ze dne 9.8.2000 neobsahuje v rozporu s ustanovením §43 odst.1 písm.b) zákona č. 26/2000 Sb. \"informaci o existenci nájemního práva žalobce k draženému objektu\", přičemž tento nedostatek nemohl být odstraněn dodatkem ke dražební vyhlášce ze dne 12.10.2000, a že dražební vyhláška nebyla po dostatečnou dobu zveřejněna na centrální adrese. I když bylo zjištěno, že centrální adresa \"začala fungovat\" až dne 1.10.2000, musel být podle názoru soudu prvního stupně splněn požadavek zákona na zveřejnění dražební vyhlášky na centrální adrese po dobu 60 dnů; dokud centrální adresa \"neexistovala\", nebyly splněny podmínky pro konání nedobrovolné dražby nemovitostí a \"žalovaný 1) měl dražbu časově naplánovat tak, aby mohla být splněna podmínka uvedená v §43 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb.\". Tvrzení žalované 1), že žalobce neuplatnil námitku \"nedostatečné doby zveřejnění na centrální adrese ve lhůtě uvedené v ustanovení §48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb.\", soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že \"tato námitka je obsažena již v žalobě\", v níž žalobce učinil mimo jiné \"poukaz na §43 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb.\". Protože nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení §43 odst.1 a 3 zákona č. 26/2000 Sb., je veřejná nedobrovolná dražba nemovitostí ve vlastnictví S. P. neplatná.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13.1.2005 č.j. 38 Co 337/2003-186 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaným uložil, aby zaplatili společně a nerozdílně žalobci na nákladech řízení 10.072,- Kč k rukám advokáta Z. M., a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.474,- Kč k rukám advokáta Z. M. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně se ztotožnil s jeho \"právní kvalifikací\" v tom, že žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby je důvodná, neboť byla podána \"subjektem aktivně legitimovaným k podání takové žaloby\" a ve lhůtě uvedené v ustanovení §48 odst.4 zákona č. 26/2000 Sb. a při provedení dražby nebyla dodržena podmínka uvedená v ustanovení §43 odst.3 tohoto zákona, spočívající v tom, že dražební vyhláška nebyla uveřejněna na centrální adrese ve lhůtě 60 dnů před konáním dražby. Podle názoru odvolacího soudu \"nenaplnění této podmínky\" odůvodňuje závěr o neplatnosti dražby \"bez dalšího\", neboť \"z žádného zákonného ustanovení zák. č. 26/2000 nevyplývá, že by tento zákonný předpoklad dražby nemusel být naplněn, např. pro opoždění zahájení provozu centrální adresy\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání. Namítá v první řadě, že žalobce uplatnil nedostatek uveřejnění dražební vyhlášky na centrální adrese až po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne konání dražby, neboť v žalobě podané ve lhůtě toliko \"odkázal na ustanovení §43 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb.\", aniž by rozlišil, kterou ze dvou skutkových podstat uvedených v tomto ustanovení má na mysli, a skutková tvrzení týkající se nedostatku uveřejnění vyhlášky na centrální adrese \"konkretizoval\" až po uplynutí lhůty v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Podle názoru žalovaného 1) není zveřejnění dražební vyhlášky na centrální adrese \"náležitostí nezbytnou k provedení veřejné dražby\", když \"případné neprovedení tohoto úkonu není podmínkou upuštění od dražby\", a současně mělo být přihlédnuto k tomu, že dražebník uveřejnil dražební vyhlášku na centrální adrese \"bez zbytečného odkladu poté, co byla zřízena\". Žalovaný 1) dále odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval dalšími důvody uplatněnými v jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kterými zpochybňoval správnost závěrů o neplatnosti dražby pro neuvedení údajů o nájemním vztahu v dražební vyhlášce a o nemožnosti měnit dodatečně dražební vyhlášku \"ohledně existence či neexistence nájemního vztahu k předmětu dražby\", a že nepřihlédl k jeho námitkám, v nichž poukazoval na to, že žalobce nebyl postupem dražebníka \"zkrácen ve svých právech účastníka dražby\", neboť o tvrzeném nájemním vztahu věděl (sám měl být jeho účastníkem) a \"nezveřejněním dražební vyhlášky na centrální adrese nebyl znevýhodněn oproti jiným dražitelům, neboť o konání dražby věděl přímo od dražebníka a od navrhovatele dražby, se kterým opakovaně jednal\", a \"smyslem a účelem zákona je chránit porušování konkrétních a existujících práv subjektů, nikoli jejich práv hypotetických a případných formalit s nimi spojených, nebo dokonce jenom formalit\". Přípustnost dovolání žalovaný 1) dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Žalovaný 1) dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného 1) proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci bylo pro rozsudek odvolacího soud mimo jiné významné vyřešení právních otázek, zda ve lhůtě předepsané pro uplatnění práva na vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby u soudu musí být uplatněny rovněž důvody této neplatnosti a zda je důvodem neplatnosti nesplnění podmínky uvedené v ustanovení §43 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. spočívající v uveřejnění dražební vyhlášky na centrální adrese nejméně 60 dnů před zahájením dražby tehdy, nebyla-li v době vydání dražební vyhlášky centrální adresa dosud zřízena. Uvedené právní otázky dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a proto napadený rozsudek odvolacího soudu představuje rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání žalovaného 1) proti rozsudku odvolacího soudu je tedy přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Z dalších právních otázek označených žalovaným 1) v jeho dovolání zásadní význam rozsudku odvolacího soudu po právní stránce nevyplývá, neboť odvolací soud na jejich řešení svůj rozsudek nezaložil a nebyly tedy pro rozhodnutí věci odvolacím soudem po právní stránce významné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že napadená veřejná dražba byla provedena dne 13.10.200O - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 30.4.2001 (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\").
Podle ustanovení §48 odst.3 zákona o veřejných dražbách může dlužník, zástavce, vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §36 odst.1, 2 a 4, §39 odst.1 až 8, 10 a 12, §40 odst.1 a 2, §43 odst.1 až 3 nebo §46 odst.1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení §48 odst.4 zákona o veřejných dražbách může účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v §15 odst.1 až 3, §39, §42, §43 odst.1 až 3, 5 až 7, §44, §47 odst.1 až 12 a v §49; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.
Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy, jak je tomu například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách je nepochybné, že titulem pro nabytí vlastnictví nebo jiného práva k předmětu dražby vydražitelem je jiná právní skutečnost, a to příklep licitátora. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§53 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm.n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§48 odst.1 zákona o veřejných dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba provedená podle ustanovení §36 odst.1 zákona o veřejných dražbách je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby provedené podle ustanovení §36 odst.1 zákona o veřejných dražbách, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních §48 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), byla-li žaloba podána proti těm osobám, které jsou k určení neplatnosti dražby pasivně věcně legitimovány a bylo-li právo na vyslovení neplatnosti dražby uplatněno ve stanovených lhůtách.
K uplatnění práva na vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby provedené podle ustanovení §36 odst.1 zákona o veřejných dražbách je stanovena lhůta tří měsíců ode dne konání dražby, jejímž marným uplynutím právo zaniká (srov. §48 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách). Vzhledem k tomu, že právo na vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby lze uplatnit - jak vyplývá ze znění ustanovení §48 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách - jen návrhem (žalobou podanou) u soudu, je nepochybné, že ve lhůtě stanovené k uplatnění tohoto práva musí být - má-li být lhůta zachována - podána u soudu žaloba, jejímž předmětem je vyslovení (jinak řečeno určení) neplatnosti označené veřejné nedobrovolné dražby.
I když neplatnost veřejné nedobrovolné dražby může být vyslovena jen z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v ustanoveních §48 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách, zákon pro jejich uplatnění u soudu žádnou lhůtu nestanoví. Bylo-li tedy ve stanovené lhůtě zahájeno řízení o vyslovení (určení) neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, může žalobce důvody, pro které považuje dražbu za neplatnou, označit (tvrdit) nejen v žalobě, popřípadě před uplynutím lhůt uvedených v ustanoveních §48 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách, ale i kdykoliv za řízení (samozřejmě jen tehdy, nebrání-li tomu provedená koncentrace řízení nebo v odvolacím řízení systém neúplné apelace), a soud může vyslovit (určit) neplatnost veřejné nedobrovolné dražby nejen z důvodů, které byly za řízení tvrzeny, ale které vyšly za řízení jinak najevo, i když je žádný z účastníků neoznačil. Není proto opodstatněná námitka dovolatele, kterou dovozuje, že žaloba o vyslovení neplatnosti sporné veřejné nedobrovolné dražby měla být zamítnuta jen proto, že důvod neplatnosti dražby spočívající v nedostatečném (opožděném) uveřejnění dražební vyhlášky na centrální adrese měl žalobce uplatnit (podle názoru dovolatele) až po uplynutí tří měsíců ode dne konání napadené dražby.
Centrální adresou se rozumí jediné místo, kde jsou ve veřejně přístupném informačním systému (Internet) uveřejněny informace určené zákonem o veřejných dražbách nebo informace poskytnuté dobrovolně ostatními účastníky dražeb [srov. §2 písm.o) zákona o veřejných dražbách]. Informace na centrální adrese uveřejňuje její správce, kterým se rozumí právnická osoba se sídlem nebo fyzická osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která má technické a organizační předpoklady pro provozování informačního systému centrální adresy a jejíž provozní řád byl stanoveným způsobem schválen [srov. §2 písm.p) a §62 zákona o veřejných dražbách a nařízení vlády č. 168/2000 Sb., o centrální adrese].
Podle ustanovení §43 odst.3 zákona o veřejných dražbách je-li předmětem dražby nemovitost nebo pokud nejnižší podání přesahuje 100.000,- Kč, uveřejní dražebník dražební vyhlášku vždy též na centrální adrese a na úřední desce příslušného okresního nebo jemu na roveň postaveného úřadu příslušného podle místa dražby, a to nejméně 60 dnů před zahájením dražby, není-li dále stanoveno jinak.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že nesplnění podmínek dražby uvedených v ustanovení §43 odst.3 zákona o veřejných dražbách je důvodem pro vyslovení neplatnosti veřejné dražby, a to jak podle ustanovení §48 odst.3 zákona o veřejných dražbách, tak i postupem ve smyslu ustanovení §48 odst.4 tohoto zákona. V projednávané věci však bylo soudy zjištěno, že centrální adresa nebyla provozována již dnem 1.5.2000, kterým zákon o veřejných dražbách nabyl účinnosti, ale až ode dne 1.10.2000. Vzhledem k tomu, že zákon o veřejných dražbách nabyl účinnosti dnem 1.5.2000 a že tedy počínaje tímto dnem bylo možné podle zákona o veřejných dražbách organizovat a provádět dražby, i když od tohoto dne ještě nebylo zajištěno uveřejňování informací na centrální adrese, nelze - jak to učinily soudy v projednávané věci - úspěšně dovozovat, že by nedostatek uveřejnění na centrální adrese mohl mít bez dalšího za následek neplatnost veřejné dražby. Názor soudů totiž ve svých důsledcích předpokládá účinnost zákona o veřejných dražbách až od okamžiku zajištění provozu centrální adresy (ve vztahu ke dražbám, ohledně nichž musí být informace uveřejněny na centrální adrese), ačkoliv z ustanovení §68 a ani jiného ustanovení zákona o veřejných dražbách nic takového nevyplývá. Vydal-li tedy žalovaný 1) jako dražebník v projednávané věci dražební vyhlášku dne 9.8.2000 (tedy v době, kdy centrální adresa ještě nebyla provozována), je pro právní posouzení věci rozhodující, že tento úkon byl učiněn po účinnosti zákona o veřejných dražbách a že její uveřejnění (nejméně 60 dnů před zahájením dražby, stanovené na den 13.10.200) na veřejné adrese bylo objektivně nemožné. Nesplnění podmínky uvedené v ustanovení §43 odst.3 zákona o veřejných dražbách tedy může být důvodem neplatnosti dražby jen tehdy, neuveřejnil-li dražebník dražební vyhlášku na centrální adrese nejméně 60 dnů před zahájením dražby, ačkoliv předepsaný postup mohl (objektivně vzato) dodržet; v projednávané věci nebylo uveřejnění dražební vyhlášky ze dne 9.8.2000 nejméně 60 dnů před zahájením dražby objektivně možné, a proto nelze spatřovat v nesplnění této podmínky důvod neplatnosti napadené dražby.
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud neopomene přihlédnout také k právním názoru, který byl vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 569/2005, uveřejněném pod č. 34 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, a rozhodne v něm nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. dubna 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu