ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.174.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 174/2018-521
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně J. S. , zastoupené JUDr. Ivetou Végsöovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Lucemburská č. 1569, proti žalované P. Z. , zastoupené Mgr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 5, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 9 C 268/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. srpna 2017, č. j. 19 Co 938/2017-489, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivety Végsöové, advokátky se sídlem v Praze 3, Lucemburská č. 1569.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17.7.2017, č. j. 19 Co 938/2017-489, není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu je z hlediska závěru o existenci originálu závěti zůstavitelky L. S. ze dne 14.8.2009 ke dni její smrti (11.2.2013) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.8.2012, sp. zn. 21 Cdo 2242/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2016, sp. zn. 21 Cdo 1473/2015) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Důvodem k jinému posouzení není námitka dovolatelky, že rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 21 Cdo 2242/2012 na projednávanou věc nedopadá, když „byly v řízení provedeny protichůdné důkazy, z nichž část svědčí závěru, že závěť skutečně existovala, a část z nich takový závěr vyvrací“, zatímco „judikát NS ČR, na který odvolací soud ve svém rozsudku odkázal, byl vydán v situaci, kdy se řešila právní otázka, zda jsou zachovány právní účinky závěti ve chvíli, kdy byla ztracena či zničena (omylem, bez úmyslu ji odvolat) a prokazuje se existence závěti za současné absence tvrzení či důkazů odmítajících existenci závěti“. Ze závěru vysloveného dovolacím soudem v usnesení sp. zn. 21 Cdo 2242/2012 (že dojde-li ke zničení nebo ztrátě listiny obsahující poslední vůli zůstavitele neúmyslně nebo osobou odlišnou od zůstavitele, bude pořízení pro případ smrti přesto vyvolávat právní účinky, jestliže se prokáže, že závěť obsažená ve zničené či ztracené listině měla potřebné náležitosti a zjistí-li se současně její obsah) nelze dovozovat, že by byl vyhrazen jen na případy, kdy mezi účastníky řízení není sporu o tom, že originál závěti zůstavitele v době jeho smrti existoval; rozhodující je výsledek dokazování.
Pokud dovolatelka v dovolání vznáší také výhrady ke správnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (zejména znaleckých posudků a výpovědí svědků), a činí-li z výsledků dokazování odlišná skutková zjištění, než odvolací soud, a z nich dovozuje vlastní právní názor na věc, uplatnila tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 29.9.2017); dovolání tak trpí vadami, pro které nelze v odvolacím řízení pokračovat.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. (ve znění účinném do 29.9.2017) odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo Nejvyšším soudem ČR rozhodnuto, bylo již bezpředmětné rozhodovat o návrhu dovolatelky na odložení vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného usnesení, který byl součástí dovolání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 10. 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu