ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2159.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 2159/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí, proti žalovanému Ing. P. M., jako správci konkursní podstaty úpadce U S G., s. r. o., zastoupenému advokátem, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 206/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2005 č. j. 21 Co 224/2002-182, takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4.3.1999 č.j. 37 Sd 84/98-17, které nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci 25.3.1999, byla přijata do úschovy částka 3.555.950,- Kč, kterou dne 21.1.1999 složilo F. ř. pro hl. m. P., jako \"nájem za rok 1997 a 1998\" z důvodu, že \"má důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem\". K odůvodnění svého návrhu F. ř. pro hl. m. P. uvedlo, že jde o nájem nebytových prostor v hotelu K., které mu pronajala podle \"smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 15.3.1994, jejího dodatku č. 1 ze dne 1.8.1994 a následné nájemní smlouvy ze dne 21.12.1994\" společnost U S G., s.r.o. , a že má \"důvodné pochybnosti\" o tom, kdo je pronajímatelem (a tudíž jeho věřitelem), neboť společnost U S G., s.r.o. nabyla objekt hotelu na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 1.3.1994, prodávající F. n. m. Č. r. dnem 23.10.1995 od této smlouvy odstoupil a ze zatím nepravomocného rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4.9.1998 sp. zn. 14 Cm 20/97 vyplývá, že společnost U S G., s.r.o. účinným odstoupením od smlouvy \"své vlastnictví pozbyla\".
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne ze dne 9.6.1999 č.j. 37 Sd 84/98-35, které nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dne 30.6.1999, zamítl návrh F. n. m. ČR na vydání této úschovy a usnesením ze dne 15.8.2005 č.j. 37 Sd 84/98-121, které nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dne 6.9.2005, zamítl návrh na vydání této úschovy podaný správcem konkursní podstaty společnosti U S G., s.r.o. Ing. P. M. Svá rozhodnutí zdůvodnil tím, že s vydáním úschovy F. n. m. ČR nesouhlasil příjemce (společnost U S G., s.r.o.), že s vydáním úschovy správci konkursní podstaty společnosti U S G., s.r.o. Ing. P. M. nesouhlasil složitel a F. n. m. ČR jako osoba uplatňující právo na vydání předmětu úschovy a že tyto osoby se mohou \"domáhat udělení souhlasu s vydáním úschovy v samostatném řízení podle ust. §185e o.s.ř.\".
F. n. m. ČR se žalobou podanou dne 12.7.1999 u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhal, aby společnosti U S G., s.r.o. bylo uloženo \"souhlasit s vydáním\" této úschovy. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 1.3.1994 se společností U S G., s.r.o. uzavřel smlouvu o prodeji podniku, podle které na ni převedl \"privatizovaný majetek, jehož součástí byly budovy a pozemky parc. č. 1091, 1092 a 1093, vše k kat. úz. H.\", a že společnost U S G. s.r.o. dne 21.12.1994 uzavřela s F. ř. pro hl. m. P. smlouvu o pronájmu nebytových prostor v nemovitosti, která byla předmětem této smlouvy o prodeji podniku. Protože kupující neuhradil ani v dodatečné lhůtě 90% sjednané kupní ceny, F. n. m. ČR ke dni 23.10.1995 od smlouvy odstoupil, v důsledku odstoupení o smlouvy na něho \"přešlo zpět\" vlastnické právo a podle ustanovení §680 odst.2 občanského zákoníku vstoupil do právního postavení pronajímatele ze smlouvy o nájmu nebytových prostor; má proto také právo na vydání nájemného složeného do soudní úschovy.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 1.12.2000 č.j. 23 C 206/99-42 žalobě vyhověl a rozhodl, že společnost U S G., s.r.o. je povinna zaplatit F. n. m. ČR na náhradě nákladů řízení 5.800,- Kč. Z provedeného dokazování dovodil, že F. n. m. je - jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí a z rozsudků Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4.9.1998 sp. zn. 14 Cm 20/97, Vrchního soudu v Praze ze dne 6.10.1999 sp. zn. 1 Cmo 136/99 a Městského soudu v Praze ze dne 28.6.2000 sp. zn. 51 Co 102/2000 - vlastníkem nemovitostí \"zapsaných u Katastrálního úřadu P. na LV pro k.ú. H.\", původně prodaných společnosti U S G., s.r.o. na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 1.3.1994, a že tedy má právo na nájemné za nebytové prostory v domech; kdyby si toto plnění ponechala společnost U S G., s.r.o., \"došlo by k bezdůvodnému obohacení\".
K odvolání společnosti U S G., s.r.o. Městský soud v Praze usnesení ze dne 7.5.2001 č.j. 51 Co 122/2001-57 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy soud prvního stupně rozhodl v rozporu s ustanovením ust. §185e o.s.ř. usnesením, čímž \"zatížil řízení vadou, pro kterou muselo být jeho rozhodnutí zrušeno\", a že rozhodnutí soudu prvního stupně je \"pro nedostatek důvodů a nesrozumitelnost nepřezkoumatelné\".
Obvodní soud pro Prahu 4 poté rozsudkem ze dne 16.1.2002 č.j. 23 C 206/99-83 žalobě znovu vyhověl a rozhodl, že společnost U S G., s.r.o. je povinna zaplatit F. n. m. ČR na náhradě nákladů řízení 6.950,- Kč k rukám advokáta JUDr. K. C. Z provedeného dokazování dovodil, že F. n. m. ČR je vlastníkem \"nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu P. na LV pro k.ú. H., a to p.č. 1091 s domem a p.č. 1092 s domem\", že se stal vlastníkem \"opětovně, poté co odstoupil od smlouvy o prodeji podniku ze dne 1.3.1994\", a že \"pro tento spor není podstatné, zda k odstoupení od smlouvy došlo platně již dnem 23.10.1995 (podle notářského zápisu z téhož dne) nebo až dnem 28.2.1997 (kdy byla písemnost o odstoupení doručena žalovanému), neboť předmětem úschovy je \"nedoplatek nájemného ve výši zhruba 100.000,- Kč za rok 1997 a nájemné za měsíce leden až říjen 1998\". F. n. m. ČR má právo na úschovu, neboť \"vstoupil do právního postavení dřívějšího vlastníka\" a pronajímatele.
K odvolání účastníků (odvolání podané F. n. m. ČR směřovalo jen do výroku o náhradě nákladů řízení) Městský soud v Praze - poté, co zjistil, že na majetek společnosti U S G., s.r.o. byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.3.2002 č.j. 12 K 4/2002-83 prohlášen konkurs ve smyslu zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), že správcem konkursní podstaty byl ustaven Ing. P. M. a že byl podán návrh na pokračování v řízení - rozsudkem ze dne 11.10.2005 č.j. 21 Co 224/2002-182 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Z \"rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 Cm 967/2002-83 a Vrchního soudu v Praze č.j. 15 Cmo 165/2004-114\" zjistil, že ve sporu mezi stejnými účastníky o vyloučení \"určitých pohledávek z konkursní podstaty úpadce, do nichž spadá i částka, která je v předmětné soudní úschově\", byla \"žaloba na jejich vyloučení z konkursní podstaty pravomocně zamítnuta\". Z odůvodnění \"rozhodnutí Vrchního soudu v Praze\" přitom vyplývá, že F. n. m. ČR \"byl vlastníkem domu, ze kterého žalovaný úpadce neoprávněně vybíral nájemné\", že má proto nárok na vydání bezdůvodného obohacení, který \"měl a mohl uplatnit v přihlášce do konkursu, protože je to jediný způsob jak se domoci toho, co získal úpadce tím, že nemovitost užíval bez právního důvodu\". Odvolací soud dospěl k závěru, že \"za této situace, když částka, která je složena do soudní úschovy\", je uvedena jako pohledávka F. n. m. ČR za úpadcem \"v soupisu konkursní podstaty a účastníci neučinili žádné procesní úkony, nelze dát za žalovaného souhlas s jejím vydáním F. n. m. ČR, protože bude vypořádána v rámci konkursu\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal F. n. m. Č. r. dovolání. Namítá, že odvolací soud si \"vyložil nesprávně závěry\" obsažené v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, neboť Vrchní soud řešil otázky, \"zda-li určité pohledávky jsou oprávněně nebo neoprávněně zapsány v konkursní podstatě\", zatímco v projednávané věci šlo o posouzení, komu náleží předmět úschovy za situace, kdy \"zde existoval spor o vlastnictví nemovitostí, v nichž složitel užíval nebytové prostory, a neměl tedy jistotu, kdo je oprávněn inkasovat plnění za toto užívání\". Vzhledem k tomu, že složitel plněním do úschovy \"splnil závazek za užívání nebytových prostor\", aniž by bylo významné, zda bylo plněno \"z titulu nájemného nebo z titulu bezdůvodného obohacení\", byla otázka \"určení osoby, která je oprávněna inkasovat\", vyřešena \"v řízení o žalobě, kterou se úpadce neúspěšně domáhal určení svého vlastnictví k předmětným nemovitostem s tím, že bylo postaveno na jisto, že osobou oprávněnou k inkasu těchto částek je výlučně F. n. m. ČR. Na \"tomto stavu věci\" nemohl nic změnit ani konkurs prohlášený na majetek společnosti U S G., s.r.o., protože úpadci prohlášení konkursu nemůže založit nárok inkasovat na místo žalobkyně nájemné, případně náhradu za bezdůvodné obohacení\". F. n. m. ČR navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Po podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu byl dosavadní žalobce F. n. m. ČR zrušen ke dni 1.1.2006 zákonem č. 178/2005 Sb. s tím, že všechna jeho práva a povinnosti přecházejí na stát. Obvodní soud pro Prahu 4 proto usnesením ze dne 7.7.2006 č.j. 23 C 206/99-218 ve smyslu ustanovení §107 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že v řízení bude na místě F. n. m. pokračováno na straně žalobce s Českou republikou - Ministerstvem financí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatelka nezpochybňuje), že společnost U S G., s.r.o. (úpadce) získala v privatizaci od F. n. m. ČR podle smlouvy o prodeji podniku ze dne 1.3.1994 mimo jiné \"budovy s pozemky v k.ú. H.\" a že nebytové prostory v budově pronajala (podle smlouvy ze dne 15.3.1994 a posléze smlouvy ze dne 21.12.1994) F. ř. pro h. m. P. Prodávající F. n. m. ČR z důvodu nezaplacení kupní ceny od smlouvy o prodeji podniku odstoupil; otázka odstoupení od této smlouvy byla ve vztahu mezi společností U S G., s.r.o. a F. n. m. ČR vyřešena pravomocným rozsudkem býv. Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4.9.1998 č.j. 14 Cm 20/97-51 (potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6.10.1999 č.j. 1 Cmo 136/99-96) se závěrem, že \"došlo k platnému odstoupení od smlouvy dne 23.10.1995 ve smyslu ustanovení §345 odst. 3 obchodního zákoníku a smlouva o prodeji podniku ze dne 1.3.1994 podle ustanovení §351 obchodního zákoníku zanikla\". Po prohlášení konkursu na majetek společnosti U S G., s.r.o. byla do soupisu konkursní podstaty mimo jiné zapsána pohledávka úpadce proti F. ř. pro h. m. P. ve výši 15.977.750,- Kč \"z titulu nároku na zaplacení nájemného za užívání nebytových prostor v objektu, k.ú. H., v období od roku 1997 do října 2001\"; rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.4.2004 č.j. 13 Cm 967/2002-83 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8.12.2004 č.j. 15 Cmo 165/2004-114 byla žaloba F. n. m. ČR na vyloučení této pohledávky úpadce ze soupisu konkursní podstaty zamítnuta s odůvodněním, že \"sám neuzavřel\" s F. ř. p. h. m. P. nájemní smlouvu a že tedy proti němu nemůže mít právo na nájemné, což současně neznamená, že by neměl \"právo domáhat se proti uživatelům nemovitosti v jeho vlastnictví nároku z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti bez souhlasu vlastníka na základě absolutně neplatných nájemních smluv\".
Podle ustanovení §568 věty první občanského zákoníku nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy.
Podle ustanovení §185a odst.1 o.s.ř. lze u soudu složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku.
Podle ustanovení §185d odst. 1 o.s.ř. předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.
Jiné osobě, než která je uvedena v ustanovení §185d odst. 1 a 2 o.s.ř. (tj. jiné osobě než složiteli, příjemci nebo přihlašovateli), žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem složitele a příjemce (§185d odst. 3 o.s.ř.).
Podle ustanovení §185e o.s.ř. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.
Složení peněz do soudní úschovy ve smyslu ustanovení §185a a násl. o.s.ř. má soluční účinky, tj. účinky splnění závazku složitelem. Pravomocné usnesení soudu o přijetí peněz, cenných papírů nebo jiných movitých věcí do úschovy má z hlediska zániku práv a povinností stejné právní následky jako převzetí plnění věřitelem nebo jiným oprávněným účastníkem; za okamžik splnění (uspokojení) nároku se považuje den, v němž byl předmět úschovy složen u soudu. Uvedené následky však nastanou jen tehdy, jestliže dlužník nebo jiný povinný účastník složil předmět úschovy u soudu v souladu s hmotným právem.
V posuzovaném případě složitel (F. ř. p. hl. m. P.) složil do soudní úschovy částku 105.450,- Kč jako nedoplatek nájemného za rok 1997 a částku 3.450.500,- Kč jako dluh na nájemném za dobu od ledna do října 1998 (měsíční nájemné činilo 345.050,- Kč), celkem 3.555.950,- Kč, dne 21.1.1999. Protože pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4.3.1999 č.j. 37 Sd 84/98-17 byla tato částka do úschovy přijata, došlo dnem složení do úschovy (tj. dnem 21.1.1999) splněním k zániku pohledávky pronajímatele v uvedeném rozsahu. V době, kdy byl prohlášen konkurs na majetek společnosti U S G., s.r.o. (tj. ke dni 1.3.2002), tedy úpadce neměl (nemohl mít) pohledávku z důvodu nájemného proti F. ř. p. h..m.P., i kdyby mu v rozsahu plnění složeného do soudní úschovy skutečně vznikla, neboť v tomto rozsahu (také) splněním zanikla. I když byla pohledávka zapsána do soupisu konkursní podstaty úpadce a i když z něho nebyla podle rozhodnutí soudu vyloučena, nemohlo tím být předurčeno, komu má být z úschovy složená částka vydána. Otázka, zda má právo na vydání předmětu úschovy, přijaté usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4.3.1999 č.j. 37 Sd 84/98-17, příjemce (společnost U S G., s.r.o.) nebo přihlašovatel (F. n. m. ČR, nyní Česká republika - Ministerstvo financí), nemůže být posuzována při rozhodování o tom, zda věc, právo nebo jiná majetková podstata byla zařazena oprávněně do soupisu majetkové podstaty (§19 odst.2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů), neboť při ní nejde o vyřešení pochybností, zda náleží do majetkové podstaty; lze ji řešit výlučně v řízení o úschovách podle ustanovení §185a a násl. o.s.ř., popřípadě v řízení o žalobě o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy, podané podle ustanovení §185e o.s.ř., byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen.
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že odvolací soud nepostupoval správně, když na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.4.2004 č.j. 13 Cm 967/2002-83 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8.12.2004 č.j. 15 Cmo 165/2004-114 (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8.12.2004 č.j. 15 Cmo 165/2004-114 ostatně byl v mezidobí rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5.9.2007 sp. zn. 29 Odo 1149/2005 zrušen a věc byla vrácena vrchnímu soudu k dalšímu řízení) dovodil, že částka složená F. ř. p. h. m.P.\"bude vypořádána v konkursu\". Veden tímto chybným právním názorem se nezabýval zejména tím, kdo z účastníků řízení měl po odstoupení od smlouvy o prodeji podniku ze dne 1.3.1994 č. 138/94 postavení pronajímatele ze smlouvy o nájmu nebytových prostor v objektu a kdo z nich tedy má podle hmotného práva nárok na předmět úschovy.
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu