ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1940.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1940/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce Bytového družstva občanů Vršovic, družstva se sídlem v Praze 10, Náměstí Svatopluka Čecha č. 1365/14, IČO 00034746, zastoupeného JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická č. 1189/23, proti žalované M. K. G., zastoupené JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1618/30, o 974.928,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. prosince 2009 č.j. 26 C 253/2006-183, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 253/2006, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2013 č. j. 68 Co 12/2013-373, takto:
Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. listopadu 2012 č. j. 26 C 253/2006-365 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 16.12.2009 č. j. 26 C 253/206-183 žalované uložil, aby zaplatila žalobci celkem 879.023,70 Kč s příslušenstvím, žalobu o zaplacení dalších 95.854,30 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 133.496,- Kč k rukám advokáta JUDr. Michala Schmida, že žalovaná je povinna zaplatit "na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 znalečné" ve výši 13.960,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit "na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 znalečné" ve výši 3.490,- Kč.
Proti tomuto rozsudku obvodního soudu žalovaná podala žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost. Namítá, že "nikdy nezplnomocnila v tomto soudním sporu pana L. G. k jejímu zastupování, rovněž tak ani JUDr. Janu Hubenou, advokátku", a že nemohla v řízení bez své viny uplatnit "rozhodné skutečnosti a důkazy". Žalovaná současně požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků "z důvodu, že jejím jediným příjmem je starobní důchod".
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 31.5.2012 č.j. 26 C 253/2006-354 přiznal žalované "osvobození od placení soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost ve výši 50%". Poté, co zjistil, že žalovaná je "vdaná, důchodkyně, žije ve společné domácnosti se svým manželem, také důchodcem, její starobní důchod činí 7.891,- Kč a manžela 10.499,- Kč" a že "výdaje tvoří nájemné 6.263,- Kč, služby 1.988,- Kč a elektřina 840,- Kč", dospěl - s přihlédnutím k výši soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost - k závěru, že u žalované jsou splněny předpoklady uvedené v ustanovení §138 odst.1 občanského soudního řádu pro osvobození "od povinnosti platit soudní poplatek za žalobu pro zmatečnost ve výši 50%".
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 7. 2012 č. j. 68 Co 293/2012-361 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že rozhodl o osvobození od soudního poplatku, aniž by "postavil na jisto, zda se žalovaná domáhá pouze povolení obnovy řízení" nebo zda součástí žaloby je "i žalobní návrh pro zmatečnost", a uložil mu, aby v dalším řízení tuto otázku nejprve objasnil a aby teprve poté rozhodl o žádosti žalované na osvobození od soudních poplatků.
Obvodní soud pro Prahu 10 poté usnesením ze dne 26.11.2012 č.j. 26 C 253/2006-365 nepřiznal žalované "osvobození od placení soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost a za žalobu na obnovu řízení". Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná je "vdaná, žije ve společné domácnosti se svým manželem Z. K., je v důchodu se starobním důchodem ve výši 7.891,- Kč a vlastní 1/2 rekreační chalupy v k.ú. S. č.p. 62, parcely 27, 110/2, 112/4, 275/11 vedené na LV č. 64 v kat. území P., na které je vedena exekuce", že manžel žalované Z. K. je "důchodce se starobním důchodem ve výši 10.499,- Kč a vlastní 1/12 nemovitostí v k.ú. P. č.p. 1075 z titulu dědictví - restituce", že žalovaná "od roku 2005 ze zdravotních důvodů ukončila podnikatelskou činnost a je plně odkázána na pomoc druhých", že "nájemné činí 6.263,- Kč, služby 1.988,- Kč a elektřina 840,- Kč" a že žalovaná požaduje osvobození od soudních poplatků "jak v řízení zahájeném žalobou pro zmatečnost, tak v řízení o povolení obnovy", a dovodil, že "poměry žalované neodůvodňují přiznání osvobození od soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost a za žalobu na obnovu řízení", neboť na žalovanou - s ohledem na starobní důchod ve výši 7.891,- Kč a na spoluvlastnický podíl na nemovitostech - "nelze pohlížet jako na osobu nemajetnou a sociálně slabou" a je "bez významu skutečnost, že na tento majetek je nařízena exekuce".
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2013 č. j. 68 Co 12/2013-373 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že na žalovanou "nelze pohlížet jako na osobu nemajetnou a sociálně slabou, neboť vlastní majetek nikoliv nepatrné hodnoty a má pravidelný měsíční příjem, jehož výše přesahuje výši životního minima". Podle odvolacího soudu je "bez významu", že na majetek povinné byla nařízena exekuce, neboť "nepochybně byla nařízena v důsledku jejího vlastního protiprávního jednání, které nemůže představovat výhodu při rozhodování o osvobození od soudních poplatků", a osvobození od soudních poplatků nemůže sám o sobě odůvodnit ani "tvrzený nepříznivý zdravotní stav žalované".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že účastníku občanského soudního řízení - jak vyplývá z ustanovení §138 odst.1 občanského soudního řádu - "nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožňováno uplatňovat nebo bránit právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení". Žalovaná soudu prokázala, že "žije na hranici bídy, do níž se dostala ne vlastní vinou", a že jí zdravotní stav nedovoluje "vycházet z bytu bez cizí pomoci"; nepřiznání osvobození od soudních poplatků jí "znemožňuje hájit její práva". Spoluvlastnický podíl žalované na nemovitostech je "obstaven exekučním příkazem" a, i kdyby tomu tak nebylo, je stejně neprodejný. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolací řízení skončeno, bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že je přípustné podle ustanovení §237 občanského soudního řádu, neboť napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 občanského soudního řádu bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první občanského soudního řádu) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Otázku, zda žalované lze přiznat osvobození od soudních poplatků, je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že žalovaná požádala o osvobození od soudních poplatků podáním, které došlo soudu prvního stupně dne 26.11.2010 - posoudit podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.8.2011 (dále jen "o.s.ř."); zákon č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sice neobsahuje (ve vztahu k Části třetí, kterou byl novelizován občanský soudní řád) přechodná ustanovení, avšak ze zásady procesního práva o časových mezích procesních zákonů, obecně vyjádřené v ustanovení §355 občanského soudního řádu, vyplývá, že o žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků je třeba vždy rozhodnout podle právní úpravy, která byla účinná v době, kdy byla žádost podána u soudu.
Podle ustanovení §138 odst.1 věty první o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
Účastníkům vznikají v souvislosti s uplatňováním nebo bráněním práva náklady, které jsou povinni platit (srov. §140 odst.1 o.s.ř.). Ocitl-li se účastník v takové nepříznivé majetkové situaci, která mu znemožňuje, aby platil všechny náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nemůže to mít za následek, aby se nemohl domáhat v občanském soudním řízení ochrany svých práv. Účastník, jehož poměry mu znemožňují platit náklady potřebné k vystupování před soudem, má právo na osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst.1 o.s.ř., ledaže by šlo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účastník, který byl osvobozen od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst.1 o.s.ř. nebo u něhož jsou alespoň předpoklady, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst.1 o.s.ř., má právo, aby mu soud ustanovil na jeho žádost zástupce, je-li to třeba k ochraně jeho zájmů (srov. §30 o.s.ř.), a soud mu neuloží povinnost k náhradě nákladů řízení, které platil stát, i kdyby stát měl podle výsledku řízení vůči němu právo na náhradu nákladů řízení (srov. §148 odst.1 o.s.ř.). Účastníku, který byl osvobozen od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst.1 o.s.ř., nelze uložit, aby složil zálohu na náklady důkazu, i když důkaz navrhl nebo i když soud nařídil důkaz o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu (srov. §141 odst.1 o.s.ř.)
Poměry účastníka, který je fyzickou osobou (člověkem), odůvodňují osvobození od soudních poplatků tehdy, jestliže vzhledem ke stavu svého jmění (majetku a dluhů) není schopen platit náklady řízení, aniž by tím ohrozil vlastní výživu (v rozsahu odpovídajícím zejména jeho potřebám a zdravotnímu stavu) a výživu osob, k nimž má nebo k nimž převzal vyživovací povinnost. Při posuzování poměrů takového účastníka samozřejmě nelze brát v úvahu veškerý jeho majetek; podstatné jsou příjmy z výdělečné nebo jiné činnosti účastníka, výnosy jeho majetku a další jeho disponibilní peněžní prostředky (včetně možnosti si je opatřit prací nebo jiným zákonným způsobem) a zásadně se nepožaduje, aby (pouze v zájmu zaplacení nákladů řízení) účastník zpeněžoval (samozřejmě, nejde-li o obchodování vyplývající z podnikatelské činnosti účastníka) své movité nebo nemovité věci nebo jiný majetek. Všechny okolnosti, které jsou významné pro posouzení jeho poměrů, je účastník povinen soudu věrohodně doložit.
Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, soud promítne do úvahy, zda účastník, který je fyzickou osobou (člověkem), je schopen ze svých příjmů a dalších disponibilních peněžních prostředků uhrazovat soudní poplatky a platit ostatní náklady řízení, zejména náklady spojené s právní pomocí, která by mu byla poskytována od počátku řízení až do jeho skončení, a s placením záloh na důkazy, které navrhl nebo které soud nařídil o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu. Jestliže to poměry (nedostatek disponibilních peněžních prostředků) žádajícího účastníka nedovolují, je soud povinen mu přiznat odpovídající osvobození od soudních poplatků (zcela, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony).
V projednávané věci bylo o majetku žalované zjištěno, že má příjem ze starobního důchodu ve výši 7.891,- Kč měsíčně a že vlastní ideální polovinu nemovitostí, označených jako "1/2 rekreační chalupy v k.ú. S. č.p. 62, parcely 27, 110/2, 112/4, 275/11 vedené na LV č. 64 v kat. území P." Vzhledem k tomu, že žalovaná není podnikatelkou, která by obchodovala s nemovitostmi (a byla by tedy spoluvlastníkem nemovitosti jen za účelem prodeje spoluvlastnického podílu), a že nebyly zjištěny jiné disponibilní peněžní prostředky, než které tvoří příjem ze starobního důchodu ve výši 7.891,- Kč, nemůže - také s přihlédnutím k výši soudních poplatků a dalších (předpokládaných) nákladů řízení, které v projednávané věci v budoucnu vzniknou (mohou vzniknout), a k výši životních nákladů žalované - obstát závěr odvolacího soudu, že by poměry žalované neodůvodňovaly přiznání osvobození od soudních poplatků. Okolnost, že starobní důchod žalované je vyšší než částka životního a existenčního minima podle zákona č. 110/2006 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), je nerozhodná, neboť se tu nejedná o poskytování dávek hmotné nouze žalobkyni podle zákona č. 111/2006 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nebo dávek státní sociální podpory podle zákona č. 117/1995 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), ale - jak uvedeno výše - o zajištění ochrany práv žalované v občanském soudním řízení.
V neposlední řadě je třeba soudům vytknout, že rozhodovaly o osvobození žalované od soudního poplatku "za žalobu pro zmatečnost a za žalobu na obnovu řízení", ačkoliv žalovaná nežádala o osvobození od soudních poplatků jen pro tyto úkony (za žalobu pro zmatečnost a za žalobu na obnovu řízení), ale - jak vyplývá z jejího podání ze dne 24.11.2010 - o osvobození od soudních poplatků za celé řízení zahájené těmito žalobami (rozumí se řízení v prvním a druhém stupni).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není v souladu se zákonem; veden chybným právním názorem se odvolací soud nezabýval (mimo jiné) otázkou, zda se u žalované nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu napadeného usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 občanského soudního řádu zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 10) k dalšímu řízení (§243e odst.2 věta druhá občanského soudního řádu).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§226 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem občanského soudního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu