ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.2107.99.1
sp. zn. 21 Cdo 2107/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce K. Ř., zastoupeného advokátem, proti žalovanému D. d. a m. hl. m. P., zastoupenému advokátem, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 343/93, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna l999 č.j. 23 Co 61/99-117, takto:
Rozsudek městského soudu (s výjimkou výroku, kterým bylo žalobci přisouzeno 67.500,- Kč) se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na odškodnění za ztížení společenského uplatnění 168.750,- Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 9.12.1991 utrpěl při plnění pracovních úkolů pro žalovaného úraz, že odškodnění ztížení společenského uplatnění, které nastalo následkem pracovního úrazu, bylo ohodnoceno ve výši 1.125 bodů, a že s ohledem na následky pracovního úrazu mu náleží zvýšení základního ohodnocení podle ustanovení §6 odst.2 vyhlášky č. 32/1965 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) o 100% a podle ustanovení §7 odst.3 této vyhlášky o dalších 400%. Vzhledem k tomu, že k \"ustálení trvalých následků a možnosti jejich ohodnocení\" došlo až po únoru 1993, přísluší žalobci náhrada za 1 bod ve výši 30,- Kč. Na celkové odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 202.500,- žalovaný dosud žalobci zaplatil pouze 33.750,- Kč.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 15.1.1997 č.j. 12 C 343/93-71 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k ustálení zdravotního stavu žalobce po úrazu došlo již v květnu 1992, a že mu proto náleží odškodnění pouze ve výši 15,- Kč za 1 bod. Protože nebylo v řízení prokázáno, že by žalobcovo kulturní, sportovní či jiné zapojení před úrazem bylo na vysoké úrovni a mimořádné, nenáleží žalobci podle názoru soudu prvního stupně ani zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve smyslu ustanovení §7 odst.3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.8.1997 č.j. 35 Co 302/97-84 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Podle názoru odvolacího soudu je pro závěr, zda žalobci náleží odškodnění za 1 bod ve výši 30,- Kč nebo jen ve výši 15,- Kč, určující ustanovení čl. II vyhlášky č. 54/1993 Sb., podle něhož se bolest a ztížení společenského uplatnění, které vznikly přede dnem účinnosti vyhlášky č. 54/1993 Sb. (tj. přede dnem 29.1.1993), posuzují podle dosavadních předpisů. Nárok na odškodnění za ztížení společenského uplatnění vzniká v okamžiku, kdy dojde k ustálení poúrazového stavu poškozeného a lze tak posoudit, zda v důsledku úrazu došlo k trvalému ztížení možností ve společenském uplatnění poškozeného; k tomu, kdy se zdravotní stav žalobce po pracovním úrazu ustálil, však neměl soud prvního stupně dostatek potřebných skutkových zjištění. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že žalobce je po úraze omezen v osobním, rodinném, kulturním, sportovním a pracovním životě a že tu proto jsou důvody hodné mimořádného zřetele pro zvýšení odškodnění podle ustanovení §7 odst.3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Po provedení dalších důkazů Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 28.9.1998 č.j. 12 C 343/93-104 žalobě vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci na náhradě nákladů řízení 28.330,- Kč k rukám advokáta aby zaplatil České republice \"na účet Obvodního soudu pro Prahu 8\" na náhradě nákladů řízení 4.003,- Kč a na soudním poplatku 6.752,- Kč. Ze znaleckých posudků Doc. MUDr. K. H., CSc., a Doc. MUDr. E. R., CSc. zjistil, že k ustálení zdravotního stavu žalobce po úrazu došlo \"až po účinnosti vyhlášky č. 54/1993 Sb.\", a dovodil, že žalobci náleží odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 30,- Kč za 1 bod. S ohledem na názor odvolacího soudu, vyslovený v usnesení ze dne 29.8.1997 č.j. 35 Co 302/97-84, přiznal soud prvního stupně žalobci podle ustanovení §7 odst.3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) též jím požadované zvýšení základního odškodnění o čtyřnásobek.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7.4.1999 č.j. 23 Co 61/99-117 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, kterým bylo žalobci přisouzeno 67.500,- Kč, a změnil jej tak, že žalobu o zaplacení dalších 101.250,- Kč zamítl; současně rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že \"náklady znalečného nese stát\" a že žalovaný je povinen zaplatit \"na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na soudním poplatku 2.700,- Kč, a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 16.415,- Kč \"na účet\" advokáta. Odvolací soud shledal nárok žalobce co do základu opodstatněným, oproti soudu prvního stupně však dovodil, že \"výši bodu\" nelze stanovit podle doby ustálení zdravotního stavu žalobce, ale podle \"vyhlášky předcházející vyhlášce č. 54/1993 Sb. částkou 15,- Kč\". Protože hodnocení ztížení společenského uplatnění činí 1.125 bodů, představuje \"čtyřnásobek tohoto bodového ohodnocení krát 15,- Kč\" částku 67.500,- Kč.
V dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé žalobce namítá, že odvolací soud rozhodl \"v rozporu s předchozím rozhodnutím Městského soudu v Praze\" a v rozporu s \"běžnou judikaturou\", podle které je třeba odškodnění hodnotit až v době, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu poškozeného. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a aby věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že napadený rozsudek vychází ze správného právního posouzení věci, neboť právní názor vyjádřený ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu byl chybný.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že proti rozsudku odvolacího soudu v měnícím výroku je dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění, které vznikly zaměstnanci následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, se odškodňují jednorázově (srov. §196 zák. práce).
Určování výše náhrady v jednotlivých případech, jakož i výši, do které lze poskytovat náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatňování, se stanovuje (srov. též zmocnění obsažené v ustanovení §203 zák. práce) podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění.
Podle ustanovení §7 odst.1 vyhlášky č. 32/1965 Sb. ve znění vyhlášek č. 84/1967 Sb. a č. 76/1981 Sb. činila výše odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění 15,- Kč na jeden bod. Vyhláškou č. 54/1993 Sb., kterou se mění vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 84/1967 Sb. a vyhlášky č. 76/1981 Sb., byla výše odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění stanovena (srov. její čl. I bod 1) částkou 30,- Kč za jeden bod; tato vyhláška nabyla účinnosti dnem 29.1.1993. V čl. II vyhlášky č. 54/1993 Sb. se stanoví, že \"bolest a ztížení společenského uplatnění z poškození na zdraví, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, se posuzují podle dosavadních předpisů\".
Ze znění ustanovení čl. II vyhlášky č. 54/1993 Sb. (za použití jazykového a logického výkladu) vyplývá, že slova \"které vznikly\" se vztahují nikoliv ke slovům \"z poškození na zdraví\", ale ke slovům \"bolest a ztížení společenského uplatnění\". Podle \"dosavadních předpisů\", tj. podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. ve znění vyhlášek č. 84/1967 Sb. a č. 76/1981 Sb., proto lze provést odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění jen tehdy, jestliže v době do 29.1.1993 došlo nejen ke škodní události (úrazu, nemoci z povolání nebo jinému poškození na zdraví), ale také ke vzniku bolesti nebo ztížení společenského uplatnění. Uvedené mimo jiné znamená, že podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. ve znění vyhlášek č. 84/1967 Sb., č. 76/1981 Sb. a č. 54/1993 Sb. se náhrada za bolest a za stížení společenského uplatnění stanoví ve výši 30,- Kč za jeden bod také tehdy, jestliže bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené úrazem, nemocí z povolání nebo jiným poškozením na zdraví vznikly od 29.1.1993, i když k úrazu, nemoci z povolání nebo jinému poškození na zdraví (tj. ke škodní události) došlo v době přede dnem 29.1.1993.
Ztížení společenského uplatnění se - jak uvádí ustanovení §4 odst.1 věty první vyhlášky č. 32/1965 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) - se odškodňuje, jestliže úraz, nemoc z povolání nebo jiné poškození na zdraví má prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů. Ke ztížení společenského uplatnění tedy dochází, jestliže následkem úrazu, nemoci z povolání nebo jiného poškození na zdraví, popřípadě zhoršení jejich následků, nastanou ve zdravotním stavu poškozeného takové změny, které mají prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů. To, zda, popřípadě jaké změny ve zdravotním stavu poškozeného následkem úrazu, nemoci z povolání nebo jiného poškození na zdraví nastaly, lze zjistit, je-li možné považovat stav poškozeného za ustálený, tedy v době, kdy lze provést posouzení (srov. §8 odst.1 vyhlášky č. 32/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Dovolací soud proto dospěl k závěru, že ztížení společenského uplatnění vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu, nemoci z povolání nebo jiném poškození na zdraví, popřípadě po jejich zhoršení, považovat za ustálený a v níž je tedy možné posoudit, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů, a přistoupit k jeho bodovému ohodnocení.
V posuzovaném případě soud prvního stupně dovodil, že zdravotní stav žalobce se po pracovním úrazu ustálil z hlediska ztížení společenského uplatnění \"až po účinnosti vyhlášky č. 54/1993 Sb.\" Odvolací soud, který zjištění soudu prvního stupně v tomto směru nezpochybnil, dospěl k závěru, že \"výši bodu\" nelze stanovit podle doby ustálení zdravotního stavu žalobce, ale podle \"vyhlášky předcházející vyhlášce č. 54/1993 Sb. částkou 15,- Kč\". Nehledě k tomu, že je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný, odporuje uvedený závěr ustanovení čl. II vyhlášky č. 54/1993 Sb.
Soud prvního stupně zvýšil odškodnění odpovídající základnímu počtu bodů - jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku ze dne 28.9.1998 č.j. 12 C 343/93-104 - celkem o 400% (na pětinásobek). Odvolacímu soudu je třeba vytknout, že provedl, ačkoliv správnost rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto směru nezpochybnil, zvýšení odškodnění odpovídající základnímu počtu bodů jen o 300% (na čtyřnásobek), aniž by pro to uvedl jakékoliv důvody; rozsudek odvolacího soudu je tedy také v tomto směru nepřezkoumatelný.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že je postižen vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud ČR proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku, jakož i v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst.1 část věty za středníkem, §243b odst.2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1, věty druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. listopadu 2000
JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková