ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1840.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1840/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Mojmíra Putny v exekuční věci oprávněných a) M. K. , a b) Mgr. V. K. , obou zastoupených JUDr. Miroslavem Chovancem, advokátem se sídlem ve Strážnici, J. Skácela č. 696, proti povinným 1) J. B. , a 2) M. B. , oběma zastoupených JUDr. Josefem Tuškou, advokátem se sídlem v Táboře, 9. května č. 678, pro 9.985,54 EUR s příslušenstvím, o návrhu povinných na zastavení exekuce vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 Nc 949/2005, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2011 č.j. 12 Co 324/2010-582, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Povinní se domáhali návrhy ze dne 14.6.2007, 20.6.2007, 27.6.2007, 27.11.2007, 14.12.2007 a 11.4.2008 zastavení exekuce, která byla nařízena usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. 1 Nc 949/2005-6, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8.2.2007 č.j. 20 Co 324/2006-110, k vymožení pohledávky ve výši 9.985,54 EUR s příslušenstvím. Uvedli, že oprávnění nemají na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok a že proto povinní podali v nalézacím řízení žalobu na obnovu řízení, žalobu pro zmatečnost, dovolání a ústavní stížnost. Exekuci je třeba zastavit z důvodu nevykonatelnosti exekučního titulu a proto, že je vedena nepřípustně pro úroky z prodlení z vymáhané částky ve výši 0,1 % denně za dobu po uhrazení jistiny pověřenému soudnímu exekutorovi.
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 8.10.2009 č.j. 1 Nc 949/2005-471 rozhodl tak, že "exekuce proti povinným, nařízená usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. 1 Nc 949/2005-6 ve spojení s exekučním příkazem pověřeného soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka, Exekutorský úřad Hodonín, ze dne 23.11.2005 č. j. 007 EX 2440/05-25 se v části jejího vedení prodejem nemovitostí ve společném jmění povinných, a to budovy na pozemku parcela č. 126, zahrada a pozemků parcela č. 1777/2, 1777/3, 1786/118, 1797, orná půda, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 1739 pro obec a k. ú. S. u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, zastavuje", že "návrh povinných na částečné zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného 1), nařízené usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. 1 Nc 949/2005-6, ve spojení s exekučním příkazem pověřeného soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka, Exekutorský úřad Hodonín, ze dne 21. 6. 2006 č.j. 007 EX 2440/05-46, se zamítá", že "návrh povinných ze dne 8.6.2007 na odklad exekuce, nařízené usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. 1 Nc 949/2005-6, se zamítá", že "návrh povinných na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř., nařízené usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. 1 Nc 949/2005-6, se zamítá", že "návrh povinných na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 pism. a) o.s.ř., nařízené usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. 1 Nc 949/2005-6, se zamítá", že "exekuce proti povinným, nařízená usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. 1 Nc 949/2005-6, se v části jejího vedení pro úroky z prodlení z částky 9985,54 EUR ve výši 0,1 % denně od 2.12.2005 do 8.6.2007 zastavuje" a ve "zbývajícím rozsahu se návrh povinných na zastavení exekuce dle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., nařízené usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. 1 Nc 949/2005-6, zamítá" a že "příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný soudním exekutorem Mgr. Kamilem Brančíkem, Exekutorský úřad Hodonín, Sadová 15, dne 1.10.2007 č.j. EX 2440/05-152 se mění tak, že náklady exekuce oprávněného se stanovují částkou 27.105,- Kč a náklady exekuce exekutora se stanovují částkou 135.136,- Kč". Rozhodnutí uvedené na předposledním místě soud prvního stupně zdůvodnil tím, že "exekuční soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí nalézacího soudu" a že "podání žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost nemůže být důvodem pro zastavení řízení, když k zastavení exekuce by bylo možno přistoupit teprve po zrušení exekučního titulu v rámci výše uvedených opravných prostředků". Důvodným neshledal ani tvrzení povinných ohledně materiální nevykonatelnosti exekučního titulu, neboť jím byly povinnosti určeny zcela přesným a nepochybným způsobem; povinným bylo "uloženo společně a nerozdílně zaplatit konkrétní částku k rukám kteréhokoliv oprávněného a v přesně stanovené lhůtě". Soud prvního stupně zastavil exekuci v části jejího vedení pro příslušenství z vymáhané jistiny, a to za dobu do zaplacení jistiny učiněného povinnými dobrovolně k rukám soudního exekutora dne 1.12.2005, neboť dnem následujícím dluh dlužníka vůči věřiteli zanikl.
K odvolání účastníků Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25.5.2011 č.j. 12 Co 324/2010-582 usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, kterým byl ve "zbývajícím rozsahu návrh povinných na zastavení exekuce dle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., nařízené usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. 1 Nc 949/2005-6, zamítnut", a změnil ve výroku, kterým byla "exekuce proti povinným, nařízená usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. 1 Nc 949/2005-6, v části jejího vedení pro úroky z prodlení z částky 9985,54 EUR ve výši 0,1 % denně od 2.12.2005 do 8.6.2007 zastavena", tak, že se návrh povinných na zastavení exekuce v tomto rozsahu zamítá. Dospěl ke stejnému právnímu názoru jako soud prvního stupně v tom, že "veškeré výhrady směřující ke zpochybnění věcné správnosti exekučního titulu jsou nezpůsobilé k tomu, aby na podkladě námitek tohoto charakteru došlo k zastavení exekuce", protože soud v exekučním řízení není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Opodstatněnost návrhu povinných na zastavení exekuce neshledal ani v jejich námitce, že byla uhrazena celá vymáhaná pohledávka, její příslušenství, náklady nalézacího řízení a náklady exekuce, protože exekuce končí a pověření soudního exekutora zaniká vymožením pohledávky se vším, co k ní patří; z uvedeného důvodu se žádné rozhodnutí o zastavení exekuce pro vymožení pohledávky (jejího příslušenství) nevydává. Odvolací soud proto změnil usnesení soudu prvního stupně a zamítl návrh povinných na její zastavení i v části úroků z prodlení po zaplacení jistiny.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání. Namítli, že, vydal-li soudní exekutor dne 21.3.2006 exekuční příkaz č.j. 007 EX 2440/05-46 a dne 19.6.2007 exekuční příkaz č.j. 007 EX 2440/05-65, došlo k tomu "po zániku jeho pověření provádět exekuci", neboť dne 1.12.2005 celý dluh včetně celého příslušenství zaplatili. Protože soudní exekutor i přes tuto skutečnost neoprávněně vedl exekuci více způsoby, je jediným možným způsobem obrany povinných zastavení exekučního řízení. Povinní navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že k doplnění dovolání podáním ze dne 5.6.2013 nelze přihlédnout, uplatnili-li v něm povinní v rozporu s ustanovením §242 odst.4 o.s.ř. nové dovolací důvody po uplynutí dovolací lhůty, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci zastavení exekuce, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení exekuce [§238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení exekuce jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení exekuce, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí ve věci zastavení exekuce po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Povinní dovoláním - uvažováno podle jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) - napadají usnesení odvolacího soudu též ve výroku, kterým byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně, jímž byl návrh na zastavení exekuce zamítnut. Dovolání povinných proti usnesení odvolacího soudu v této části může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Protože dovolání může být podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]; z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.), lze - jak vyplývá ze znění ustanovení 238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. - rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolací důvody uvedené v ustanoveních §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě nesprávného postupu soudu z hlediska zachování (dodržení) procesně právních předpisů a k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění (a na něm založil své rozhodnutí), které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, nejsou dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam.
Proti výroku, jímž byl změněn výrok usnesení soudu prvního stupně, kterým byla "exekuce proti povinným, nařízená usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. 1 Nc 949/2005-6, v části jejího vedení pro úroky z prodlení z částky 9985,54 EUR ve výši 0,1 % denně od 2.12.2005 do 8.6.2007 zastavena", tak, že se návrh povinných na zastavení exekuce v tomto rozsahu zamítá, je dovolání přípustné podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dovolání je přípustné podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. rovněž proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku, kterým byl návrh povinných na zastavení exekuce "ve zbývajícím rozsahu" zamítnut, neboť otázku postupu soudu v případě, že vymáhaná částka byla zaplacena dříve, než byly vydány exekuční příkazy k jejímu vymožení, vyřešil odvolací soud jinak, než jak je posuzována v judikatuře dovolacího soudu.
Vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce nemá paušálně (vždy) za následek zánik exekuce (jako celku). Z ustanovení §51 písm. c) exekučního řádu vyplývá, že v takové situaci zaniká pouze pověření exekutora provedením exekuce; závěr, že okolnost uvedená v ustanovení §51 písm. c) exekučního řádu má rovněž (vždy) za následek zánik exekuce jako celku, nelze ze zákona dovodit. Nelze totiž vyloučit, že exekutor vydal více exekučních příkazů postihujících různé majetkové hodnoty a že tedy prováděl exekuci více způsoby (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.7.2007 sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, uveřejněné pod č. 97 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007). Ve stanovisku ze dne 15.2.2006 sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněném pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, Nejvyšší soud v bodě IV. vyložil, že exekuce, v níž bylo vydáno více exekučních příkazů, se podobá situaci více současně vedených výkonů rozhodnutí, jež se liší jen způsobem výkonu a v němž nucené vymožení peněžitého plnění vede k faktickému ukončení výkonu, v němž se tak stalo, pro ostatní však zakládá důvod k jejich ukončení zastavením výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu. Pouze v případě, že exekuce byla vedena na základě exekučního příkazu jen jediným způsobem, má vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce v rámci tohoto způsobu za následek nejen zánik pověření soudního exekutora, ale též zánik exekuce jako takové. Z uvedeného vyplývá, že, byla-li v projednávané věci (podle tvrzení povinných) celá pohledávka včetně příslušenství uhrazena na účet soudního exekutora dne 1.12.2005, neměl soudní exekutor právo provádět exekuci dalšími exekuční příkazy různými způsoby exekuce; kdyby tak přesto učinil, je nutné postupovat podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu a exekuci zastavit. V případě exekuce, která již zanikla (například proto, že byla provedena), k řízení o návrhu na její zastavení nejsou podmínky a toto řízení musí být podle ustanovení §103 a §104 odst. 1 občanského soudního řádu zastaveno.
Odvolací soud v projednávané věci v rozporu s uvedenými východisky návrh povinných na zastavení exekuce zamítl, aniž by zkoumal, zda soudní exekutor po provedení exekuce exekučním příkazem (či příkazy) dále pokračoval v jejím provádění. Kdyby tomu tak bylo, měl exekuci prováděnou těmito způsoby podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu zastavit, případně měl řízení o návrhu povinných na zastavení exekuce zastavit pro nedostatek podmínky řízení. Odvolací soud tedy nepostupoval v souladu s ustálenou judikaturou soudů, od které se nemá dovolací soud důvod odchylovat.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (srov. §243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (srov. §243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. §226, §243d odst. 1 část první věty za středníkem a větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu