ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.198.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 198/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po M. B. , zemřelé dne 14. října 1973, za účasti 1) J. B. , 2) J. K. , 3) I. B. , všech zastoupených JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami III, Komenského náměstí č. 289, 4) P. J. , 5) P. J. , 6) P. K. , 7) J. J. , všech zastoupených JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, ul. 28. října č. 184, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 25 D 69/2003, o dovolání účastníků proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2009 č.j. 24 Co 206/2009-403 ve znění usnesení ze dne 31. července 2009 č.j. 24 Co 206/2009-412, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Býv. Státní notářství v Příbrami rozhodnutím ze dne 10.1.1974 č.j. D 1306/73-11 potvrdilo, že dědictví po M. B., zemřelé dne 14.10.1973, sestávající z ideální poloviny "rod. domku čp. V. u S. se stav parcelou č. a parcelami č., kat. území L., obec S., list vlastnictví", ideální poloviny "hospodářských budov při domku, zejména stodoly a chléva, které užívá soc. organizace", a ideální poloviny "zeměd. a lesních pozemků, které užívá soc. organizace, a to č., kat. území L., obec S., list. vl.", nabyl na základě dohody dědiců (syna zůstavitelky J. B. a dcery zůstavitelky M. J.) syn zůstavitelky J. B.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 16.1.2003 č.j. 25 D 69/2003-85 zahájil [ve smyslu ustanovení §47 zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] řízení o dědictví po M. B., zemřelé dne 14.10.1973. Provedením úkonů v řízení o dědictví byl pověřen Mgr. Jiří Šindelář, notář v Příbrami (§38 odst. 1 občanského soudního řádu).
V průběhu řízení bylo zjištěno, že syn zůstavitelky J. B. dne 1.7.2001 zemřel a že jeho dědici jsou jeho manželka J. B. a jeho dcery J. K. a I. B. Protože účastnice 1), 2) a 3) tvrdily, že nemovitosti a spoluvlastnický podíl na nemovitostech, které jsou projednávány jako dědictví po M. B., nabyl J. B. na základě vydržení, Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 23.3.2004 č.j. 25 D 69/2003-125 uložil "pozůstalému synovi J. B., v řízení zastoupenému právními nástupci, a to J. B., J. K. a I. B.", aby podal proti dceři zůstavitelky M. J. žalobu o určení, že zůstavitelka nebyla spoluvlastníkem či vlastníkem v usnesení blíže specifikovaného majetku, a řízení přerušil do "pravomocného rozhodnutí v mezi účastníky sporné skutečnosti".
K odvolání účastnice 3) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20.8.2004 č.j. 21 Co 222/2004-153 (správně 21 Co 222/2004- 137) zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že v dědickém řízení "nelze řešit otázku vydržení poz. syna", jestliže se zakládá na tvrzení, že "nemovitosti vydržel od roku 1973, tj. od úmrtí zůstavitelky", neboť podle ustanovení §18 zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, lze řešit jen "skutkové otázky týkající se stavu ke dni smrti zůstavitelky" a nikoliv "vztah nebo právo za období po smrti zůstavitelky".
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 11.11.2005 č.j. 25 D 69/2003-178 určil obecnou cenu zůstavitelčina majetku částkou 186.605,15 Kč, z toho "majetku nově najevo vyšlého" částkou 140.994,15 Kč, dluhy zůstavitelky "částkou - beze změn" 1.578,00 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 185.027,15 Kč, rozhodl o vypořádání dědictví ohledně "nově najevo vyšlého majetku" tak, že ideální polovinu "domu č.p. v části obce V. na pozemcích parc. - pozemek jiného vlastníka, zaps. na LV, a parc. - pozemek jiného vlastníka, zaps. na LV, budovy bez čp/če na pozemcích parc. - pozemek jiného vlastníka, zaps. na LV, a pozemků parc. - ostatní plocha, parc. - orná půda, parc. - zastavěná plocha a nádvoří (budova na LV), parc. - zahrada, - zahrada, - zastavěná plocha a nádvoří, parc. - zastavěná plocha a nádvoří, parc. - zahrada, parc. - zahrada, parc. - vodní plocha, parc. - orná půda se všemi součástmi a příslušenstvím, pozemků ve zjednodušené evidenci - parcely původ Pozemkový katastr (PK) č. kat., č. kat., č.kat., č. kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., č.kat., katastrální území a obec S., zaps. na listu vlastnictví č. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště v Příbrami", a "celek" nemovitostí označených jako "pozemek vedeny ve zjednodušené evidenci - parcely původ Pozemkový katastr (PK) č. kat. 8, původní katastrální území Lhotka u Sedlčan, katastrální území a obec Sedlčany, zaps. na listu vlastnictví č. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště v Příbrami" nabyli "pozůstalý syn J. B. v řízení zastoupený právními nástupci" a dcera zůstavitelky M. J., každý jednou polovinou, "tj. každý ideální jednu čtvrtinu celku (1/4), resp. ideální jednu polovinu celku (1/2)", a určil odměnu notáře Mgr. Jiřího Šindeláře ve výši 2.500,- Kč, "hotové výdaje (vyjma poštovného)" ve výši 33,- Kč, "hotové výdaje (poštovné)" ve výši 198,50 Kč s tím, že "odměnu včetně hotových výdajů ve výši 1.365,50 Kč a 19%DPH ve výši 240,50 Kč hradí pozůstalý syn J. B. v řízení zastoupený právními nástupci" a že "odměnu včetně hotových výdajů ve výši 1.365,50 Kč a 19%DPH ve výši 240,50 Kč hradí" dcera zůstavitelky M. J. Při svém rozhodování vycházel z toho, že o nově najevo vyšlém majetku se "nepodařilo" dospět k dohodě dědiců o vypořádání dědictví a že proto bylo provedeno vypořádání mezi dědici v souladu s ustanoveními §483 a 484 občanského zákoníku.
K odvolání účastnice 3) Krajský soud v Praze - poté, co usnesením ze dne 7.11.2006 č.j. 21 Co 119/2006-226 rozhodl, že na místě dcery zůstavitelky M. J., která zemřela dne 22.5.2006, bude v řízení pokračováno s účastníky 4) až 7) - usnesením ze dne 7.12.2006 č.j. 21 Co 119/2006-239 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že při rozdělení dědictví nezkoumal v rozporu s ustanovením §484 odst.2 občanského zákoníku (ve znění "platném" ke dni smrti zůstavitelky) "účelné využití věci v souladu se zájmy společnosti". Protože účastníci ani rozhodné skutečnosti týkající se účelného využití věci netvrdili, bude na soudu prvního stupně, aby v tomto směru "tvrzení účastníků doplnil", případně aby provedl jimi navržené důkazy k prokázání jejich tvrzení. Teprve poté může soud prvního stupně znovu rozhodnout o "autoritativním vypořádání" nově najevo vyšlého majetku, jestliže mezi účastníky nedojde k dohodě.
Okresní soud v Příbrami poté usnesením ze dne 6.2.2009 č.j. 25 D 69/2003-358 určil obecnou cenu zůstavitelčina majetku částkou 186.605,15 Kč, z toho "majetku nově najevo vyšlého" částkou 140.994,15 Kč, dluhy zůstavitelky "částkou - beze změn" 1.578,00 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 185.027,15 Kč, rozhodl o vypořádání dědictví ohledně "majetku nově najevo vyšlého" tak, že veškerý "nově najevo vyšlý majetek" nabyl "pozůstalý syn J. B. v řízení zastoupený právními nástupci" se závazkem vyplatit "pozůstalé dceři M. J. v řízení zastoupené právními nástupci" na uspokojení jejích dědických práv 70.497,- Kč, a určil odměnu notáře Mgr. Jiřího Šindeláře ve výši 2.500,- Kč, "hotové výdaje (vyjma poštovného)" ve výši 43,50 Kč, "hotové výdaje (poštovné)" ve výši 663,50 Kč s tím, že "odměnu včetně hotových výdajů ve výši 1.603,50 Kč a 19%DPH ve výši 241,50 Kč hradí pozůstalý syn J. B. v řízení zastoupený právními nástupci" a že "odměnu včetně hotových výdajů ve výši 1.603,50 Kč a 19% DPH ve výši 241,50 Kč hradí pozůstalá dcera M. J. v řízení zastoupená svými právními nástupci". Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že "právní nástupci M. J." projevili ústně do protokolu "vůli účelně využít v budoucnu zejména pozemky zaps. na LV č. , kat. území Sedlčany, sloužící jako orné půdy (tč. v pronájmu Zemědělské společnosti Kosova Hora)", že "právní nástupci J. B." využívají "nemovitosti zapsané na LV" po celý život k trvalému bydlení a užívají též přilehlé zahrady, stodolu a pozemky, které nejsou v pronájmu Zemědělské společnosti Kosova Hora, že Zemědělská společnost Kosova Hora obhospodařuje pozemky zůstavitelky na základě nájemní smlouvy a o jejich využívání má zájem i v budoucnu a že "právní nástupci J. B." s ohledem na nedobré vztahy s ostatními účastníky "nesouhlasí se vznikem spoluvlastnických podílů na majetku v dědictví", a vypořádal nově najevo vyšlý majetek zůstavitelky ve smyslu ustanovení §484 odst.2 občanského zákoníku (ve znění účinném ke dni smrti zůstavitelky) podle jeho "účelného využití v souladu se zájmy společnosti".
K odvolání účastníků 4) až 7) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4.6.2009 č.j. 24 Co 206/2009-403 ve znění usnesení ze dne 31.7.2009 č.j. 24 Co 206/2009-412 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že určil obecnou cenu nově najevo vyšlého majetku zůstavitelky částkou 140.994,15 Kč, výši nově najevo vyšlých dluhů zůstavitelky 0,- Kč a čistou hodnotu "nově najevo vyšlého majetku dědictví" částkou 140.994,15 Kč a že vypořádal nově najevo vyšlý majetek zůstavitelky způsobem, podle něhož "pozůstalý syn J. B. nabývá ideální polovinu "těchto nemovitostí: domu čp. v části obce V. postaveného na pozemcích st.p.č., budovy bez čp./če na pozemcích st.p.č. a pozemků p.č. a st.č. se všemi součástmi a příslušenstvím, podle něhož "pozůstalý syn J. B. a pozůstalá dcera M. J." nabývají každý jednu čtvrtinu "těchto nemovitostí: p.č.", podle něhož "pozůstalý syn J. B. a pozůstalá dcera M. J." nabývají každý jednu polovinu "pozemků p.č.", vše "v katastrálním území a obci Sedlčany, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram", a podle něhož "poz. dcera M. J. nabývá pohledávku proti pozůstalému synovi J. B. z titulu vypořádání jejího dědického podílu ve výši 30.959,- Kč; současně rozhodl, že účastnice 1) až 3) jsou povinny zaplatit notáři Mgr. Jiřímu Šindelářovi společně a nerozdílně 1.845,- Kč, že účastníci 4) až 7) jsou povinni zaplatit notáři Mgr. Jiřímu Šindelářovi společně a nerozdílně 1.845,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů. Poté, co vzal v úvahu "přečíslování pozemků provedené v katastrálním území Sedlčany" a co se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně nově najevo vyšlého majetku zůstavitelky, odvolací soud dovodil, že v tomto řízení může být rozhodováno jen o "nově najevo vyšlém majetku" zůstavitelky, jehož obecná cena činí 140.994,15 Kč. Odvolací soud zdůraznil, že "za účelné využití v souladu se zájmy společnosti" se v době smrti zůstavitelky "obvykle pokládalo, aby se jednotlivé předměty dostaly těm, kdož je dosud využívali nebo mohou využít, a to například rodinný domek k bydlení, zemědělské nemovitosti pro zabezpečení jejich hospodářského využití a podobně" a že "obecným požadavkem vztahujícím se k vypořádání dědictví bylo i vyřešení právních vztahů mezi dědici tak, aby se předcházelo rozporům, k nimž by mohlo docházet při spoluvlastnictví k věcem, které soud vypořádává", a dospěl k závěru, že je ve smyslu ustanovení §484 odst.2 občanského zákoníku (ve znění "platném" ke dni smrti zůstavitelky) účelné, aby "druhá" ideální polovina "domu čp. v části obce V. postaveného na pozemcích st.p.č. a budovy bez čp./če na pozemcích st.p.č." byly přikázány "pozůstalému synovi J. B.", když pozemky "st.p.č." již jsou v jeho "výlučném vlastnictví". Pozemky, které byly pronajaty Zemědělskému družstvu Kosova Hora, nikdo z účastníků "osobně nevyužívá", a proto je účelné, aby byly přikázány "oběma dědicům". Z rozdělení majetku mezi dědice pak vyplývá, že "pozůstalého syna J. B. stíhá povinnost vyplatit pozůstalé dceři na vyrovnání jejího podílu částku 30.959,- Kč".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali všichni účastníci dovolání.
Účastníci 1) až 3) ve svém dovolání namítají, že jejich vztahy s "ostatními dědici" jsou "natolik vyhroceny", že účelné využití věcí, které dědicové nabývají způsobem, jenž je uveden v napadeném usnesení odvolacího soudu, je naprosto vyloučeno" a že požadavku na účelné využití věcí v souladu se zájmy společnosti odpovídá, aby veškerý majetek byl přikázán "J. B. s tím, že M. J. je povinen vyplatit finanční částku odpovídající hodnotě těchto nemovitostí". Účastníci 1) až 3) navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Účastníci 4) až 7) ve svém dovolání vytýkají odvolacímu soudu, že provedené vypořádání dědictví není v souladu s účelným využitím věcí v souladu se zájmy společnosti. Dovolatelé nemají námitky proti tomu, aby byla "budova čp. 1" přikázána "právním nástupcům pozůstalého J. B.", nesouhlasí však s tím, aby obdrželi také "budovu bez čp/če, stojící na pozemcích č. st."; tato budova, která "kdysi plnila funkci stodoly", je "velmi dlouho pustá, nikým nevyužívaná", netvoří s domem čp. funkční celek a účastníci 4) až 7) mají zájem o její využití a jsou připraveni do ní "vnést nové investice". Pozemky patřící do dědictví (spoluvlastnický podíl na nich) jsou "rozlehlé", "reálně dělitelné", "nikterak nesouvisí s hlavní budovou čp.", nejsou "dlouhodobě hospodářsky využívány" a není tu žádný důvod, aby byly "vypořádávány ve prospěch pozůstalého J. B.". Účastníci 4) až 7) dále uvedli, že tvrzení účastníků 1) až 3) o špatných vztazích účastníků je "ryze účelové", neboť "výrazných konfliktů v minulosti mezi účastníky dědického řízení nebylo", a že nepředpokládají, že "by nebyli schopni najít vzájemné shody ohledně osudu majetku, ke kterému mají všichni účastníci pevné citové pouto". Účastníci 4) až 7) navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Účastníci 1) až 3) k dovolání účastníků 4) až 7) uvedli, že do zhodnocení budov vložili přibližně 2.500.000,- Kč, zatímco ostatní dědici se těchto nákladech vůbec nepodíleli. Účastníci 1) až 3) část pozemků užívají sami, další část pozemků byla pronajata zemědělskému družstvu a poukazují na to, že do "spoluvlastnictví byly zahrnuty i pozemky, které družstvo neužívá".
K dovolání účastníků 1) až 3) účastníci 4) až 7) uvedli, že "přidělením nemovitého majetku do podílového spoluvlastnictví dědiců" nebyl nastolen "konfliktní stav", protože předmětem dodatečného projednání dědictví je pouze polovina tohoto majetku a hospodaření s ním by tedy nepochybně zůstalo "rodinné větvi po zemřelém J. B.".
Vzhledem k tomu, že pro řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele [srov. §106 odst.3 zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. II bod 2. zákona č. 134/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. III bod 10. písm. b) zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, čl. II bod 2. část věty před středníkem zákona č. 263/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, a Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony] a že zůstavitelka M. B. zemřela dne 14.10.1973, řídí se řízení o dědictví po zůstavitelce i v současné době zákonem č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění zákona č. 158/1969 Sb. (dále též jen "not. ř."), a zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 58/1969 Sb. (dále též jen "obč. zák."); řízení však (nyní) probíhá u soudu, který pověří notáře, aby jako soudní komisař provedl potřebné úkony. Z Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vyplývá, že dovolání účastníků proti usnesení odvolacího soudu je třeba projednat a rozhodnout podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2000 (dále jen "o.s.ř.").
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání účastníků proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu nelze odmítnout pro opožděnost a že jde o usnesení, proti němuž jsou dovolání účastníků přípustná podle ustanovení §238a odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 odst.2 písm.a) a §242 odst.3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání jsou zčásti opodstatněná.
Nedojde-li k dohodě o vypořádání dědictví, provede vypořádání mezi dědici státní notářství (nyní soud) [srov. §483 obč. zák.]. Nedošlo-li k dohodě nebo nebyla-li státním notářstvím (nyní soudem) schválena, provede státní notářství (nyní soud) vypořádání mezi dědici a rozhodne o tom, co který z dědiců nabyl; přitom může též určit povinnost dědiců vyplatit částky potřebné k vypořádání dědictví (srov. §39 odst.3 část první věty před středníkem a větu druhou not.ř.). Státní notářství (nyní soud) může provést vypořádání také tak, že dědictví nebo jeho část prodá; přitom postupuje u nemovitostí přiměřeně podle ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí a u movitých věcí přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí při výkonu rozhodnutí soudem (srov. §39 odst.3 větu třetí not.ř.).
Vypořádání dědictví se provede podle dědických podílů (srov. §484 odst.1 větu první obč. zák.).
Při rozdělení dědictví se přihlédne k možnosti účelného využití věcí v souladu se zájmy společnosti; za tím účelem může jednotlivé věci nebo i celé dědictví převzít jeden z dědiců; Dědická práva ostatních dědiců se uspokojí buď v penězích nebo ze zbývajícího dědictví, přičemž se vezme zřetel na dluhy převzaté jednotlivými dědici (srov. §484 odst.2 obč. zák.)
V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu spisu - nebyla uzavřena mezi účastníky dohoda o vypořádání nově najevo vyšlého zůstavitelova majetku patřícího do dědictví. Soudy proto v souladu s ustanoveními §483 obč. zák. a §39 odst.3 not.ř. přistoupily k vypořádání dědictví rozhodnutím.
Vypořádání dědictví "autoritativním" rozhodnutím se provede - jak vyplývá z ustanovení §484 odst.1 věty první obč. zák. - podle dědických podílů. Při rozdělení dědictví mezi dědice podle dědických podílů ustanovení §484 odst.2 věty první obč. zák. soudu ukládá, aby přihlédl "k možnosti účelného využití věci v souladu se zájmy společnosti"; v ustanovení §484 odst.2 věty druhé a třetí obč. zák. a §39 odst.3 not.ř. se uvádí možné (v úvahu přicházející) způsoby rozdělení dědictví mezi dědice.
Při vypořádání dědictví "autoritativním" rozhodnutím je třeba podle ustálené judikatury soudů v první řadě zohlednit to, jaká doba uplynula od smrti zůstavitele, a změny cen nemovitostí, k nimž za tuto dobu došlo.
Uvedené hledisko samozřejmě nemůže být hlediskem jediným. Obecným požadavkem, vztahujícím se k vypořádání dědictví v souladu s ustanovení §484 odst.2 obč. zák., je rovněž vyřešení právních vztahů mezi dědici takovým způsobem, aby se předcházelo rozporům, k nimž by mohlo docházet při spoluvlastnictví k věcem, které vylučují nebo značně komplikují jejich užívání více osobami, nebo tam, kde by se spoluvlastníky věci měly stát osoby, jejichž vztahy předurčují zásadní neshody při hospodaření se společnou věcí. Ustanovení §484 odst.2 obč. zák. současně nebrání tomu, aby jednotlivé věci nebo i celé dědictví převzali dědici do svého spoluvlastnictví; nabytí dědictví tímto způsobem však musí být v souladu s požadavkem na "účelné využití věcí v souladu se zájmy společnosti" a nesmí předurčovat zásadní neshody mezi dědici při hospodaření s takto nabytými společnými věcmi. Ukládá-li zákon (§484 odst.2 věta první obč. zák.) soudu, aby přihlédl "k možnosti účelného využití věci v souladu se zájmy společnosti", musí být při vypořádání dědictví zohledněno také to, k jakému účelu mají nemovitosti a jiné věci patřící do dědictví sloužit, jaké jsou osobní a rodinné poměry všech dědiců, jaké mají jednotliví dědicové předpoklady k užívání věcí patřících do dědictví apod.
Obecná cena nově najevo vyšlého majetku zůstavitelky M. B. činí (podle zjištění soudů) 140.994,15 Kč. Vzhledem k tomu, že ode dne smrti zůstavitelky, k němuž byla určena obecná cena jejího majetku, se ceny nemovitostí značně změnily (zvýšily), je třeba při rozdělení dědictví v projednávané věci postupovat tak, aby dědická práva všech dědiců byla (co možná nejvíce) vypořádána z věcí zůstavitelky a aby k uspokojení dědického práva v penězích docházelo jen výjimečně a v co možná nejmenším rozsahu. "Vyplacení" dědického podílu (zcela nebo z části) v penězích je za této situace opodstatněné jen tehdy, kdyby vypořádání dědiců "ve věcech" nebylo dobře možné, kdyby znemožňovalo účelné využití věcí jednotlivými dědici nebo kdyby bylo zdrojem zásadních rozporů při hospodaření se společnými věcmi.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že je v souladu s požadavkem na účelné využití věcí v souladu se zájmy společnosti rozhodnutí, podle kterého z majetku zůstavitelky připadne dědicům po synu zůstavitelky J. B. ideální polovina domu v části obce V., neboť tuto nemovitost J. B. a jeho dědicové dlouhodobě užívali a užívají a není tu žádný důvod k tomu, aby byl tento stav nyní měněn.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož je třeba dědicům po synu zůstavitelky J. B. přikázat též ideální polovinu budovy bez čp./če, však (zatím) nelze považovat za podložený.
Dosud provedenými důkazy nebylo spolehlivě prokázáno, jaký je vztah této budovy, která "kdysi plnila funkci stodoly" a která dříve byla - jak vyplývá z rozhodnutí býv. Státního notářství v Příbrami ze dne 10.1.1974 č.j. D 1306/73-11 - v užívání "soc. organizace", k ostatním stavbám ze zemědělské usedlosti, zejména zda (a v jaké podobě) tvoří funkční celek s domem. Jde-li vskutku [jak tvrdí účastníci 4) až 7)] o budovu, která je "velmi dlouho pustá a nikým nevyužívaná" a o kterou se "nikdo nestará", a proto "velmi rychle chátrá", a netvoří-li jediný nedělitelný funkční celek s domem, nelze - i když stojí zčásti na pozemku 2031/2, který výlučně patří dědicům po J. B. - úspěšně (též s přihlédnutím k tomu, že dědicům po J. B. má připadnout ideální polovina domu, jejíž obecná cena byla stanovena ve výši 25.155,- Kč) dovozovat, že by přikázání ideální poloviny této stavby dědicům syna zůstavitelky J. B. odpovídalo požadavkům ustanovení §484 odst.2 obč. zák.
Účastníci 1) až 3) tvrdí, že jejich vztahy s dědici po dceře zůstavitelky Marii Janské jsou "natolik vyhroceny", že by docházelo při užívání společných věcí k zásadním rozporům. Účastníci 4) až 7) oproti tomu namítali, že tvrzení účastníků 1) až 3) o špatných vztazích účastníků je "ryze účelové", neboť "výrazných konfliktů v minulosti mezi účastníky dědického řízení nebylo"; vzájemný vztah s účastníky 1) až 3) charakterizují jako "neutrální" a nepředpokládají, že "by nebyli schopni najít vzájemné shody ohledně osudu majetku, ke kterému mají všichni účastníci pevné citové pouto". V průběhu celého (dlouhotrvajícího) řízení nebyl o povaze vztahů mezi účastníky 1) až 3) na straně jedné a účastníky 4) až 7) na straně druhé proveden (a ani navržen) jakýkoliv důkaz. Není proto (zatím) možné ani úspěšně argumentovat tím, že by (v důsledku rozdělení dědictví po M. B.) vzniklé spoluvlastnictví účastníků předurčovalo zásadní neshody při hospodaření s budovou bez čp./če, která "kdysi plnila funkci stodoly".
Ideální polovinu pozemků, které byly pronajaty zemědělskému družstvu, odvolací soud přikázal oběma dědicům po M. B. rovným dílem. Neuvážil však přitom dostatečně, že z vypořádání dědictví vzešla "pohledávka" ve prospěch dědiců po M. J. ve výši 30.959,- Kč, která mohla být - jak je to v projednávané věci žádoucí - nižší, kdyby ideální polovina těchto nemovitostí připadla jen dědicům po M. J. V neprospěch takového vypořádání nelze důvodně argumentovat vztahy mezi účastníky (i kdyby byly vskutku "vyhrocené"), neboť s nimi nehospodaří a spoluvlastnictví k nim může být vždy zrušeno a vypořádáno "reálným" rozdělením pozemků podle velikosti podílů (§142 odst.1 občanského zákoníku).
Pozemky č. 1987/11, 1989/4 a 1990/2, které byly ve "výlučném" vlastnictví zůstavitelky M. B., odvolací soud vypořádal tak, že je přikázal do podílového spoluvlastnictví "pozůstalého syna J. B. a pozůstalé dcery M. J.". S ohledem na rozdělení ostatního majetku mezi dědice zůstavitelky a na jeho hodnotu měl odvolací soud vzít v úvahu též požadavek, aby výše výplaty dědického podílu v penězích byla "co nejnižší" a že k založení podílového spoluvlastnictví k těmto nemovitostem lze přistoupit, jen jestliže takový právní stav bude představovat účelné využití věcí v souladu se zájmy společnosti.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243b odst.1 část věty za středníkem, §243b odst.2 věta první o.s.ř.).
Při novém rozhodování věci odvolací soud řádně přihlédne též k tomu, že dědici po zůstavitelce M. B. J. B. a M. J. již zemřeli a že smrtí zanikla jejich způsobilost mít práva a povinnosti (srov. §7 odst.2 větu první občanského zákoníku); syn zůstavitelky J. B. a dcera zůstavitelky M. J. tedy nemohou být nositeli žádných práv (jejich majetek přešel dnem smrti na dědice - srov. §460 občanského zákoníku), nemohou nabývat práva a plnit povinnosti a nemohou být "v řízení zastoupeni svými právními nástupci". Účastníky řízení o dědictví po M. B. jsou ti, kdo jsou dědici J. B. a M. J., a to proto, že dnem jejich smrti nabyli jako dědictví též to, co jim připadne (má připadnout) z dědictví po M. B. (s účinností ke dni smrti zůstavitelky); vyplývá z toho mimo jiné, že z rozdělení dědictví po M. B. připadají jednotlivé věci nikoliv J. B. nebo M. J., kteří v době rozhodování soudu již nemají způsobilost mít práva a povinnosti, ale "dědicům po J. B." a "dědicům po M. J.". Vznikne-li z vypořádání dědictví pohledávka, odvolací soud neopomene rozhodnout také o povinnosti ji zaplatit ve prospěch dědiců po tom z dědiců zůstavitelky M. B., jehož dědický podíl nebude plně uhrazen věcmi z dědictví.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst.1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2012
JUDr. Ljubomír Drápa l, v. r.
předseda senátu