ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2131.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 2131/2019-286
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce B. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na bělidle č. 997/15, proti žalovanému M. H. , narozenému XY, se sídlem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Tichým, advokátem se sídlem v Berouně, Brožíkova č. 284/8, o 80.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 41/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2018, č. j. 30 Co 115/2018-163, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Tichého, advokáta se sídlem v Berouně, Brožíkova č. 284/8.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č. j. 30 Co 115/2018-163, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., z něhož nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. Dovolatel soudům vytýká, že „soud prvního stupně při určení adresy osoby, která se vůči žalobci dopustila diskriminace, neposkytl žalobci potřebnou součinnost, ač tak měl učinit“ a že „byla žalobci nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, když soud prvního stupně nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání nařízeného na den 13. 12. 2017 a zároveň ho o tom informoval toliko na základě telefonického rozhovoru, který ještě inicioval sám žalobce, a dokonce ho ani neobeznámil s tím, že má doložit důvod své nepřítomnosti, což bylo důvodem nevyhovění jeho žádosti“. Uvedená tvrzení nejsou dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., ale mohla by představovat tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o. s. ř.; k tzv. jiné vadě řízení jakož i ke zmatečnostem podle ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. může dovolací soud přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. - při obsahově shodné dřívější právní úpravě - právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněném pod č. 82/2006 v časopise Soudní judikatura). Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše - naplněn není.
Ostatně, rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k označení účastníků řízení v žalobě podle ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 1993, sp. zn. 6 Cdo 14/93, uveřejněný v Právních rozhledech č. 2/1994, a v něm vyjádřený právní závěr, že žalobce musí v žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou), a aby s ním soud mohl jednat, fyzickou osobu jako účastníka řízení je třeba označit jménem, příjmením a bydlištěm, popřípadě dalšími údaji umožňujícími její přesnou identifikaci (datem narození, místem podnikání apod.), označí-li však žalobce účastníky přesně, není vadou podání okolnost, že nemají způsobilost být účastníkem řízení] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li žalobce s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1655/2008, že se soudy při posouzení náležitosti žaloby - správného označení žalovaného, odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.), potom pomíjí, že soud ve zmiňované věci vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než je dán v projednávané věci (žalobce v projednávané věci označil žalovaného naprosto přesně, jeho jménem, příjmením a adresou trvalého pobytu, následně v řízení vyšlo najevo, že žalovaný není pasivně legitimován, neboť inzerát podala zcela jiná osoba – stejného jména a příjmení).
Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 8. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu