ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1778.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 1778/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavní věřitelky Československé obchodní banky, a.s. se sídlem v Praze 5, Radlická č. 333/150, IČO 00001350, proti zástavnímu dlužníku GLOBALFIN s.r.o. se sídlem v Želetavě, nám. Míru č. 157, IČO 27693465, zastoupenému JUDr. Ludmilou Hudcovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Václavské nám. č. 66, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 116/2009, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 14. října 2010 č.j. 54 Co 200/2010-71, takto:
I. Dovolání zástavního dlužníka se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Zástavní věřitelka se žalobou podanou u Okresního soudu v Třebíči dne 3.6.2009 domáhala, aby soud nařídil "k uspokojení pohledávky ke dni 2.6.2009 ve výši 15.983.910,16 CZK, která je tvořena jistinou ve výši 14.918.767,69 CZK, úrokem smluvním ve výši 44.257,01 CZK a úrokem z prodlení ve výši 1.020.885,46 CZK, s 24,93% úrokem p.a. z částky 14.918.767,69 CZK od 2.6.2009 do zaplacení, a k uspokojení nákladů řízení" prodej zástavy, a to nemovitostí označených jako "pozemky ve zjednodušené evidenci - parcely původního Pozemkového katastru (PK) č. 686 o výměře 2.197 m2, č. 687 o výměře 301 m2, č. 688 o výměře 29.550 m2, č. 727/2 o výměře 4.761 m2, č. 780/2 o výměře 1.533 m2, č. 785 o výměře 1.930 m2, č. 786 o výměře 18.251 m2, č. 788 o výměře 5.863 m2, č. 789 o výměře 499 m2, č. 790 o výměře 935 m2, č. 791 o výměře 24.564 m2, č. 792 o výměře 324 m2, zapsaných na LV č. 247, vedeném pro k.ú. Račerovice, obec Třebíč, okres Třebíč, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že má vůči zástavnímu dlužníku podle smlouvy o úvěru ze dne 17.12.2007 č. 4264/07/5201 pohledávku v uvedené výši, že dne 17.12.2007 uzavřela se zástavním dlužníkem k zajištění této pohledávky zástavní smlouvu č. 4265/07/5201, podle níž bylo vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo k označeným nemovitostem, a že zajištěná pohledávka dosud nebyla uspokojena, ačkoliv se dnem 30.1.2009 stala splatnou.
Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 15.10.2009 č.j. 7 C 116/2009-25 rozhodl, že "k uspokojení pohledávky žalobce ke dni 2.6.2009 ve výši 15.983.910,16 Kč, tvořené jistinou ve výši 14.918.767,69 Kč, úrokem smluvním ve výši 44.257,01 Kč, úrokem z prodlení ve výši 1.020.885,46 Kč, s 24,93% úrokem p.a. z částky 14.918.767,69 Kč od 2.6.2009 do zaplacení, se nařizuje prodej zástavy - věcí nemovitých, a to pozemků ve zjednodušené evidenci - parcel původního Pozemkového katastru (PK) č. 686 o výměře 2.197 m2, č. 687 o výměře 301 m2, č. 688 o výměře 29.550 m2, č. 727/2 o výměře 4.761 m2, č. 780/2 o výměře 1.533 m2, č. 785 o výměře 1.930 m2, č. 786 o výměře 18.251 m2, č. 788 o výměře 5.863 m2, č. 789 o výměře 499 m2, č. 790 o výměře 935 m2, č. 791 o výměře 24.564 m2, č. 792 o výměře 324 m2, zapsaných na LV č. 247, vedeném pro k.ú. Račerovice, obec Třebíč, okres Třebíč, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč", zamítl žalobu na nařízení prodeje zástavy "k uspokojení nákladů tohoto řízení" a rozhodl, že zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavní věřitelce na náhradě nákladů řízení 3.000,- Kč. Při svém rozhodování vycházel z toho, že zástavní věřitelka má podle smlouvy o úvěru ze dne 17.12.2007 vůči zástavnímu dlužníku pohledávku v uvedené výši z titulu úvěru poskytnutého ve výši 15.000.000,- Kč, která je splatná (pro porušení smluvních podmínek zástavním dlužníkem došlo, v souladu s dohodou stran, dopisem zástavní věřitelky ze dne 5.1.2009 k "zesplatnění" úvěru), že k zajištění uvedené pohledávky byla uzavřena dne 17.12.2007 zástavní smlouva, podle které byl proveden vklad zástavního práva k označeným nemovitostem do katastru nemovitostí (s účinky ke dni 17.12.2007), a že proto je žaloba na soudní prodej této zástavy ve smyslu ustanovení §165 odst. 1 a §165a odst.1 občanského zákoníku a §200z odst.1 o.s.ř. důvodná. Námitku zástavního dlužníka o tom, že zajištěná pohledávka dosud není splatná, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že tato otázka není pro nařízení soudního prodeje zástavy rozhodná a že ji proto soud nezkoumá.
K odvolání zástavního dlužníka Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 14.10.2010 č.j. 54 Co 200/2010-71 řízení o odvolání zástavního dlužníka proti výroku usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na nařízení prodeje zástavy k uspokojení nákladů řízení zastavil, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že "k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ke dni 2.6.2009 ve výši 15.983.910,16 Kč, sestávající z jistiny ve výši 14.918.767,69 Kč, smluvních úroků ve výši 44.257,01 Kč a úroků z prodlení ve výši 1.020.885,46 a dále úroků ve výši 24,93% ročně z částky 14.918.767,69 Kč od 2.6.2009 do zaplacení, se nařizuje prodej zástavy, a to pozemků p.č. 686, 687, 688, 785, 786/1, 786/65, 786/67, 788, 789, 790, 791 a 792, vše nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 247 pro katastrální území Račerovice" a že zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradu nákladů řízení 3.000,- Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že soud nařídí ve smyslu ustanovení §200z odst.1 o.s.ř. prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem, a že tyto okolnosti nemusí být za řízení prokázány (postaveny najisto), nýbrž pouze doloženy (osvědčeny), tedy jeví-li se z předložených listin alespoň pravděpodobnými. Podmínkou nařízení prodeje zástavy je rovněž osvědčení toho, že zajištěná pohledávka je splatná, když jinak by se věřitel mohl "domoci nařízení prodeje zástavy i v případě, že dlužník úvěr řádně splácí, není s plněním závazků v prodlení". V dané věci bylo osvědčeno, že zajištěná pohledávka byla zástavní věřitelkou, v souladu se smluvním ujednáním, "zesplatněna" ke dni 30.1.2009; navíc, i kdyby k tomu nedošlo, měl zástavní dlužník na základě úvěru poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 31.12.2009; proto je závěr soudu prvního stupně "o existenci pohledávky zástavního věřitele vůči zástavnímu dlužníku (a to pohledávky splatné), včetně výše této pohledávky (která konečně nebyla ani zpochybněna), správný". Byly osvědčeny i zástavní právo k označeným nemovitostem k zajištění této pohledávky a osoba zástavního dlužníka. Usnesení soudu prvního stupně změnil odvolací soud proto, že "zohlednil nové (jiné) označení totožných pozemků, k němuž v mezidobí v katastru nemovitostí došlo".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (s výjimkou výroku o zastavení řízení o odvolání zástavního dlužníka) podal zástavní dlužník dovolání. Zdůrazňuje, že jedním ze zákonných důvodů pro nařízení prodeje zástavy je zajištěná pohledávka a že "touto zajištěnou pohledávkou se má na mysli pohledávka splatná". Dosud však "nebylo najisto prokázáno", že by se pohledávka žalobce stala splatnou z důvodů uváděných zástavní věřitelkou, neboť o tom, zda pohledávka je či není splatná, nebylo dosud rozhodnuto v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 54 C 397/2009 (v řízení o žalobě zástavního dlužníka, jíž "se brání úkonu žalobce" spočívajícím v "zesplatnění" úvěru); proto bylo namístě řízení přerušit podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., což soudy neučinily, ačkoliv takový návrh zástavní dlužník za řízení před soudem prvního stupně učinil. Přípustnost dovolání zástavní dlužník dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Zástavní věřitelka navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť nejde o věc zásadního právního významu. Soudy se v řízení samy správně vypořádaly s otázkou splatnosti zajištěné pohledávky z úvěru. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 54 C 397/2009 navíc dosud nebylo rozhodnuto, dochází zde ke značným průtahům zaviněným procesními obstrukcemi zástavního dlužníka.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
¨
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání zástavního dlužníka proti napadenému usnesení odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. [z hlediska obsahového nejde v dovoláním napadených výrocích usnesení odvolacího soudu o změnu usnesení soudu prvního stupně, když důvodem "změny" je toliko nové (jiné) označení totožných pozemků a neuložení lhůty k plnění v jinak obsahově shodném výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, rozhodnutím odvolacího soudu tedy nejsou práva a povinnosti účastníků, oproti rozhodnutí soudu prvního stupně, v dovoláním napadeném rozsahu vymezována "jinak" a jde tedy obsahově o potvrzující rozhodnutí] a není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil). Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst.3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst.2 písm.a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst.2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) nebo ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.
Zástavní dlužník spatřuje zásadní právní význam usnesení odvolacího soudu mimo jiné v tom, že podle odvolacího soudu postačilo ke splnění podmínek pro nařízení prodeje zástavy mimo jiné osvědčení, že zajištěná pohledávka byla zástavním věřitelem - v souladu se smluvním ujednáním - "zesplatněna" ke dni 30.1.2009, ačkoliv podle názoru dovolatele nebylo najisto prokázáno, že by se pohledávka opravdu stala splatnou.
Podle ustanovení §200z odst.1 o.s.ř. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.
Jak již bylo konstantní soudní judikaturou dovozeno, soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle ustanovení §251 a násl. o.s.ř.; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. §338a odst.1 o.s.ř.). V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení §200z odst. 1 o.s.ř. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy - jak správně uvádí odvolací soud - prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněné pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. též usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.12.2003 sp. zn. 23 Co 672/2003, které bylo uveřejněno pod č. 89 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení §200z odst. 1 o.s.ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například §268 odst.3 o.s.ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §267 o.s.ř.
Ze zákonného požadavku, aby zajištěnou pohledávku doložil zástavní věřitel, vyplývá (logicky vzato), že v řízení o soudním prodeji zástavy může být doloženo jen to, že zástavnímu věřiteli vznikla (splatná) pohledávka a že je zajištěna zástavou, jejíž prodej navrhuje, jakož i závěr, že zástavní dlužník může v tomto řízení důvodně zpochybňovat jen to, zda by tyto skutečnosti byly zástavním věřitelem opravdu doloženy.
K doložení zajištěné pohledávky zástavním věřitelem - jak uvedeno již výše - postačuje, jestliže budou soudu předloženy takové listiny, které rozhodné skutečnosti - vznik zajištěné (splatné) pohledávky osvědčují, tedy jeví-li se z nich tyto skutečnosti alespoň jako pravděpodobné.
V projednávané věci bylo zástavní věřitelkou doloženo (smlouvou o úvěru ze dne 17.12.2007 č. 4264/07/5201 a výpisem z úvěrového účtu), že zástavnímu dlužníku byl poskytnut úvěr ve výši 15.000.000,- Kč, který měl být splacen do 31.12.2009, že byl sjednán pohyblivý úrok za poskytnutí tohoto úvěru (čl. II. bod 1. smlouvy) a pro případ prodlení dále úrok z prodlení ve výši 20% p.a. (čl. II. bod 2. smlouvy), že součástí smluvních ujednání byly i "Všeobecné obchodní podmínky ČSOB ze dne 1.5.2007", že podle těchto podmínek (čl. 16b a 17b) byla zástavní věřitelka oprávněna pro případ prodlení se splácením úvěru delším než 5 pracovních dní prohlásit, že všechny pohledávky z úvěru nebo jejich část se stávají splatnými, což zástavní věřitelka učinila ke dni 30.1.2009 dopisem ze dne 5.1.2009, který byl zástavnímu dlužníku doručen dne 6.1.2009; těmito listinami tedy zástavní věřitelka osvědčila zajištěnou pohledávky ve shora uvedeném smyslu, neboť se z těchto listin jeví alespoň jako pravděpodobná.
Protože odvolací soud z uvedených právních závěrů při rozhodování věci vycházel, nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Zástavní dlužník dále v dovolání namítá nesprávný procesní postup soudů, když nepřerušily řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., jak za řízení navrhoval. Touto námitkou, představující uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., však nemůže být založen závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být totiž při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.
Vzhledem k tomu, že dovolání zástavního dlužníka proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť zástavní dlužník, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a zástavní věřitelce v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu