ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.18.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 18/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. M. H. , zastoupeného JUDr. Petrem Vališem, advokátem se sídlem v Praze 7, Pplk. Sochora č. 4, proti žalovanému GTS Czech s.r.o. (dříve GTS NOVERA s.r.o.) se sídlem v Praze 3, Přemyslovská č. 2845/43, IČO 28492170, zastoupenému JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Struze č. 1740/7, o 6.164.649,10 Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 350/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2011 č.j. 53 Co 517/2010-201, takto:
Rozsudek městského soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek obvodního soudu ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení 5.903.632,08 Kč s příslušenstvím, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. června 2010 č.j. 11 C 350/2005-159 (ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. února 2011 č.j. 11 C 350/2005-189) ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení 5.903.632,08 Kč s příslušenstvím se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 3.11.2005 domáhal, aby mu žalovaný (jeho právní předchůdce GTS NOVERA a.s. IČO 61058904) zaplatil 6.164.649,10 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy a jmenování ze dne 1.7.2004 vykonával v pracovním poměru u žalovaného funkci finančního ředitele a že dne 1.7.2004 byla mezi ním a žalovaným uzavřena tzv. "manažerská smlouva", jejíž součástí byla konkurenční doložka, v níž se žalobce zavázal, že po dobu šesti měsíců od skončení pracovního poměru u žalovaného nebude "vykonávat výdělečnou činnost (ať již pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet), která je předmětem činnosti žalovaného nebo která by měla soutěžní povahu vůči podnikání žalovaného", a v níž se žalovaný zavázal poskytnout žalobci "za každý měsíc peněžité vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku". Žalobce byl dne 14.2.2005 odvolán z funkce finančního ředitele a téhož dne účastníci uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 28.2.2005. Peněžité vyrovnání v celkové výši 5.903.632,- Kč žalovaný žalobci nezaplatil. Žalovaný dále žalobci dluží doplatek náhrady mzdy za dovolenou čerpanou žalobcem v lednu 2005 (v rozsahu 2 dny) a v únoru 2005 (v rozsahu 5 dnů) ve výši 261.017,12 Kč, protože při stanovení výše náhrady mzdy za tuto dovolenou vycházel z průměrného hodinového výdělku žalobce ve výši 993,79 Kč, ačkoli správně měl vycházet z průměrného hodinového výdělku ve výši 5.654,82 Kč.
Žalovaný potvrdil, že sjednal se žalobcem v tzv. manažerské smlouvě ze dne 1.7.2004 konkurenční doložku. Požadované peněžité vyrovnání však žalobci nenáleží, neboť žalovaný od sjednané konkurenční doložky ještě za trvání pracovního poměru odstoupil; písemné odstoupení žalovaného od konkurenční doložky žalobce odmítl dne 28.2.2005 na pracovišti převzít.
Obvodní soud pro Prahu 8 - poté, co usnesením ze dne 27.10.2009 č.j. 11 C 350/2005-107 rozhodl, že v řízení bude namísto dosavadního žalovaného GTS NOVERA a.s. IČO 61058904, který zanikl ke dni 1.7.2009, pokračováno se společností GTS NOVERA s.r.o. IČO 28492170, která se stala jeho právním nástupcem (přejímajícím zaměstnavatelem) - rozsudkem ze dne 24.6.2010 č.j. 11 C 350/2005-159 ve znění usnesení ze dne 3.2.2011 č.j. 11 C 350/2005-189 rozhodl, že "v části, kde se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení částky 261.017,12 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku náhrady za dovolenou za měsíce leden a únor 2005 (56 hodin), je nárok žalobce co do základu po právu", a zamítl žalobu v části, "kde se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 5.903.632,08 Kč s příslušenstvím jako dlužného peněžitého vyrovnání z konkurenční doložky"; současně rozhodl, že o výši nároku na "nedoplatek náhrady za dovolenou včetně příslušenství" a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Dospěl k závěru, že žalobce má nárok na doplatek náhrady mzdy za dovolenou čerpanou v měsících lednu a únoru 2005, neboť žalovaný při určení výše průměrného výdělku žalobce rozhodného pro účely stanovení náhrady mzdy za tuto dovolenou "nezohlednil" mimořádnou odměnu ve výši 2.200.000,- Kč, která byla žalobci vyplacena spolu se mzdou za měsíc prosinec 2004 a kterou je třeba považovat za součást mzdy. S ohledem na očekávanou "mimosoudní dohodu" účastníků o výši nároku na doplatek náhrady mzdy za dovolenou pokládal soud prvního stupně za účelné rozhodnout mezitímním rozsudkem pouze o základu nároku. Soud prvního stupně naproti tomu neshledal žalobu důvodnou v části, ve které se žalobce domáhal nároku na peněžité vyrovnání podle ujednání v konkurenční doložce. Vycházeje ze zjištění, že žalovaný se dne 28.2.2005 pokusil doručit žalobci na pracovišti listinu obsahující projev vůle žalovaného o odstoupení od konkurenční doložky a že žalobce přijetí této listiny odmítl, dospěl k závěru, že odmítnutím přijetí písemnosti žalobcem nastaly účinky jejího doručení podle ustanovení §266a zákoníku práce a že žalovaný od konkurenční doložky ještě před skončením pracovního poměru v souladu s ustanovením §29a odst. 5 zákoníku práce odstoupil. Protože odstoupením od konkurenční doložky došlo k jejímu zrušení, nemá žalobce "žádný titul, ze kterého by se mohl domáhat peněžitého vyrovnání v žalované výši".
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2.6.2011 č.j. 53 Co 517/2010-201 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení 5.903.632,08 Kč s příslušenstvím; "jinak" jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně v tom, že žalovaný v souladu s ustanovením §29a odst. 5 zákoníku práce odstoupil od konkurenční doložky, a že proto žalobci peněžité vyrovnání sjednané v této doložce nepřísluší. Protože zaměstnanec není po odstoupení zaměstnavatele od konkurenčního ujednání "nadále v možnosti výdělečné činnosti omezen", není podle odvolacího soudu důvodu, aby mu bylo "nadále poskytováno jakékoli plnění bez protiplnění z jeho strany". Odvolací soud nepřisvědčil názoru žalobce ani v tom, že by postup žalovaného byl v rozporu s dobrými mravy. Zrušující výrok svého rozsudku odvolací soud odůvodnil tím, že neshledal účelným rozhodnout jen o základu nároku žalobce na doplatek náhrady mzdy za dovolenou, neboť soud prvního stupně se "podrobně vypořádal s otázkou způsobu určení průměrného výdělku" žalobce pro účely náhrady mzdy a měl "k dispozici" i důkazy pro určení výše nároku.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, podal žalobce dovolání. Namítal, že ustanovení §29a odst. 5 zákoníku práce pouze omezuje možnost zaměstnavatele v určité době (do skončení pracovního poměru) odstoupit od konkurenční doložky, že však nezakládá oprávnění zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky "z jakéhokoli důvodu či bez uvedení důvodu". Kdyby účastníci dohody o konkurenční doložce od ní chtěli odstoupit "z jiných než zákonných důvodů", museli by si to výslovně sjednat. Žalobce poukazoval na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.9.2011 sp. zn. 21 Cdo 4986/2010, z něhož "vyplývá nesprávnost právního závěru odvolacího soudu o platnosti odstoupení žalovaného od konkurenční doložky" a nesouhlasí ani se závěrem soudů, podle něhož bylo prokázáno, že odstoupení od konkurenční doložky odmítl dne 28.2.2005 od žalovaného převzít. Žalobce dále dovozuje, že jednání žalovaného bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť přistoupil na návrh žalovaného na rozvázání pracovního poměru dohodou poté, co se žalovaný v "odvolání z funkce" ze dne 14.2.2005 zavázal vyplácet žalobci peněžité vyrovnání z konkurenční doložky po dobu šesti měsíců po rozvázání pracovního poměru; žalovaný věděl, že po uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru a ještě v době jeho trvání tento svůj závazek odstoupením od konkurenční doložky poruší a že tím "ušetří miliony Kč" a zároveň se "rychle zbaví nechtěného zaměstnance". Žalobce dovozuje přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam vzhledem k tomu, že v době jeho vydání "nebyla předmětná právní otázka rozhodována soudy rozdílně", popřípadě aby je zamítl, neboť závěry odvolacího soudu jsou správné. Podle názoru žalovaného je účelem konkurenční doložky ochrana zaměstnavatele, a proto "je logické, že zákon dává zaměstnavateli také možnost vzdát se tohoto zvýhodnění, a to v podobě odstoupení od dohody o konkurenční doložce". Ustanovení §29a odst. 5 zákoníku práce omezuje zaměstnavatele "v právu odstoupit od uzavřené konkurenční doložky pouze z hlediska času, nikoliv co do důvodů odstoupení", a nezakládá ani jeho povinnost odstoupení od konkurenční doložky "jakkoli odůvodňovat". Žalovaný "využil svého práva zaručeného v ustanovení §29a odst. 5 zákoníku práce" a jeho výkon nemůže být v rozporu s dobrými mravy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně dříve (tj. před vydáním rozsudku, proti němuž bylo podáno odvolání, o kterém rozhodl odvolací soud napadeným rozhodnutím) vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]; z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.), lze - jak vyplývá ze znění ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. - rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění (a na něm založil své rozhodnutí), které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, není dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam.
Žalobce ve svém dovolání mimo jiné zpochybňuje správnost skutkového zjištění soudů, podle kterého žalobce odmítl přijetí listiny obsahující projev vůle žalovaného odstoupit od konkurenční doložky, kterou se mu žalovaný dne 28.2.2005 pokusil doručit na pracovišti; tím uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. I kdyby (snad) byly jeho výhrady v tomto směru opodstatněné, nelze na základě okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. činit - jak vyplývá z výše uvedeného - závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce.
V projednávané věci soudy mimo jiné řešily právní otázku, za jakých předpokladů může zaměstnavatel odstoupit od dohody, kterou se zaměstnanec ve smyslu ustanovení §29a odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů zavazuje, že se po určitou dobu po skončení pracovního poměru zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu (od konkurenční doložky). Protože uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a protože její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. §241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), že dne 1.7.2004 byla mezi žalobcem, který vykonával v pracovním poměru u žalovaného (jeho právního předchůdce) funkci finančního ředitele, a žalovaným (jeho právním předchůdcem) uzavřena tzv. manažerská smlouva, v jejímž čl. 4 si účastníci mimo jiné sjednali, že "po dobu 6 měsíců od skončení pracovního poměru" nesmí žalobce "vykonávat výdělečnou činnost (ať již pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet), která je předmětem činnosti žalovaného nebo která by měla soutěžní povahu vůči podnikání žalovaného", že žalovaný poskytne žalobci za každý měsíc plnění tohoto jeho závazku "peněžité vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku" a že toto vyrovnání se zavazuje vyplácet žalobci "měsíčně pozadu, vždy nejpozději do 15. dne následujícího měsíce". Pracovní poměr účastníků byl rozvázán dnem 28.2.2005; ještě před jeho skončením žalovaný vyhotovil dopis bez data, ve kterém žalobci oznamuje, že "ve smyslu ustanovení §29a odst. 5 zákoníku práce s okamžitou účinností odstupuje od dohody o konkurenčním jednání (konkurenční doložky) sjednané mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v článku 4 manažerské smlouvy ze dne 1.7.2004", a který se dne 28.2.2005 pokusil doručit žalobci na pracovišti.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že k odstoupení žalovaného od konkurenční doložky mělo dojít dne 28.2.2005 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb., č. 138/1996 Sb., č. 167/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 238/2000 Sb., č. 257/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 177/2001 Sb., č. 6/2002 Sb., č. 202/2002 Sb., č. 311/2002 Sb., č. 312/2002 Sb., č. 274/2003 Sb., č. 46/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 628/2004 Sb., č. 562/2004 Sb. a č. 563/2004 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.4.2005 - dále jen "zák. práce" (srov. §364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů).
Podle ustanovení §29a odst. 1 zák. práce zaměstnavatel může se zaměstnancem uzavřít dohodu, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení pracovního poměru, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu.
Podle ustanovení §29a odst. 2 zák. práce zaměstnavatel se v dohodě podle odstavce 1 zaváže, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně ve výši průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období.
Podle ustanovení §29a odst. 5 zák. práce zaměstnavatel může od dohody odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance.
Podle ustanovení §245 odst. 1 zák. práce od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoníku stanoveno nebo účastníky dohodnuto.
Odstoupením od smlouvy (dohody) se v pracovněprávních vztazích rozumí jednostranný právní úkon adresovaný druhému účastníku smlouvy (dohody), v němž je vyjádřena vůle uzavřenou smlouvu (dohodu) zrušit a v němž je vymezen důvod odstoupení. Důvodným a včasným odstoupením se smlouva (dohoda) od počátku ruší, není-li zákoníkem práce stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak (srov. §245 odst. 2 zák. práce).
Od dohody, kterou se zaměstnanec podle ustanovení §29a odst. 1 zák. práce zavazuje, že se po určitou dobu po skončení pracovního poměru zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu (od konkurenční doložky), mohou odstoupit zaměstnavatel i zaměstnanec, a to z důvodu, který stanoví zákoník práce nebo který byl účastníky dohodnut. Byl-li naplněn stanovený nebo sjednaný důvod, může zaměstnanec od konkurenční doložky odstoupit kdykoliv. Pro odstoupení od konkurenční doložky provedené zaměstnavatelem je v ustanovení §29a odst. 5 zák. práce předepsáno časové omezení; odstoupení je přípustné a účinné, jen jestliže k němu došlo ještě v době trvání pracovního poměru účastníků (před skončením pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele).
S názorem, podle kterého ustanovení §29a odst. 5 zák. práce opravňuje zaměstnavatele odstoupit od tzv. konkurenční doložky v době trvání pracovního poměru zaměstnance z jakéhokoliv důvodu nebo i bez uvedení důvodu, dovolací soud nesouhlasí. Předně, v ustanovení §29a odst. 5 zák. práce se o důvodech odstoupení od dohody uzavřené podle ustanovení §29a odst. 1 zák. práce nic neuvádí; jeho smyslem (účelem) je vymezit pouze časové období, v němž je odstoupení přípustné, a vyloučit tak možnost zrušení této dohody ze strany zaměstnavatele až v době, kdy již zaměstnancův pracovní poměr skončil a kdy by měl pobírat od zaměstnavatele sjednané peněžité vyrovnání. Kromě toho, údaj o důvodu odstoupení je imanentní součástí každého jednostranného odstoupení od právního úkonu; bez uvedení tohoto údaje nelze pokládat jednostranné odstoupení od právního úkonu za perfektní a nemůže mít za následek sledované právní účinky. V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu v pracovněprávních vztazích uplatňovaný princip ochrany zaměstnance, který předpokládá (možné) zvýhodnění zaměstnance oproti právnímu postavení zaměstnavatele, avšak vylučuje, aby byl zvýhodněn zaměstnavatel na úkor zaměstnance; možnost odstoupení od konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele bez uvedení důvodu nebo z kteréhokoliv důvodu by byla takovým zvýhodněním zaměstnavatele na úkor práv zaměstnance [srov. právní názor, který byl v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.9.2011 sp. zn. 21 Cdo 4986/2010 uveřejněném pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012, vysloven v souvislosti s výkladem nyní platného (v porovnání s ustanovením §29a odst. 5 zák. práce obdobně znějícího) ustanovení §310 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů].
Nejvyšší soud České republiky z uvedených důvodů dospěl k závěru, že zaměstnavatel i zaměstnanec mohou odstoupit od dohody, kterou se zaměstnanec ve smyslu ustanovení §29a odst. 1 zák. práce zavazuje, že se po určitou dobu po skončení pracovního poměru zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, jen z důvodu stanoveného v zákoně nebo v dohodě účastníků a že ze strany zaměstnavatele je odstoupení přípustné, jen jestliže bylo učiněno v době trvání pracovního poměru účastníků.
V posuzovaném případě jednak v tzv. manažerské smlouvě ze dne 1.7.2004 nebyl sjednán žádný důvod pro odstoupení od dohody uzavřené mezi účastníky podle ustanovení §29a odst. 1 zák. práce, jednak žalovaný odstoupil od této dohody v dopise bez data doručovaném žalobci dne 28.2.2005, aniž by v něm uvedl důvod odstoupení od dohody. I kdyby byl tento dopis žalobci doručen (pokládán za doručený), je nepochybné, že nemohl vyvolat žalovaným zamýšlené právní následky. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný od dohody uzavřené mezi účastníky podle ustanovení §29a odst. 1 zák. práce (od konkurenční doložky) v souladu s ustanovením §29a odst. 5 zákoníku práce odstoupil a že proto žalobci peněžité vyrovnání sjednané v této dohodě nepřísluší, tedy není v souladu se zákonem; správný proto nemůže být ani jeho rozsudek, který je na tomto právním názoru založen.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení 5.903.632,08 Kč s příslušenstvím, spočívá na nesprávném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. v této části zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil též ve výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení 5.903.632,08 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně (spolu s usnesením o opravě jeho písemného vyhotovení) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 8) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1, §243d odst. 1 část věty první za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu